Kapitola 103 - Péče o sestry (2-3)

Část 2

Odpoledne.

Nechal jsem své dvě sestry doma a šel jsem do školy. Zašel jsem do sborovny, abych si promluvil se zástupcem ředitele Jinasem ohledně testu pro mé sestry.

„Pokud předtím studovaly na jiné škole, měly by naše osnovy rychle dohnat, takže tu přijímací zkoušku uděláme co nejdříve.”

Proto jsme to zařídili tak, že se ta zkouška bude konat za týden. Je to jako kvíz, ale myslím, že to je v pořádku.

„Vsadím se, že to jsou výtečné studentky, když to jsou tvoje mladší sestry, Rudee.”

„Jedna je výtečná, ale druhá je normální dítě.”

„Nebuď skromný, vsadím se, že umí dokonce použít němé zaříkávání.”

„V žádném případě.”

Jak jsem si takhle s Jinasem povídal, najednou jsem si na něco vzpomněl.

„Jen tak mimochodem, pane zástupče, je dneska Badigadi ve škole?”

„Jeho Veličenstvo... dneska jsem ho neviděl.”

„Aha.”

Je to stále unikající chlápek. Ale kdykoli se objeví, způsobí zmatek, takže ho rychle najdu.

„Pokud s ním máš něco k řešení, tak mu můžu předat zprávu, jestli chceš?”

„Ne, není to nic konkrétního, jen jsem si s ním chtěl promluvit, o samotě.”

„Rozumím, pokud ho potkám, vyřídím mu to.”

S těmi slovy jsem zástupce ředitele Jinase opustil.

Potom jsem měl v plánu se vrátit, ale jelikož jsem měl trochu času, rozhodl jsem se na chvilku zastavit u Nanahoshi. Zaklepal jsem a vešel dovnitř, ale překvapivě není v místnosti. Ta hikikomori není v pokoji. Jen pro jistotu jsem se podíval i do laboratoře, marně. A jelikož mi byl zakázán vstup do ložnice, jen jsem pro kontrolu zaklepal.

„Nn... Ugh.”

Zaslechl jsem zasténání, zdá se, že má bolesti. Váhal jsem, jestli mám jít dovnitř nebo ne, a pak Nanahoshi s pobledlou tváří otevřela dveře.

„Hej, jsi nemocná?”

„...Je mi zle... … … Bolí mě hlava... Aaa.”

Jů, ten smrad po alkoholu. Kocovina? No, to není tak překvapivé, hodně pila. Dokonce by mě ani nepřekvapilo, kdyby dostala otravu alkoholem.

„Posaď se, hned to spravím,” řekl jsem a vzal ji zpět do laboratoře a posadil ji na židli. Položil jsem jí ruku na hlavu a odříkal detoxikační magii. A potom jsem jí ulevil od bolesti léčivou magií.

„Fuu... jsem zachráněná.”

Nanahoshi mi poděkovala, zatímco se držela za spánky. Pak si nasadila masku, co byla na stole, a stala se z ní maskovaná žena „Silent 7hvězd”.

„Co dneska chceš? Pokud chceš odměnu, ještě jsem ji nepřipravila.”

Je to chladná odpověď, ale je v tom přimíchané i trochu toho dere. Je tohle ta známá kuudere? (Pozn.: Kuudere je ve zkratce typ osobnosti, co své city moc neprojevuje a vždy se chová klidně a vážně.)

„Když jsem včera přišel domů, zrovna k nám dorazily moje mladší sestry. Jelikož jsem musel zařídit pár věcí, aby mohly nastoupit do školy, dneska...”

„...mladší sestry? To myslíš z našeho světa? Taky je to přemístilo?”

„Ne. Jsou to moje sestry z tohoto světa.”

„Vážně?” Nanahoshi mi zírala do tváře. „Pokud to jsou tvoje sestry z tohoto světa, tak jsou pravděpodobně celkem roztomilé, co?”

„Je možné, že jsi mi zrovna složila kompliment?”

„Myslela jsem to podle Japonců. Nevím, jak jsi vypadal na našem světě, ale na tomhle vypadáš jako člověk ze Západu.”

„Aaach, jo.”

Pochválila mě, zatraceně, to je ale nebezpečná ženská. Ve svém minulém životě bych si to rozhodně špatně vyložil a myslel si: možná že mě tahle holka miluje... Ale moje současné já už není panic a ani nejsem svobodný, nenechám se otřást jedinou pochvalou.

„Kolik jim je?”

„Pokud se nepletu, mělo by jim být 10.”

„Aha... já mám doma stejně starého bratříčka. Pokud čas na tom světě plyne stejně jako na tomhle, tak už je teď pravděpodobně starší než já.”

Jak to Nanahoshi řekla, nostalgicky přimhouřila oči. Jestlipak vzpomíná na Japonsko? Já nemám žádné pěkné vzpomínky na spojení „mladší bratr”.

„Chci pudink,” řekla Nanahoshi náhle.

No, téma zrovna poskočilo někam jinam. Proč pudink?

„Máš na pudink nějaké zvláštní vzpomínky?”

„Jednou jsem si jeden nechala v lednici a snědli mi ho, byl to drahý pudink...”

Zdá se, že všichni mladší bratři jsou stejní, ale zdá se, že Nanahoshi se stýská i po takovéhle vzpomínce. Hlavu má trochu zakloněnou, možná že se jí chce brečet. Odvrátím se.

„No, zase přijdu.”

„E~e... minule jsem ti způsobila potíže. Teď mám o tobě lepší smýšlení.”

„Fufufu, pokud se do mě zamiluješ, spálíš se...”

„Co je, to se snažíš chovat vyrovnaně?”

Jak to Nanahoshi řekla, trochu se zasmála, je to mezera mezi generacemi. No, na experiment se jí zeptám, až se trochu víc zklidní.

Část 3

Po škole.

Vracel jsem se domů se Sylphy, co se týče mých sester, je spoustu věcí, kde bych chtěl Sylphy požádat o pomoc. Jelikož si jsou věkově blízko, pravděpodobně pochopí mnohem víc než já.

„Ach, Rudi, pojďme nakoupit. Jelikož je nás trochu víc, musíme koupit trochu víc.”

Tak jsem šel se Sylphy na trh. Když jsme dorazili, jako první jsme zaregistrovali sladkou vůni smažených fazolí. Tržní čtvrť je rušná i večer. Měl jsem představu, že na trhu by mělo být narváno ráno. Ale tady se mezi čerstvé suroviny počítá maso a to dodávají dobrodruzi a lovci, co během dne loví a vrací se večer. Jinými slovy během dne se obchodníci zásobují, aby mohli večer prodávat.

Sice tu není nijak moc různých výrobků a ceny jsou relativně vysoké. Ale i tak, v Magickém triumvirátu seženete za peníze cokoli. Ale pokud zamíříte na východ do zchudlejších zemí, i když máte peníze, nenajdete nic, co byste mohli koupit.

Jen tak mimochodem, je tu snadné suroviny zamrazit, neboť prostě můžete podat zakázku v gildě. No, jsou to zakázky pro studenty, co se teprve učí magii.

Jak jsme nakupovali, začal jsem se Sylphy mluvit o tom, co bychom od teď měli dělat.

„Aha, takže se nemají zase až tak rády, co?”

„Upřímně řečeno nemám vůbec ponětí, co si holky v jejich věku myslí...”

„Vážně.”

„Aisha nechce chodit do školy a trvá na tom, že nám bude dělat služebnou. Co si o tom myslíš?”

„Jelikož jsem většinu čas tak nějak mimo dům, pokud říká, že pomůže, tak z toho mám radost,” řekla Sylphy se smíchem. Zdá se, že ji netrápí, že přijde o svou roli v domácnosti.

„Takhle řečeno, Sylphy, měli bychom být zodpovědní dospělí.”

„Jo.”

„Je naší povinností Aishe alespoň poskytnout příležitost chodit na Magickou univerzitu?”

„Hm, víš. Taky je možné, aby si obarvila vlasy a začala chodit na Magickou univerzitu. To by bylo taky řešení, ne?”

Sylphy se dotkla své brady, jako kdyby přemýšlela, co má dělat, ale nakonec se rozhodla na večeři koupit šunku, i když byla trochu drahá.

„Sylphy, jsme uprostřed vážné diskuze, prosím, přemýšlej o tom.”

„Samozřejmě že o tom přemýšlím, ale víš, já si myslím, že Aisha je mnohem pozoruhodnější, než si vůbec dokážeš představit, Rudi.”

„A co že je pozoruhodná?”

„Jsem si jistá, že se jí povede dobře, ať už půjde do školy nebo ne...”

„A~ch.”

„Takže si myslím, že bude lepší, když jí necháme dělat to, co chce, než abychom přemýšleli o různých možnostech.”

Zdá se, že Sylphy Aishe hodně důvěřuje. Tak mě tak napadá, že Sylphy vlastně Aishu dobře zná. Tím myslím, mladší Aishu. Hodně jsem slyšel, jak je pozoruhodná.

„Problém je Norn. Je nervózní, protože se rozloučila s Paulem a s Ruijerdem. Měli bychom se o ni řádně postarat.”

„Správně.”

Když jsem viděl, jak klidná Sylphy je, uvědomil jsem si, jak nervózně jsem se choval. Sylphy vypadá tak nějak spolehlivě, úplně jako senior Fedds. Ech, přece jenom je senior Fedds.

„Nechat Aishu dělat, co chce, a Norn přivést na správnou kolej, ha?”

„Kolej?”

„To znamená jako cestu.”

„Myslím, že jo, to zní dobře.”

Ale to znamenalo, že se k nim budu chovat odlišně, je to vážně v pořádku? Ale mezi jejich schopnostmi je velký rozdíl, takže chovat se k nim stejně je špatné. Neměl bych si plést diskriminaci a odlišení.

„Jestlipak jsem neřekla něco arogantního?”

„Ne, hodně jsi mi pomohla. Podařilo se mi uspořádat si myšlenky.”

„Ale já musím strážit paní Ariel, takže se o ně nemůžu moc starat...” řekla Sylphy s ustaranou tváří, zatímco se škrábala za uchem. Vlastně by ji to mohlo celkem trápit. Například když jsme se vzali a já ji požádal, aby přestala pracovat pro princeznu Ariel.

Ach, najednou jsem se rozhodl se na to zeptat: „Hej, Sylphiette...”

„Copak, Rudee?”

„Kdybych tě požádal, abys skončila se strážením princezny Ariel, abychom se mohli vzít, co bys udělala?” zeptal jsem se co možná nejlehčeji.

Sylphy na mě zírala s vážnou tváří. „...Možná bych si tě odmítla vzít, Rudi.”

Ech?

...To je trochu šokující. Možná kdybych si dal na čas a zeptal se trochu lépe, ale aha... takže by si vybrala Ariel a ne mě... aha, Ariel je mnohem důležitější než já...

„Ach.”

Jak Sylphy zahlédla, jak se tvářím, najednou zpanikařila.

„Nevykládej si to zle, miluju tě, Rudi. Ne, je to víc než to. Je to komplikovaný pocit, kterému ani já sama nerozumím.”

Panikařící Sylphy je taky roztomilá.

„No, myslím, že oboje je láska a taky bych přirozeně ráda měla Rudiho dítě...” řekla Sylphy a pohladila se přitom po břiše.

Jak jsem to zaslechl, cítil jsem, jak se mi rozpálilo tělo. Sylphy je dneska tak smělá, když tohle řekla na veřejnosti.

„Ale taky mám ráda paní Ariel, je to jiné než u tebe... správně, je to ve smyslu přítelkyně...” řekla Sylphy. Tak mě tak napadá, že tohle je poprvé, co jsem si vyslechl Sylphiny pocity ohledně Ariel.

„Paní Ariel. Navzdory tomu, jak vypadá, má spoustu věcí, které jí nejdou. Pokud bych s tebou nebyla, Rudi, jsem si jistá, že bys dokázal sám žít. Ale kdybychom já a Luke nebyli s paní Ariel, pravděpodobně by brzy zemřela, takže ji nechci opustit.”

Jak to Sylphy dořekla, znovu se škrábala za uchem. A pak dodala: „Ale ten život, co mám teď, celý život jsem o něm snila, takže... pokud to půjde, ráda bych zůstala s tebou, Rudi.”

Zdá se, že si Sylphy myslela, že to, co říkala, bylo sobecké. Myslí si, že využila mé dobré vůle, aby získala něco, co by normálně nezískala. A kvůli tomu se snaží ze všech sil, aby se stala ženou, co miluju. Ačkoli to v žádném případě není pravda.

„...”

Místo odpovědi jsem Sylphy políbil na tvář. Jakmile jsem to udělal, zaslechli jsme hučení a pár sprostých komentářů. Aniž bychom si toho všimli, upoutali jsme pozornost skupiny lidí. Sylphy měla od začátku sluneční brýle na nose, senior Fedds vypadá stejně roztomile jako vždycky.

Po pár minutách se Sylphy uklidnila a my jsme pokračovali v nakupování, ačkoli naše konverzace se trochu vzdálila původnímu tématu.

No, to, o čem jsem chtěl mluvit, je z větší části vyřešené. Takže pokud bude Sylphy s těmi dvěma vycházet, i moje břemeno by se mělo snížit. Upřímně řečeno nemám nejmenší představu, o čem ty dvě malé dívky přemýšlejí.

„Jelikož dívkám moc nerozumím, zase to nechám na tobě, Sylphy...”

„Hm~... přece jenom jsme svoji, je dané, že si budeme navzájem pomáhat,” řekla Sylphy s nesmělým pousmáním.

Moje manželka je tak spolehlivá.

Ale to „Ty bys byl beze mě v pořádku, ale paní Ariel by zemřela.” Ha, vsadím se, že Sylphy by beze mě dokázala žít naprosto v pohodě, na rozdíl od dřívějška.

Za týden Aisha dostala 100% na svém testu.



Aishiny schopnosti:

Možná na to nevypadá, ale po pravdě už dosáhla úrovně královské služebné.
-----------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>