Kapitola 105 - Vůdce delikventů (3)

Část 3

Po škole.

Zavolal jsem Riniu a Pursenu za školní budovu. Po dnešním debaklu mám pár věcí, co jim chci říct.

Vzadu za školou. Na místě, které filmy znázorňují jako scénu studentského mládí. Rinia a Pursena přišly a chovaly se vítězně.

„Copak, šéfe, že nás sem voláš, mňau?”

„Chceš nám vyznat lásku, haf? Pokud se nám chceš vyznat, radši by sis měl promluvit s Feddsem nebo se naštve.”

Ty dvě se chovaly celkem chvástavě, ale...

„Co se týče té tašky, dneska odpoledne jsem ji předal princezně Ariel. Řekl jsem jí, aby obsah vrátila původním majitelkám.”

Když jsem to řekl, jejich výraz se rychle změnil a začaly na sebe navzájem ukazovat.

„Vidíš, řekla jsem ti, že to nebude ono, mňau!”

„To je tvoje chyba, haf. To ty jsi řekla, že šéf bude vážně rád!”

„To proto, že jsi byla tak dychtivá, mňau!”

„Řekla jsem, že to máme nejdřív otestovat s tvými kalhotkami, haf!”

„Bylo by nefér, kdyby byly jenom ode mě!”

„Proto jsem je vzala i od ostatních, haf!”

„Já tím myslela, že si sundáš svoje, mňau!”

„Moje prsa jsou moc velká, takže nejsou dobrá, haf!”

Začaly s příšernou komedií. Co tím myslíte, že mám úchylku na malá prsa? Mám rád i velká.

„Ticho!”

Každopádně jsem je obě umlčel.

„Copak jsem to už mnohokrát předtím neřekl? Neřekl jsem, abyste nešikanovaly slabší?”

Obě dvě se chvěly.

„M-my jsme nešikanovaly slabé, mňau!”

„S-správně, haf, řádně jsme je požádaly, aby nám je daly...”

Požádaly, co. Když žádají tyhle dvě, tak je žádná prvačka nemůže odmítnout.

„Ta hanba, když vám vezmou oblečení. Vy ze Zvířecí rasy byste to měly dobře vědět...”

„D-daly jsme jim místo jejich náhradní, mňau!”

„Ale copak dost prvaček nebylo nešťastných?”

„To bylo určitě tím, že neměly tu správnou velikost, haf. Nevzaly jsme prádlo nikomu, kdo silně odmítal.”

Hmm?

Zdá se, že mezi jejich historkou a tím, co mi řekla Ariel, je rozdíl.

Upřímně řečeno, kdyby je násilím svlékly, tak by mě to znechutilo. Kdyby to bylo takhle, tak bych je přinutil, aby se svlékly na veřejnosti. Přece jenom je třeba, aby pochopily, co napáchaly za škodu.

„Ř-řekla jsem ti, aby ses nerozčiloval, když nebudeš spokojený, mňau.”

„Tohle bylo nešťastné nedorozumění, haf. Prosím, odpusť nám...”

Ty dvě se krčily. Ale když tak o tom přemýšlím, ty dvě to dělaly kvůli mně. Vypadal jsem nešťastně, takže nasbíraly kalhotky s tím, že mi to udělá radost. Ačkoli jsem neocenil to, co udělaly, samotný ten počin nebyl zlý.

No, kdybych byl obětí já, pak bych byl samozřejmě zhnusený. Ale Rinia a Pursena to udělaly s dobrým úmyslem. Na rozdíl od toho incidentu v mém minulém životě se svým počínáním nesnažily nikoho zahanbit. Kdybych na to měl použít nějaké připodobnění, byly jako děti, co sbíraly krunýřky od cikád. Bylo by přehnané je přísně potrestat.

„Pokud najdu dívku, kterou tento počin vážně ranil, tak vás nechám, abyste se před ní poklonily až k zemi.”

„R-rozumím, mňau.”

„Je mi to líto, haf...”

No, teď už jen zbývá, aby to Ariel urovnala. Co se mě týče, já na ty dvě nebudu naštvaný. Přemýšlím, jestli to je proto, že jsou moje následovnice? Zdá se, že i já jevím známky zaujatosti.

„Takže jak vás vůbec napadlo, že mi dáte darem spodní prádlo?”

Když jsem se je na to zeptal, ty dvě na mě zmateně zíraly. Tvářily se, jako kdyby chtěly říct: není to očividné?

„Tvým náboženstvím je Bůh kalhotek, ne, mňau?”

„Zdá se, že je velmi vážně uctíváš, haf.”

Aach.

Aha, takže to je moje chyba. Bylo to proto, že jsem jim před nějakou dobou ukázal božský artefakt.

„To je jiné. Není to tak, že bych kalhotky považoval za nějakou náhradu Boha. Ty jedny konkrétní nosil člověk, kterého uctívám jako boha. Jinými slovy to je posvátná látka.”

Miluju kalhotky. Ale tohle a tamto je něco jiného.

„Proto vás žádám, abyste to znovu nedělaly.”

„Rozumím, mňau.”

„Budeme si dávat pozor, haf.”

A pak jsem najednou dodal: „Pokud jste mi vážně chtěly dát spodní prádlo, bylo by lepší, kdybyste si ho svlékly přede mnou.”

„Ech?”

„Ech?”

Kruci, to mi vyklouzlo.

Rinia a Pursena se šklebily od ucha k uchu.

„Takže ses do nás vážně zamiloval, mňau.”

„Nedá se nic dělat. Šéf je mužské zvíře, nedokáže se kolem nás zklidnit, haf.”

Pche, ticho. Tahle reakce, že chci kalhotky. Tyhle dvě, možná že mě mají rády...? Ne, to je špatně. Je to něco jiného. Určitě to musí být něco jako dobrá vůle. Je to něco jiného než moje sbližování se Sylphy.

Ačkoli říkám tohle, tak ten rozdíl nechápu. Jelikož to nechápu, prostě to nazvu projevem přátelství.

Každopádně jsme domluvili. Přesunuli jsme se zpět do normálních prostor. Ačkoli mi zkazky z tohohle incidentu trochu pošramotily pověst. No, není to tak, že by to byl velký problém. Jsem ten typ, co se o pomluvy moc nestará.

Když jsme my tři odešli, spatřili jsme před školní budovou dav. Jsou to prvačky. Pravděpodobně si přišly pro svoje prádlo.

Obešli jsme je, aby si nás nevšimly... a kolem konce řady zrovna procházela Norn.

„...!”

Norn se na mě podívala, pak se podívala na Riniu a Pursenu vedle mě. A pak na mě s výrazem, jako by chtěla říct „tomuhle nevěřím!”, veškerou svou mocí zahlížela, jak procházela kolem.

„Co to je s tou prvačkou, chovat se takhle arogantně, mňau.”

„Do háje s ní, haf. Ukážeme jí, že je třeba, aby respektovala své seniory.”

„Tohle vám teď řeknu: to byla moje sestra.”

Jak jsem to řekl, obě sklopily uši.

„N-no, je dobře, že má energii, mňau.”

„Je celkem roztomilá, haf.”

Jsou tak snadno pochopitelné. Obě jsem je poplácal po rameni.

„No, dobře s ní vycházejte, jasné?”

„Samozřejmě, mňau.”

„Neuděláme nic špatného, haf.”

Ale i když jsem si chtěl s Norn promluvit, jak jsem to měl udělat? No, i když si s ní nemůžu promluvit, doufám, že z toho později nevzejdou nějaké problémy.

---

A tak dny utíkaly bez problémů. Nijak lépe jsem s Norn nevycházel. Ale dodržela svůj slib a jednou za deset dní se ukázala doma.

Ačkoli mě nenávidí, poslušně poslouchá, co jí říkám.

Myslel jsem si, že bude vzpurnější, ale alespoň není proti setkání tváří v tvář. I když to nevypadá, že by nějak zvlášť chtěla.

Hmm...

Když tak o tom přemýšlím, kromě té doby, kdy byly příliš malé, aby si na to pamatovaly, jsem se s nimi setkal jenom jednou. Je pravděpodobně chyba si myslet, že spolu najednou budeme vycházet jako sourozenci. Můj vztah s Aishou je celkem divný.

Jen proto, že jsme rodina, neznamená, že spolu budeme bezpodmínečně vycházet. To až příliš dobře chápu. Nebo spíš právě kvůli tomu, že jsme rodina, existují věci, které se nedají odpustit. Jako třeba to, jak jsem Paula zmlátil před Norn. Já a Paul jsme si svoje rozdíly vyříkali. Ale z Nornina pohledu je to něco, co se nedá odpustit.

...Kdyby.

Kdyby se o tom zmínila, tak se omluvím. Omluvím se a upřímně jí vysvětlím, co se stalo. Ale zmiňovat něco tak dávného není dobré.

No, není třeba spěchat. Budeme spolu mnoho let. Za rok nebo za dva spolu budeme pomalu vycházet. Není to tak, že jako sourozenci musíme být pořád spolu. Vezmeme to pomalu, zatímco si budeme vědomi propasti mezi námi. Překonat tu propast nějaký čas zabere.

Zatímco jsem si tohle myslel.

Se z Norn stal introvert.
--------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>