Kapitola 104.5 - Extra

Kapitola 104.5 – Extra: Výzkum figurín & Vztah pána a sluhy

Zhruba v době, kdy se Nanahoshi trápila a Zanoba to vyřešil, vlastně vysvětlil jedno tajemství panenky.

Tohle se stalo asi týden předtím, než se Nanahoshi rozzuřila.

Část 1

„Mistře, podívej se na tohle.”

Ten den.

Když jsem vešel do laboratoře, Zanoba vesele nesl truhlu. Jeho výraz byl mnohokrát chlubivější než normálně.

„Co to je?”

„Paže té panenky z tvého domu.”

Zanoba truhlu položil na stůl a vytáhl obsah zabalený v látce. Když tu látku rozbalil, byla to paže panenky přesně jak Zanoba řekl. Ale vypadalo to, jako by ji někdo nasekal na kulaté pláty jako sladké želé.

„Pod odloupnutou barvou jsem viděl, že je tam spoj, a když jsem ho rozpojil, vzniklo z toho tohle.”

Zanoba mi ukázal průřez paže. Byl tam na husto napsaný vzorek jako QR kód. Je to magický kruh. Je úplně jiný než ty, co kreslí Nanahoshi. Je to záhadný vzor.

Na částech průřezu byly různé vzory. Vzadu a vpředu. Ty vzory se mírně lišily. I když byly součástí stejného spoje, nebyly stejné.

„Aha... zhutnili magický kruh i v paži. Je zajímavé, že se to liší od spoje na povrchu.”

Bylo to jako vidět řez masem. Jako jasný pohled na lidské tělo rozsekané na kruhové pláty.

„Ale stejně jsem si neuvědomil, že tam byly spoje.”

„Ani já bych si to neuvědomil, kdyby se ta barva neolupovala.”

„Aha.”

Zdá se, že kvůli takovému důležitému objevu byl velmi vzrušený. Já sám jsem celkem klidný. Věděl jsem, že se nemohla pohybovat bez aplikování nějakého zvláštního řemesla.

„Aha, s tolika vypsanými magickými nápisy se pohybuje jen tak málo.”

„Och? Mistře, ty těm magickým nápisům rozumíš?”

„Ne, ani trochu.”

Tyhle magické kruhy, ty byly určené jen na pohyb paže. Nebo spíš kdyby nebyly na paži napsány, tak by se nedala ovládat? Nebo to bylo něco jiného? To nebudu vědět, dokud to nevyzkoumáme.

Každopádně tahle panenka se uprostřed noci potulovala po domě, chodila z místnosti do místnosti a uklízela. Když narazila na nepřátele, šla je zlikvidovat. Jakmile skončila s úklidem, vrátila se na nabíjecí stanici se nabít. Je to taková funkce.

Dokonce ani Roomba neměla takovou účinnost. Mít schopnost eliminovat nepřátele, to už je jako Roach Motel. Není to tak, že by ta panenka byla hotová jen tím, že se jí na hlavu a tělu napíšou nápisy. (Pozn.: Roomba by mohl být robotický vysavač. A Roach Motel by mohla být narážka na jeden druh pastiček na šváby. Ale jistá si nejsem.)

Nechci udělat Roombu.

Chci udělat pohybující se panenku.

Chci jednu vidět v akci.

Pokud dokážu vyrobit nějakou, co se pohybuje, dobře se prodá. Pravděpodobně ji budu moct prodat za celkem pěknou částku. Ne, není to tak, že bych chtěl velkou sumu peněz. Mám rád peníze jako každý jiný, ale i kdybych jich měl spoustu, na někoho jako já je to škoda.

Ačkoli by to bylo něco jiného, kdybych vyrobil figurínu, co by dokázala obnovit čest kmene Supardů... To byl jeden z mých snů.

Dalším snem bylo mít robotickou služebnou.

„V hlavě nebo v těle musí být magický kruh na ovládání pohybu. Pokud ho najdeš, prosím, rozbij jej opatrně.”

„Ano, mistře.”

Zanoba přikývl a zabalil části paže a uložil je zpět do truhly.

Část 2

A tak s takovým objevem přišel Zanoba s teorií.

S tou teorií na mysli pomohl Nanahoshi dokončit její vrstvený magický kruh. I když se užuž vzdala, úspěšně povolala věc z jiného světa. Jsem si jistý, že já brzy budu moct dokončit svou robotickou služebnou. Ta realita není daleko.

Když mě tohle napadlo, motivovalo mě to.

Dneska stejně jako jindy jsem zamířil do Zanobovy laboratoře. Krok jsem měl lehký.

„Zanobo, jdu dovnitř.”

Jednou jsem zaklepal a pak jsem vstoupil do Zanobovy laboratoře. Uvnitř stála dívka zastávající funkci strážného. Ačkoli to nebyla nádherná žena, byla to žena, kterou jsem poznával.

„Ooch, Ginger, dlouho jsme se neviděli.”

Podezíravě si mě měřila, ale když jsem ji pozdravil, s vážnou tváří se mi uklonila. „Jestli to není pan Rudeus. Dlouho jsme se neviděli.”

Dřívější rytíř ze Shirone a osobní strážce třetího prince Zanoby, Ginger York. Taková nostalgie.

„Přemýšlela jsem, že tě půjdu aspoň jednou pozdravit, ale bylo to trochu hektické.”

„Žádný problém. Vlastně se omlouvám. Nepoděkoval jsem ti, žes bez odměny strážila mé sestry...”

„Díky slečně Aishe byla naše cesta velmi rychlá. To už je samo o sobě moje odměna.”

Ginger mi pokynula dovnitř a já vstoupil. Zanoba a Julie pracovali jako obvykle. Zanoba přepisoval magické kruhy a Julie tesala figurínu. Každopádně se zdá, že je Julie skoro hotová, takže jsem se šel podívat.

„Jak to jde?”

„Ano, skoro hotovo, velmistře. Co myslíš?”

„Tahle figurína Zanoby je celkem dobrá. Ale nevypadá trochu moc atraktivně?”

„Mistr je super.”

Jo.

Pořád je nezkušená, ale má dobrý vkus.

Učí se rychle. Zanobovi to trvalo trochu déle. Když jsem se podíval, zjistil jsem, že se na mě Ginger najednou podívala.

„...Copak, Ginger?”

„Ne, to nic... to jenom že se zdá, že jsi hodně vyrostl.”

„Naposledy jsme se myslím setkali před čtyřmi lety? Samozřejmě že jsem vyrostl.”

Poslední dobou mám pocit, že hodně lidí řeklo, že vypadám super. Mohlo by to být tak, že mé sexuální kouzlo přetéká. Kdybych se neoženil se Sylphy, pravděpodobně bych už teď měl harém (pozn.: na to není nikdy pozdě...). Ne, mít harém by bylo svým způsobem pohroma. Nezdá se, že bych v takovém prostředí mohl jen tak vychovávat děti.

„Tak mě tak napadá, Ginger, co teď budeš dělat?”

„Přemýšlím, že zůstanu po Zanobově boku.”

„Tím myslíš, že se vrátíš zpět k postavení strážce?”

„Ano, jelikož jsem dokončila svůj úkol.”

Úkol chránit Liliu a Aishu. Byla loajální a chránila obě dvě, byl to úkol překlenující mnoho let. To je obdivuhodná věrnost. Zanoba by měl tuhle dámu víc odměnit. Požehnání a povinnost.

„Zanobo, neměl bys jí dát nějakou odměnu?”

„Ne, pane Rudee, já jsem...”

„Hmm. Máš pravdu. Ginger, je něco, co chceš?” zeptal se Zanoba.

Ginger na něj zmateně zírala. Určitě až do teď od Zanoby nic nedostala. Chvilku přemýšlela, pak se skloněnou hlavou poklekla na jedno koleno. A pak promluvila: „V tom případě mi prosím dovol učit Julii. Zatímco je učednicí pana Rudea, aby pracovala pro tebe, je trochu troufalé.”

„Velmi dobře, dávám ti svolení.”

„Ano! Moc děkuji!”

Svolení vyučovat, co? To je něco jiného, než co jsem čekal. Nakonec je to všechno pro Zanobovo dobro, ne?

Ne, mohlo by to být tak, že otrokům není určeno získat kvalitní vzdělání. Lidé snědli ovoce moudrosti a byli vyhnáni ze Zahrady Eden. Než získali moudrost, lidské bytosti byly bezstarostné a neměli žádné pochybnosti. Pro vládce je dobře, když lidé pod ním zůstávají hloupí. Snižuje se tím riziko vzpoury. Ačkoli kdyby byli vzdělaní, vzrostla by i jejich produktivnost.

No, to je jedno. Bylo by nepříjemné, kdyby požadovala lán půdy. Není to tak, že bych nenáviděl královský vztah, kde člověk nechce moc.

„Teď pojďme mluvit o výzkumu. Jak to jde?”

„Přemýšlím, že začnu s výzkumem nohy.”

„Taky jsem o tom přemýšlel, ale nebylo by lepší nejdřív řádně prozkoumat nápisy na pažích, než začneme s nohama? Jakmile to rozbiješ, už to nejde seskládat zpět.”

„Jo, máš pravdu.”

„Pokud to ukážeme senioru Cliffovi nebo Nanahoshi, možná je něco napadne.”

Zanoba a já jsme začali rozebírat druhou paži. Ginger najednou přistoupila ke mně. Když jsem se na ni podíval, tvářila se, jako že chce něco říct.

„Copak?”

„Pane Rudee... Ehm, i když to Zanobovi možná nevadí, pořád je to člen královské rodiny z Shirone. Bez ohledu na to, jaký vztah mistra a učedníka mezi sebou máte, není nezdvořilé se k němu takhle chovat?”

„Hmm?”

Nezdvořilé.

Tak mě tak napadá, dneska jsem se Zanobou mluvil neformálně. Normálně si myslím, že mluvím zdvořile. Ale když jsem před několika dny mluvil s Aishou, možná jsem trochu polevil ve svém vědomí.

Aby vazal slyšel něco tak nezdvořilého směrem ke svému pánovi, pravděpodobně ji to naštvalo. Nedá se nic dělat, hádám, že před Ginger budu mluvit zdvořile.

„Máš pravdu, omlouvám se. Byl jsem neopatrný a zhýčkaný Zanobovou dobrou vůlí...”

Když jsem to řekl.

Zanoba se pohnul.

„GINGERRRR!”

Zanoba Ginger popadl za krk. Zvedl ji a přitlačil ke stěně. Ozvalo se hlasité ducnutí. Julii to překvapilo a přestala vyrábět.

„Ty mizero! I když se mi mistr takhle otevřel! Co to říkáš?! Omluv se! Hned se mistrovi omluv!”

„Gu... ughh...!”

Ginger zakoušela bolesti.

...Hej.

Hej, ona se vážně dusí. Tohle je přehnané!

„Zanobo! Zanobo! Pusť ji!”

Když jsem zakřičel, Zanoba uvolnil ruku. Na Gingeřině krku byly jasně vidět otisky po Zanobově úchopu. Pokusila se svého krku dotknout a bledá tvář se jí zkřivila bolestí. Nedokázala zvednout ruce. Zdá se, že když ji přitlačil proti zdi, zlomilo jí to kosti v ramenou.

Okamžitě jsem odříkal léčivou magii a vyléčil její zranění. Ginger přede mnou poklekla a sklonila hlavu.

„Ehm... ehm... pane Rudee, omlouvám se,” omluvila se mi.

Ale i tak, vždyť ji skoro udusil...

„...”

Nedokázal jsem ten pocit snést. Ona se omlouvá mě, není to špatné? Ginger bychom z toho neměli vinit. Otočil jsem se na Zanobu.

„Zanobo! Co jsi hlupák?!”

„Ha...? A-ale mistře, sobecky řekla něco takového, aniž by brala ohled na náš vztah...”

„Ale i tak, jen slovní pokárání by stačilo!”

Ginger mu sloužila dlouho. Čtyři roky chránila mou rodinu v cizích zemích. Vrátila se celou cestu až sem, i když během těch let trpěla. Ale jen po jednom slůvku nezdvořilosti jí rozdrtil krk a zlomil kosti v ramenou. To je příliš kruté.

Vážím si toho, že spolu vycházíme. Dokonce z toho mám radost. Ale neměl by zlehčovat ženu, co mu celou tu dobu zůstala věrná.

„Ne, pane Rudee, to nevadí. Ačkoli jsem Zanobu nějakou dobu neviděla, úžasně dospěl. Vůbec nejsem rozčilená,” řekla Ginger s vážnou tváří.

...Ha?

Mýlil jsem se?

Myslel jsem si, že by ji měl víc odměnit. Byl tenhle můj návrh netaktní?

„...Zanobo.”

„Ano, mistře.”

„Myslím, že jsi skvělý přítel.” Jak jsem to řekl, Zanobovi se rozjasnila tvář. „Ale Ginger ochránila mou rodinu. Od té doby, co jsme se rozloučili, celé čtyři roky na ně pořád dohlížela. Je to člověk, kterému jsem zavázaný. Prosím, neznevažuj to.”

„Rozumím, mistře. Ginger, omlouvám se.” Zanoba se zatvářil krotce a přikývl.

Ale Ginger promluvila: „Ne, pane Zanobo. Omluva není nutná. Jelikož jsem ti celou svou bytostí přísahala věrnost, nebudu nespokojená, ani pokud zemřu. Omlouvám se za svou nestydatost.”

Při Gingerřině formálním postoji už nemůžu nic říct. Takže tohle je další podoba vztahu mezi pánem a sluhou. Pokud se Zanoba mýlil, mám mu řádně poradit? Ne, to je v pořádku. Tímhle bych se neměl trápit. Jelikož neznám logiku hierarchie v Shirone, kdybych se do toho vložil, jen bych to pomotal.

Část 3

Když pominu vztah mezi Ginger a Zanobou, výzkum autonomní panenky pokračoval dobře.

„Takže i když jsem řekl, aby ses soustředil na paže, můžeš pokračovat dle svého uvážení.”

„Ne, vezmeme to podle tvého plánu, mistře. Místo toho, abychom ji rozmontovali a pak zase dávali do kupy, bude bezpečnější, když obnovíme stejnou paži.”

A tak se rozhodlo, že zanalyzujeme paži.

Měl bych říct i Cliffovi a Nanahoshi, aby nám pomohli. Ale i tak Zanoba bude pravděpodobně pokračovat sám. Ačkoli jsem se do toho chtěl trochu zapojit, zdá se, že to dokáže zvládnout sám. Takže mě není třeba.

„Prosím, nech to na mě. Zdá se, že v tom získávám celkem talent.”

„Och, vážně?”

„Ano, i když mě to samotného překvapuje, poslední dobou docházím každý den k osvětě.”

Celý den dělá na svém oblíbeném výzkumu. Vedle něj je specialista na výrobu figurín. Takže to pro něj musí být ideální každodenní život.

Ale co se stane, až vystuduje? Usadí se tady? No, to rozhodnutí nepřísluší mě. I kdyby jedním z důvodů, proč by se tu Zanoba usadil, budu já.

„No, jen tak dál, zase se zastavím.”

„Budu na tebe čekat.”

„Chovej se k Ginger laskavě.”

„Samozřejmě.”

Po téhle výměně jsem odešel z laboratoře.

---

A tak výzkum panenky pokračoval.
------------------------------------------------------

~ Poslední dobou hodně cestuju. A ve vlaku se dá celkem dobře překládat. Jediná nevýhoda je, že to nemám jak uveřejnit, takže se mi toho trochu nastřádalo... no. ~

<Předchozí>...<Následující>