Kapitola 103 - Péče o sestry (1)

Část 1

Když jsme vyprovodili Ruijerda, zamířili jsme domů. Po cestě jsme se oddělili od Sylphy. Chci být s ní, ale má práci. Není dobré nepřijít do práce bez předchozího ohlášení. Zamířila do školy, aby Ariel informovala o situaci.

Než jsme se dostali domů, už bylo poledne. Čas na oběd. Zůstávat s Norn je zrovna teď trochu trapné, takže jídlo uvařím já. Aisha mi nabídla pomoc, ale tentokrát budu vařit sám. Hotové jídlo bylo naprosto „staromládenecké vaření”. Kdybych to měl pojmenovat, bylo by to „Smažená rýže s fazolemi” nebo něco takového. No, s tím se nedá nic dělat. Na rozdíl od Sylphy jsem se vaření nijak neučil.

„Je to dobré?”

„Výborné!”

„...”

Aisha vesele jí. Norn taky jí bez stížností. Je to na míle daleko od toho, co vaří Sylphy, ale není to zlé.

Po obědě jsme šli do obývacího pokoje. Norn a Aisha si sedly vedle sebe a já se posadil naproti nim. Než jsem začal, nadechl jsem se. (Pozn.: Dá rozum, ne?)

„No, je to trochu pozdě, ale chci vás pochválit, že jste urazily tu dálku až sem.”

„Ano, je dobře tě vidět v pevném zdraví, bratře,” řekla Aisha s rozjařeným výrazem na tváři. Je oblečená ve služebnických šatech. Ačkoli v porovnání s tím, jak jsem ji viděl minule, teď jí ty šaty naprosto seděly. Na pár místech jsou záplatované, ale to jsou pravděpodobně následky těch tehdejších událostí.

Hádám, že tahle místnost je pro ni nová a zajímavá, neboť se se zářícíma očima rozhlíží kolem. Její hnědý culík se kývá ze strany na stranu. Culík má ozdobený bílou stužkou, ale je trochu rozedraná a na některých místech zašedlá, takže je to ještě víc nápadné.

„...”

Norn měla skloněnou hlavu přesně jako normální dítě. Její oblečení je také normální. Jsou to modré šaty s roztomilým vzorkem. V Milisově království jsem viděl spoustu takhle oděných dětí, ale tady to možná bude nápadné.

Svoje blonďaté vlasy má trochu delší než Aisha. Má je stažené dozadu a připevněné velkým skřipcem, je to velmi módní.

„Zdá se, že Aisha během cesty celkem dost dřela.”

„Ano, to všechno, abych tě viděla, bratře. Vůbec to nebyla dřina,” řekla Aisha pozorně. Ale proč je její tón dneska nějaký divný. Pročpak se chová tak divně?

„Jsme rodina a ode dneška je tohle váš domov, takže není třeba se nějak omezovat, chovejte se jako doma.”

„Ano, ale i když jsme rodina, tohle je tvůj dům, bratře. Takže tady bydlet, aniž bych něco dělala, by bylo nepříjemné, takže jsem myslela, že pomůžu s úklidem a domácími pracemi.”

Tak nějak mezi námi cítím velkou citovou propast, pročpak asi? Udělal jsem něco? Možná je to proto, že na mě mluví zdvořile?

„Hej, sestro.”

„Copak, bratře?”

„Tenhle způsob řeči, můžeš si to odpustit?”

„Nechci, takhle se správně mluví ke starším, to jsi předtím řekl, tak proč bych s tím měla přestat?”

Je to kvůli mně, protože používám zdvořilou řeč? A proto s tím nepřestane ani ona?

„Dobrá, nebudu zdvořilý.”

„Rozumím, přece jenom zdvořilá řeč se mezi rodinu nehodí. Takhle člověk cítí tu mezeru, ale brácho, já budu přece jenom zdvořilá, protože jsi starší.”

Hej, není tohle ta chvíle, kdy to prostě necháš plynout a řekneš: „Tak ani já nebudu zdvořilá?” No, na tom nesejde. Když se to člověk učí od útlého věku, znamená to, že v budoucnu ví, jak konverzovat. To je dobře.

Když jsem slyšel ta slova „cítí tu mezeru” pomyslel jsem si, jestli se tak cítili i Ruijerd a Eris. Ačkoli věřím, že zdvořilá řeč je ten nejhladší způsob, jak mezi lidmi komunikovat. No, až se příště setkáme, budu mluvit trochu uvolněněji.

[Hej, Ruijerde, jak je. Hodně ses změnil. Byl jsi tak štíhlý a neměl jsi žádnou bradku. Cože? Tak se nejmenuješ? To sis dokonce změnil jméno?] ...něco takového.

Ruijerd je člověk, kterého respektuji. Když člověk mluví s někým, koho respektuje, měl by být zdvořilý. To je dané. Kdybych takhle promluvil na Ruijerda nebo Roxy, tak by mě pravděpodobně zmlátili.

„Aisho, Norn, tohle je poprvé, co spolu takhle budeme bydlet. Budou věci, co o sobě nebudeme vědět... no... vycházejme spolu.”

„Dobře!”

„...”

Aisha vesele přikývla. Mám z toho pocit, jako když jsem dal Purseně maso. Skoro vidím, jak Aisha vrtí pomyslnou oháňkou. Mám pocit, jako kdyby říkala: poslechnu tě ve všem, co řekneš.

Naopak Norn je rozmrzelá. Je to taková ta tvář, co říká, že vůbec nechtěla přijet bydlet se mnou. No, s tím se nedá nic dělat, protože naše shledání nebylo dobré. Byl jsem opilý a měl jsem s sebou ženu. Radši bych se k ní měl chovat obezřetně.

„Nikdy mě nenapadlo, že se oženíš se Sylphy, dost mě to překvapilo, že jo, Norn?”

Přesně takhle Aisha nasměrovala konverzaci na Norn.

„Já... já si na Sylphy vážně moc nevzpomínám,” řekla Norn, jak zakroutila hlavou.

S tím se nedá nic dělat, co? Není jako Aisha a neučila se etiketu společně se Sylphy a moc se s ní nestýkala.

„Hele...hele, brácho, stalo se něco? Co se stalo s Eris, co s tebou byla předtím?” řekla Aisha, jak se ke mně nahnula. No, hádám, že všichni jsou zvědaví na Eris.

„Jo...”

Potom jsem jim vysvětlil všechno, co se mi přihodilo od chvíle, co jsem se vrátil do kraje Fedoa. O tom, jak mě Eris nechala a jak jsem se stal dobrodruhem. Jak jsem potom onemocněl a jak mi doporučili kvůli léčbě zajít na Magickou univerzitu. Jak jsem se tady potkal se Sylphy a jak jsem se vyléčil. No, skryl jsem to, že ta nemoc byla ED a jak přesně se to vyléčilo. Přece jenom to není určené pro uši desetiletých dívek.

Potom jsem jim vysvětlil Sylphinu situaci a to, že na veřejnosti musí skrývat své pohlaví. No, co se týče toho, jestli to můžu nebo nesmím říkat jiným lidem, Ariel mi dala právo řídit se vlastním úsudkem. Ačkoli moje mladší sestry jsou na to možná příliš mladé. Jelikož budeme bydlet spolu, stejně by na to dřív nebo později přišly. Není moudré ztratit jejich důvěru jen proto, že jsem jim něco neřekl. A takhle bude snazší získat si jejich spolupráci.

„Takhle to je,” zakončil jsem svůj monolog.

Norn se s vážnou tváří dívala do země a Aisha se ustaraně dívala na mě.

„Takže teď už je ta nemoc vyléčená?”

„Ach, je naprosto vyléčená. Není se čím trápit.”

Ačkoli pořád beru svůj lék jednou za tři dny a Aisha jednou tleskla v pochopení.

„Ach, já vím!”

„Hm~?”

„Táta mi dal něco, co ti mám předat, až tě uvidím,” řekla Aisha, vyskočila a šla do patra. Když se vrátila, přinesla s sebou truhličku. „Tohle to je. Vezmi si to!”

Ta truhlička je pevně zamčená třemi velkými zámky. Bylo to opatření proti lidem, co by se ji pokusili ukrást? Ne, v tomhle případě to bylo pravděpodobně proto, aby to Aisha a Norn lehkovážně neotvíraly.

„Ach, klíč...”

„Hm? Ach~”

Zdá se, že klíče má Aisha. Předala mi klíče a já je strčil do zámků.

„Ach.”

Byla to truhlička plná stříbra a zlata. Říct to takhle je možná trochu přehnané, ale bylo to hodně peněz. Pár tuctů velkých cihliček z Milisova království vyrobené ze vzácných kovů. Je těžké jen tak od pohledu odhadnout hodnotu, ale kdyby se to prodalo, bylo by to hodně peněz. Tohle je ta spousta peněz, co Paul zmínil v dopise. S takovým množstvím můžeme žít 10 let, ale musím si dávat pozor, abych to nerozházel.

V té truhličce byly také dva dopisy, pojďme je otevřít. Jeden je to samé, co nedávno dorazilo. Ten druhý je od Liliy ohledně Aishina a Nornina vzdělání a charakteru. Aisha je výtečné dítě a neudělá žádnou chybu, ale jelikož je trochu uličnická, musím na ni být přísný. Norn je normální dívka, ale jelikož ji ve škole hodně srovnávali s Aishou, možná má trochu pokřivenou osobnost. Ale je lepší chovat se k ní laskavě. To bylo napsáno v tom dopisu.

Zdá se, že Lilia je na Aishu trochu tvrdá. Myslím, že to je proto, že o sobě přemýšlí jako o milence a ze stejného důvodu Norn rozmazluje. Ale já si myslím, že se k oběma sestrám musíte chovat rovnocenně.

Ale Aisha je vážně výtečná. Po pouhém roce studia už není nic moc, co ji učit. Čtení, psaní, historii a matematiku má na výborné úrovni. Navíc je šikovná v uklízení, praní a vaření. V šermu je na základní úrovni stylu Boha vody a všech šest základních druhů magie zvládá na základní úrovni. Ačkoli v Milisu chodila do školy, jelikož přijela Roxy a Paul se vypravil pátrat po Zenith, nemohla tam chodit nijak dlouho. I v takové situaci je Aisha taková, není divu, že Norn ztratila sebedůvěru.

Norn je normální, ani dobrá, ani špatná. Ačkoli je lepší než Eris v jejím věku, myslím, že je průměrná, ne, možná trochu podprůměrná. Norn se zapletla do incidentu s manovou kalamitou a od té doby se snažila ze všech sil. Není důvod, aby ztrácela sebedůvěru.

Žádný jiný dopis tam není. Čekal jsem něco od Roxy, ale... No, tohle je dopis od rodiny rodině, takže se možná kvůli tomu zdržela.

„Každopádně až se zabydlíte, měly byste chodit do školy.”

„Eech!” řekla Aisha nespokojeně. Copak má na školu špatné vzpomínky? „Ve škole už se nemám co naučit. Já ti chci sloužit doma.”

„Ale víš...”

„Ale já se chci akorát starat o tebe, brácho! Vzpomínáš, co jsi mi tehdy slíbil, hele, vždycky jsem to měla u sebe.”

Pak si rozpustila vlasy a ukázala mi stužku. Je to čelenka, co jsem jí dal, když jsme se rozloučili. Ta kovová část byla ohnutá, aby to mohla používat jako gumičku do vlasů, ačkoli je to takové hrubé a vyhlíží to odřeně. Když jsem viděl, že si tak moc vážila věci, co jsem jí dal, měl jsem z toho radost. Ale každopádně přemýšlím, proč nechce chodit do školy. Upřímně řečeno si nemyslím, že by bylo nezbytné, aby chodila do školy. To důležité je mít vůli se učit. Pokud není vůle, pak je jen ztráta času chodit do školy. Stejně jako já na druhém stupni základky.

I když tohle říkám, Paul v dopise napsal, aby šly do školy obě. Na tomto světě není nic jako povinná školní docházka, ale...

„Tak si aspoň napiš přijímací test na Magickou univerzitu, rozhodneme se na základě výsledků.”

„Dobře... Och? Rozumím,” řekla Aisha s širokým úsměvem.

Zdá se, že si věří, že bude mít dobrý výsledek. No, pokud bude mít dobré výsledky před tím, než vůbec začne chodit do školy, tak nevadí, když nepůjde. Takhle to řeknu i Paulovi.

„Norn, co kdyby sis ten test taky napsala?”

„...”

Když jsem obrátil hovor k Norn, vyhnula se mi pohledem a zůstala mlčet. Jestlipak mě nenávidí... možná že už se mnou nikdy nepromluví? Jak jsem si tohle myslel, zašeptala: „...Ale možná že tím testem neprojdu.”

Myslím, že to je poprvé, co na mě promluvila. Možná to není tak, že by mě nenáviděla, no, každopádně mám radost. Ano, být ignorován přece jenom není dobré.

„Není třeba se bát. I když neprojdeš, je to škola, kam se dostaneš, pokud zaplatíš školné.”

„Ehm... není to tak, že chci na tu školu tak moc chodit!”

Zakřičela na mě, možná proto, že jsem zmínil zadní vrátka, jak se na školu dostat.

„Ech, Norn, jak to s bráchou mluvíš.”

„Ale vždyť jsi to taky slyšela, řekl, že s tím něco udělá s penězi.”

„To je tvoje chyba, že nejsi schopná studovat!”

„Dokážu to!”

Norn začala křičet a popadla Aishu za vlasy. Aisha se chopila Norniných zápěstí a natáhla ruku Norn k tváři, škrábala a tahala ji za vlasy. Kočičí rvačka, ne, takhle se perou děti. Ne, takhle by to mělo být, tohle je dobře. Pěst do brady a pak nasednout na protivníka, tomu se nedá říkat dětská rvačka. Umírněné hádání je v pořádku, ale tentokrát jsem to možná vyjádřil špatně. Zastavím je.

„Přestaňte.”

Vyšel ze mě hlas tišší, než jsem zamýšlel. Obě dvě s rozechvělýma rukama přestaly.

„...”

Norn chtěla pořád něco říct, ve sklopených očích se jí sbíraly slzy...

...Hmmmmm.

Myslím, že má vážnější komplex ohledně mě a Aishy, než jsem si myslel.

„No, víš, Norn, škola v tomhle městě přijímá studenty, co zaplatí školné, bez ohledu na jejich nadání, rasu nebo společenské postavení, takže to není tak, že bych se tě tam snažil protlačit úplatky.”

„....Fňuk.”

Snažila se si otřít slzy, zatímco potahovala.

„Vzpomínáš si na Roxy, že? Taky chodila na tuhle školu. Je to velmi dobrá škola. Když budeš hodně studovat, možná najdeš něco, co se ti bude líbit...”

...Něco, v čem dokážeš Aishu porazit. To jsem neřekl. V takovýhle situacích je nejlepší děti navzájem nesrovnávat.

Norn měla oči dál sklopené a pak řekla: „...Rozumím, napíšu si ten test.”

Nakonec když řekla jenom tohle, vstala a odešla z obývacího pokoje.

Aisha naštvaným hlasem řekla k jejím zádům: „Norn, ještě jsme nedomluvili!”

„Zmlkni!”

Pak jsme slyšeli, jak vyběhla do druhého patra a bouchla za sebou dveřmi.

Chápu to. Je to komplikované dítě, v těžkém věku a s obtížnou povahou. Jestlipak s ní dokážu vycházet...

„A~ach, vždycky je taková. Nemám ráda komplikované děti. Brácho, taky souhlasíš, ne?” zeptala se mě Aisha, zatímco pokrčila rameny.

A i Aisha na Norn kouká z patra. Tohle není dobré.

„Aisho.”

„Ano, copak?”

„Od teď Norn přestaň říkat, že nestuduje a podobné arogantní věci.”

„E~ech...” Když jsem to Aishe řekl, nafoukla se a nespokojeně řekla: „Ale Norn se ani nesnaží.”

„No, z tvého pohledu to tak možná vypadá, ale možná že Norn se snaží svým vlastním způsobem...”

„No... … … když to říkáš, brácho, budu si dávat pozor.”

Neochotně přikývla.

No, když to říkám já, pravděpodobně to nemá moc velkou přesvědčovací moc, jelikož toho o těch dvou moc nevím. Ale jak se k těm dvěma malým holkám budu chovat, je to těžké.
------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>