Kapitola 105 - Vůdce delikventů (1-2)

Kapitola 105 – Vůdce delikventů & jeho spojenci
Část 1

S tímhle uplynul měsíc.

Dneska se na Ranojské magické univerzitě pořádá schůze skupiny delikventů. ...Jinými slovy je to třídní hodina zvláštních studentů.

---


Momentálně se trápím.

Ohledně mé sestry Norn.

Od té doby, co začala bydlet na kolejích, se náš vztah vůbec nezlepšil. Právě naopak, když se potkáme na chodbě, ignoruje mě. Někdy se mi zdá, že se na mě dívá upřímně a s pohrdavým pohledem. No, to by mohlo být vinou mého rostoucího komplexu pronásledování... Každopádně spolu nevycházíme.

No, to nevadí. Je to v pořádku. I když jsem trochu osamělý, je to v pohodě.

Není to tak, že bychom spolu jako sourozenci museli vycházet. I když spolu nebudeme vycházet, když se něco stane, tak Norn ochráním. I když k něčemu dojde, nemůže se ze mě stát příliš náročný rodič.

Jo. být v postavení vůdce ztracených duší je vážně praktické. Můžu dělat všechno, tedy kromě týrání třídních učitelů. A jelikož se znám s Jinasem, můžu to zkonzultovat s ním. Takhle řečeno, můžu s ním konzultovat hodně věcí. Tentokrát bych mu měl pravděpodobně poslat nějaký dárek.

Ale za tento uplynulý měsíc si Norn nenašla jedinou kamarádku. I když ji vidím na chodbách, vždycky je sama. Ačkoli se nezdá osamělá, stejně mě to trápí.

No, i když si nenajde žádné kamarádky, tak něco vymyslím. Ale daří se jí ve třídě? Je v pohodě s bydlením na koleji? Vážně mě to trápí.

Ale i když říkám tohle, bylo by špatné, kdybych se do toho zapletl. Z prvního ročníku znám akorát tu představitelku delikventů. Pokud ji využiju, aby silou Norn vypomohla, rozhodně na to přijde a bude mě kvůli tomu nenávidět. Kromě toho jak se vůbec jmenuje ta prvačka? Pamatuju si jenom to, že vypadala jako sibiřský husky.

„Šéfe, poslední dobou se zdáš skleslý, mňau.”

„Jo, haf.”

Zatímco jsem se trápil, Rinia a Pursena na mě koukaly. Tyhle dvě jsou vážně ukecané.

Tyhle dívky jsou idoly mužů ze Zvířecí rasy. Od té doby, co jsem se šel udobřit s princeznou Ariel, jsou ty dvě na chodbách často obklopené podřízenými. Vážně je nemusí trápit nedostatek přátel.

„Jelikož jsi v takovém stavu, šéfe, připravily jsme ti dárek, mňau.”

„Trvalo nám to měsíc, než jsme ho připravily, haf.”

Jak to Rinia řekla, položila na lavici vak. Byl celkem velký. Copak je asi uvnitř?

„Och, nedívej se dovnitř, dokud nedojdeš domů, mňau.”

„Otevři ho, až se nebude nikdo dívat, haf.”

Hej, to je podezřelé. Co to je? Je to to? Ten prášek? Prášek na štěstí?

Na východ od severských zemí v jedné části Magického kontinentu na trhu obíhal prášek, co vám přinese štěstí. V této zemi nejsou žádné zákony, co by konkrétně zakazovaly drogy. Co tak vím, v Milisu a Asuře takové zákony existují, ale v této oblasti žádné takové nejsou.

Samozřejmě se nebudu nijak zvlášť snažit, abych ten prášek získal. Pokud je jedovatý nebo kdybych z toho měl abstinenční příznaky, moje mírně pokročilá detoxikační magie by na to nezabrala. Ale slyšel jsem, že detoxikační magie řádu světce ty abstinenční příznaky dokáže potlačit.

Přece jen to není tak, že bych se na ten prášek musel spoléhat.

Ale možná že se mi k něčemu bude hodit. Prozatím si ho nechám. Pokud se dostanu do finančních problémů, celkem dobře se prodá.

„Moc děkuju.”

„To nic, mňau.”

„I šéf má tam dole problémy, haf.”

Ach.

Správně.

Když už jsme u toho, tyhle dvě taky bydlí na koleji. Jsou tam už šest let, takže by toho měly spoustu vědět. Měl bych to s nimi trochu zkonzultovat.

„Vlastně se trápím kvůli své sestřičce.”

„Kvůli sestřičce? Ach, nedávno jsme se potkaly, mňau. Ta holka, co je oblečená jako služebná.”

„Byla na trhu. Poznaly jsme to podle pachu. Voní úplně jako ty, šéfe.”

Zdá se, že se ty dvě potkaly s Aishou ve městě. Moje sestřička služebná se mnou často spí, což by vysvětlovalo, proč na ní cítily moji přítomnost.

„To není ona, týká se to mojí druhé sestry, co minulý měsíc začala bydlet na kolejích.”

„Ech? Máš ještě další, mňau?”

„Bydlí na kolejích, haf?”

Ty dvě si vyměnily pohledy. Norn jsem jim nepředstavil, ale zdá se, že i kdyby se setkaly, tak by si to neuvědomily. Jelikož se mnou nebyla, pravděpodobně z ní nemohly cítit moji přítomnost.

„Ano, ale zdá se, že mě nenávidí, a poslední dobou se mnou nemluví. Co mám udělat, abychom spolu vycházeli?”

„Ech, ehmmm... no, mňau. To je těžký problém, mňau.”

„Pokud budeme propagovat tvoje dobré stránky, mělo by to být v pořádku, haf.”

Manipulace informacemi. Kdyby lidé na škole mluvili o Rudeovi jako o superhrdinovi, tak by se mnou Norn chtěla mluvit? I kdyby to Rinia a Pursena udělaly, už tady poletují ty historky o „Rudeovi, vůdci ztracených duší”. Chci mít nějakou lepší historku pro děti, kdy jsem například zachránil štěně nebo tak něco. Možná by nebyla špatná historka, jak jsem se poprvé setkal s Julií.

„Ach, správně. Zdá se, že moje sestra nemá kamarádky. I když to je jenom měsíc a vím, že bych se tím neměl tak trápit, ale bojím se, že se jako přestupující student ve třídě nepřizpůsobila.”

„A-aha, mňau. Ale jistě to nevíš, mňau.”

„Možná to může být tak, že prostě nemá šanci promluvit, haf.”

Od té doby, co jsme si začali povídat, se Rinia a Pursena chovají divně. Jako kdyby byly kvůli něčemu nervózní. Když se ty dvě takhle zakoktávají, znamená to, že něco skrývají.

„...Neříkejte mi, že jste mojí sestře něco provedly, když jsem se nekoukal.”

„T-tak to vůbec není, mňau!”

„Správně! Naprosto nemyslitelné! Vzaly jsme si k srdci tvoji radu nikdy netyranizovat slabé!”

Aha.

Tak proč jsou nervózní. Je na tom něco divného. Ale když jsem jim to teď řekl, pokud bude Norn někdo náhodou šikanovat, ty dvě ji ochrání.

„T-tvoje sestra, jak je stará, mňau?”

„Je starší než služebná, haf? Nebo mladší?”

Zeptaly se na něco divného. Ačkoli je starší, je starší jen o pár hodin.

„Je stejně stará, je jí deset.”

„A-aha, mňau!”

„Tak to jsme v pořádku, neudělaly jsme nic špatného, haf.”

Zdá se, že se cítí provinile. Pravděpodobně se k prvákům chovaly arogantně. No, pokud na ně jenom zahlížejí, tak by to neměl být problém.

Ty dvě se třásly strachy. Obvykle když někomu dáte dárek, dáváte ho s očekáváním. Mám z toho špatný pocit. Mám pocit, že to chci hned teď otevřít.

„Když jste pro mě připravily něco takového, není možné, abych byl naštvaný.”

I kdyby byla uvnitř chcíplá krysa... No, přinejmenším bych byl v šoku. Pak jsem spatřil, že vedle nás seděl Cliff.

„Co myslíš, seniore Cliffe?” rozhodl jsem se ho z rozmaru zeptat.

„...Pche, dá se přežít i bez přátel!”

Jak to Cliff řekl, cítil jsem se tak nějak těžce. Nechci, aby ses trápil, nejsi sám. Je s tebou Elinalize. ...Ach, a já taky.

Ale i když Cliff nedokáže rozpoznat aktuální náladu, mé bratrské srdce chce, aby věděl, že má alespoň jednoho člověka.

Část 2

Polední přestávka.

Nanahoshi si do jídelny přinesla vlastní oběd. Uvědomila si, že jíst s lidmi je důležité. Ale když jí, je velmi tichá.

„Copak...?”

„Ne, nic.”

Když jsem se na ni podíval, zahlížela na mě. I když si připravila vlastní jídlo, až do teď toho moc nesnědla. Ačkoli se nezdá, že by jí nějak záleželo na chuti, nechová se, jako kdyby to bylo výborné.

„To vypadá hrozně.”

„Jo, i když je to můj vlastní recept, je to strašné.”

„Na tomhle světě v porovnání s Japonskem nejsou žádné dobré suroviny.”

„Jo.”

„Je na tomhle světě něco, co ti chutnalo?”

„No, ty bramborové chipsy u vás doma. Ty byly výborné.”

Ty udělala Sylphy. No ano, je snadné je udělat a chuť se nijak moc neliší.

„Mám zase nějaké udělat?”

„...Ne, díky.”

Dobrá, až se příště přijdeš vykoupat, nějaké nasmažím.

Ale tenhle minulý měsíc se Badigadi neukázal. V jídelně jsem ho ani jednou neviděl. Chtěl jsem si s ním promluvit o Ruijerdovi.

Ale díky jeho nepřítomnosti se Juliino chování u stolu zlepšilo. Ginger Julii učila etiketu. Když byl Badigadi tady, ukázalo se, že je složité ji něčemu učit.

Ale když tu Badigadi není, mám pocit, že je něco špatně. Ten jeho smích byl přece jenom příjemný. Mám pocit, že jsem někde četl, že smích vynáší podstatu štěstí.

„Fuhahahahahaha!”

„P-proč se tak najednou směješ, udělala jsem něco?”

„Mistře?”

„Velmistře...?”

I když jsem se najednou zasmál, jen jsem cítil, jak se ve mně vzdouvá hanba. Prostě to nedokážu jako Badigadi.

„Čemu se směješ?”

Najednou se objevil Luke. Byl stejně pohledný jako vždycky, ale dneska neměl svoje následovnice. Není s ním ani Sylphy.

„Jelikož tu není démonický král, zkusil jsem se zasmát jako on.”

„Aha... Rudee. Můžeš se mnou zajít do kanceláře studentského výboru?”

Luke se tvářil komplikovaně. Stalo se něco?

„Rozumím.”

Rychle jsem zhltl svoje jídlo a následoval Luka.

Luke se zdál být naštvaný. Jeho kroky zněly nuceně.

Když jsme vstoupili do kanceláře studentského výboru, čekali tam další dva lidi. Ariel se tvářila stejně jako vždycky, ačkoli byla trochu pobledlá. Sylphy také vypadala nervózně. Před nimi na stole bylo něco jako malý váček. Zdá se, že se krátce po tom, co začal nový semestr, něco stalo.

„Díky, že jste mě zavolali. Stalo se něco?”

„Ano...”

Ariel přikývla. Byl v tom i povzdech. Zdá se, že to je obtížné téma. „Poslední dobou jsou prváci na dívčí koleji celkem pobledlé.”

„Och.”

Prváci na dívčích kolejích. Zdá se, že to má co dělat s Norn.

„Když jsem se jich na to zeptala, ty studentky se zatvářily ustaraně.”

Možná je do toho zapletená Norn? Pokud to je tak, budu taky spolupracovat. Pokud tenhle problém úžasně vyřeším, bude ze mě člověk, kterého by mohla jako bratra respektovat.

„Když jsem dneska děvčata dopodrobna zpovídala, zmínily se o Rinie a Purseně, ehm...”

Zdá se, že jsou do toho namočené i Rinia a Pursena. Ale já jim řekl, aby slabší nešikanovaly. Možná vydíraly jiné studentky? Něco jako zahnat do kouta studentky s masem nebo sušeným hovězím.

„Zdá se, že prvačky nutily, aby se na místě vzdaly vlastních kalhotek.”

Kalhotek?

„...”

V okamžiku mi pohled padl na svoji tašku. To ne. Ale to nemůže být pravda.

„A když jsem získala víc informací, zdá se, že si v jídelně povídaly o tom, jakou budeš mít radost a tak.”

„:..”

To znamená, že v téhle tašce jsou kalhotky. Navíc neprané kalhotky. Ach Můj Bože. Kdo si tohle přál? Ach, nesnáším to své já, co je mírně šťastné.

„Taky jsem slyšela, že to nastřádané spodní prádlo nacpaly do tašky...”

Jak to Ariel řekla, v tichosti se podívala na tašku, co jsem držel. Všichni v místnosti se na tu tašku dívali. Pravděpodobně si ty informace spojili s touhle taškou. Pravděpodobně si jsou celkem jistí, že je plná kalhotek. Splnil se mi můj sen mít tašku plnou kalhotek.

„Rudee, omluv mě, ale...”

„Tuhle tašku jsem dneska ráno dostal od Rinie a Purseny. Řekly mi, abych se dovnitř nekoukal, dokud nebudu sám doma. Ale teď když jsi to tak řekla, obsah této tašky je s největší pravděpodobností přesně takový, jak jsi odhadla.”

Převzal jsem iniciativu. Kdybych to řekl později, bylo by to zlé.

„Aha, takže si to chci jenom potvrdit... rozkázal jsi jim, aby to udělaly?”

„Ne, nerozkázal,” odpověděl jsem plnou parou.

Jakékoli zaváhání v odpovědi je neodpustitelné. Musím odpovědět pevně. Jinak z toho vznikne nedorozumění.

„Takže říkáš, že do toho nejsi zapletený.”

„Správně.”

Proč bych vůbec začal s takovým bláznivým plánem? Zvlášť když je na koleji moje sestra.

Zatraceně, na co se můžu vymluvit? Jak mám to nedorozumění vyjasnit...

„Rozumím, věřím ti,” řekla Ariel a tiše si povzdechla.

Uvěřila mi. I když nemám žádný důkaz.

„Moc děkuju.”

„Ne, taky jsem si myslela, že je to divné. Když máš tak intenzivní noc se Sylphy, abys napadal ještě ostatní dívky...”

Doslechla se o naší horké noci? V tom případě slyšela i o mých trapných hláškách ze včerejška?

„...Sylphy. Mluvila jsi s princeznou. O našem včerejším hovoru.”

„Ne, vůbec. Nic jsem neřekla! Princezno Ariel, co to má znamenat?!”

Sylphy v panice potřásla hlavou. No, i když spolu dobře vycházejí, nikdo by do podrobností nemluvil o nočním životě se svým manželem. Ačkoli i kdyby o tom mluvila, netrápilo by mě to. Dokud si Sylphy nestěžovala, že je nespokojená.

„Ne, jen jsem vás škádlila. Je dobré slyšet, že váš manželský život pokračuje dobře,” řekla Ariel, jako kdyby se nic nestalo.

No, to je jedno.

Ale proč ty dvě udělaly něco takového... Sbírat kalhotky, to není věc, na kterou by přišel někdo normální.

Ne, když tak o tom přemýšlím, vzpomínám si, že jsem kdysi dávno něco takového řekl. O tom, aby sesbíraly dívčí kalhotky nebo tak něco... Rozhodně jsem to myslel jako vtip, nemyslel jsem si, že to udělají. Jo, není to moje vina. Nemám na tom žádný díl. Necháme to u toho.

„No, myslím si, že se zachovaly zbrkle, ale konaly z dobré vůle, takže je půjdu pokárat. Ach, tohle prosím vrať obětem, princezno Ariel. Jen tak mimochodem jsem se dovnitř nepodíval a ani jsem se ničeho nedotkl,” řekl jsem, zatímco jsem Ariel dal tašku.

Rinia a Pursena to neudělaly ze zlé vůle. Musím jim to řádně říct. Že existují i jiné způsoby, jak je získat... Že pokud chtějí, abych byl šťastný, měly by si je sundat přede mnou. Počkat, tak to není. Tohle je špatné.

„Ano, určitě,” přikývla Ariel, jak tu tašku otevřela.

S tímhle je případ uzavřený.

„Ale při takovémhle množství spodního prádla, nelituješ toho?” řekla Ariel, zatímco se podívala po Sylphy.

„Mýlíš se. Nemám žádný zájem o spodní prádlo a podobně.”

„...Aha, omlouvám se.”

„Ne, je dobře, když vyjasníme jakékoli nedorozumění.”

Fuu, to bylo těsně, to bylo těsně. Kdybych to donesl domů, trápil bych se, jak se toho zbavit. Až bych byl s rozumem v koncích, určitě bych všechny kalhotky namočil v alkoholu a spálil je.

„Ale jsem ráda. Myslela jsem si, že tě nejsem schopná uspokojit,” řekla Sylphy přímo, takže to atmosféru trochu odlehčilo.

Sylphy si okamžitě uvědomila, co řekla, a zrudla.

A pak zazvonilo zvonění oznamující konec polední přestávky.

„Och, to není dobře. Přijdu pozdě na hodinu.”

„Omlouvám se. Byla to Riniina a Pursenina vina.”

„Ne, takové věci se někdy stávají.”

Luke otevřel dveře a pobídl mě k odchodu. Poddal jsem se a odešel z místnosti. Za mnou vyšly Ariel a Sylphy. A když jako poslední vyšel i Luke, zamkl dveře.

„Pojďme.”

Jak jsme šli, Ariel kráčela vedle mě. Sylphy a Luke nás následovali. Ach, v téhle situaci by možná bylo lepší, kdybych byl taky vzadu.

„Ach.”

Zatímco jsem o tomhle přemýšlel, jak jsme zahnuli za roh, narazili jsme na Norn. S nervózním výrazem na tváři se rozhlížela kolem, pak mě spatřila a z úst jí vyšlo tiché zalapání.

„Norn, co se děje? Hodina co nevidět začne.”

„...”

Norn rozmrzele odvrátila tvář. Dívala se na Ariel.

„Ráda tě poznávám. Já jsem předsedkyně studentského výboru. Jmenuji se Ariel.”

Ariel se něžně usmála a Norn zrudla. Co jiného čekat od jejího charisma.

„Já jsem N-norn Greyratová...”

„Dobře! Norn, co se děje? Brzy začne vyučování.”

„Ach, ehm, nevím, kde je třetí tréninková místnost...”

„Aha...”

Zdá se, že Norn zaostala, když se její třída přesouvala. Je mi jí líto. To je očividně bolestné. Takže se přece jenom zdá, že ji nepřijali.

„Luku, prosím, doveď ji.”

„Ano. Pojď se mnou, prosím.”

Luke Norn zezadu něžně postrčil a doprovodil ji. Norn zrudla a zdá se, že byla na rozpacích. Luke je přece jenom pohledný. Ale Luke není dobrý. Je to sukničkář.

„...”

Najednou se Norn otočila a podívala se na nás.

Na mě, Ariel a Sylphy. Podívala se na každého z nás. A pak se znovu rozmrzele odvrátila.

Co jsem udělal...
----------------------------------------------

~ Chudák Rudeus, ten z toho stresu začne mít vředy... ~

<Předchozí>...<Následující>