Kapitola 102 - Nostalgie a netrpělivost (1)

Část 1

Momentálně sedím na pohovce ve svém obývacím pokoji. Naproti mně sedí Ruijerd. Sylphy pomáhá Aishe a Norn s koupáním.

Sylphy a já jsme už vystřízlivěli. Jsem si jistý, že náš dech pořád trochu páchne alkoholem, ale detoxikační magie má tu moc člověka vystřízlivět.

„...”

Jak jsem se díval na Ruijerdovu tvář osvícenou ohněm v krbu, vzpomněl jsem si na to, jak jsme se poprvé setkali. Nejenom to, taky jsem si živě vybavil dobu, kdy jsme my tři, včetně Eris, spolu cestovali.

„Už je to vážně celkem dlouho, co?”

„Jo.”

Ruijerd taky přimhouřil oči a koutky úst se mu nadzvedly v malém úsměvu. Taková nostalgie.

„Pro začátek ti děkuju, že jsi doprovodil mé dvě sestřičky.”

„Díků není třeba. Je samozřejmostí chránit děti.”

Správně. Ruijerd byl takový člověk. Během našeho putování jsem si z jeho lásky k dětem tropil žerty a udělal z něj lolicona, ne?

Ten doprovod, o kterém se Paul zmínil v dopisu, byl nakonec vážně Ruijerd. Taky jsem si myslel, že je možné, že by to byla Ghyslaine. Ale když se řekne doprovod pro děti, pak to musí být Ruijerd. Žádný jiný člověk není tak spolehlivý jako on. Je tak moc spolehlivý, že skoro chci, aby mé sestřičky chránil napořád.

Ale vážně to je už dlouho, co jsem s Ruijerdem naposledy mluvil. O čem jsme mluvili naposledy? Jelikož je Ruijerd celkem mlčenlivý, nikdy jsme o světě nějak moc nemluvili.

„Jen tak mimochodem Rudee, co se stalo s Eris?”

Ruijerd se bez zábran zeptal na téma, s kterým jsem váhal. Je to věc, na kterou moc nechci, aby se ptal. Ale co se týče Ruijerda, jsem si jistý, že to chce vědět.

„...Stalo se spoustu věcí. Pokud bych to měl říct popořádku, tak...”

Řekl jsem Ruijerdovi o tom, co se stalo v táboře uprchlíků poté, co jsme se rozloučili. Že jsem se s Eris vyspal. A že potom zmizela a že jsem kvůli tomu upadl do hlubin zoufalství. O tom, že se mi nedokázal postavit. Že jsem dva roky strávil jako dobrodruh a hledal svou matku. Že jsem se setkal s Elinalize a vyslechl si, jaká je situace. Že jsem se dle Hitogamiho rady rozhodl nastoupil na Magickou univerzitu. A že jsem tam potkal Sylphy, která mě vyléčila. A že jsme se potom nakonec vzali.

„Aha...”

Ruijerd v tichosti naslouchal, aniž by jevil známky čehokoli. A pak nakonec řekl jen jednou: „To se stává často.”

„To se stává často?”

Když jsem se ho na to zeptal na oplátku, přikývl.

„S největší pravděpodobností to je nemoc, co dostávají válečníci. Jsem si jistý, že to není tak, že by tě Eris nenáviděla.”

„Ale... řekla, že se k sobě nehodíme, a...”

„Nevím, jaké měla Eris skutečné úmysly. Možná to mělo znamenat přesně to, jak to bylo napsané. Nebo možná že sis jen něco špatně vyložil.”

„Špatně vyložil?”

„Jo, přece jenom Eris rozhodně nevynikala v řečnění.”

Ani Ruijerd rozhodně není člověk, co by se dal považovat za dobrého řečníka. Jelikož to říká on a takhle, pak je možné, že Erisina slova měla v sobě nějaký jiný význam.

„Ale přinejmenším během našeho putování tě měla ráda. Pokud někdy přijde chvíle, kdy se s ní znovu setkáš, měl by ses zkusit uklidnit a promluvit si s ní.”

Mohlo by to být prostě tak, že jsem si to špatně vyložil. To, že se k sobě nehodíme, by naopak mohlo znamenat, že „Eris nedokáže dosáhnout tam, kde jsem já”. Možná odešla trénovat, aby to mezi námi vyrovnala, než se vrátí. A proto na mě čekej... mohlo to mít takový význam.

„...”

...I když říká tohle, i když si teď vyslechnu něco takového... Když pominu, jaký to mělo význam, tři roky jsem trpěl. Tři roky jsem od Eris nedostal žádný dopis. Žena, co mě zachránila, nebyla Eris, ale Sylphy. Jelikož to bylo nedorozumění, zbav se Sylphy a jen tak začni znovu s Eris. Není možné, abych něco takového udělal. Už to došlo takhle daleko.

Kromě toho. Upřímně řečeno se trochu bojím se s Eris setkat.

Není to tak, že bych Ruijerdovým slovům nevěřil, ale je tu skutečná možnost, že jsem se jí omrzel. Pokud se k ní přiblížím s úmyslem se udobřit a ona by mě začala mlátit, aniž by se na mě podívala... Jak jsem si myslel, cítil bych se ublíženě.

...Už na to chci přestat myslet. Bez ohledu na to, jaká je pravda, skutečnost je teď a tady. I kdybych tady nad tím jen tak přemýšlel, nic s tím nezmůžu.

„Ruijerde, co jsi dělal?”

„...Ach.”

Změnil jsem téma. Chtěl jsem si vyslechnout Ruijerdův příběh. Zatvářil se, jako kdyby chtěl pořád něco říct, ale pak silně přikývl.

„Poslední dva roky jsem byl v hustých lesích na jihu.”

Zdá se, že se Ruijerd rozhodl, že lesnatá oblast by mohlo být to místo, kde se na Centrálním kontinentu skrývá kmen Supardů. Pro začátek se rozhodl projít hustý les, co se rozkládal na jih od pohoří Dračího krále. Tam strávil dva roky hledáním a průzkumem. Nebyl schopen najít nikoho z kmene Supardů. Ale zdá se, že objevil předměty několika mrtvých jedinců, u kterých měl za to, že zahynuli během teleportačního incidentu. Potom ty věci zanesl do nejbližšího města a sesbíral tam informace.

Ty dva roky, co strávil hledáním v hustých lesích, nakonec skončily bezvýsledně. Ruijerd se začal držet pobřeží a pohyboval se k jihu, až dorazil do Východního přístavu. Měl v plánu tam sesbírat informace z Milisu a potom jít na sever a pátrat ve válečné zóně. Ale naštěstí se tam setkal s Paulem a ostatními.

Potom to bylo přesně tak, jak Paul napsal v dopise. Zdá se, že Ruijerd Paulovi, co váhal, jestli má na cestu poslat dvě děti, nabídl, že ty dvě doprovodí.

„Tak mě tak napadá, že jsem se setkal i s tvou mistrovou.”

„Ty ses setkal s Roxy?”

„Jo...” Ruijerd se hořce usmál. „Měl jsem z ní trochu jiný dojem, než co jsem slyšel od tebe.”

„Vážně, co konkrétně?”

„Když jsem jí řekl své kmenové jméno a ukázal oko na čele, otevřeně se bála.”

„Ach.”

Tak mě tak napadá, že to Roxy mě naučila, že kmen Supardů je úděsný kmen, ne? I když tohle Roxy řekla, pořád pochází z Magické rasy. Nejvíc se kmene Supardů přece jen bojí lidé z Magické rasy. S tím se vážně nedá nic dělat.

Když Roxy Ruijerda spatřila, byla bojácná a vyděšená...

Taky jsem to chtěl vidět...

„A pak jsi až sem dojel s Ginger.”

„Jo, dorazili jsme večer a šli na Magickou univerzitu, ale nemohli jsme tě najít.”

Ti čtyři si mysleli, že bydlím na koleji a že bych tedy měl být na Magické univerzitě. Ale v té době jsme se už přesunuli do baru. Zdá se, že se zeptali mnoha lidí, ale ti nevěděli, kam jsem šel, takže se zeptali na moji adresu. Abychom se navzájem neminuli, zdá se, že se s Ginger rozdělili, a tihle tři šli hledat můj dům.

Ale po cestě si Aisha nebo Norn spletla cestu nebo možná že ten člověk, co jim to na samém začátku vysvětloval, se zmýlil a ztratili se. Když se bez cíle potulovali po divných místech, Ruijerd zapátral po mé přítomnosti a zdá se, že se jim podařilo dorazit k mému domu.

„Aha... každopádně ještě jednou mi dovol vyjádřit svůj dík. Moc děkuju.”

„Díků není třeba. Ty a já jsme přátelé.”

Ruijerd, co to řekl, se zašklebil. Co se mě týče, jsem hrdý, že mě tenhle muž uznal.

„Každopádně jste to zvládli celkem rychle, ne?”

Ten dopis dorazil teprve před měsícem. I při mém nejrychlejším odhadu jsem si myslel, že dorazí po dalších dvou nebo třech měsících.

„Tvoje sestřička byla nadšená.”

„Která?”

„Aisha. Díky ní jsme se mohli velmi efektivně přesouvat.”

Podle toho, co jsem vyslechl, se drželi Aishina návrhu a zdá se, že využívali kupeckých karavan, aby se mohli přesouvat i v noci. Akorát že takové kupecké karavany zásadně nepřijímali cizince. Zdá se, že výměnou za to, že Aisha mohla jet s nimi, nabídli Ruijerdovi pozici ochránce. Takže Ruijerd a Ginger pracovali jako strážci karavany. Jejich odměnou bylo svolit k naložení dvou dívek. Byla to dobrá koupě, to to znamenalo. Ačkoli se zdá, že ta vyjednávání nebyla tak jednoduchá.

Každopádně jeli s nimi a když se kupecká karavana zastavila, našli si další, aby s nimi mohli jet někam dál. Tím, že přestupovali z jedné kupecké karavany na druhou, se dokázali pohybovat velmi efektivně. Při sbírání informací bylo na každém novém místě prioritou zjistit rozvrh kupeckých karavan. Zdá se, že se někdy vrátili kousek směrem k předchozímu městu a přesunuli se do místa s jinými kupeckými karavanami. Když se ti tři zeptali, proč by se měli vracet, zdá se, že Aisha odpověděla tohle: „Protože to takhle je rychlejší.”

Teď už to chápu, je to génius. To je vážně úžasné.

„Ale pokud to bylo takhle, Ruijerde, nebylo to těžké? V noci jsi musel hlídat kupeckou karavanu a ve dne jsi musel jít.”

„Žádný problém. V minulosti jsem často několik dní šel bez odpočinku... ale...”

„Ale?”

„Poprvé po dlouhé době jsem měl pocit, že vážně dřu.”

Jak to Ruijerd řekl, slabě se zasmál. Jestlipak si vzpomněl na období války mezi lidmi a démony. Nicméně, ta Aisha... Když si pomyslím, že Ruijerda tak prakticky zaměstnala. Kdo si myslí, že je?

„Totiž jak to mám říct, moje sestřička ti způsobila velké těžkosti...”

„Je to zábavná historka.”

Ruijerd je na děti měkký jako obvykle. I když to jemu nevadí, není dobře, pokud z Aishy vyroste dospělý, co svoje nadřízené dře do úmoru. Později si s ní určitě intenzivně promluvím.

„Ale když jsi tak zoufale pracoval, moje sestra pokojně spala, ne?”

„Nespala. Neustále propočítala nejefektivnější cestu, jak se sem dostat.”

Hmmm. Zdá se, že nezaměstnávala jenom Ruijerda a sama si neužívala. Hádám, že to by znamenalo, že celé dny akorát propočítávala. A celou noc zapisovala. ...Tak to je asi v pořádku.

„Ale pořád je dítě.”

Aisha vesele a bez odpočinku plánovala, ale jelikož do svých propočtů nezahrnula věci jako fyzickou sílu, po cestě se stávalo, že Norn nebo obě dopadly tak, že nedokázaly udělat ani krok navíc, a musely si odpočinout. Podle Aishina mentálního rozvrhu se zdá, že měla naplánováno dorazit do zimy. Jinými slovy to byl plán dostat se sem rychleji než dopis.

„Jsem si jistý, že to i pro Ginger muselo být těžké, co říkala?”

„Celkem ji to potěšilo. Nepřála si nic víc, než se znovu rychle setkat s jeho výsostí, asi tak.”

Zdá se, že na tomto světě má hodně lidí místo mozku svaly. Nebo spíš Ginger se až do teď držela rozkazu Aishu chránit, co jí dal Zanoba. Je tak oddaná. Přemýšlím, jestli se už teď setkala se Zanobou. Jakpak asi zareaguje, až spatří Julii. Tak nějak jsem to chtěl vidět.

„Zdá se, že má v úmyslu se vrátit na své místo princovy podřízené.”

„Aha. Tak mě tak napadá, Ruijerde. Jak dlouho tu hodláš zůstat?” zeptal jsem se nonšalantně.

Možná tak zhruba týden. Pokud ho půjdu představit všem svým přátelům, nemělo by to trvat tak dlouho. Zanobu to určitě potěší. Copak asi řeknou Rinia a Pursena. Ale nevím, jak se bude cítit Cliff. Možná že Ruijerd zná Badigadiho.

„Zítra vyrazím.”

Ty myšlenky rychle zchladila Ruijerdova slova.

„To je značně narychlo, ne?”

„Jo, nedávno jsem slyšel informaci, že hluboko v lese ve východní části severských zemí zahlédli démona. Mám v úmyslu to tam prohledat a zjistit, co se tam děje.”

Zdá se, že Ruijerd už našel cíl svého dalšího putování. Je to trochu deprimující... to nechci, aby si myslel. Ne, snažit se ho zadržet je trochu hrubé.

„Kromě toho nemám v úmyslu tě obtěžovat.”

„Jak můžeš říct něco takového.”

Něco o tom, že by se Ruijerd považoval za přítěž. To nikomu nedovolím.

„...Jen je to tu trochu... bolestné.”

Ten tón hlasu, přece jenom je trochu osamělý. Zdá se, že Ruijerda trochu šokovalo, že Eris a já nejsme spolu.

„...”

V mé vlastní mysli silně zůstávají věci z doby před třemi lety, vzpomínky na putování s Eris a Ruijerdem. Ale nevím, jak je na tom Ruijerd. Kdybych byl na Ruijerdově místě a viděl sebe a Sylphy, jak spolu flirtujeme, možná by to pro mě byla hořká scéna.

„Totiž, hádám, že se s tím nedá nic dělat...”

Měl jsem pocit, jako kdyby se v mém přátelství s Ruijerdem objevila trhlina. Přátelství mezi mnou a Ruijerdem možná spojovala Eris.

„Rudee.”

Když mě oslovil, zvedl jsem hlavu. Zdá se, že aniž bych si to uvědomil, začal jsem zase klopit zrak. Ruijerd se slabě zasmál.

„Netvař se tak. Zase se vrátím.”

Nemohl jsem dělat nic, než mu akorát oplatit hořkým úsměvem. Nelituju toho, že jsem se oženil se Sylphy. Tak nějak mám pocit, jako kdybych udělal velkou chybu.

„Pokud se setkám s Eris, vyslechnu si i její verzi příběhu.”

„...Prosím, to udělej.”

Podíval jsem se Ruijerdovi do očí a řekl jsem to.

V Ruijerdových očích bylo laskavé světlo.
-----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>