Kapitola 104 - Služka a student (1-3)

Část 1

Když zkouška skončila, vedl jsem Aishu a Norn domů.

Byla to psaná zkouška. Nebylo to něco, co se odvíjelo od věku. Byla to ortodoxní přijímací zkouška, co v sobě kombinovala obecné znalosti a šest základních typů magie. Zaměřená na všechny věkové skupiny. Je to jiné než v mém případě. Hádám, že to je přirozené.

Aisha dostala plný počet bodů. Kultura tady a v Milisu je trochu jiná. Jinými slovy to znamená, že jsou tu trochu jiné obecné znalosti. Ale i tak dostala plný počet. Nemám si na co stěžovat.

I Jinas říkal, že pokud je taková v 10 letech, tak by se za určitých podmínek mohla stát Zvláštním studentem. Ačkoli můj slib s Aishou se tohohle netýkal.

„Takže ti budu sloužit, jak jsme si slíbili, že?!” prohlásila Aisha vítězoslavně, když jsme se vrátili domů. Ten její výraz byl plný pýchy.

„To znamená, že máš v plánu stát se domácí služebnou? I když jsme rodina?”

„Špatně. Nestane se ze mě domácí služebná, ale tvoje služebná, brácho!”

Její sen do budoucna je stát se mojí služebnou. To je... vážně nad tím přemýšlím. Nemůžu si pomoct a mám pocit, že je to něco překrouceného. Ale slib je slib.

„Dobrá. Tak poslouchej všechno, co ti řeknu.”

„Ano! Těším se, jak ti budu sloužit, pane!”

Pane, má to dobrý zvuk. Jsem si jistý, že kdyby to nevyšlo z úst mé mladší sestry, velmi by mě to vzrušilo. I když mám milovanou ženu.

„I když říkám tohle, pokud tě napadne něco, co se chceš naučit, bez okolků mi to řekni.”

„To znamená, že mě to sám naučíš, pane?”

Aisha se prsty dotkla rtů a poslala mi flirtovní pohled. Přemýšlím, jestli se chce naučit něco erotického. Pokud by řekla něco jako: „Brácho... nauč mě, jak se dělají děti.” Tak bych jí řádně poučil o všem, co se učí v sexuální výchově. Samozřejmě bez erotiky.

„Ale co je s tím panem?”

„Jelikož ti budu sloužit, nebylo by dobré, kdybychom se řádně neodlišili.”

Och? Zdvořilá řeč.

„To obvyklé brácho nejde?”

„To by bylo míchání práce a soukromých záležitostí.”

Co jiného čekat od člověka, co měl v testu plný počet bodů. Vážně zná pár složitých slov. No, to asi nevadí. Ačkoli se na mě Sylphy možná bude dívat divně. Přece jenom Aisha získala plný počet, nechám ji, ať si dělá, co chce.

„Rozumím. Co se práce týče, zkonzultuj to se Sylphy a společně se dohodněte.”

„Ano. Povinnosti služebné jsem se naučila od své matky. Prosím, nech to na mě.”

Jak to řekla, Aisha se postavila, překřížila si ruce před tělem a hluboce sklonila hlavu. Takhle se zrodila moje sestřička služebná. Sestřička služebná. Ten zvuk je tak dojemný.

No, taky se bude pořád učit, takže v mém minulém životě by se tomu nanejvýš říkalo „pomoc v domácnosti”.

Část 2

Co se Norn týče, její výsledek se rozhodně nedal nazvat dobrým. Podle Jinase to byl v jejím věku průměr nebo možná dokonce trochu níž, ale nezdá se, že by to bylo špatné. I když říkám tohle, kdybychom ji srovnali s Aishou a řekli, že to není horší, tak by to bylo akorát cukrování.

No, přece jenom sem rok cestovala. Tu zkoušku skládala brzy poté, co se usadila, s tím se nedá nic dělat. Jsem si jistý, že by jí přišlo vhod alespoň nějaké opakování.

Ech, není třeba spěchat. Bude stačit, když se od teď zlepší. I když se nedokáže stát nejlepším, dát si za konečný cíl průměr není žádný problém. Lidská společnost se tvoří takovými kompromisy. Nevadí, když člověk není mimořádný. Nevadí, že je jenom průměrný.

„Norn, co bys chtěla studovat?”

„...”

Norn mi neodpověděla. Jen dál klopila oči a s rozmrzelým výrazem na tváři odvracela pohled. Zdá se, že mě pořád nemá ráda. Rád bych tu vzdálenost mezi námi trochu vymazal. No, ale vážně přemýšlím, co s tím zmůžu.

„Ale nejsem tak moc obeznámený s dostupnými studijními předměty... Pokud si to dobře vybavuju, po třech letech studia obecných znalostí si můžeš vybrat. Na naší škole je pár celkem zajímavých přednášek. Prozatím zkus nějaký ten rok chodit do školy a uvidíš, jestli najdeš něco, co bys ráda studovala. Pokud tě nic nezaujme, myslím, že by nebylo špatné se zkusit zaměřit na léčivou magii. Přece jenom matka byla léčitelka. Jelikož je tady v téhle oblasti málo léčitelů, určitě najdeš práci v lékařské ordinaci nebo v nemocnici.”

„...”

Jelikož jsem nedostal žádnou odpověď, prostě jsem pokračoval se svým monologem. A pak se Norn najednou podívala tímhle směrem. Je to pohled, co tak nějak říkal, že chce něco říct. Mlčel jsem.

„...Chci zkusit bydlet na koleji,” řekla Norn tiše nervózním tónem.

Začal jsem o těch slovech přemýšlet. „Bydlet na koleji, hm.”

To není dobré. I když by bylo jednoduché to prostě odmítnout. Ale zkusím o tom vážně popřemýšlet. Přece jenom se zdá, že Norn sebrala odvahu, aby to řekla.

Tak zaprvé, znamená to nechat 10tiletou dívku bydlet samotnou na koleji. Bez ohledu na jiné věci je to příliš brzy. Ale bydlet na koleji není bydlet samotná. V podstatě jsou na pokoji dva lidé.

Jelikož sem Norn teprve dorazila, nemá tu žádné známé. Taky nemá žádné kamarády. Pokud by bydlela na koleji, možná by se s někým spřátelila.

Jsem si jistý, že v tom je ale pár problémů ohledně jejího věku. Na škole jsou i děti, co na kolejích začaly bydlet v mladším věku. Koleje mají svá přesná pravidla a je tam bezpečno. I když říkám, že je jí deset, určitě nebude mít žádné nepříjemnosti.

Chci s ní trochu víc vycházet, ale pokud to takhle půjde dál... mám pocit, že i kdybychom se fyzicky sblížili, emočně zůstaneme ve stejné vzdálenosti.

Ve svém minulém životě jsem byl v domě svých rodičů vždycky v ústraní. V ústraní a všechno odmítající. Moje rodina se snažila plánovat tohle a tamto, abychom se sblížili. Udělat návnadu z drahých předmětů, přinést lahodná jídla, sladkými slovy mluvit o budoucnosti. Pokaždé jsem měl pocit, jako by se mi srdce od rodiny ještě víc vzdalovalo. Měl jsem pocit, jako kdyby se ke mně chovali jako ke zvířeti.

Spíš než žít ve stejném domě, vidět se každý den a prázdně tlachat bude lepší, když budeme žít tak nějak odděleně a budu na ni dohlížet z dálky, ne? Není důležité, aby se obě strany uklidnily a podívali se na situaci i z druhého úhlu pohledu?

Aisha zaujala přirozený postoj, kdy na Norn shlížela. Řekl jsem jí, aby si na to dávala pozor, ale jelikož se zdá, že si toho sama není vědoma, je to trochu zlé. Jsem si jistý, že nemám jinou možnost než se to zkusit napravit v delším časovém úseku.

Být v situaci, kdy na ni Aisha doma shlíží a kdy neustále není schopná čelit mě, koho nenávidí... Nemyslím si, že bych sám mohl stát na vrcholu, ale na tomto světě mě považují za výtečného. Ta hořkost, kdy vyrůstala v obklopení lepších sourozenců...

Nemá jinou možnost než utéct z domu. Vím, jaký osud potká dívku, co uteče z domu. Stáhne ji nějaký špatný muž a výměnou za to, že u něj může zůstat, po ní bude chtít tohle a tamto. Pokud by to dopadlo takhle, tak je od začátku lepší, aby zůstala na bezpečném místě. Jsem si jistý.

Kromě toho je na kolejích i Sylphy. Každý třetí den zůstává doma, ale to naopak znamená, že dva dny ze tří je na kolejích. Pokud se kdy něco stane, jsem si jistý, že ji dokáže rychle podpořit. Naštěstí se nezdá, že by Norn Sylphy nenáviděla. Hádám, že ta nahá sešlost v koupelně první den zabrala.

Jo, když jsem to promyslel, nemyslím si, že to je tak špatný nápad. Bydlet na koleji v 10 letech. Jestlipak se řádně naučí být nezávislá a jak se stýkat se společností.

„Dobře. Nevadí, když budeš bydlet na koleji, Norn. Podám žádost.”

„Ech!! Brácho?!” Ten překvapený výkřik ze sebe vydala Aisha. Tvářila se, jako kdyby tomu nemohla uvěřit. „Proč! Norn neměla vůbec dobrý výsledek!”

Její předešlý tón služebné se naprosto rozpadl.

„Aisho??”

„I když jsem se tolik snažila. Takhle to není fér!”

Tohle není ten problém. Ale když se na to podívám Aishinýma očima, může to vypadat, jako že se kloním k Norn. Aby si Aisha splnila vlastní přání, získala v testu plný počet bodů. Mohlo by to být tak, že během tohoto uplynulého týdne si opakovala a připravovala se na místě, kde jsem ji neviděl.

Norn nic neudělala. A přesto jsem jí dovolil, aby si dělala, co chce. To není fér. Je to zaujatost.

Přemýšlím, co mi během takových chvilek řekli rodiče v minulém životě. Nevzpomínám si. Například: poslouchej, co ti povídám. Nebo: poslouchej, co říkám. Mám pocit, že mi řekli něco takového. Přemýšlím, jestli jsem s tím byl schopen souhlasit. Jsem si jistý, že ne.

Co s Aishou? Bude to schopná přijmout, když jí řeknu něco takového? Jsem si jistý, že ne.

Ne, je to nadprůměrné dítě. Jsem si jistý, že kdybych jí řekl, co si myslím, tak by to pochopila. To si myslím, ale taky by to mohla být jenom moje arogance. Každopádně si s ní zkusím promluvit a uvidím.

„Aisho. Není to tak, že bych nějak zvlášť naslouchal Nornině sobectví. Jen jsem si myslel, že když bude bydlet na koleji, bude to pro ni lepší.”

„Ale.”

„Od té doby, co sem Norn přišla, se s nikým neseznámila... No, sám nemůžu moc co říkat, protože ani já to nemám nijak růžové. Určitě jsi to taky viděla, za tenhle poslední týden pro ni bylo těžké tady byť jen dýchat.”

„Ale táta řekl... že máme bydlet s tebou, brácho.”

Hm.

Když mi řekla něco takového, mám pocit, že nemám na výběr a musím Norn nějak svázat s domem. Ne, to nejde. Není to tak, že by vždycky bylo lepší dělat to, co mi druhý řekne. Přece jenom Paul se často mýlí. Ale vážně nemůžu říct ani to, že je moje rozhodnutí správné.

„Samozřejmě nemám v úmyslu vzdát se své povinnosti se o vás dvě starat. Ale pokud by to šlo takhle dál, moc dobře by to s Norn nedopadlo. Když bude bydlet na koleji, možná tím něco získá.”

„...”

Aisha sklopila oči. Z nějakého důvodu se jí v očích sbíraly slzy.

„...Tahle zaujatost vůči Norn, je to proto, že je moje mamka milenka?” řekla Aisha najednou.

Milenka. Když jsem ta slova zaslechl. Instinktivně jsem cítil, že to je zlé.

„Tou milenkou myslíš Liliu? Aisho, kdo ti to řekl? Byl to táta? Není možné, aby to řekla Norn, ne?”

„Matka a taky Nornina babička...”

Aishe z očí kanuly velké slzy.

Lilia a Nornina babička, jinými slovy Zenithin rodný dům. S tím, co řekla Lilia, nic nezmůžu. Vůči Zenith a mě má pocit, že se musí o krok stáhnout. Zdá se, že má v úmyslu předat naprosto všechno s pomocí svého postavení služebné. Proto se nedá nic dělat, že žádá, aby byla Aisha o stupínek níže než Zenithina dcera. Jsem si jistý, že Paul je miloval rovnocenně, ale to v žádném případě neznamená, že jsou sobě rovné.

Zenithini rodiče jsou šlechtici. Pokud si to správně vybavuju, je to dům se značným rodokmenem. Moje teta Therese v žádném případě nebyla zlá. Ale není to tak, že všichni o společenském postavení smýšlejí tak shovívavě. Přece jenom mají důvod k náklonnosti vůči Zenithině dceři. Ale vůči Liliině dceři nemají důvod cítit náklonnost.

Není to záležitost, kde bych mohl někoho obviňovat. Je to taková kultura.

„Je to proto, že jsme jen napůl pokrevní sourozenci... fňuk...”

Ale není možné, aby to dítě neranilo. Aisha s tváří naprosto pokroucenou začala škytat.

Možná jsem si něco špatně vyložil. Aisha je komplikovaná svým vlastním způsobem.

„Já si vůbec nemyslím, že by byla Lilia milenka. Beru to tak, že ty a Norn jste obě moje mladší sestřičky.”

„Ale... já, fňuk... jsem se dřela, studovala a složila tu zkoušku. A Norn??” namítala Aisha mezi pláčem.

Přece jenom se zdá, že kvůli tomu studovala. I když na to měla jenom týden. Byla schopná získat dobrý výsledek...

„Aisho.”

„Co je?”

„Možná to nepochopíš, když se to budu snažit vyjádřit slovy, ale mám v úmyslu tvou dřinu uznat. Proto jsem svolil k tomu, že nemusíš chodit do školy.”

„Ale řekl si, že Norn může zůstat na koleji?”

Aishin nosový hlas mi zněl v srdci. Ale tohle není zaujatost.

„Mám v úmyslu se rozhodovat v konkrétním okamžiku. Například kdybys teď řekla, že chceš chodit do školy nebo že chceš bydlet na koleji, povolil bych to. Ale naopak kdyby Norn řekla, že nechce chodit do školy nebo že chce zůstat doma a pomáhat v domácnosti, tak bych to nedovolil, protože to ty jsi získala plný počet bodů.”

Jak jsem to řekl, Aisha zkroutila rty a zůstala zticha.

A pak: „...Rozumím.”

I když řekla tohle, pořád se zdálo, že s tím je nespokojená. Ale nakonec to s přikývnutím přijala.

Norn celou tu situaci sledovala s výrazem, co říkal, že jí to vůbec nepřišlo zábavné.

Ale mám pocit, že trochu vidím, jak to bylo. Zenithina rodina na Aishu shlížela jako na nelegitimní dítě. A kvůli tomu se Aisha snažila ze všech sil, aby s Norn neprohrála.

Ale jak se dalo čekat, Paul mezi nimi nikdy nijak nerozlišoval... Zdá se, že zatímco jsem se nedíval, se vztah mezi mými dvěma sestřičkami proměnil na něco pokrouceného.

Už tu kolem není žádná šlechta. Není tu nikdo, kdo by na Aishu shlížel. Pokud se jim budu řádně věnovat, pak by se to časem mělo vyřešit.

„Prozatím k tomu přidám podmínku. Norn, musíš zajít domů alespoň jednou za deset dní.”

Když jsem to řekl, Norn se zamračila. „...Kvůli čemu?”

„Protože se o tebe budu bát.”

Také mám zodpovědnost jako opatrovník. Nedokázal bych se Paulovi podívat do očí, kdybych ji nechal na kolejích a nevšímal si jí.

„...Rozumím,” přikývla Norn neochotně.

Část 3

Můj nový životní styl začal zahrnovat i moje dvě sestřičky.

Podal jsem Norn přihlášku na koleje a připravil jsem všechno, aby tam mohla nastoupit. Taky jsem si o tom promluvil se Sylphy. Kdyby se na kolejích cokoli stalo, upřímně jsem ji požádal, aby se o to postarala.

„Budeš Norn držet z domu?”

Sylphy to řekla trochu odsuzujícím tónem hlasu. Ona si možná myslí, že by bylo nejlepší, aby Norn zůstala doma a pomáhala. Dokonce i já si myslím, že to je možnost. Ale když pomyslím na to, co se nedávno stalo, nemyslím si, že to je nejlepší rozhodnutí. Řekl jsem o tom Sylphy.

„Možná bude lepší, když Aishu a Norn nebudeme držet u sebe. Zdá se, že mezi nimi padlo hodně věcí ohledně milenky a tak. Není to tak, že bych ji odstrkoval. Jen jsme najednou příliš blízko, takže nám dávám trochu osobního prostoru.”

„Hmmm... takže se stalo něco takového... dobře. Taky se budu snažit na Norn co nejvíce dohlížet.”

Sylphy příjemně přikývla v souhlasu.

Bude dobré, když to bude dál pokračovat tak dobrým směrem.
--------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>