Kapitola 122 - Bez nesnází

Část 1

Průzkum labyrintu se znovu obnovil, včetně Roxy.

Přesně podle plánu jsme jedním tahem sestoupili až na třetí podlaží. Nepřáteli na třetím podlaží jsou Tarantule Pán smrti, Železní šplhouni a k tomu ještě Bláznivé lebky.

Bláznivé lebky jsou netvoři řádu A. Navenek vypadají jako obrovští golemové z bláta bez krku. Řekl bych, že jsou vysocí zhruba 2,5 metru. Také vypadají celkem široce a pevně. Někde v hrudi mají zabořenou lebku a to je jejich slabina. Hádám, že Ja*ra nebo Sa*eru jsou možná nablízku (Pozn.: Zase nějaký odkaz na něco, ale ani na anglických fórech nedokázali přijít, na co přesně to odkazuje...)

Ačkoli se pohybují jednotvárně, nezáleží na tom, jak moc útočíte na jejich bahnité části, nemá to žádný účinek; a pokud se golem ocitne v nebezpečné situaci, lebka v jeho hrudi se schová hlouběji do těla. Co se týče jeho metod útoku, kromě fyzického útoku tělem používá magii podobnou kamenné střele. Ale tohle není důvod, proč ho zařadili do řádu A. Netvoři s nízkou inteligencí poslouchají jeho rozkazy.

Železní šplhouni a tarantule páni smrti jsou služebníky bláznivé lebky. V protikladu k jejímu vnějšímu golemovskému vzezření má vysokou inteligenci. Při útoku vetřelců používá železné šplhouny jako přední voj, tarantule chrání střed a sama stojí v zadním voji formace. Bláznivá lebka je netvor vůdcovského typu.

Taktikou druhého podlaží je výpad železných šplhounů v kombinaci s lepkavými pavučinami tarantulí. V hlubších podlažích se k tomu přidají ještě Bláznivé lebky a rozkazují ostatním, zatímco pálí kamenné střely. Jsem si jistý, že taková taktika byla pro Paula a ostatní, co měli těžkosti bojovat na druhém podlaží, celkem závažná. Navzdory tomu, že bojovali ze všech sil, vůbec neměli čas navíc, aby pátrali po Roxy.

Nicméně když jsme se ke družině přidali Roxy a já, ten problém se vyřešil. V tom případě nejsou pavouci, co chrání střed, nic moc. Takže jsme převzali iniciativu a Roxy jako přední voj vyřídila železné šplhouny a já jako zadní voj jsem zaútočil na bláznivé lebky. Fungovalo to znamenitě. Paul a ostatní stačí na to, aby to vyřídili s pavouky.

Já jsem vzadu a Roxy je přede mnou. A pak Paul a ostatní sníží počet nepřátel.

Bláznivé lebky jsou slabé vůči vodě. Protože jsou přece jenom z bláta. Pokud v nich navýšíte obsah vody, odplaví je to. A pak se dá použít taky oheň. Když bláto vysušíte, nedokáží se pohybovat.

Ale v mém případě funguje i kamenná střela. Pokud se soustředím s pomocí démonického oka, dokážu se strefit do jejich slabého místa, to jest lebky, jedinou kamennou střelou. Řekl bych: jedna rána, jeden mrtvý. Jsem zkušený ostřelovač. Ale jsem jenom hornworm nebo camper, co se ani na krok nehne od počátečního bodu (Pozn.: V podstatě jde o to, že je ten typ ostřelovače, co se utáboří na místě obrody, a jakmile se netvor objeví, sejme ho).

„Fu...” vydechla si Roxy, když vyhladila veškeré nepřátele.

Koukl jsem se na její tvář, co vykukovala z pod krempy jejího klobouku. Jsem si jistý, že její magická moc klesá; tvářila se tak nějak unaveně.

Najednou se Roxy podívala mým směrem. S očima, co byly tak nějak zešikmené a vytočené vzhůru. Když jsme se střetli očima, vyhnula se přímému pohledu.

„Zanedlouho mi dojde magická moc. Prosím, udělejme si přestávku.”

Po těch slovech jsme si udělali přestávku, dokud jsme se nevrátili zpět do chodby.

Co se mě týče, pořád mám spoustu magické moci. Nebo spíš pravděpodobně ještě ani neklesla na polovinu. V podstatě jsem nepoužíval nic než kamennou střelu. To Roxy zamrazuje nepřátele Frost Novou, s tím se nedá nic dělat; vyčerpává ji to rychle.

„Promiň, moje celková magie je nedostatečná,” řekla Roxy s povzdechem, zatímco se posadila.

„Ne, já si myslím, že jí máš dost.”

Roxy je ve své magii nesmírně přesná. Se svým zkráceným zaříkáváním používá střelnou magii a je dokonalá. I když se čas od času dostane nějaká ta kapka vody z Vodní spršky na Paula a ostatní, ale potom svým Rampouchovým polem zmrazí jenom nepřátele. Je to překvapivá přesnost.

Když už mluvíme o přesnosti, jinými slovy to je omezení magické moci. I když je to takhle, už bojuje celkem dlouho v jednom kuse. V žádném případě to neznamená, že by její magická moc byla nedostatečná.

S největší pravděpodobností je stejná nebo možná ještě větší než Sylphina celková magická moc.

„No, řekl bych, že je na čase, kdy by se mi líbilo, aby se objevil magický kruh do čtvrtého podlaží.” Gisu porovnal knihu s mapou a škrábal se přitom na bradě.

Brzy uplyne druhý den, co jsme sešli na třetí podlaží. Podle autora té knížky překonat třetí podlaží trvá pět dní. Ačkoli naše tempo je rychlejší než jejich a po několika návštěvách třetího podlaží máme i mapu pěkně zaplněnou. Jsem si jistý, že ten magický kruh do dalšího podlaží brzy najdeme.

„Rudi, nevadí, když se o tebe na chvilku opřu?” zeptala se Roxy.

„V žádném případě.”

Po mé odpovědi se mi Roxy opřela o záda. Během přestávky Roxy odpočívala opřená o mě. Jsem si jistý, že je mnohem lepší se opřít o záda někoho jiného než o stěnu jeskyně. Je to takzvaná vedlejší výhoda.

„Nicméně mě nikdy ani nenapadlo, že bych tě viděla vejít do labyrintu, Rudi.”

„To je pravda. Máš pro mě nějakou radu?”

„Ech... Jelikož tvoje základní pohyby v rámci družiny jsou dobře provedené, nemám co říct.”

„Moc děkuju.”

„Němá magie je extrémně přesná. Vážně to je úžasné.”

„Ne, pořád mám ještě co zlepšovat.”

Pořád. Správně, pořád mám co zlepšovat. Když jsem se podíval na Roxy, měl jsem takový pocit. Počet karet, co drží v ruce, se nezměnil, ale přitom si navýšila počet věcí, co zvládne. A pak svého protivníka zdolá kombinacemi svých karet. V minulosti jsem to také dělával, ale v určitém bodu se z toho bezděky stalo to, že jsem používal jenom kamennou střelu a močál.

Takhle to není dobré, ale proti protivníkům na určité úrovni takhle zvítězím. I když říkám tohle, na základě tohoto předpokladu nejsem tak silný proti protivníkům, co používají chytré techniky. Moje taktika je dokonalá proti neexistujícím protivníkům. Mám vysoký cíl, ale přímo před sebou nemám žádný cíl. Takhle už se nemůžu zlepšit.

„Rudi.”

„Copak?”

„Pokud se nám podaří zachránit Zenith a ty budeš mít chvilku volného času, mohli bychom spolu prozkoumat nějaký labyrint?”

„Jenom my dva?”

„Ano. Zrovna teď jsme v časově obtížné situaci, ale průzkum labyrintu je zajímavý. Nechtěl bys se mnou udělat družinu a zajít do nějakého lehčího labyrintu?”

Labyrinty, hm. Upřímně řečeno mám pocit, že kdyby tu nebyl Gisu, rychle bych stoupl na nějakou past. Ale Roxy je člověk, co dokáže zkoumat labyrint o samotě. No, je trochu nemotorná, ale má svoje výsledky. Kdybych se jí držel, určitě bychom nějaký labyrint dokázali pokořit.

„Dobře. Až se vrátíme, půjdeme spolu do nějakého labyrintu.”

„Slibuješ?”

„Jo, slibuju.”

Koutkem oka jsem viděl, jak Roxy trochu uvolnila svou zaťatou ruku. „...Ach, jsem trochu ospalá; trochu se prospím.”

„Dobře, dobrou noc.”

Jak jsem to řekl, cítil jsem, jak se Roxy uvelebila a jak z jejích zad naprosto vyprchala síla. Odpověděl jsem jí v zápalu situace, ale průzkum labyrintu vyžaduje značně dlouhou dobu. Přemýšlím, jestli jako člověk, co nebude mít na výběr a bude muset vychovávat své dítě, budu ten čas mít.

...No, to není zrovna aktuální konverzace. Bude to v pohodě, když budu mít chvilku volného času. Až se moje dítě narodí a trochu vyroste, Sylphy a já budeme časově flexibilnější. Jsem si jistý, že do té doby mi bude přes dvacet, ale, no, to není žádný problém.

Nicméně jsem šťastný. Aby mě Roxy pozvala do družiny. Mám pocit, jako že uznala moje schopnosti. Bylo by dobré, kdybych si dával pozor a ukázal jí jen své dobré stránky.

Zatímco jsem přemýšlel o takových věcech, také jsem se trochu prospal.

Část 2

Když jsme objevili magický kruh do čtvrtého podlaží, skrz na skrz jsme prohledali třetí podlaží. Ale nikdy jsme nespatřili ani stín, ani siluetu Zenith.

---

Dorazili jsme na čtvrté podlaží. Jakmile jsme vystoupili z teleportačního magického kruhu, okolí od pohledu prodělalo naprostou změnu od předchozího podlaží. Na tyhle z kamenů postavené zdi si vzpomínám. Jak jsem si myslel, podobá se to troskám, kde byl teleportační magický kruh. Přemýšlím, jestli se z těch samých trosek stal labyrint.

„Gisu, co budeme dělat?” zeptal se Paul.

„Hm? Pořád máme trochu času.”

„Dobrá, takže až si potvrdíme atmosféru ve čtvrtém podlaží, hned se vrátíme,” řekl Paul s bystrou tváří, zatímco jsem se já roztěkaně rozhlížel po okolí.

Nezáleží na tom, jak nahlížíte na ty chvíle, kdy je Paul v depresi, jako člověk selhal; ale když řádně dělá svou práci, je vážně super. Vůbec si nemyslím, že by bylo divné, že se do něj po takovém zážitku Zenith zamilovala. Pokud mi v žilách koluje jeho krev, tak ten Sylphin častý kompliment je možná skutečně od srdce.

„Učitelko, když se tvářím vážně, jsem super?” zeptal jsem se Roxy najednou na něco takového. Možná jsem trochu narcistický.

Roxy se na mě letmo podívala z pod krempy svého klobouku a zakoktala se: „Ech? Ach, uch... ehmm. N-no, super? Asi jo?”

A pak se rychle odvrátila. Dobrá. Taková reakce mi stačí. Roxy vyjádřila své pocity. Zeptal jsem se na něco, na co se těžko odpovídá, co? Omlouvám se. Zdá se, že jsem byl příliš namyšlený. Ale kdyby se mě Roxy najednou a typicky dívčím způsobem zeptala „jsem roztomilá” se světelnými hůlkami v obou rukách, přisvědčil bych s rozjařeným jásotem z první řady.

Muži nejsou skvělí jen dle své tváře. Jde o jejich nitro. Je podstatné mít srdce z oceli, které žhne do ruda. Každý úder takového srdce zazní jedinou ranou.

„Rudi, nepřítel.”

Když jsem se podíval dopředu, kráčeli k nám dva obrnění netvoři se čtyřmi pažemi. Obrnění válečníci. Prozatím se zdá, že tyhle druhy brnění jsou nemrtvého atributu. A pak jsem se naučil, že na nemrtvé dobře fungují kamenné nebo svaté útoky. Pokud vystřelíte tak trochu velkou kamennou střelu s řádným množstvím masy, pak to obecně všechno rozmetá jedinou ranou na kousky.

„Prvně zaútočím kamennou střelou.”

„Ach, Rudi, to nepůjde.”

Zrovna když jsem si připravoval svou hůl, mě Roxy zastavila.

„Slyšela jsem, že Obrnění válečníci používají techniky stylu Boha vody. Pokud na ně lehkovážně vypálíš magii, pak to odrazí.”

Styl Boha vody. Nijak moc jsem se s ním nesetkal, ale je to styl šermu, co se zaměřuje na odvrácení a protiútok. Odvracející a obranný styl Boha vody, z nějakého důvodu to efektivně funguje i proti magii. Vážně nijak konkrétně nevím, jak se dostat do takového stádia, ale říká se, že styl Boha vody má šermířské techniky, co jim umožňují ubránit se magii a odrazit ji na původce.

I kdybychom byli v normální situaci, pořád bych měl pocit, že to je v pořádku, ale protivník měl čtyři meče. Jelikož to není člověk, může najednou bojovat se čtyřmi protivníky a provézt protiútok u všech.

„Aha— tak co mám dělat?”

„Zabraň mu v pohybu a podpoř mě. Jelikož to jsou první netvoři, pro začátek postupuj obezřetně.”

„Rozumím, tati, použiju močál, dávej pozor pod nohy.”

„Jasně!”

Obrnění válečníci mají sílu a taky jsou absurdně šikovní s mečem, ale pohybují se pomalu. A jejich brnění je také těžké, takže by měli snadno klesnout do bláta. I když říkám tohle, pokud neaktivuju hluboký močál, je tu také možnost, že se z toho dostanou. Nemyslím si, že by tak snadno došlo k závalu, ale je lepší minimalizovat magii, co by změnila terén kolem. Řekl bych močál tak po kolena.

„Močál!”

Zrovna když chtěl Obrněný válečník vykročit kupředu, objevil se močál. Oba dva se až po stehna zabořili do bahna. A v té chvíli vyrazil do akce náš dvoučlenný přední voj.

„Paule. Já půjdu zleva.”

„Rozumím, vždycky jdeš nalevo, co?”

„Když mám meč na straně se zdí, je těžké se pohybovat.”

„To je pěkná sobeckost... a jéj, to je nebezpečné!”

Zdá se, že Paul byl strašně vyrovnaný. Zatímco mečem v pravé ruce odrazil úder mečem Obrněného válečníka, dýkou v levé ruce mu v mžiku odsekl jednu z paží. To brnění mi přišlo celkem masivní, ale evidentně to tomu nijak nevadilo. Šermíři stylu Boha meče jsou netvoři. A možná že ostří té dýky je ostré jako břitva.

Zdá se, že Elinalize měla těžkosti. V žádném případě neutržila žádné velké zranění, ale se svou útočnou silou je prostě nedokázala poničit.

„Podpořme je. Rudi, budeme zároveň pálit magii: na Elinalizinu stranu.”

„Rozumím.”

Připravil jsem si hůl. Hodlal jsem použít kamennou střelu. Teď to půjde, protože se nemůže hýbat a taky se tomu nemůže vyhnout. Jen bych rád věděl, jak velkou rychlost dokáže odrazit. To nebudu vědět, dokud to nezkusím.

„Talhande!”

„Jasně!”

Talhand si připravil svůj štít a postavil se před nás. Pokud na nás namíří meč, zdá se, že Talhand hodlá být bariérou mezi útokem a námi. Pokud okamžitě nezemře, použiju pokročilou léčivou magii. Bylo by dobře, kdyby se vyhnul zásahu do životně důležitého místa.

„Kamenná střela!”

„Chrabrý meči z ledu, dožaduji se usvědčení tohoto! [Rampouchové ostří]!”

Načasoval jsem to spolu s Roxy a vypálili jsme zároveň. Střela typu nábojnice a ledová čepel typu Ultra Slash.

Brnění se okamžitě pohnulo, aby ty útoky odrazilo. Zrovna když se dva z mečů pohnuly a připravovaly se k zastavení útoku, Elinalize na něj ve správnou chvilku zaútočila svým štítem. Brnění tak zakolísalo. Kamenná střela brnění odstřelila jednu z jeho paží a ledová čepel se zařízla hluboko do jeho hrudi. Brnění se přestalo pohybovat a brzy se rozpadlo na kousky.

Zároveň s tím skončil i Paulův boj.

„Jak se dalo čekat, když netvor dosáhne řádu A, nedá se tak snadno porazit.”

I když jsem řekl tohle, na celý boj jsme ve skutečnosti strávili zhruba minutu. Ačkoli jsme nebyli schopní jej porazit jedinou ranou, ani se to nedostalo do kategorie těžký boj. Co jiného čekat od člověka, co se ve všech hlavních šermířských stylech dostal na pokročilou úroveň.

Co se talentu týče, jsem si jistý, že by se dostal na úroveň světce. Ne, ve skutečnosti byl Paul už možná tak silný jako řád světce. Přece jenom něco jako síla lidí se nedala dost dobře měřit v řádech.

„Tati, nejsi od posledně náhodou o něco silnější?”

Ach, to není dobré. Řekl jsem něco, kvůli čemu se možná začne naparovat. Možná že začne velkolepá historka chvástání.

„Hm? Ne, to ne; spíš se cítím slabší než dřív.”

Ale Paul se bez jediného úsměvu jen jednou podíval mým směrem a pak stál čelem kupředu.

„Takže pojďme dál, aniž bychom něco zanedbali.”

Po Paulových slovech jsem se vzpamatoval. Správně. Zrovna teď jsme uprostřed labyrintu, nemáme na výběr a musíme zůstat ve střehu. Nicméně Paul dneska je vážně skvělý. Jsem si jistý, že kdybych o tom dobrodružství s Paulem řekl Norn, byla by blahem bez sebe.

„Ale?” Elinalize se náhodou mrkla Paulovi do tváře. A pak si dala ruku k puse a zlehka se zasmála. „Ale Paule, čemu se tak křeníš? Je to nechutné.”

„Nevadí, když si tohle necháš pro sebe.”

„Určitě tě dost potěšilo, že tě Rudeus pochválil, co? To chápu. Chichi.”

„Ticho... to nezmlkneš?”

Svoje předchozí prohlášení jsem odvolal. Jak jsem si myslel, Paul je Paul.

Potom jsme porazili mnoho Obrněných válečníků a Bláznivých lebek a pak jsme se rozhodli se vrátit. Cesta zpět nám zabrala zhruba 15 hodin. Jak se dalo čekat, labyrinty jsou vážně časově náročné.

Při tomhle pomalém postupu jsem přemýšlel, jestli je Zenith v pořádku. Ne, je třeba se vyhnout netrpělivosti vedoucí k uvíznutí někde v labyritnu jako Roxy. Nebo k něčemu horšímu. Musíme postupovat opatrně. Zrovna teď se zdá, že to jde dobře.

I když jsme byli napjatí, nebyli jsme tak moc nervózní; pořád máme trochu té rezervy. Jsme ve stavu nejvyšší rovnováhy. Jsem si jistý, že takhle pokračovat bude to nejlepší.

Část 3

Jakmile se vrátíme, zkontrolujeme si vybavení a podobně a pak půjdeme zpět dovnitř.

Po návratu jsme hnedka svolali schůzi. A potom jsme pokročili k nákupu různých podstatných věcí.

Jelikož nám docházeli svitky s duchy světla, začal jsem kreslit nové. Jak se dalo čekat, v Městě labyrintů Lapanu prodávali svitky a barvy na kreslení magických kruhů, takže jsem je mohl bez problémů vyrobit. Když udělám jeden, potom se to může naučit Shera a dokreslit zbytek. Zdá se, že Shera pracovala pro Milisovu církev, jako kreslení svitků, takže to je její specialita. Řekla, že během jednoho dne může nakreslit zhruba 50 kusů. Taková spolehlivost.

Gisu koupil nějaké chemikálie, co měly silný účinek proti obrněným typům netvorů. Když jimi takového netvora zasáhnete, údajně to ovlivní jejich kloubní části a zpomalí je to. Jelikož jsou těžcí, navrhl jsem, abychom zem polili olejem nebo něčím podobným, aby spadli. A Gisu se smíchem řekl, že by se Paul natáhl. Když jsem odpověděl „aha”, smál se ještě víc.

Paul a Elinalize si prohlíželi meče dostupné ke koupi. Zdá se, že hledají nějaký dobrý meč pro Elinalize. Její rapír je magický předmět prosycený magickou mocí. Když jím máchne, dá se z hrotu vyslat vákuová čepel. Ale od posledně je to nepraktické, když teď čelíme obrněným válečníkům. Dokonce i u železných šplhounů měla problémy; její rapír je v boji proti obrněným nepřátelům tak nějak komplikovaný. Tomu rozumím.

Zdá se, že ta dýka, co Paul používá levačkou, je magický předmět, co koupil tady v Lapanu. Má schopnost „průlom zbroje”; čím pevnější brnění protivník má, tím se čepel dýky zostří. Je to značně vzácná schopnost. Ta schopnost je tak nezvyklá, že ji kupec prodal se slevou, protože to bral jako dýku s tupou čepelí. A řekl, že s tím neuřeže ani sušené maso.

Paul řekl něco v tom smyslu, že si svým pronikavým zrakem všiml schopnosti této dýky. Ale já vím svoje. Tahle schopnost byla stejná jako u zbraně, co měl válečník v Legendě o Pergiovi, co jsem četl ve vesnici Buina. Bylo to o tom, že i když ten válečníkův meč nedokázal přeseknout ani sušené maso, jakmile meč dopadl na masu oceli, snadno ji přesekl vejpůl; je to démonický meč. Není o tom pochyb. Paulovu pozornost si určitě získala ta část: nedokáže přeseknout ani sušené maso.

No, ale to nevysvětluje, proč proti těm Obrněným válečníkům vykazuje tak vysokou útočnou sílu. To, že je ta dýka účinná i v jeho nedominantní ruce, znamená, že je vážně silný.

Elinalize si koupila jednoruční Gladius. Je prosycený schopností [Nárazová vlna]. Když s ním něco probodne, uvolní se moc. Způsobená újma není velká, ale zdá se, že se to dá použít okamžitě a dá se tím protivník odrazit vzad a získat si tak trochu prostoru.

Jelikož je to zbraň se schopností, co se dá prakticky využít, zdá se, že je značně drahá, ale Elinalize si ji koupila za několik kulatých magických krystalů z vlastní brašny. Ty magické krystaly: Kolik jich má?

V noci spolu Talhand a Roxy pili. A jelikož mě ostatní považují za dospělého, taky se můžu napít alkoholu. I když říkám tohle, není to tak, že bych se před Roxy mohl zpít do němoty. Jen tak na oblažení.

Naším tématem mělo být, jak uspořádat nás tři mágy. Ale zdá se, že se to nějak změnilo na přednášku „co to znamená být muž” od profesora Talhanda.

Muž je jinými slovy sval. Člověk, v němž dlí maso a srdce ze zlata – něco v tom smyslu. Není to konverzace pro mágy. Ale byla to zajímavá konverzace. Správně, co? Přece jenom není dobře, když chlapi nejsou urostlí. No, zdá se, že Roxy to v té chvíli přestalo bavit a začala se cítit unaveně. S tím se nedá nic dělat.

Když jsme takhle strávili den volna, Lilia nám pak řekla: „Opatrujte se” a znovu jsme vstoupili do labyrintu.

Část 4

Snadno jsme se dokázali dostat až ke čtvrtému podlaží.

Zčásti to bylo díky našemu vylepšenému vybavení a přípravě, ale taky jsme měli štěstí. Byli jsme schopní dorazit do cíle skoro v přímé lince. Co se týče času, řekl bych, že to byly zhruba jenom tři hodiny. Taky jsme nenarazili skoro na žádné netvory.

Dočasně jsme se vrátili na čtvrté podlaží a začali jsme bloumat kolem, abychom si zaplnili mapu. Přece jenom tu po Zenith nebylo ani vidu, ani slechu.

Potom jsme se znovu vrátili a pak jsme začali zkoumat páté podlaží.

Kromě Bláznivých lebek a Obrněných válečníků se na pátém podlaží objevovali Malí ďáblové. Malí ďáblové jsou netvoři s velkou tlamou s ostrými tesáky. Svými dlouhými údy se s pomocí svých ostrých drápů tisknou ke stropu. Kdybych to měl vyjádřit jediným slovem, nahání mi husí kůži, skoro jako jeden Vetřelec. Ačkoli zase až tak hrozivě nevypadají, jsou to silní nepřátelé. Přece jenom se pohybují plížením po stropu a stěnách jeskyně.

To, že cestují podél stěn a stropu, znamená, že je naše formace na nic. Mohou se dostat přes Paula a Elinalize, co bojují s Obrněnými válečníky, až k nám. Je to podívaná, při které mi běhá mráz po zádech.

Prvnímu útoku jsme se dokázali ubránit. Samotný Malý ďábel není moc obtížný. Je rychlý a zdá se, že má vysokou útočnou sílu, ale má nízkou obranu; a vůbec není tvrdý. Když ho srazíme ze stropu, Elinalize se může chopit iniciativy a použít svou novou zbraň. A celé to bez problému skončilo.

Dokážeme Malé ďábly porazit. I když jsou v řádu A a člověk si musí zvyknout na jejich excentrický pohyb, Obrnění válečníci se svými schopnostmi jsou mnohem obtížnějším nepřítelem. Ale neustále zírat ke stropu také není dobré. Pokud byste dávali pozor jenom nahoru, možná byste si nevšimli pasti na zemi. Pokud byste nedbale stoupli na teleportační past, je tu možnost, že by vás to teleportovalo na nějaké divné místo.

„Takže použijeme tamto?”

Obvykle bychom se tady hned vrátili a trápili se tím; ale máme s sebou knihu o labyrintu. V té knize [Záznam o průzkumu Teleportačního labyrintu] je zapsaná průkopnická metoda, jak se vypořádat s Malými ďábly.

Naprosto nesnáší vůni jednoho semínka. Bobule Tarufuro se prodává jako jídlo a když je použijete jako vonnou tyčinku, Malí ďáblové evidentně slezou ze stropu na zem. Není třeba zmiňovat, že se tisknou k zemi, snaží se co nejlépe uniknout tomu nepříjemnému dýmu. Díky tomu je boj s nimi neobyčejně prostý. V takové situaci zapomeňte na řád B, spíš se blíží řádu C.

Autor této knihy vážně odvedl skvělou práci při svém výzkumu.

Jelikož je to takhle, i páté podlaží jsme pokořili během chviličky. Jelikož jsme nenašli magický kruh do dalšího podlaží, nakonec jsme museli trochu bloudit; naším cílem není pokořit labyrint, ale pátrat po Zenith. Vůbec to není problém. Spíš by se dalo říct, že to je praktické.

Část 5

A pak jsme dorazili na šesté podlaží.

„Gisu, co ty na to?”

„Zvládneme to.”

Gisu na Paulovu neúplnou otázku zareagoval krátce. Nebyli jsme téměř vůbec vyčerpaní. Přípravy byly dokonalé. Zrovna teď jsme měli i momentum.

„Dobrá, tak se nebudeme vracet a půjdeme dál.”

„Rozumím.”

Připravili jsme se a nejsme vyčerpaní. Takže není třeba se vracet. Průzkum pokračuje.
--------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>