Kapitola 118 - Potvrzení situace

Část 1

Hrubý příběh od minula: Když se Rudeus dozvěděl, že se Roxy pohřešuje v Teleportačním labyrintu, sžíralo jej zoufalství. Ale v rukách měl „Zápis z průzkumu Teleportačního labyrintu”, v kterém bylo popsáno skoro všechno ohledně dotyčného labyrintu.

---


Roxy je v maléru.

Jak jsem si to vyslechl, i teď mám nutkání do toho labyrintu skočit. Je to Teleportační labyrint řádu S, ale naštěstí jsem získal knihu popisující minulé pokusy v průzkumu. Také už jsem zkoumal záležitosti ohledně teleportačních magických kruhů. Pokud máte čas si každý magický kruh prohlédnout, jsem si jistý, že labyrint pokoříte přesně, jak je v knize napsáno.

Ale prvně si musíme vyjasnit situaci. To je důležité. Roxy a Zenith možná bojují o čas. Pokud se záchrana zpozdí třeba jen o pět minut, jakákoli šance na jejich záchranu by mohla prostě zmizet.

Ale z tohoto důvodu si nemůžeme dovolit být netrpěliví. Až si ujasníme situaci a až se pečlivě připravíme, nemáme na výběr a musíme je určitě zachránit. Pokud budeme zbrklí, možná něco přehlédneme. Něco přehlédneme, uděláme chybu a pak se zvýší pravděpodobnost, že pochybíme. V důsledku čehož bychom mohli promarnit ne pět minut, ale jeden den, dva dny nebo možná tři dny.

Nemáme jinou možnost a musíme postupovat obezřetně. Tohle je situace, kdy si nemůžeme dovolit udělat chybu. Pokud selžeme, určitě se to spojí s „lítostí”. Bez ohledu na to, co se stane, pokud kvůli mé chybě nebudeme moct zachránit Roxy nebo Zenith, určitě by mi zůstala velká lítost.

„Tati. Tady jsem narazil na knihu o Teleportačním labyrintu, je to záznam dobrodruhů, co se dostali hluboko dovnitř.”

Prvně jsem jim řekl o té knize. O „Záznamu z průzkumu Teleportačního labyrintu”. Byla to kniha, kterou mi Sylphy převlečená za seniora Feddse kdysi doporučila. Je to kniha, co detailně popisuje tabuizované teleportační magické kruhy. Na rozdíl od jiných knih jsou v ní nákresy. Že byla schopná uniknout cenzuře Magické univerzity je prostě štěstí. Nebo to je možná proto, že to je záznam dobrodruhů.

Taky je tu možnost, že je to fikce.

Teleportační labyrint je labyrint, co ještě nikdo nepokořil. Také tu je možnost, že to je fiktivní záznam dobrodruhů.

Ačkoli si myslím, že ta pravděpodobnost je nízká. Tvary teleportačních magických kruhů v této knize vlastně připomínají skutečné kruhy. Ve skutečnosti jsem sám teleportační magické kruhy prostudoval, ale v téhle knize jsou nejpřesnější a nejdetailnější nákresy. Je to výsledek mého srovnávání s ostatními knihami, takže o tom není pochyb.

Ale mohl by to být... jiný Teleportační labyrint. Nemůžeme prostě ignorovat možnost, že na tomto světě existují dva labyrinty s teleportačními pastmi. I když je název labyrintu stejný, pokud je obsah jiný, nemá to smysl.

„Pokud je obsah této knihy stejný jako labyrint, kterému čelíme, pak nám při průzkumu labyrintu přijde velmi vhod.”

Jak jsem to řekl, Paul a ostatní doširoka rozevřeli oči.

„Hej, Rudi... P-proč máš něco takového?”

„Myslel jsem si, že se mi to bude nějak hodit, tak jsem si ji půjčil z knihovny Magické univerzity.”

„Aha...”

Prozatím zamlčím to o teleportačních magických kruzích. Zrovna teď si potřebujeme potvrdit, že obsah této knihy se shoduje s labyrintem, do kterého hodláme vyrazit.

„Prosím, potvrď to. A potom pokud se bude zdát, že to poslouží jako příručka pro průzkum labyrintu, tak to použijeme.”

Když vzal Paul knihu do rukou, chvíli si prohlížel obálku a pak ji předal Gisuovi, co stál stranou.

Když Gisu knihu přijal, zeptal se: „Takže to mám číst?”

„...Prosím.”

Proč Gisu, taky jsem na to pomyslel. Ale jelikož se všichni tvářili, jako že je to přirozené, neptal jsem se.

Co se týče Paula a jeho družiny, Gisu asi měl takovou úlohu. Dokáže cokoli, což je důvod, proč dělá všechno. Rozhodně si pamatuju, že jsem kdysi něco takového slyšel. Například co se týče průzkumu labyrintu, určitě dělá i mapování a organizování informací.

„Tati. Zatímco Gisu čte, řekni mi o tom labyrintu.”

Hned z kraje jsem se Paula zeptal na různé otázky. Všechno proto, jak jsem se snažil potvrdit si různé věci v knížce.

„Jasně, proč ne.”

„Druhy netvorů a jejich jména.”

„Jejich počet a úrovně, na kterých se nacházejí.”

„Situace uvnitř a barva magických kruhů” atd...

Paul mě o tom hladce informoval.

Zaprvé tam bylo pět druhů netvorů. Jelikož Paul došel jenom do třetího patra, zdá se, že tam jsou i netvoři, které ještě neviděli.

Pavouk neštěstí [Tarantule Pán smrti]. Je to obrovský jedovatý pavouk. I když je to tarantule, plive pavučiny. Její jed se dá vyléčit základní detoxikací. Řád B.

[Železný šplhoun]. Housenka, co je jako těžký tank. Těžká a tvrdá. Řád B.

[Bláznivá lebka]. Je to humanoidní netvor pokrytý blátem. Jelikož má uvnitř těla zahrabanou lidskou lebku, je to její slabina. Řád A.

[Obrněný válečník]. Rezavé brnění se čtyřmi pažemi. V každé ruce drží dobře naostřený meč. Řád A.

[Malý ďábel]. Je to netvor s dlouhýma pažema, nohama a ostrými drápy. Pohybuje se plížením po stěnách a stropu. Řád A.

To důležité by bylo, kolik je tam pater. To nevíme. Podle toho, co se říká, jich je šest nebo sedm, ale nikdo z těch, co zatím vstoupili dovnitř, neviděl Strážce labyrintu. Obtížné je i říct, kam až sahá první podlaží, ale podle knihy je první podlaží tam, kde je velké množství pavoučích hnízd. Tam, kde je velké množství pavouků a housenek, je druhé podlaží. Na třetím podlaží se nacházejí Bláznivé lebky kontrolující skupiny housenek a pavouků. Když se dostanete na čtvrté podlaží, pavouci a housenky zmizí a zůstanou jenom Bláznivé lebky a Obrnění válečníci. A pak když se dostanete na páté podlaží, zmizí i Bláznivé lebky a zůstanou jenom Obrnění válečníci a Malí ďáblové. Na šestém podlaží není nic než Malí ďáblové. A věci poté už v knize nejsou zaznamenané.

Situace uvnitř. Od prvního podlaží do třetího je to labyrint typu mraveniště. Zahnuté tunely s komplikovanými chodbičkami a slepými místnostmi. A pak se zdá, že v takové místnosti jsou vždycky magické kruhy.

Podle knihy se zdá, že se to kolem čtvrtého podlaží mění na kamenné trosky. Paul a ostatní se tak hluboko zatím nedostali. Informace o netvorech a stavu okolí až do třetího podlaží se tak nějak dozvěděli ze stylu pokus-omyl ostatní dobrodruhů. Nebo se to tak zdá.

Model teleportačního magického kruhu. Vydává modrobílé světlo a je na něm vyrytý podivný, komplexní vzor. Když jsem si vyslechl podrobnosti, myslím, že je to stejný teleportační magický kruh, jaký už jsem nesčetněkrát viděl.

To, co jsem slyšel od Paula, bylo povětšinou stejné, jako co jsem četl v knize. To, co viděli, se shoduje.

„Tohle... je vážně úžasný... Haha! Co jiného čekat od seniora. Ty jsi vážně... přinesl něco úžasnýho!”

Zhruba ve chvíli, kdy vysvětlení skončilo, Gisu zavřel knihu a zakřičel tak nějak vzrušeným hlasem. Zdá se, že už si to zběžně prohlédl. Celkem rychle čte. Nebo možná že si přečetl jenom části, kde byli.

Když Paul viděl, jak se Gisu chová, překvapeně zvedl hlas: „Hej, Gisu. Je to vážně... tak úžasné?”

„Jo, je to úžasné, Paule. Pokud jsou ty věci tady napsané skutečné, tak je snadné se dostat do šestého podlaží.”

Ve svém vzrušeném stavu Gisu předal knihu Talhandovi. Talhand se po něm úkosem podíval, jak začal číst, a Gisu začal Paulovi vysvětlovat obsah knihy, jelikož nedokázal udržet své vzrušení.

„Je tam napsáno všechno, na co jsme nemohli přijít. Na které magické kruhy můžeš šlápnout a na které ne. Kam vede každý magický kruh a dokonce co čeká na druhém konci!”

Tak nějak se zdá, že podle Gisua je ta knížka „pravá”. Ale Paul na Gisua zahlížel s vážným pohledem.

„Aha a s tou knížkou víš, co se stalo Roxy a Zenith?”

„Totiž... to nevíme.”

Gisu se zatvářil, jako kdyby na něj Paul vylil kbelík studené vody.

„Gisu, nebuď moc natěšený. Už si nemůžeme dovolit žádné další chyby,” řekl Paul tiše.

Obezřetně. Určitě nemáme na výběr, než postupovat opatrně. Pokud budeme slepě věřit knize a nakonec nás labyrint vyhladí, nezůstane žádná naděje.

„...Chápu, co chceš říct, Paule. Ale víš, kromě knížky teď máme i další spolehlivý předvoj a zadní voj. Měli bychom být rádi, ne?”

Jak to Gisu říkal, podíval se po všech kolem. Paul následoval jeho pohled a také se rozhlédl. A pak se pohledem zastavil na mě.

„Ach... to je asi pravda... promiň. Máš pravdu.”

Na Paulově tváři se objevil úsměv, jako kdyby nabyl trochu vyrovnanosti. Bez ohledu na to, jak je situace zoufalá, bylo třeba trochu té rozvážnosti. Jsem si jistý, že i Paul něco takového chápe.

„Dobrá, až tu knížku všichni dočtou, dohodneme se na formaci,” řekl energickým hlasem, když se vzpamatoval. Atmosféra v místnosti trochu zjemněla.

Část 2

Do labyrintu půjde pět lidí. Paul, Elinalize, Gisu, Talhand a já. Elinalize a já jsme nahradili Veru a Sheru.

Jelikož je to úzký labyrint, i kdybychom se pokusili vstoupit s více lidmi, zdá se, že to akorát dopadne tak, že si budeme překážet. Aby Elinalize nahradila Veru a já Sheru, vznikla z toho formace, kdy jsme je naprosto připravili o práci.

Elinalize jako tank.

Paul jako sub-útočník.

Já jsem útočník a léčitel.

Talhand může být jak sub-tank a sub-útočník.

Tihle čtyři mají na starosti boj.

Talhandova role je tak nějak mlhavá. Zdá se, že dokáže použít zemskou magii až do mírně pokročilé úrovně. Ale zdá se, že improvizuje jako Magický válečník. Jelikož je to užitečný typ, údajně může bojovat kdekoli. I když vypadá nešikovně, je celkem zručný. Ne, všichni trpaslíci jsou zruční, ne?

„Těším se na naši spolupráci!”

Zdá se, že nakonec bude stát buď přímo přede mnou anebo přímo za mnou. Se společenským pocitem mě poplácal po rameni. Z nějakého důvodu mi po zádech přeběhl mráz.

„Rudi má v podstatě na starosti magii. Až skončí souboj, budeme na tobě záviset i s léčením, zvládneš to?”

„Žádný problém.”

Útok a ozdravení. Ačkoli je to poprvé, co půjdu do labyrintu, mám několik prostých činností. Ale když jsem byl dobrodruhem, moje úloha byla taky něco takového. Jsem si jistý, že se s tím nedá nic dělat.

K těmto čtyřem lidem je tu ještě Gisu. V boji je k ničemu, ale vyjma tohohle dokáže cokoli, a to na vysoké úrovni. Sledování mapy, určování směru dalšího pochodu, správa jídla, třídění surových materiálů. Taky má soudnost, kdy se z labyrintu stáhnout. Pracuje jako řídící věž a provádí postranní drobnosti. Hádám, že z toho bude pocit jako ředitel. Jelikož průzkum labyrintu není jen o boji, je přirozeně nezbytné, aby někdo zastával takovouhle roli.

Zbývající tři lidi. Vera, Shera a Lilia čekají v pohotovosti na hranici města jako podpora. Mohlo by se tomu říkat dohlížení na základnu, ale zdá se, že to samo o sobě je důležitá práce. Slyšel jsem, že když velké klany prozkoumávají labyrint, mají i lidi, co se starají o základnu.

Většina příprav se může nechat na odbornících, Elinalize a Talhandovi. Když přijde na průzkum labyrintů, jsem amatér. Pokud využiju znalosti ze svého minulého života, tak můžu vymyslet tohle nebo támhleto, ale to momentálně pominu. Nejdřív se budu držet rad odborníků. A pak pokud bude někde něco, co vymyslím, nebude vadit, když to navrhnu. Návrh. Co se týče mých znalostí z předešlého života, nevím, jestli jsou ty věci, co jsem se naučil z her zlodějského typu, nějak účinné.

„Jako první je náš prvotní cíl, třetí podlaží,” prohlásil Paul, když jsme se dohodli na formaci. „Tam zjistíme, kde se nachází Roxy.”

Nevíme, jestli je Roxy naživu nebo ne. Ale v případě, že je naživu, až ji zajistíme, hned se z labyrintu vrátíme ven. V závislosti na tom, v jakém stavu Roxy bude, ji necháme zotavit, přidružíme ji ke družině a vydáme se hlouběji do labyrintu. Nás šest zkontroluje čtvrté podlaží a dál, které jsme ještě nedosáhli.

A až se dostaneme do nejhlubších hloubek, všechno to tam důkladně prohledáme a pokusíme se najít Zenith, o které se věří, že se tam nachází.

Nevíme, kolik dní to bude trvat.

Stal se z toho průzkum stylu počkáme a uvidíme.

Část 3

Té noci.

Dohodli jsme se tak, že budu spát ve stejné místnosti jako Paul a Lilia. Zdá se, že to byl kultivovaný způsob technika Gisua, jak vytvořit prostor jen pro rodinu.

I když říkám tohle, doba, co jsem s Liliou strávil jako ne s rodinou, je delší. Přece jenom od mého narození až do narození mé sestry byla služebná. Nemůžu si pomoct a vidím ji jako služebnou.

Paul Liliu vidí jako manželku, ale jako druhou manželku. Zenith je číslo jedna, Lilia je číslo dvě. Přemýšlím, jestli Norn by byla číslo tři. Aisha by byla čtvrtá a já jsem asi ještě níž.

„Je to poprvé, co budu spát ve stejné místnosti jako pan Rudeus, že?”

„Ano.”

Když už je řeč o Lilie, zdá se, že z ní sálá uctivý postoj, jako kdyby Paula a mě viděla jen jako své zaměstnavatele. Pod vlivem té atmosféry jsem taky začal být tak nějak uctivý.

„Manžel hrozně chrápe, takže mi bez okolků rozkaž.”

Ale Liliina slova byla lehká a přetékala humorem.

„Ach, ano...”

Co se toho týče, nebyl jsem jí to schopen vrátit s humorem. Moc dobře nevím, o čem bych měl mluvit. Jak jsem vůbec s Liliou mluvil? Když jsem byl ve vesnici Buina, mám pocit, že to bylo značně pracovní.

„...”

Paul už nějakou dobu nic nedělal, jen na mě koukal a nic neřekl. O co asi jde, je to podivná tvář. Není to úplně škleb, ale tváře začíná mít povolené, taková tvář.

„Ehmm, pane Rudee.”

„Ano, copak?”

„Vychází s tebou Aisha dobře?”

Přemýšlel jsem nad odpovědí na Liliinu otázku. Téma naší rodiny. Správně, jsme rodina. Pak bude v pořádku mluvit o rodině.

„Ano, Aisha se snaží ze všech sil.”

„Neudělala nic, čím by tě obtěžovala, pane Rudee.”

„Ne, vůbec nic. Taky se stará o veškerý úklid, je to pro nás velká pomoc.”

„Vážně, je dobře, že neřekla nic sobeckého.”

„Ale kdyby byla o něco víc sobecká, bylo by to pro mě příjemnější.”

Jak jsem to řekl, Lilia se v tichosti usmála. Byl to úsměv úlevy.

„Co slečna Norn a Aisha? Hádají se?”

„No ano... jsou mezi nimi rozpaky, ale prozatím žádné nápadné nepřátelství. Jejich hádky jsou skoro kouzelné.”

„Řekla jsem jí, aby se slečně Norn vždycky podřídila, ale proč z toho vzniklo tohle...” řekla Lilia s povzdechem.

„S tím se nedá nic dělat, Aisha je taky pořád dítě. Copak není důležité, aby jim rodiče dávali rovnocennou lásku?”

„Aha... to by mohla být pravda. Aisha je moje dítě, ale jelikož má v žilách i manželovu krev...”

„Na věcech jako krev vůbec nezáleží, ne? Přece jenom jsme rodina.”

„...Moc děkuju.”

Paul se do hovoru nevmísil. Jen se stejným výrazem jako předtím poslouchal, jak se s Liliou bavím, a o něčem přemýšlel.

„Copak, tati. Už nějakou dobu se šklebíš.”

„Ne, tak nějak je to pěkné, to jsem si zrovna říkal.”

Zatímco se Paul škrábal ve vlasech na temeni, tvář mu zčervenala, jak se zdálo, že zrozpačitěl.

„Co?”

„Že se z tebe řádně stal dospělý a že se bavíš s Liliou.”

Rozhovor mezi jeho dospělým synem a jeho manželkou. Lilia není moje matka, ale pro Paula je to rodina. Možná to je velmi dojemné. Možná to pochopím, až i moje děti vyrostou.

„Tak mě tak napadá, Rudi. Oženil ses, že?”

„Jo. Zhruba před půl rokem.”

„Aha, když si pomyslím, že ses oženil, i když jsi byl posledně pořád jen takhle malý.”

„Za posledních pár let jsem přece jenom dost vyrostl.”

Než jsem se nadál, jsem zhruba stejně vysoký jako Paul. Řekl bych kolem 170 cm. Paul je trochu vyšší, ale já možná pořád ještě o trošku vyrostu, myslím, že ho možná nakonec přerostu.

„Až se vrátíme, musíme pro všechny uspořádat velkou oslavu.”

„Správně. Přece jenom tati, je to tvoje první vnouče. Bude z tebe dědeček Paul.”

„Přestaň s tím, přece jenom ještě nejsem tak starý.” I když to Paul říkal, netvářil se, že by se mu to nelíbilo. A pak se ten výraz změnil na úsměv. „Udělal sis dítě, totiž, Rudi. Taky ses stal mužem, co?”

„Manželi, nevím, jestli bys měl říkat něco tak sprostého...” pokárala Lilia Paula, co se šklebil jako stařík.

„Není to v pohodě, víš, já... vždycky jsem si chtěl jednou takhle s Rudim popovídat.”

„Ale...”

„Jsem si jistý, že i ty se o Rudiho zajímáš.”

„Mám pocit, že je to nespravedlivé, když to řekneš takhle.”

„A, a kdo byl tvojí první partnerkou? Přece jenom Sylphy? Nebo možná Eris? Pokud si dobře vzpomínám, řekl jsi, že jste se rozešli, ale nedošlo na takovou řeč, když jste se rozcházeli?”

Zdá se, že Paul chce zabrousit do sprosté chlapské rozpravy. Ale jedna moje část vážně přemýšlí, jestli je vážně v pořádku mluvit o něčem takovém... No, není to tak, že bych tomu nerozuměl. Je to poprvé po dlouhé době, co se se mnou setkal, jsem si jistý, že je v dobré náladě. Určitě se akorát nedokázal takhle tvářit před všemi ostatními. Jedno moje já je taky šťastné, že jsem poprvé po dlouhé době zase Paula viděl. Neboť s Paulem přece jenom dobře vycházíme.

Pozítří půjdeme do labyrintu, takový klid pak zmizí. Jenom dneska by mělo být v pořádku se odpoutat a popovídat si o tom.

„S ohledem na tohle mám celkem velkou sebedůvěru. Vyslechnu si tě až do konce. I když vypadám takhle, když jsem byl mladý, celkem dost jsem si vyhrál.”

Nedá se nic dělat, tak já ti teda budu dělat společnost. Mám pocit, že jsem taky chtěl takovéhleho společníka, s kterým bych si o tom mohl upřímně promluvit.

„Správně, ale mám pár věcí, na které bych se chtěl zeptat...”

„No vážně, dokonce i pan Rudeus...”

„Lilia sice říká tohle, ale když na to přijde, je celkem intenzivní.”

„Manželi!”

„Tak mě tak napadá, že už dřív byly chvíle, kdy tě Lilia pokoušela. Prosím, dopodrobna mi o tom povyprávěj.”

„Dokonce i pan Rudeus, přestaňte s tím! ...Ach jo,” řekla Lilia, zatímco nás sledovala a přimíchal se jí k tomu povzdech. Ale ta její tvář se usmívala.

Potom jsme mluvili až pozdě do noci.

Část 4

Pozdě v noci.

Světla byla zhasnutá a já ležel bokem na posteli. Přemýšlel jsem, jestli už Paul a Lilia spí. Na posteli vedle jsem slyšel vyrovnaný dech spánku. Zdá se, že ti dva spolu nezačnou dovádět, jakmile si potvrdí, že spím. Paul řekl, že se snažil abstinovat, dokud se Zenith nenajde. Jsem si jistý, že se toho řádně drží.

Z toho hovoru s Paulem jsem se trochu vzrušil a nemůžu spát. Ani ve snu by mě nenapadlo, že přijde den, kdy budu mít skutečné zkušenosti a budu se moct účastnit erotických rozprav. Vážně nevíte, co se vám v životě přihodí.

No, tohle stranou. Co se týče nynějších záležitostí.

Tentokrát je přece jenom možné, že tančím, jak si Hitogami píská. Mám takový pocit.

Když tak o tom přemýšlím, tu knihu jsem mohl získat jen proto, že jsem šel na Magickou univerzitu. Kdybych na Magickou univerzitu nešel a kdyby mi neřekl, abych prověřil teleportační incident, nikdy bych na tu knihu nenarazil a byl bych v situaci, kdy bych musel pokořit Teleportační labyrint bez ničeho.

Ta Hitogamiho dvojsmyslná řeč bylo to samé. Jestli toho budu litovat a to o tom, abych se zapletl s Riniou nebo Pursenou. Mám pocit, že jsem mluvil takovým způsobem, že věděl, že se mu budu protivit.

Kdyby Hitogami nic neřekl. Nebo kdyby řekl: „Jdi.” Mám pocit, že pravděpodobnost, že bych „zůstal”, byla vysoká. Přece jen jsem vůči Hitogamimu cítil vzpurnost a možná to má stejnou váhu jako Sylphiny pocity. V tom případě si jsem jistý, že bych neudělal něco nezodpovědného. Například bych se možná pokusil vyslat Ruijerda, Badigadiho nebo třeba Soldata.

Přemýšlím, jestli se tak Hitogami choval, protože to všechno předvídal. Šel jsem na školu, abych získal věci, které budu potřebovat při záchraně Zenith.

Přemýšlím, v jakém světě lidský bůh Hitogami přebývá... Vážně přemýšlím, co chce, abych udělal. Může být pravda, že mu akorát přijde příjemné mě sledovat? Jako vždycky nevím, k čemu směřuje. Jen není pochyb o tom, že je mým spojencem. (Pozn.: Ehm?! Na to nemá žádný přímý důkaz, ne?)

Přemýšlím, jestli se dneska zase objeví. Hádám, že takové načasování by bylo příliš praktické.

Pokud všechno vyjde, tak mu dám něco jako obětinu. Ačkoli nevím, co má rád, takže nevím, jestli bude rád.

Zatímco jsem takhle přemýšlel, usnul jsem.

Hitogami se mi ve snu neobjevil.
----------------------------------------------------


~ Následuje remcání překladatelky: 

Přišlo mi celkem dost zpráv o tom, jak je to rozvláčný příběh. No, samozřejmě, protože je to kategorizováno jako "piece of life" neboli "ze života". Musíte uznat, že málokdo má svůj každodenní život nabitý událostmi jako hlavní hrdina z nějakého akčního filmu, ne?

A taky je třeba brát v potaz, že v zemi původu, tj. Japonsko, takovéhle příběhy vychází v časovém úseku i několika let. Takže když to člověk začne číst a dá 5+ knížek během jednoho týdne, samozřejmě mu to přijde fádní.

Tímhle sáhodlouhým remcáním jsem nechtěla říct, že mě vaše zprávy, komentáře a jiné reakce netěší. Právě naopak! Čím víc zájmu, tím se mi víc chce překládat (takže chytří čtenáři budou línou překladatelku podporovat dalšími zprávami, komentáři a reakcemi...). Jen jsem to chtěla uvést na pravou míru. Že "piece of life" je prostě pomalé.

Konec remcání ~

<Předchozí>...<Následující>