Kapitola 121 - Mág vytrvalosti (2)

Část 4

Když se vrátil Gisu, začali jsme schůzi. Setkání, kde se sešli všichni včetně záložní skupiny.

„Přemýšlím, že další průzkum bychom mohli udělat za tři dny, až se Roxin stav zlepší,” informoval nás ředitel Gisu.

„Není to příliš brzy?” zareagoval takhle Paul.

Průzkum labyrintu vám nečekaně zžírá nervy. Zvláště místo jako Teleportační labyrint, co je plný pastí, kde nemáte na výběr a musíte bojovat, zatímco si dáváte pozor, abyste přitom neudělali špatný krok. Když pominu zadní voj jako jsem já, břímě na předním voji je určitě velké.

„Je lepší, aby Roxy šla do labyrintu dřív než později. Aby se napravila.”

„Hm? Ach, aha, teď už to chápu. No ano, to je pravda.”

Paul přikývl, ale já jsem s tím trochu nesouhlasil. Není to pro Roxy taky těžké, takhle najednou jít znovu do labyrintu, když byl její život v ohrožení?

„Copak Roxy nepotřebuje ještě trochu odpočívat?”

„Hm? Ach... seniore, ty o tom možná nevíš, ale když náhodou přijde chvíle, kdy v labyrintu skoro zemřeš, musíš se tam co nejdřív vrátit, jinak budeš prokletý a už nebudeš moct nikdy vejít do labyrintu.”

„Prokletí? Taky existuje něco takového?”

„Jo, vážně nevím, proč se to děje, ale zdá se, že když jsi nějakou dobu uvězněný v labyrintu a bojíš se smrti, nakonec to dopadne tak, že nejsi schopný nic udělat.”

Ach. O něčem takovém jsem ve svém minulém životě četl v manze. Jeden druh panické poruchy. Takzvaná postraumatická stresová porucha (PTSD). Slyšel jsem, že jedna z léčebných metod je brzy zopakovat událost, která vedla ke vzniku této poruchy. Tím se to vyléčí. Hádám, že to znamená, že takové věci jsou na každém světě stejné.

„Kromě toho seniore, ty jsi v labyrintech začátečník. Bude lepší, když dovnitř půjdeš několikrát během krátké doby, abys získal zkušenosti.”

„Aha, to dává smysl.”

Po téhle konverzaci všichni okolo otevřeli pusu.

„Já tě můžu poučit ohledně pohybu s útočnou a léčivou magií zároveň.”

„Bude pravděpodobně lepší k postupu moc nepoužívat tu dřívější Rudiho metodu, kdy zbořil zdi. Je tu nebezpečí, že by se to celé zhroutilo.”

„Pokud chceš, já můžu jít dopředu.”

„Jen mě to tak napadlo, Paule, nechceš si se mnou vyměnit místo?”

Všichni začali mluvit o svých dojmech z posledního sestupu a názorech na příště. Ředitel Gisu je korigoval. Všichni jsou vážní. Myslel jsem si, že se to bude domýšlet víc na místě, ale zdá se, že to tak není. I když jsou skrz na skrz prohnilí, přece jen je to družina dobrodruhů řádu S.

Co se týče tohoto setkání, měl jsem jen málo co říct. Bylo to jen o tom, že se mě ostatní ptali na můj dojem z prvního sestupu do labyrintu. Oni jsou profesionálové, já jsem amatér. Bez ohledu na to, jak dobrý jsem v magii, jsem si jistý, že není dobré, pokud bych na tohle zapomněl. I když to šlo minule dobře, neznamená to, že to i tentokrát půjde dobře.

„Prozatím bych chtěl příště zmapovat celé třetí podlaží. Sice to záleží na vývoji, ale alespoň bych rád pátral, dokud nenajdeme magický kruh do čtvrtého podlaží. V pořádku?”

„Žádné námitky.”

V podstatě půjdeme dál, dokud nenajdeme cestu do dalšího podlaží. A pak se rozhodneme, jestli budeme pokračovat, nebo se vrátíme později. V případě, že se vrátíme později, půjdeme přímou cestou rovnou k místu, kde jsme skončili a budeme pokračovat v pátrání. Posledně jsme sestoupili naráz až na třetí podlaží, ale to se týká jen toho jednoho sestupu. Jelikož se zdá, že čím déle jsme v labyrintu, tím je větší pravděpodobnost, že spadneme do pasti, velmi bažíme po rychlosti.

„Tak mě tak napadá, podle té knihy se zdá, že čtvrté podlaží je naprosto jiné. Že to je něco jako trosky.”

„Jinými slovy je možné, že je tam novější část.”

„Hm... No, to bychom měli uvážit až po třetím podlaží. Příště půjdeme teprve na třetí podlaží.”

„Jo.”

Zdá se, že když se starý labyrint připojí k vedlejšímu labyrintu, může nastat situace, kdy má místo jednoho magického jádra dvě. Zdá se, že v takovém labyrintu se atmosféra v půlce změní. Zdá se, že taková charakteristika se shoduje s Teleportačním labyrintem. Ale i když říkám tohle, zdá se, že ne všechny takové labyrinty mají dvě magická jádra. Je to jen možný problém.

Podle knížky by mělo být v Teleportačním labyrintu jen jedno magické jádro. Ale je tu možnost, že to původně nebyl teleportační labyrint, ale jen normální labyrint, co se dá najít všude. Pak se sloučil s nějakými troskami a stal se z něj teleportační labyrint.

S nějakými troskami. Správně, například s teleportačními troskami.

A tehdy Roxy vyjádřila otázku: „Cože, jaká knížka?”

„Knížka, co Rudi přinesl. Zdá se, že to je zápis nějakých lidí, co se dostali až do nejspodnější vrstvy teleportačního labyrintu. Roxy, taky by sis ji měla přečíst.”

Gisu jí předal tu knížku.

„He~ takže existuje i něco takového... rozumím, zítra si to pozorně pročtu.”

Zdá se, že zítra má Roxy v plánu číst. Tak to já taky zůstanu v hostinci. Chci si s Roxy víc popovídat. Ačkoli nevím, o čem by bylo dobré mluvit. Pokud si bude číst, pak by asi bylo dobré mluvit o obsahu knížky. Roxy, co se ptá, a já, co ji poučuje. Jo, to je pěkné. Celkem pěkné.

„Takže, teď co se týká formace, trochu to pozměníme. Talhande, prosím.”

Zatímco jsem přemýšlel o zítřejšku, téma pokročilo. Talhand si odkašlal. Tenhle muž rozhoduje o formaci. To proto, že byl vzadu a viděl ze všech nejvíc.

„Hmm, nechte to na mě.”

Nicméně táhne z něj alkohol. Tenhle muž vždycky páchne po alkoholu. Když přijde noc, Gisu pije, jako kdyby se celý naložil do alkoholu. Ale Talhand v tom pokračuje i během dne.

Ačkoli jakmile začneme s průzkumem, s pitím skončí. Přemýšlím, jestli to je muž, co je schopný své zvyky dle vůle vypínat.

„Základ se nijak moc nezmění.”

Na stole měl připravený papír s dvěma linkami a malé kamínky různých barev. Jako první Talhand položil světle modrý kámen.

„Zaprvé, Roxy bude zadní voj jako předtím.”

„Dobře,” přikývla Roxy.

A hned vedle položil šedý kamínek.

„Rudeus bude Roxina podpora. Roxy je ten typ, co dělá chyby, když se stane něco neočekávaného, ale Rudeus má démonické oko předpovídání. Navzdory svému věku je také značně vyrovnaný, měl by být schopen jakoukoli chybu předem ošetřit.”

„...Dobře.”

Byla to poznámka, skoro jako kdyby Roxy nebyla dostatečně vyrovnaná. Rád bych namítal, ale Roxy přece jenom udělala chybu a šlápla na teleportační magický kruh. Byla by z toho taková časovaná bomba.

Ale když jsem o tom trochu popřemýšlel... Nedokážu předpovědět věci, co nevidím svým démonickým okem. Jinými slovy nemám na výběr a musím Roxy sledovat. Když o tom přemýšlím, během průzkumu labyrintu budu muset mít Roxy pořád na očích. Co se mě týče, není to zlé. Jak jsem si představoval, jak Roxy sleduju, začal jsem být přece jenom šťastnější.

„Zkusíme, aby si Paul a Elinalize vyměnili místa. Paul bude vpředu a Elinalize vzadu,” řekl Talhand a vyměnil žlutý kámen Elinalize za rudý kámen Paula.

I když je to takhle, jdou skoro bok po boku. Jsem si jistý, že se to víc týká změny úloh. Předtím byla Elinalize hlavně štít a Paul její podpora, ale teď to bude obráceně. Paul bude hlavní štít a Elinalize záloha.

„Gisu bude mít stejnou práci jako předtím.”

Talhand položil světle hnědý kámen daleko dopředu. A nakonec položil svůj kámen doprostřed.

„Nemyslím si, že to bude nutné, ale na třetím podlaží je velké množství nepřátel. Já budu zeď mezi zadním vojem a předním vojem.”

Průzkumník: Gisu.

Přední voj: Paul (hlavní) a Elinalize (záloha)

Střední voj: Talhand

Zadní voj: Roxy (hlavní) a Rudeus (záloha)

Vznikla z toho tahle formace. Když pominu Gisua, mám dojem, že je to jako mahjongový kámen Pět bambusů. Možná brzy dojde i na formaci větrolamu (Pozn.: odkaz na hru Romancing Saga).

„Nějaké poznámky?”

Po těhle slovech jsem zvedl ruku. „Je v pořádku předpokládat, že se moje základní role nezměnila?”

„Hm. Co se týče menší koordinace, bylo by dobré to prodiskutovat s Roxy.”

Jak jsem to zaslechl, podíval jsem se na Roxy. Ona se podívala na mě, tvářila se tak nějak nervózně a nasucho polkla.

„Rozumím. Učitelko, jsem v tvých rukou.”

„Dobře, spoléhám se na tebe. Budu se snažit ze všech sil, abych tě nezdržovala.”

Nebo spíš to já budu zdržovat tebe. Přál bych si, aby si Roxy víc důvěřovala. No ano, co se týče celkového množství magické moci a počtu kouzel, co dokážu použít, bych možná vyhrál. Ale vyšší statistika nerozhoduje o všem. Když do toho započítám zkušenosti, Roxy je ukázkou skutečné hodnoty síly. Pokud bychom uvážili i tohle, myslím, že je Roxy nade mnou.

Celý měsíc zůstala uvězněná v Teleportačním labyrintu a bojovala tam až do konce. Ani nemluvě o Roxině mentalitě; že se tam vrátí jen po pár dnech od své záchrany, jako kdyby o nic nešlo, je úžasné.

Kdybych byl na jejím místě a dostal se do tak vážné situace, určitě bych se zapřísahal, že už do labyrintu nikdy nevstoupím. Moudrý muž nebezpečí nevyhledává. Nevadí, když to připodobním k zbabělosti. Jsem strašpytel.

„Dobrá, tohle by mělo být takhle v pohodě. Teď budeme mluvit o záložní skupině.”

Potom Gisu rychle vydal rozkazy pro záložní skupinu. Gisu předal Veře seznam věcí, co mají koupit, zatímco my budeme v labyrintu. Shera prohlédla Roxy a pak připravila věci k léčbě Zenith na základě jejího předpokládaného stavu. A pak Gisu požádal Liliu, aby na ty dvě dávala dobrý pozor.

Pokud je velitelem průzkumné skupiny Gisu, pak velitelkou záložní skupiny bude Lilia.

A velitelem celé družiny je Paul. Pokud byste se mě zeptali, co tenhle velitel dělá, pak by to bylo dělání finálního rozhodnutí a jmenovitý nástup členů.

„Dobrá, takže se všichni připravte od teď za tři dny. Rozchod.”

Po Paulově rozkazu jsme se rozešli.

Část 5

Následujícího dne.

Jsem se zase potloukal kolem Roxy, co si četla v prvním patře v hostinci. Chtěl jsem, aby se mě zeptala, kdyby něčemu nerozuměla. Ne někoho jiného, ale mě.

„Ehmm, Rudi...”

„Ano, copak? Učitelko!”

„Když kolem mě takhle chodíš, rozptyluješ mě,” řekla Roxy s hořkým úsměvem.

„Prosím, odpusť mi.”

Sklonil jsem hlavu a měl jsem v plánu odejít.

Aha. Rozptyluju ji. To je pravda, co? Jen jí překážím ve čtení, co? Není dobré překážet. To nebylo mým skutečným úmyslem. Jen jsem jí chtěl být ku pomoci. Ale s tím se nedá nic dělat. Pokud překážím, tak se nedá nic dělat. Půjdu někam jinam. Správně, zajdu do nějakého neoblíbeného baru. Čas od času možná nebude špatné jít se sám napít. Tak to tak udělám.

„Rudi.”

Ale pak jsem za sebou slyšel hlas.

„Pokud máš čas tady jen tak chodit, v téhle knížce je pár věcí, co nechápu. Takže mi to prosím...”

„Dobře!”

Okamžitě jsem se posadil vedle Roxy. Myslím, že jsem se posadil nejvyšší rychlostí na světě. Kdybych měl psí oháňku, určitě by to vypadalo, jako že se vznáší jen tak ve vzduchu, jak rychle bych s ní mával.

„Copak? Můžeš se mě zeptat na cokoli.”

Ach... každopádně, Roxy je vážně malá. Ale jsem si jistý, že to má co dělat s tím, že já jsem větší. Kdybych si ji posadil na klín, určitě bych ji dokázal pohodlně obejmout. Ale kdybych si ji posadil na klín, určitě by se naštvala...

„...”

A pak jsem se podíval a Roxy se na mě dívala s očima vytočenýma vzhůru.

„Co se děje, učitelko?”

Když jsem se na to zeptal, Roxy se rychle odvrátila a zahleděla se do knížky.

„Ne, to nic. Ale týká se to téhle části...”

Než jsem se nadál, přece jen jsem ji značně přerostl. Možná ji to pokořilo. Přece jenom se zdá, že ji trápí, že je tak malá.

V podobném duchu jsem skoro celý den strávil čtením s Roxy.

Jsem spokojený.
-------------------------------------------------

~ S překladem to teď půjde trochu pomaleji, bo už jsem musela vytáhnout kapesníčky a při překladu začínám natahovat (ach jo, i když už jsem to četla...). ~

<Předchozí>...<Následující>