Kapitola 124 - Strážce labyrintu

Část 1

Rudý magický kruh.

Až do teď jsem viděl jenom teleportační magické kruhy, co vydávaly namodrale bílé světlo, ale tenhle je rudý. Rudá, barva, co představuje nebezpečí. Taky existuje spojení jako Rudá zóna. To znamená, že tenhle kruh povede na nebezpečné místo.

„Je za tím.”

Tahle slova zamumlal Paul. Jsem si jistý, že to vycházelo z intuice. Přemýšlím, jestli tam bude Zenith nebo strážce labyrintu. Ale zvláštní je, že jsem cítil přesvědčenost. Za tímto magickým kruhem je závěrečná část labyrintu.

„Co budeme dělat, Paule? Pořád máme rezervu, ale taky tu je možnost, že se ještě jednou vrátíme.”

Šesté podlaží bylo snadné. Díky kořenům Tarufuro byli Malí ďáblové snadní. Nikdy jsme se nemuseli nijak zvlášť namáhat; dokonce by nebylo ani přehnané říct, že máme energii naplno. Taky jsme si v místnosti nahoře trochu odpočinuli.

„...Ne, budeme pokračovat. Zkontrolujte si vybavení.”

„Rozumím.”

Když jsme zaslechli Paulovo rozhodnutí, všichni jsme si posedali, abychom si zkontrolovali vybavení. Při té příležitosti jsem si svlékl róbu a začal ji prohlížet pečlivěji než jindy.

„Hele, Rudi, ty taky.”

Jak mi to Roxy řekla, také jsem se posadil. Vytáhl jsem z brašny své vybavení a vyrovnal je na zemi, abych to zkontroloval. Měl jsem jen pár věcí. Nanejvýš mám jen spoustu duchovních svitků.

„Rudi, chceš si vzít pár mých svitků?”

Roxy s sebou měla pár svitků pro případ, že by se něco stalo. Jsou to magické svitky pokročilé úrovně. Svoje zaříkávání zkrátila a dokáže použít celkem dost magie. Ale i když říkám tohle, pokročilá magie vyžaduje k aktivaci celkem dlouhé zaříkávání. Jelikož v bitvě možná nastane chvíle, kdy takové kouzlo nestihne aktivovat včas. Je to její eso v rukávu.

„Asi jo, tak co takhle pár léčivých magických svitků?”

„Dobře.”

Jelikož dokážu použít němou magii, nepotřebuji magické svitky na pokročilou magii. Ale léčivá magie je něco jiného. Měl bych si je vzít jen pro případ, že nastane nejhorší možná varianta. Například kdyby mi strážce rozdrtil hrdlo nebo plíce.

Když jsem od Roxy dostal pár magických svitků na mírně pokročilé léčení, složil jsem je a dal si je do kapsy od róby. Pokud je nepoužiju, vrátím jí je.

Rád bych si jeden vzal a donesl si ho domů a pak říct Nanahoshi nebo Cliffovi, aby ho okopírovali. Ne, kopírování bez svolení je zakázáno, že? Ačkoli osobně si nemyslím, že by někdo přišel na těch pár svitků, co použiju.

„Nevím, co tam je za strážce labyrintu, ale máme dostatek bojového potenciálu, Rudi. Takže nakonec ty svitky nebudeš muset použít, podpoříme tě veškerou svou mocí.”

„Jsem v tvých rukách. Tak nějak mám ve zvyku zatuhnout, takže pokud na to přijde, prosím, pomoz mi.”

„Dobře, nech to na mě.” Jak to Roxy říkala, s dutým zvukem si zabušila do své malé hrudi. Taková spolehlivost.

„Rudee, Roxy.”

A pak nám Elinalize něco hodila. Když jsem to chytil, všiml jsem si, že to je kulatý kámen. Skoro jako kulička na cvrnkání. Stejný magický krystal, jaké s sebou Elinalize nosí.

„Pokud vám dojde magická moc, použijte to.”

„Nevadí to?”

„Jenom vám to půjčuju. Pokud to nepoužijete, vraťte mi to.”

„Ach, dobře. Rozumím.”

Je možné, že ke konci průzkumu labyrintu nám dojde magická moc. Ale normálně se v takové chvíli stáhnete. Přece jenom právě kvůli tomu se snažíte vymýtit veškeré netvory v předchozích místnostech. Když uniknete a počkáte, až se vám magická moc zase obnoví, znovu vyzvete strážce na souboj.

Ale také jsou chvíle, kdy před strážcem nedokážete uniknout. Pokud vás poslední netvor polapí na bitevním poli, nemůžete odejít, dokud ho neporazíte. Zdá se, že jsou i takové případy.

Rudý magický kruh před námi se jeví jako obousměrný magický kruh. Ale ve skutečnosti by to mohl být jednosměrný magický kruh. Jak se dalo čekat, pravděpodobně není nahodilý.

„Dobrá, jste všichni připravení?”

Po Paulově hlase se všichni postavili. Když jsem se rozhlédl, všichni se tvářili napjatě. Taky do svého kroku vložím trochu té energie.

„Rudi.”

„Copak?”

„Ale teď mám pocit, že je špatné, když teď řeknu něco takového.”

Ach, tohle je předzvěst smrti.

„Tak to prosím neříkej.”

„Ja-jasně...”

Paul se zatvářil deprimovaně. Morálka možná trochu poklesla. Ne, před rozhodující bitvou se rozhodně neříká něco důležitého. Takové věci se můžou říct, až se vrátíme.

„Dobrá, pojďme.”

Když jsme se po sobě navzájem podívali, všichni najednou jsme vstoupili do magického kruhu.

Část 2

Když jsme vyšli z magického kruhu, přímo před námi byla ohromně široká místnost. Kdybych to měl říct několika slovy, je to obrovská chrámová loď.

Má obdélníkový tvar a zhruba se podobá palácovému sálu a je rozlehlá jako baseballové hřiště. Po okrajích místnosti stojí tlusté pilíře. Strop je tak vysoko, že musíte natahovat krk, abyste na něj dohlédli. Podlaha je z něčeho jako dlaždičky, do každé dlaždice je vyrytý spletitý reliéf nebo nějaký vyrytý obrazec.

„Och??!”

Hluboko uvnitř toho popelavého paláce je jediný netvor.

Je gigantický.

Ještě nikdy jsem nebojoval s takhle velkým netvorem. Je zhruba dvakrát větší než Rudý drak. Dokonce i z dálky jsem dokázal říct, že má zářivé smaragdově zelené šupiny. Tělo má krátké, ale široké. A odtamtud se větví několik hlav.

„Hydra, jako vážně, to je poprvý, co ji vidím...”

Zaslechl jsem, jak Gisu mumlá.

Správně, je to Hydra. Gigantický několikahlavý drak; já jich napočítal devět.

„Tam?!”

Ale Paul neupíral oči na Hydru.

Za Hydrou, v nejvnitřnější místnosti, co Hydra chrání...

Jde tam vidět magický krystal. Je to smaragdově zelený magický krystal ohromné velikosti. Dost velký na to, že v porovnání s ním se ty magické krystaly jako cvrnkací kuličky, co s sebou nosí Elinalize, zdají bezcenné. Magický krystal o velikosti zhruba dvou metrů. Do teď jsem neviděl takhle velký magický krystal.

Ale to je také v pořádku. Na jeho velikosti vůbec nezáleží. Spíš než na tomhle záleží na tom, co je uvnitř toho magického krystalu. Uvnitř magického krystalu je ona.

Zenith je lapená uvnitř magického krystalu.

„Zenith!” vykřikl Paul.

Zároveň mě na mysl vyplulo „proč?”. Proč to dopadlo takhle? Proč je uvnitř magického krystalu? Než jsem své pochyby mohl vyjádřit slovy, Paul vyrazil kupředu v obou rukách vytasené meče.

Hydra se pomalu zvedla a otočila své krky.

Část 3

„Ty hlupáku! Neunáhluj se!” slyšel jsem Gisuův křik.

„...!!”

A pak se ozvalo, jak Elinalize nespokojeně mlaskla, a vyrazila za Paulem. I Talhand začal utíkat. Elinalize nedokázala Paula dohnat, přece jenom měl náskok.

„Podpořím je!” zakřičela Roxy.

V tom okamžiku jsem se vzpamatoval a zamířil jsem svou hůl na svého protivníka, na Hydru. Nejdřív musíme porazit nepřítele.

Porazit ho jedinou ranou. Nabil jsem svou kamennou střelu tak moc, že by byla schopná jedinou ranou odstřelit i démonického lorda.

„Tichá pěst Ledového muže, [Frost Nova]!” začala Roxy zaříkat mírně pokročilou magii a také se chystala k prvnímu útoku. Shluk chladného vzduchu Paula strašlivou rychlostí předběhl a narazil.

Hi~n!

Těsně před úderem se v chrámové lodi ozval uši drásající zvuk, skoro jako kdyby někdo škrábal po skle...

„Co!!”

Roxin hlas a její doširoka otevřené oči. Na Hydře nebylo jediného škrábnutí. Má silnou odolnost vůči ledu? V tom okamžiku, kdy mi tohle proletělo hlavou, Paul dorazil k Hydře.

„Kamenná střela!”

Vystřelil jsem kamennou střelu, co jsem vyráběl. Zaostřená střela vyletěla za pronikavého zvuku, co zněl jako kyuin. Proletěla nad Paulem, co byl jen pár kroků od Hydry. Narazila do ní.

Hi~n!

Znovu se ozval ten nepříjemný zvuk.

„Odrazila to?!”

Nevyhnula se jí. Mělo to do ní narazit. Měl to být přímý zásah. Ale ten zvuk zrovna teď. Ten pronikavý zvuk, co to bylo?

Hydra v klidu dál stála, jako kdybychom vůbec nic neudělali. Nebylo na ní jediného škrábnutí.

„Uoo... raaaa...!”

Dostal se ke mně Paulův kurážný hlasitý řev. Hydra pohnula hlavou skoro jako had a zaútočila na Paula. Paul se jí s co nejmenším možným pohybem vyhnul.

V následujícím okamžiku Hydřina hlava rotovala vzduchem.

Paul máchl mečem ve své pravé ruce. Se strašlivou rychlostí. Na okamžik se jeho silueta rozmazala. Pohybuje se rychlostí, kterou nedokáže zachytit ani moje démonické oko předvídání.

V následujícím okamžiku vychrstla krev z další Hydřiny hlavy. Paul máchl mečem ve své levé ruce a rozsekl ji. Jelikož tohle byl kratší meč, nedokázal ji naprosto odseknout. Paul ve vzduchu protočil tělo, využil své odstředivé síly a máchl znovu mečem ve své pravé ruce.

Hlava Hydry, co tak volně visela, padla.

„Shaaa...!”

Hydra v okamžiku přišla o svou druhou hlavu. Ale měla jich devět. Hydra používala jednu svou hlavu za druhou a ohrazovala, obkličovala a útočila na Paula ze všech směrů.

Paul ukročil vzad, aby si získal trochu prostoru, ale možná že to byl příliš krátký krok, nedokázal uniknout z útočné zóny Hydry.

„Paule!!”

Pak ho Elinalize dohnala. Štít měla připravený a nastavila svůj meč. Pocítil jsem, jak se uvolnila neviditelná nárazová vlna.

Hi~n!

Zase ten zvuk. Do Hydry jako by nenarazila vůbec žádná nárazová vlna a hned pronásledovala Paula.

„Hučení kalného proudu! [Vodní proud]!”

Zároveň s Roxiným zaříkáváním se před Paulovýma očima objevil shluk vody.

Ta vlna spláchla Paula od Hydry, a tak unikl z její útočné zóny. Paul se pak protočil v saltu, zatímco Elinalize čelila vpřed a okamžitě zaujala postoj k jeho obraně. Zhruba v půlce toho procesu se Talhand zastavil a začal se zaříkáváním. Sice v tom bylo pár nepravidelností, ale vznikla z toho formace přední voj – střední voj – zadní voj.

Co budeme dělat s bojem?

Paulovy útoky byly účinné. Ale moji kamennou střelu to odrazilo. Roxinu magii taky. Jako další asi zkusíme oheň a vítr? Oboje má široký záběr působnosti a je těžké to udělat tak, aby to neovlivnilo Paula a ostatní. Co budeme dělat?

„[Zemní pilíř]!”

Talhandovo zaříkávání skončilo. Je to zemní magie. Nad Hydřinou hlavou se objevila masa kamene a spadla na ni.

Hi~n!

Znovu se ozval ten zvuk. Těsně před tím, než kámen do Hydry narazil, se rozpadl na písek a rozprášil se. Je to ten zvuk. Když se ozve ten zvuk, magie zmizí.

„Copak na tu věc magie nepůsobí?!”

Co bychom měli dělat? Měli bychom prostě pokračovat? Nebo by bylo lepší dočasně utéct? Co mám dělat?!

A pak jsem za sebou zaslechl Roxin vystresovaný hlas: „Rudi, támhle! Uzdravuje se!”

Podíval jsem se, kam ukazovala. K těm dvěma pahýlům, co Paul odsekl. Jedna z těch hlav se natahovala k okrajům řezu; kosti, svaly, maso, všechno se to nadýmalo a vznikla z toho nová hlava. I ta druhá hlava se začala chovat podobně a vyspravovala se.

Dokáže se to regenerovat. Hlavy té věci, pokud je jenom useknete, nemůžete ji trvale zranit.

„Ústup!”

Roxin hlas. Ale k Paulovi se to nedostalo. Zatímco ze sebe vydral hlas kypící bojovým duchem, byl odhodlaný udeřit do Hydry svými meči. Elinalize byla v ohrožení, jak se snažila podpořit tenhle Paulův zbrklý bojový styl.

„Gisu!”

Talhandův hlas. Gisu se rozběhl. Proběhl kolem Talhanda a dorazil těsně za Paula; a pak po Hydře hodil něco, co měl v ruce.

Papa~n, slyšel jsem zvuk exploze. A pak z blízkosti Hydry vyrašilo něco jako dým. Kouřová clona, co?

„...!”

Gisu něco křičel a přitom začal Paula tahat zpět. Ale Gisu nedokázal Paula zadržet. V okamžiku ho Paul užuž skoro setřásl. V následujícím okamžiku ho Elinalize praštila štítem do tváře.

„...!”

Gisu uvolnil své sevření a něco řekl. A pak se Paul otočil tímhle směrem a začal utíkat.

„Rudee!”

Když jsem zaslechl Elinalizin hlas, začal jsem jednat. Soustředil jsem veškerou svou magickou moc do své dlaně a v prostoru mezi Hydrou a Paulem jsem vytvořil hustou mlhu. Mlhu jako čistý bílý proud, abych skryl ostatní.

Ale vím, že se k nám Hydra blíží, jak se ozývá DoshinDoshin. I když ten zvuk nebyl vůbec nějak rychlý. Paul a ostatní se vrátili ke kruhu.

„Rudi, ustupujeme. K magickému kruhu.”

„Ano, učitelko!”

Čekal jsem to a skočil jsem do magického kruhu.

Část 4

Všem se bezpečně podařilo odejít za pomoci magického kruhu. Roxy, Talhand a Gisu. Paul, co přerývaně dýchal. A pak se nakonec objevila Elinalize s pár zraněními.

Z oblasti kolem jejího ramene jí bez ustání tekla krev.

„Jsi v pořádku?”

„Bylo to jenom škrábnutí.”

Elinalizino rameno bylo naprosto sedřené. Ale podle toho, co jsem viděl, nebylo ani náznaku, že by utržila přímý úder.

„Poškrábala jsem se o šupiny.”

Tak nějak se zdá, že Hydřiny vnější šupiny jsou jako žraločí kůže. I když říkám tohle, pořád se to dá vyléčit v rámci základní léčivé magie, aniž by zůstala jizva. Na mém předchozím světě by to potřebovalo aspoň několik desítek stehů. Tohle je ale praktický svět.

„Moc děkuju.”

Takže, problém je důvod tohoto zranění: jak se zachovat k člověku, co jej způsobil.

Paul seděl před magickým kruhem. Navíc se na něj upřeně díval. Z celého jeho těla sálala krvežíznivost.

„Tati.”

„...To byla Zenith. Není o tom pochyb,” řekl Paul. Těma svýma očima neviděl, že se Elinalize zranila. Ne, jelikož Elinalize má úlohu štítu, tak se dá říct, že je její povinností převzít útoky. Ale...

„Prosím, zklidni se trochu.”

„Jo, za to se omlouvám. Už jsem klidný.”

Paul mluvil hlubokým tónem. Je to ticho před bouří – to mi vytanulo na mysl. Možná je klidný, ale nezdá se, že by byl vyrovnaný.

S tím se nedá nic dělat. Rozhodně to byla Zenith. Dokonce i já z dálky jsem si uvědomil: „Ach, to je Zenith.” Takže si jsem jistý, že není možné, aby se Paul spletl.

Uvnitř toho magického krystalu byla Zenith. Je uvězněná v krystalu. Přemýšlím, proč skončila v takovém stavu. Ne, na důvodu nesejde. Něco jako že ji to tam přemístilo během teleportace; jsem si jistý, že existují různá vysvětlení. Zdá se, že se jen zřídka stává, že by to člověka teleportovalo do nějakého předmětu; naopak se dá říct, že i když je to vzácné, stává se to.

Neříkal Gisu, že byla s nějakými dobrodruhy? Ne, vyjádřili se, že byla uvězněná. Hm? Mohlo by to být tak, že o tom Gisu věděl...? Ne, to nemůže být ono. Nedá se nic dělat, že jsem ho přichytil při přeřeknutí. Nebude moc pozdě, pokud ho vyslechnu, až tohle všechno skončí.

Kromě toho tohle není problém.

„...Jestlipak je matka i takhle ještě naživu?”

„Ha?!”

Jak jsem to řekl, Paul vstal a drsně mě popadl za límec.

„Jestli je naživu nebo ne, na tom nezáleží, ne!”

„To je pravda.”

Ano, jen jsem se přeřekl, asi.

Od začátku byla nízká pravděpodobnost, že je Zenith naživu. Dokonce jsem zvažoval i možnost, že ani nenajdeme její tělo. Dokonce jsem se i odhodlal, že možná nenajdeme jedinou její věc. Pokud je mrtvá, pak je mrtvá, pak bychom měli vyjádřit soustrast, to jsem si myslel.

Pokud je to takhle, je to ještě pořád zřetelně Zenith. V tom případě je situace mnohem lepší, než jsme mohli předvídat.

„Přestaňte se prát!” vykřikne Gisu, ale Paul má tvář pořád blízko té mé, zastrašuje.

„Rudi, byla tam Zenith. Tvoje matka, jak to, že jsi schopný zůstat klidný?”

„Bylo by lepší, kdybych víc panikařil? Co by se vyřešilo, kdybych se rozptyloval?”

„To neříkám!”

Vím, co chce Paul říct. Ano, zrovna teď jsem možná příliš vyrovnaný. I když jsem si jistý, že poté, co jsme našli mou matku, co se pohřešovala šest let, to není typické lidské chování.

...No.

Dokonce i když jsem byl dítě, tak jsem se se Zenith moc nebavil. I moje uznání, že je moje matka, je slabé. Spíš je divné, že tento život vůbec cítím takový vděk. Každopádně jsme se rozloučili, když mi bylo sedm, a skoro deset let jsem se s ní nesetkal. Nedá se nic dělat, že mám tenhle bezcitný postoj.

„Prozatím si ujasněme momentální situaci.”

„Ha?!”

Nevšímal jsem si Paulova zastrašování a lhostejně jsem se snažil slovy vyjádřit to, co se zrovna stalo.

„Magie na Strážce nefunguje. Má absurdní schopnost regenerace; má dostatečně vysokou útočnou sílu, že jenom dotykem byl schopen prolomit Elinalizinu obranu. A matka je lapená uvnitř krystalu. Jasně řečeno nevíme, jestli je vůbec naživu nebo ne.”

„Něco takového... vím dokonce i já! Já se ptám na ten tvůj přístup v okamžiku, kdy jsme našli tvoji matku!”

Po Paulově křiku se do toho vložil Gisu: „Přestaň s tím! Na hádku mezi otcem a synem budeš mít čas, až se vrátíme do hostince!”

Gisu nás od sebe silou odtrhl.

Paul vyplivl: „Sakra... takhle tady lelkovat!” A flákl sebou na zem.

Zdá se, že nebyl důvod, abych to takhle obzvláště říkal; dokonce i Paul situaci chápe. Jen jej trápí můj postoj. Dokonce i já to cítím: bylo to chladné. Ale s tím se vážně nedá nic dělat, ne? Co mi říkáš, že s tím mám udělat?

„Ano, přestaňte s hádáním a začněme s diskuzí!”

Elinalize jednou tleskla. Paul a já jsme se pomalu přesunuli a sedli si do kroužku. Roxy se tvářila tak nějak nervózně, když se dívala po Paulovi a mě. Zdá se, že jsem jí způsobil starosti.

„Jsem v pořádku.”

„Vážně...”

Není to moje první hádka s Paulem. Až to všechno skončí a my se vrátíme do hostince, jsem si jistý, že to bude lepší. Dokonce i já se svým slabým uznáním pro matku, až uslyším Zenithin hlas a uvědomím si, že jsme ji zachránili, tak určitě něco pocítím. Správně, není o tom pochyb. Tentokrát je to akorát trochu pomíchané.

„Ehm. Tohle se týká Zenithiny krystalizace. Myslím, že se s tím dá něco udělat,” řekla Roxy tak nějak živějším hlasem než obvykle.

„Je to pravda?!”

To Paul se zatvářil šťastně.

„Ano. Čas od času se stane, že jsou legendární magické předměty indukované magickou mocí takhle zaseklé v magickém krystalu, ale slyšela jsem, že když se porazí strážce, krystal se rozpadne a ten obsah se dá sebrat.”

Je to historka, o které jsem nikdy neslyšel. Ale řekla to Roxy. Roxy nemá žádný důvod lhát.

„O tom vím i já,” souhlasila Elinalize, „znám jednoho člověka, co si prošel podobným případem jako Zenith a ještě teď je řádně naživu.”

„...”

Tohle je lež; bezpochyby.

Elinalize je ten typ, co v takovýhle situacích klidně lže. Ale jelikož je to kvůli tomu, aby se zlepšila nálada, tak ji nebudu z ničeho vinit.

Ačkoli bez ohledu na to, kolik precedensu existuje, až ten krystal roztaje, není zaručeno, že ten člověk uvnitř bude v bezpečí.

Přirozeně tohle není třeba říkat. Tohle ví všichni.

„Problém je ten strážce... Upřímně je to poprvé, co jsem tenhle druh viděla.”

Člověk, co převzal iniciativu a vložil se do konverzace, byla Elinalize.

A Gisu navíc pokračoval: „Správně; na první pohled se dá říct, že to je Hydra. Ale varianta s takovýma smaragdově zelenýma šupinama, o ničem takovým jsem nikdy neslyšel.”

„...Navíc se dokonce dokáže regenerovat.”

Talhand si překřížil ruce na hrudi, zatímco se dál tvářil nešťastně.

Je známo, že Hydry jsou jedním druhem draků. Drak s několika hlavami; i když se neshlukuje do hejn, i o samotě je obecně nejmocnějším netvorem.

Ano, slyšel jsem, že žijí někde na Magickém kontinentu. Podle toho, co je do teď potvrzené, vím o třech typech. Rozlišují se barvou svých šupin; známé druhy jsou bílé, šedé a zlaté. Něco jako Hydra se smaragdově zelenými šupinami neexistuje.

„Tohle je s největší pravděpodobností Mnohohlavý krystalový drak nebo Manatitová hydra.”

Tohle řekla Roxy.

„Jednou jsem o ní četla. Je to démonický drak, všechny šupiny na jeho těle jsou pokryté magickými kameny, co pohlcují magickou moc. Vídali se během dob druhé lidsko-démonické války. Psalo se tam, že byli vyhubení spolu s rozdělením kontinentu. Ale byla jsem přesvědčená, že to je jenom pohádka... když si pomyslím, že vážně existují.”

Absorpce magické moci...

Jinými slovy hádám, že je imunní vůči magii.

„Znamená to, že jsme té věci vůbec nedokázali ublížit?”

„Pokud je ta kniha pravdivá, tak pokud se magie vrhne z nulové vzdálenosti, pak by to mělo působit.”

„Říkáš nulová vzdálenost...”

Ta obrovská věc...

Navíc jen tím, že se přitisknete k jejímu tělu ostrému jako břitva, se zraníte, jako kdyby vás protáhli struhadlem na sýr. Znamená to, že se musíme Hydry přímo dotknout a použít magii? Nakonec nám usekne všechny prsty.

„Ale i když ji dokážeme zranit, dokáže se regenerovat. Co s tím...?”

„Regenerace je otravná.”

„...Ale není to tak, že ji nedokážeme porazit,” řekl jsem.

Hydra se regeneruje. Nepřekvapilo mě, když jsem to zaslechl. To proto, že z mytologie vím, že se Hydra regeneruje.

„I když jí usekneme hlavu, za chvíli se obnoví. Co můžeme udělat, abychom něco takového porazili...?” mručela Roxy, jak s mým výrokem souhlasila.

Ale já si nemyslel, že to je otravné jako ostatní. Až do teď jsem si téměř nikdy nenaběhl na regenerující se netvory.

Z nějakého důvodu, protože mám své znalosti z minulého života...

„Prozatím mám nápad.” Poté, co jsem zvedl ruku s návrhem, všichni se podívali po mě. „Pokud ty otevřené rány vypálíme ohněm, tak se nezregenerují – to jsem slyšel.”

Začal jsem vyprávět příběh o hrdinovi řeckých mýtů, Herkulovi. Herkules bojoval s Hydrou. Podle toho vím, že se povídalo, že ožehl konce uříznutých krků, aby zabránil jejich regeneraci.

Upřímně je to jenom mýtus. Jeho věrohodnost není prokázaná. Ale reakce je dobrá.

„Aha, vypálit rány ohněm, co?”

„Nemáme žádné pochodně, ale když to bude rána bez šupin, pak se nemusíme bát, že by to magii odrazilo.”

„Rozhodně stojí za to to zkusit.”

Nevím, jak moc si jsou Hydry na tomto světě podobné Hydrám z příběhů z mého minulého světa. Ačkoli v mém minulém životě se povídalo, že Hydry jsou nesmrtelné...

Možná že na tomhle světě stačí, když spálíte všechny její hlavy a pak snadno zemře. Tohle je negativní způsob přemýšlení, ale dokud je to živoucí bytost, měla by zemřít.

„Dobrá, tak to zkusíme a uvidíme.”

Po Gisuových slovech je o plánu rozhodnuto. Můj návrh není jistý. Ale jistotu není kde najít.

Upřímně řečeno mám pocit, že by bylo dobré se jednou vrátit do města. Ačkoli by se dalo oponovat tím, že jsme nespotřebovali skoro žádnou energii, náš nepřítel je silný. Možná by bylo dobré se na ten boj se závěrečným netvorem připravit. Možná bychom mohli najmout pár zkušených válečníků. Nevím, kolik existuje šermířů, co dokáží Hydře odseknout hlavu. Ale kdybychom při tom počtu dobrodruhů ve městě zapátrali, určitě bychom aspoň jednoho našli.

„...”

Ale jsem si jistý, že by s tím Paul nesouhlasil. Kdybych řekl něco o tom, abychom se vrátili. Zdá se, že je ve stavu, kdy by tu Hydru vyzval na souboj sám. Kromě toho i kdybychom se vrátili, nedokážu si představit, že bychom vůbec našli předměty nebo žoldáky, co by proti Hydře byli co platní.

Máme svoje opatření. Už jsme si utvořili přesnou rovnováhu lidské síly. Takže tohle je ta část, kdy bychom měli pokročit kupředu.

„Hele, Paule. Takhle to je v pořádku, ne?”

„...Jo.”

„To je bezduchá odpověď. Chápeš to, že jo? Kromě tebe ty hlavy nedokáže nikdo useknout.”

Jsem si jistý, že Elinalize a Talhand by na těch šupinách taky zanechali nějaké to zranění. Ale stejně to není do té míry, aby jí usekli hlavu. Paul odsekne hlavu a já pak použiju němou magii a okamžitě ji sežehnu. Takové rozdělení rolí je nezbytné.

V závislosti na situaci to bude vyžadovat, abych se také značně přiblížil. Abych sežehl přesně jenom tu ránu. Protože je tu vysoká možnost, že okolní šupiny tu magii anulují.

V tom případě se budou ostatní tři chovat jako návnada, aby Hydru rozptýlili a nesoustředila se na mé útoky. Pokud se někdo z návnadového týmu nějak zraní, Roxy je vyléčí. Vzniklo z toho tohle. Nic než tohle.

Samozřejmě je přirozené, že útoky budou směřovat i na mě. Budu stát ve značně nebezpečné pozici: přímo před Hydrou.

„Rudi...”

Paul se díval na mě. Díval se na mě tak nějak váhavým pohledem a řekl: „Ty jsi... vážně spolehlivý syn.”

„Takovéhle lichotky. Nechme si je na to, až Hydru porazíme.”

„Není to lichotka. Vážně si to myslím,” řekl Paul a zasmál se sám sobě. „Nedokážu být klidný jako ty. Ani jsem nedokázal nic vymyslet. Jsem hlupák, co nedokáže nic vymyslet a akorát se zbrkle vrhá kupředu,” pokračoval Paul.

Ústa se mu zkroutila, jako kdyby ty slova žvýkal svými stoličkami.

„...Jsem strašný otec. Zdá se, že mému synovi nedokážu jít příkladem,” řekl Paul tónem, co doslova přetékal odhodláním. Jeho pohled byl nesmírně intenzivní. Ano, jeho oči byly plné tak silné moci; skoro jako kdyby dokázal zabíjet pohledem. Je to odhodlání. Paul došel ke svému předsevzetí.

„Takže mi dovol to říct. Vím, že jako rodič bych to neměl říkat, ale dobře mě poslouchej.”

„Dobře.”

Čelil jsem jeho pohledu přímo.

„Zachraň svou matku, i kdyby tě to mělo stát život,” řekl Paul.

Tváří v tvář svému synovi. [I kdyby tě to mělo stát život].

Ale já nemám pocit, že by byl strašný táta. Tohle je důvěra. Paul o mě smýšlí jako o sobě rovném. Z toho důvodu byl vážný.

A já pak přikývl na souhlas: „...Dobře!”

„Dobrá, pojďme!”

Po Paulových slovech všichni vstali.

Začíná odvetný zápas s Hydrou.

---------------------------------------------

~ Tentokrát jsem byla líná vymýšlet nějaké české ekvivalenty japonských citoslovcí. Bylo jich tam prostě moc. A bojové scény vůbec mi moc nejdou. Příští kapitola bude strašná, boj od začátku až do konce, ach jo. ~

<Předchozí>...<Následující>