Kapitola 139 - Svatební obřad

Část 1

(Pozn.: Rudeova sexuální rozvláčnost na vzestupu! Podpořena návrhy od specialistky Elinalize.)

Té noci, co jsem se stal mágem řádu vodního krále.

Té noci jsem měl v plánu spát sám. Jelikož Roxy i Sylphy byly obě vyčerpané a neměly na takové věci náladu. Sám jsem byl trochu unavený, ale kdybychom byli spolu, určitě bych se nedokázal ovládat, takže jsem nakonec spal v jiné místnosti.

Když se o tom Aisha doslechla, nabídla se: „Brácho, pojď spát se mnou!” Dokonce i teď se to stává celkem často. Já jsem s tím nikdy nezačal, ale pokud se zeptá, ani ji neodmítnu. A tak jsem měl svolení spát s ní. Na dnešní noc samozřejmě nemám na plánu žádné zvrhlé věci.

Shodou okolností byla té noci doma i Norn a dokonce vypadala, že trochu žárlí. Ale Norn je Norn. I kdybych se jí zeptal, rozhodně by odmítla. Navzdory tomu. Než jsem přijal Aishino pozvání, zkusil jsem to nabídnout i Norn. Z nějakého důvodu vlastně řekla ano! A tak jsme my tři nakonec spali vedle sebe.

Aisha po mé pravici a Norn po mé levici. Ty dvě tiše spaly, místo polštářů moje paže. I když jsem byl uprostřed a nemohl jsem se ani pohnout, nemůžu si pomoct a mám pocit, že jsem v sedmém nebi. Jako kdybych byl nacpaný něčím neznámým. Jak se říká, abyste mohli létat, potřebujete dvě křídla.

Najednou mě zasáhla inspirace.

[Tohle chci dělat se Sylphy a Roxy.]

Ďábelské pokušení. Had touhy začal vystrkovat růžky a ukazovat svůj nechutný jazýček. Ne, musím s tím přestat.

Legendární ménage à trois. Už mě to nějakou dobu zajímalo. Ale abych se jich doopravdy zeptal, to mi přijde nemožné. I když jsem řekl, že je budu milovat obě dohromady, ale v praxi jenom jednu najednou. Sylphy a Roxy musely předpokládat to samé.

Bylo by skvělé, kdyby jim to nevadilo. Ale bylo by strašné, kdyby moje malicherné tužby nakonec zničili tento poklidný život. Jsem kvůli tomu nervózní.

Kromě toho to není tak, že bych byl se současnou situací nespokojený. Mít pro sebe dvě jedinečné krásky z celé generace. A jedna mi dokonce porodila dceru.

Ale stejně to chci jednou zkusit. Protože jsou každá jiná.

Sylphy je submisivní. Udělá všechno, o co ji požádám. Řeknu tohle a jí bude trapně, ale přikývne. Řeknu tamto a dokonce ani se strachem v očích mě neodmítne. Ale i tak se v posteli nechová jako mrtvá ryba. Její reakce jsou úžasné a zoufale se ke mně tiskne. Celá pro mě. Jak roztomilé.

Naopak Roxy je technický typ. Často žádá o radu svou mistrovou (Elinalize) o moudrost, jak zlepšit svůj talent. Já řeknu tohle a ona přemýšlí, jak to vylepšit. Řeknu tamto a ona nabídne jinou alternativu. Ačkoli je mezi námi rozdíl ve výdrži, její snaha a píle víc než stačí na to, aby to překonalo. Celá pro mě. Jak roztomilé.

Sylphy je ten typ, co všechno bezpodmínečně přijme. Roxy je ten typ, co zkoumá a vylepšuje. Nemám v plánu je navzájem porovnávat. I kdybych se během tohoto současného života začal klonit k jedné straně, nemám v plánu zanedbat tu druhou. Udělám všechno, abych se k nim choval rovnocenně.

Správně. Rovnocenně. A pokud řeknu, že se k nim chci chovat rovnocenně zároveň, je to tak absurdní? Ne, to by nemělo být. Alespoň jednou, to je mužské nitro. Všichni muži jsou slabí vůči tužbám těla.

Ale nemůžu to říct. Nechat sobecké tužby přede dveřmi, to je tajemství, jak si udržet přátelské vztahy. A tak i když poslední dobou nemyslím na nic než na 3P, to je asi tak všechno. Ani v budoucnu to neřeknu.

Alespoň to jsem si myslel.

Část 2

Druhého dne. Jsem přišel ke Cliffově výzkumné laboratoři. Cliff momentálně zkoumal magické nástroje. Byl to výzkum pro odstranění kleteb.

Přiložil jsem ucho na dveře a poslouchal. Kdybych slyšel hluk, zdržel bych se návštěvy. Potvrdil jsem si, že je tam bezpečno, a zaklepal jsem na dveře.

„Dále, není zamčeno.”

Vešel jsem dovnitř a spatřil jsem Elinalize sedět na parapetu. Její nádherné přírodně zvlněné vlasy byly rozpuštěné a dívala se z okna ven. Když nemluvila, byla jako vždycky umělecké dílo. Ale pravděpodobně jako obvykle myslí na něco zvrhlého.

„Jsi tu jenom ty?”

„Jo.”

Cliff měl poslední dobou na pilno kvůli výzkumu. Poslední dobou přemýšlel o využití kamenů absorbujících magii na vylepšení existujících nástrojů. Ale za poslední měsíce moc nepokročil.

„Cliff, taky dneska zařizuje ten svatební obřad?”

Správně. Cliff a Elinalize se berou.

„I když jsem mu chtěla pomoct, řekl, že to musí udělat sám.”

„To je hrdost muže, tak mu prosím odpusť.”

Vzít se, jakmile se vrátí domů. Cliff jí to slíbil. Ale když jsme se vrátili, Cliff ještě neměl nic připraveného.

S tím se nedalo nic dělat. Než jsme odjeli, řekli jsme dva roky. A vrátili jsme se za půl roku. Bylo by divné, kdyby byl připravený.

Ale Cliff je muž, co své sliby dodržuje. Projevil šokující houževnatost a za poslední měsíce se připravoval. Místo k bydlení, nábytek, všechny potřebnosti.

Taky jsem mu zkusil pomoct. Ale nakonec jsem mu akorát pomohl najít místo.

Na rozdíl ode mě neměl v plánu koupit nic velkého. Jen pronajal byt na studentské ulici. Řekl, že pokud jim to kdy začne být malé, tak se přestěhují. To bylo strašně skromné na toho obvykle okázalého Cliffa.

Ale není to tak, že by Cliff měl nedostatek peněz. Všechen nábytek, co koupil, je prvotřídní. A i kdyby byl vážně ve finanční tísni, Elinalize by mu pomohla. Jsem si velmi dobře vědom, jak moc je Elinalize za vodou.

„Každopádně ti gratuluju!”

Svatba je příští měsíc. Nazvat Elinalize novomanželkou by možná bylo příliš, ale dokud budou šťastni, bude to rozhodně úžasný obřad.

„Každopádně chvilku počkej, než se Cliff vrátí.”

„Dobře.”

S tím jsem se posadil na židli. Elinalize se navzdory svým odpovědím ještě neotočila. A pak si dlouze povzdechla. „Haa...”

Takže má také něco na srdci, s čím se chce svěřit. Elinalizin povzdech dost hlasitý na to, aby byl slyšet.

„Nejsi s tou svatbou spokojená?”

„Ne, samozřejmě že jsem spokojená. Cliff je tak upřímný. Je pro mě skoro příliš dobrý. Není možné, abych byla nespokojená.”

Pravda. Dokonce i jako muž jsem rozpoznal Cliffovu upřímnost. Samozřejmě není dokonalý. Vlastně má spoustu chyb. Ale je mu stěží dvacet. Když se podívám do budoucnosti, určitě se z něj stane výjimečný člověk.

„Tak Elinalize, proč vzdycháš?”

„Potřebuješ se ptát?”

„A ne?”

Ach, postelové záležitosti.

„Poslední dobou byl Cliff tak zaneprázdněný, že jsme to dělali jenom jednou za tři dny!”

Vidíte, věděl jsem to.

„Ale s tím se nedá nic dělat. Copak se Cliff nežene kvůli tobě, Elinalize?”

„Ehm, samozřejmě že to vím.”

„Jakmile budete mít postavené hnízdečko lásky, stejně odtamtud celý týden nevylezete.”

Po té cestě se Elinalize a Cliff na celkem dlouho zavřeli do laboratoře. Vážně to člověka nutilo přemýšlet, jestli jenom naplňovali své tělesné tužby. No, já nemám co říkat. Nedá se nic dělat. Miluju sexuální chvilky.

„Ha, tolik ti závidím, Rudee.”

„Ale dokonce i já mám někdy tři dny přestávku.”

„Ale můžeš to dělat se Sylphy a Roxy najednou, ne? I když jsem s Cliffem spokojená, závidím ti, že můžeš mít dvě najednou.”

Samozřejmě že jsem proti jejímu návrhu namítal: „Ne ne ne. Ménage à trois mě nikdy ani nenapadla.”

„Ech, nikdy? Čím víc, tím je větší zábava. Copak to nechceš ani jednou zkusit?”

Tohle je zlé. Ďáblovo pokušení. Nesmím poslouchat. Ztrať se, Maro! Ámen!

„Ménage à trois je příliš hanebná věc. To existuje jenom v tvém slovníku.”

„Nemyslím si, že by to Sylphy a Roxy vadilo?”

„Lhářko! Zničí nám to vztah!”

„Pravda. Svým způsobem je Roxy stále nevinná. Kdybys jí to nadnesl jen tak zčistajasna, možná bys ji vyděsil.”

„Vidíš! Říkal jsem ti to!”

Správně. Rozhodně by to tak dopadlo.

Sylphy je submisivní a udělá všechno, o co ji požádám. Nevím, co si pomyslí, ale alespoň by mě vyslechla. Tak nějak mám pocit, jako kdyby byla obětní beránek.

Ale Roxy je jiná. V nitru je to pořád ještě dívka. Kdybych na ni s ménage à trois tlačil moc, možná by mi odpověděla: „To stačí. Jdu zpět k matce.” A co pak já?

„Ach, ohledně toho...” Elinalize se najednou tvářila jako anděl strážný a důvěryhodným hlasem se mě zeptala: „Připravím ti pro to základ?”

Základ! Samozřejmě! Nemůže to být zčistajasna. Jelikož už si Roxy chodí k Elinalize pro rady. Kdyby jí nenápadně řekla nějaké vícečlenné informace. A nonšalantně to zmínila Sylphy. Tak bychom to bez starostí mohli udělat, aniž bychom se nějak zasekli!

„Elinalize!”

Skoro jsem kolem ní viděl svatozář. Hned na místě jsem se jí poklonil. A v tom procesu jsem slyšel Elinalizin radostný hlas: „Ale ale. Co mám dělat? Pro mě z toho nic neplyne.”

„Ach.”

Takže má podmínky. Strašná ženská. Ale já už jsem v tom. Už teď tančím, jak si ďábel píská. Jako kdyby koni mávala před tlamou mrkví.

„Co. Musím. Udělat?”

Zvedl jsem hlavu a spatřil Elinalizin podlý úsměv. To je ale nechutný úsměv. Dokonce ani já jsem se tak nechutně nesmál. Pravděpodobně.

„Vzpomínám si, že bys pořád měl mít trochu toho ceněného afrodiziaka z Asurského království.”

„Ach, to ano. Pořád ho mám.”

„Tak mi ho dáš?”

Ceněné afrodiziakum z Asurského království. To, co jsem dostal od Luka, tohle afrodiziakum. Upřímně jsem neměl příležitost ho použít. Moje vytrvalost a elán už beztak přesahují ty dvě, kdybych ho použil, možná bych je zlomil. A taky je nemůžu přimět to vypít. Trápilo mě, jak se ho zbavit.

„Na co?”

„Na líbánky s Cliffem.”

„Je to vůbec nutné?”

„Na naši svatební noc chci Cliffa jako zvíře.”

Proč je Elinalize tak upřímná, když přijde na sex? Myslím, že po Cliffovi žádá příliš.

„Elinalize, uvážila si, že Cliffovi to nebude příjemné, pokud budeš příliš náročná?”

„Nikdy. Kdyby to neměl rád, tak bychom spolu nevycházeli.”

„Nikdy tě nenapadlo, že bys mu vyšla vstříc?”

„I kdybych to udělala, dřív nebo později by se to rozpadlo. A pokud je to takhle, tak bych od samého začátku měla být sama sebou.”

Co jiného čekat od Elinalize. Když tak o tom přemýšlím, Cliff se ani jednou nesnažil změnit kvůli Elinalize. No, jsou tu ty postelové záležitosti, ale nemyslím si, že by měl pocit, že je do toho nucen. Vypadá to, že akorát uspokojují své vzájemné tužby.

Trochu jim závidím.

„Dobře. Příště ho přinesu.”

„Díky. Ach, nadrogovaný Cliff, co přišel o veškerou sebekontrolu, aach...”

Elinalize se utápěla ve svých fantaziích a slintala přitom. No, ehm. Pokud to prohloubí jejich vztah.

Část 3

O měsíc později.

Kostel svatého Milise.

Jediný kostel v Magickém městě Sharia. S neblahou vážnou atmosférou jako v katolických kostelech. Uvnitř jsou rozestavěné prosté lavice, ve světle prosvítajícím čirým okenním sklem září symbol Milisovy Církve. Před symbolem církve stojí kněz. Kněz se momentálně ve vší vážnosti modlí k Bohu.

„Svatý Milis na nás navždy dohlíží.”

Před knězem stojí bok po boku muž a žena. Oba jsou oblečení v bílém. Za nimi celý obřad sleduje zhruba dvacet hostů.

„-- Když se objeví člověk, co by je rozdělil, svatý Milis je zaštítí.”

„-- Když se objeví člověk, co by jim ublížil, svatý Milis jej zatratí svým mečem.”

„-- Pokud by jejich láska došla falše, svatý Milis sestoupí z nebes a sežehne je.”

Já jsem také hostem.

Oblečený ve formálním oděvu království Ranoa a stojící vpředu shromáždění. Sylphy po mé pravici; Roxy po mé levici. Obě dvě mají na sobě úhledné šaty. Jelikož nikdo z nás neměl oblek nebo šaty, nakonec jsme si koupili nové. Po dnešku je určitě využijeme, takže neuškodí, když budeme připravení.

Ariel a Luke stojí vedle Sylphy v draze vyhlížejících formálních oblecích. Za námi jsou hodnostáři jako Zanoba, Pursena a Rinia. A za nimi jsou Julie a Arieliny dvě služebné. Odtud je nevidím, ale měly by tu být i Norn a Aisha. Také mají šaty, ale jejich jsou půjčené. Pořád ještě rostou, takže jsem jim řekl, že je příliš brzy jim šaty kupovat. Zdráhavě souhlasily.

Jsou tu další lidé, co nepoznávám. Jen tak mimochodem Nanahoshi nepřišla.

Zdá se, že na miliské svatbě se hostě rozesazují dle společenského postavení. Nejblíže jsou nejvyšší hodnostáři a důvěrní přátelé novomanželů. Do této skupiny přirozeně patří Ariel. Sylphy je Elinalizina jediná příbuzná. To znamená, že jako její manžel jsem také tady. Tak říkajíc jako její doprovod.

Ale stát takhle vpředu mi přijde celkem hrozivé. Samozřejmě nejvíce to asi cítí Roxy. Jako takzvaná druhá manželka je její existence pro církev urážka. Možná kvůli tomu je Roxy od samého začátku celá ztuhlá. Ale Luke řekl, že v Asurském království je mnoho šlechticů milisovy víry, co nicméně ignorovali to nařízení jeden muž a jedna žena. Takže se tím nemá příliš trápit.

„Ženichu, Cliffe Grimoire, přísaháš, že budeš Elinalize Dragonroad milovat po zbytek svého života?”

„Slibuji, že budu Elinalize Dragonroad milovat až do smrti.”

To zní povědomě. Dokonce i pro Milisovu církev je to nezbytné.

No, Cliffova slova v sobě mají váhu. On svou přísahu rozhodně naplní. Elinalize bude jediná v jeho životě. Dokonce i já bych toužil po takové mužnosti. No, nemohl bych.

„Nevěsto, Elinalize Dragonroad, přísaháš, že budeš Cliffa Grimoira milovat po zbytek svého života?”

„Přísahám, že má láska ke Cliffovi se nikdy nezmění.”

I Elinalize. Ale splní to?

No, ta kletba stále přetrvává. A problém je i s délkou života. Cliff odejde jako první a Elinalize se potom vrtne dál. Ale pravděpodobně bych neměl mít takové nestoudné myšlenky. Jo.

Ale stejně, ta Elinalize, co nastoupila na Magickou univerzitu, aby mohla mít sex s patnáctiletými dětmi, se vdává, co? Život má vážně svoje převraty.

„Takže teď ženich připne nevěstě Milisův náhrdelník.”

Cliff od kněze obdrží náhrdelník. Na něm visí mnoho ozdob. Ozdobný náhrdelník známý jako [Milisův náhrdelník]. Replika náhrdelníku, který nosil svatý Milis. Potřeba každého Milisova kostela.

„Eli, skloň trochu hlavu.”

„Ach. Promiň.”

Slyšel jsem, jak si šeptají. Elinalize se sklonila a Cliff si stoupl na špičky, aby jí dal náhrdelník kolem krku. Je to tak trochu trapné. Cliff není moc vysoký.

„Nevěsto, dejte ženichovi polibek přísahy.”

„Ano.”

Elinalize se opatrně sehnula a políbila Cliffa na čelo. Ne na rty, na čelo.

Zdá se, že ten obřad vycházel z legendy o svatém Milisovi. Kdysi dávno když mířil na jistou smrt, dal své nejmilejší náhrdelník. Jeho nejmilejší políbila svatého Milise na čelo a přála si, aby se vrátil. Když se svatý Milis ocitl v zoufalé situaci, jeho nejmilejší nabídla ten náhrdelník Bohu. Bůh byl tím nádherným náhrdelníkem a láskou nejmilejší dojat a zachránil svatého Milise.

To byla legenda. Rozeznat na tomto světě skutečnost od fikce bylo složité. Takže se to možná vážně stalo.

„Bože! Dej těmto dvěma věčné štěstí a blaho!”

V tom okamžiku hůl v knězově ruce zazářila oslnivým světlem. Celý kostel byl zalit bílým světlem. Nevěsta a ženich se stali jednou siluetou. Díky jejich bílým šatům to vypadalo, že je spolklo světlo.

Scéna jako ze snu.

Ale pro mě to bylo trochu chabé, protože jsem dokázal myslet jenom na tohle: Ach, ta hůl je taky magický nástroj.

Část 4

Novomanželé odešli, zatímco je hosté vyprovázeli.

Svatební obřad tímto skončil. V podstatě tu byli, aby ukázali Bohu důkaz své lásky, a my jsme přišli jen jako svědci.

Po obřadu nebyla ani žádná oslava nebo hostina. Hádám, že v královských rodinách je to možná jiné, ale Cliff bohužel nepochází z královské rodiny. Ale kdyby tu byl Badigadi, rozhodně by nahlas křičel, že chce oslavu. Já jsem taky zrovna měl náladu na oslavu. Je to chvíle hodná oslavy.

„Skvělé!”

„Nevěsta vypadala tak pěkně!”

Zdálo se, že Aisha a Norn byly tím obřadem vzrušené. Od samého začátku měly napilno, jak si vyměňovaly názory ohledně svatby. Zrovna teď se ani nedá poznat, jak spolu obvykle nevychází. Ale poslední dobou se spolu ani tak moc nehádaly. Překvapivě dobře spolu vycházejí.

„Svatba v Milisově duchu je tak úchvatná!”

„Taky si je chci jednou obléct!”

Jak spolu ty dvě dívky brebentily. Norn si jednoho dne pravděpodobně někoho najde a oblékne si bílý šat. Ten někdo bude tak šťastný člověk. Můj svatební dar? Pěst do tváře. A Aisha? Nedokážu si představit, že se provdá. Tak nějak z ní sálá pocit profesionální služebné.

„Hádám, že dívky po tom vážně touží?” zeptal jsem se Sylphy vedle mě.

„Ach. Ale není to tak, že bych byla nespokojená. Myslím, že naše svatba byla také srdečná,” řekla Sylphy s úsměvem.

Samozřejmě kdyby to chtěla, mohli bychom to udělat stejně. Ale jelikož nejsem Milisův věřící, bylo by to spíš divadlo. Vždycky můžu pokleknout a prosit Cliffa, aby nám dělal kněze. Kleknout si kvůli ženám je pro muže čest. Bez ohledu na to, kolikrát si budu muset kleknout.

„...”

Najednou jsem ucítil, jak mě někdo zatahal za levý rukáv. Otočil jsem se a zjistil, že Roxy hleděla přímo na mě. Její nádherná tvář s lehkým líčením. S nepatrným růžencem na tvářích.

„...Roxy, taky chceš svatební oslavu?”

Roxy ještě neměla svoji oslavu. Částečně to bylo kvůli Paulovým vigiliím. Ani kmen Migurdů nemá v tradici nic jako svatební oslavu. A proto sama Roxy řekla, že to není nutné. Ale když viděla tuhle scénu, pravděpodobně si to rozmyslela.

„Ne, to ne. Ale... víš?”

Jak to řekla, Roxy zavřela oči a našpulila rty s „hm”. Před mýma očima čekala nádherná dívka se zavřenýma očima. Takže tohle je to, když se řekne, že vám něco naservírovali na zlatém podnose. Dobrou chuť. Popadl jsem Roxy za ramena a políbil ji na čelo.

„Ech?”

„Odpusť mi. Máš nádherné čelo.”

„Ach, vážně... Haha.”

Roxy vypadala trochu popleteně. Protože dostala políbení na jiné místo, než čekala. Ale ani se nezačala hloupě smát. Příliš snadné. Ale to je taky její přednost. Dobrá, je rozhodnuto. Dneska si vezmu Roxy.

„Ach, Rudi. Já taky, já taky.”

Sylphy se o mě opřela zprava se stejnou žádostí. Samozřejmě nemám důvod ji odmítnout. Není důvod váhat, když se jedná na políbení pěkných dívek na čelo.

„Ehehe...”

I když to byl její vlastní návrh, stejně se zasmála. Ach, Sylphy je tak roztomilá. Co mám dělat. Chci Sylphy obejmout. Ale taky chci obejmout Roxy.

Můžu je obejmout obě? Pochopí Elinalize? Myslím, že teď by to mělo být v pořádku. Afrodiziakum už je její. Příště se jí zeptám.

„...Bratře. Mohl by ses na tomhle místě držet trochu zpátky?” začala si Norn stěžovat, jakmile se začala ukazovat má zvrhlá tvář. Na tváři měla napsáno: jsem tak šťastná, že jsem viděla tak pěknou ceremonii, tak mi to nekaž. Takový výraz. Takže sledovat své příbuzné, jak spolu flirtují, není dobré? A možná že to dělám se dvěma je trochu moc.

„Nedá se nic dělat.”

„Ach! Počkej, přestaň!”

Vzal jsem Norn do náruče a taky ji políbil na čelo. Tvář měla jasně rudou, jak se zoufale snažila si čelo otřít. Jak pěkné.

„...”

Aisha se dívala závistivě. Na tváři měla napsáno: Chci to? Můžu? Co když mě odmítne? Takové pocity. Samozřejmě se není třeba vůbec trápit.

„Aisho!”

Otočil jsem se na ni s rozpaženýma rukama a elegantní (dle mého) tváří.

„Brácho!”

S rozzářenou tváří se rozběhla ke mně. Políbil jsem ji na čelo a ona se ke mně tiskla jako kočka. Pojď, odpočiň si u mě v náručí.

Ale když si kolem mě ovinula i nohy, je to trochu moc. Taky měla sukni, takže takhle jí budou vidět kalhotky.

„Aisho. Neovíjej kolem mě nohy. Máš na sobě sukni. Bylo by problematické, kdyby ti byly vidět kalhotky.”

„Dobře.”

Aisha seskočila na zem a šla napřed se spokojenou tváří. No vážně. Hádám, že v 11 je pořád ještě dítě, ale mnoho dívek na tomto světě už je v 10 slušnými slečnami. Měl bych na ni dávat pořádný pozor.

„...”

Najednou jsem si vzpomněl...

V tom dopise, co mi Paul poslal, napsal, že až se všichni setkáme, máme to pořádně oslavit. To jsem měl v úmyslu, ale mrknutím oka uteklo půl roku.

Ani jedna z mých sester neoslavovala ani své páté a desáté narozeniny. Ale moje byly velkolepé, takže mi je jich trochu líto. Správně, je na čase oslavit šťastné chvilky.

Dobrá. Rozhodl jsem se.

Budeme mít oslavu.

---

9 školních zkazek
Zkazka č. 7: Šéf je skvělý.
-----------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>