Kapitola 140 - Květiny v obou rukách

(Pozn.: Varování! Rudeus bude zase jednou v ráži. Na 18+ bych to neviděla, ale já už mám přece jenom pokroucený standard.)

Část 1

Dva týdny po svatebním obřadu. Jsem vzal Sylphy a Roxy do centra města. Koupit narozeninové dárky pro Norn a Aishu.

Rozhodli jsme se pro překvapivou oslavu. Potají připravit překvapení pro mé sestry.

Ještě je jeden důvod, proč jsme my tři spolu, ale to vysvětlím později.

Část 2

Dorazili jsme na náměstí.

Ve městě to obzvláště bzučelo, možná to bylo tím, že bylo období sklizně. Vozy jedoucí sem a tam, lidé prodávající ovoce a zeleninu, tváře plné úsměvů. Jídla je zrovna teď hodně a je levné.

Uprostřed náměstí se zvedalo jeviště.

Brzy bude Žňový festival. Všechny festivaly zahrnovaly oheň na náměstí a na něm se ve velkých kotlech vařila úroda a všichni se účastnili hostiny. Žádná jiná událost kromě tohoto. Pouhé shromáždění kolem ohně, aby lidé poděkovali za úrodu a aby se spolu najedli. Žádný zpěv nebo tanec. Tak mě tak napadá, že suroviny jsou zdarma pro všechny, co si přinesou kotlík. Loni když jsem byl pryč, tak si Aisha zašla. Řekla, že to nebylo nic moc, protože tam akorát naházeli suroviny. Možná si letos taky něco dám? I kdyby mi to nechutnalo, stejně to chci vyzkoušet.

„Tohle roční období je vážně čilé jako vždycky.”

„Jo, během tohoto období se tu objeví spoustu lidí ze všech koutů.”

Roxy se zvědavě rozhlížela na všechny strany, zatímco jí Sylphy odpověděla.

Studenti se bavili na náměstí a pátrali po kupcích. Kolem projížděli rolníci s nákladem zeleniny. Když na sebe narazili dobrodruhové, dohadovali se spolu. Jenom v tuto roční dobu bylo Magické město Sharia tak živé.

Na náměstí bylo také mnoho příslušníků Zvířecí rasy. Siláci, co máchali velkými meči velikosti mačety. Bylo to součást oslav.

Festival se kryl s Purseniným a Riniiným obdobím říje, takže se na Magické univerzitě shromažďovali válečníci všech věkových kategorií, aby vyhráli jejich ruku. Zdá se, že i Rinia a Pursena jsou připravené najít si partnera. Letos ty výzvy braly vážně. Ale bez ohledu na tradice prohlásily, že si vyberou jenom z nápadníků, co je dokážou porazit. V šermu musí být řádu světce nebo výše. V magii musí mít pokročilý řád nebo lepší. Dobrodruhové musí být alespoň řádu A. Ideálně s nádhernou srstí, divoký a zároveň něžný muž se vzpřímeným ocasem a ušima. Dokonce i já jsem si myslel, že mají trošičku vysoký standard.

No, doufám, že si najdou dobrého muže. Někoho jako jsem já.

„...”

Rozhlédl jsem se.

Roxy po levici. Sylphy po pravici. No ano, květiny v obou rukách.

„Ehm, Sylphy, Roxy.”

„Copak, Rudee?”

„Ano?”

„Můžu vás obejmout?”

Náhlý příval inspirace. O tomhle jednou sní všichni muži. Ta populární senzace, když máte v obou rukách dívku.

Kdysi dávno bych si odplivl, kdybych spatřil takového chlápka. Ale v nitru po tom stále toužím. Musím to zkusit.

„Ehm.”

„...Dobře.”

Sylphy se o mě opřela zprava. Roxy se rozpačitě opřela o mou levou paži.

Aach, obracely se na mě závistivé pohledy jako během Vzkříšení Ježíše. Jak příjemné, že mi závidí (Pozn.: Absolutně netuším, odkud se tady vzalo to vzkříšení, ale proti autorovu gustu...).

Dělám si legraci. Na rozdíl od mých deluzí se na mě v podstatě nikdo nepodíval. Kupci byli příliš zaneprázdnění a všichni zvířecí válečníci spěchali na Magickou univerzitu. Pár studentů se rozpačitě podívalo, ale rychle zrak zase odvrátilo. A i dobrodruzi, ať už u taverny nebo ti, co se dohadovali venku, neztráceli čas tím, že by se nám pošklebovali.

I tak už jsem spokojený. Konkrétně. Ta senzace z mé pravé paže. Ta hmatatelná odezva tu a tam tam od Sylphy prostě předtím nebyla. Tu a tam je možná trochu drzé. Její prsa.

Opírat se o dívčí poprsí. A na veřejnosti. Tak úžasná senzace z něčeho tak prostého. Moje srdce, které v minulém životě mládí opustilo, se cítilo omlazeně.

Ještě trošku a tato oáza se možná brzy vrátí do té miniaturní dokonalosti, jakou má Elinalize. Jinými slovy zrovna teď tu existují dva ostrůvky, na kterém se rodí sny. Ostrovy pokladů jsou přímo tady!

Samozřejmě nejenom se Sylphy. Na mé levé ruce je i Roxina plochá hruď dobře opatrovaná. Ale plochá neznamená neexistující. Moje dobře vytrénovaná ruka snadno objevila Roxinu měkkost.

Ach, jak úžasné. Jsem svým dobře tvarovaným svalům vděčný. Protože bez nich by byla cítit jen z poloviny tak měkce. Haha, nezáviďte mi moje bicepsy. Taky jste úžasné.

„...Ufufu.”

Nedokázal jsem tomu úsměvu zabránit.

Dneska jsme vyrazili ven, abychom vybrali dárky pro mé sestry. Ale to nebyl jediný důvod. Před několika dny mi Elinalize řekla: „Předala jsem zprávu. Vyražte si někam ve třech a až bude správná nálada, najděte si slušný hotel a udělejte to.”

Jinými slovy, ta věc. Dneska se to děje. To potěšení ze dvou dívek, jedné postele. Budu schopen je obě uspokojit? Ach, nemůžu se dočkat, až to zjistím.

„Rudi, Rudi?”

Sylphino volání mě probralo z mého omámení.

„Slintáš. Máš hlad?”

Roxy mi otřela rty kapesníkem. To není dobré, to není dobré. Falešné představy mě přemáhají.

Samozřejmě. Ačkoli se ze všeho nejvíc těším na závěrečnou hru. Nemám v plánu zanedbat cestu k ní. Najít skvělé dárky pro Norn a Aishu. A příjemné rande se Sylphy a Roxy.

„Promiň, mám trochu laxní pusu.”

S omluvou jsem se pokusil znovu nabýt své soustředění.

Část 3

Celý den jsme strávili ve městě hledáním dárků.

Jako první v řemeslnické čtvrti. Tam se dá sehnat velká kolekce magických předmětů.

Samozřejmě i v obchodní čtvrti jsou magické předměty. Ale tam jsou pouze komerční předměty, praktické, ale drahé.

V řemeslnické čtvrti je mnoho nezkušených učedníků výrobců magických předmětů, takže se tam dá najít hodně jejich cvičných děl. Nic moc užitečného, v podstatě to jsou všechno hračky. Ale taky se tam dá najít vzácný předmět od budoucího génia.

To tvrdí Roxy. Zdá se, že jeden Roxin spolužák studoval v řemeslnické čtvrti. Ale bohužel už odešel z města.

„Ačkoli si nemyslím, že tu pro děvčata něco najdeme,” řekla Roxy a navzdory tomu pilně kontrolovala všechny magické předměty.

Samozřejmě ani já si nemyslím, že tu pro Aishu a Norn něco najdeme. Ve skutečnosti jsem sem přišel najít dárek pro Roxy.

I když už jsme Roxy a já manželé, nikdy jsme neměli ani žádnou oslavu. Řekla, že svatební obřad není nezbytný, ale měli bychom aspoň uspořádat nějakou oslavu. Takže to mám v plánu oslavit spolu s Aishinými a Norninými narozeninami.

Roxy o tom samozřejmě neví. Tohle je také překvapení. Překvapení pro člověka, co pomáhal s přípravami.

Pokud Roxy řekne, že tu něco chce, mám v plánu se tu zítra potají zastavit. Pokud to bude magický předmět, možná to bude drahé. Zrovna teď příjem mé rodiny zahrnuje Sylphin a Roxin plat, honorář za svitek, co jsem dostal od Nanahoshi, a můj podíl pokladu z labyrintu. Dohromady čtyři zdroje příjmu.

Konkrétně ten poslední zdroj včetně dědictví po Paulovi stačí na to, abychom si užívali života na nějakých 30 let. Ne dost na to, abychom mohli bezstarostně rozhazovat, ale je to dost. Ale člověk stejně nikdy neví, kdy bude muset použít peníze. Proto se stejně snažím v každodenním životě moc neutrácet.

Ale výročí svatby je výjimka. I kdyby Roxy řekla, že chce „Porsche Cayenne”, tak bych jí ho koupil. Ale poslední dobou Roxy všude jezdí na Jirouvi, takže si nemyslím, že by potřebovala nový dopravní prostředek.

„Když se do tohohle hrnce vlije magická moc, všechno uvnitř zmrazí. Možná by to Aisha využila?”

„Myslím, že Aisha chce něco roztomilejšího.”

„Ach, pravda, neměli bychom jí dát nic pracovního...”

Zatímco Sylphy a Roxy diskutovaly o tomhle a támhletom, já jsem bedlivě dohlížel na Roxy. Až do teď se Roxy ještě nad ničím nerozplývala. Až do teď akorát hledala dárek pro Aishu a Norn. Naprosto ignorovala své vlastní pocity.

„Rudi, díváš se?”

„Ano. Těším se, až Roxy celou olížu.”

„Prosím, ber to vážně. Copak to nebyl tvůj nápad, abychom koupili dárky?”

Samozřejmě že jsem také přemýšlel o dárcích pro Norn a Aishu. Ale taky si myslím, že tady nic nenajdeme.

Část 4

Zamířili jsme do kupecké čtvrti. Naším cílem byl obchod s oblečením, do kterého chodí Sylphy. Ten samý obchod, kde mi koupila róbu. Zatím to bylo to nejpravděpodobnější místo, kde bychom mohli najít dárky.

„Tady to vážně vypadá luxusně.”

Když Roxy spatřila výkladní skříň, zaváhala. Nervózně si prohlédla vlastní róbu. Pravděpodobně bych jí měl říct, že tento obchod nemá žádný standard v oblékání.

„Ech, tohle je luxusní?”

Sylphy zmateně naklonila hlavu ke straně. Když přijde na oblečení, nakupuje jenom v luxusních obchodech. To neznamená, že moc utrácí. Byl to jen zvyk, co získala z toho, že byla neustále s Ariel. Máte sklon nakupovat tam, kde nakupují vaši přátelé.

Sylphy není s penězi lehkomyslná. Jenom nakupuje na místech, kde se cítí příjemně.

Jinými slovy. Nikdo svoje vlastní věci vážně nepovažuje za luxusní.

„Ne. Tohle se naprosto hodí k financím Greyratova domu. To jenom, že já do takových obchodů nechodím.”

„V-vážně... to je tak drahé...” Sylphy vypadala odrazeně. Uši jí poklesly. „Ech, Rudi. Utrácela jsem moc peněz?”

„Samozřejmě že ne.”

Sylphy svoje výdaje na oblečení pokrývala ze své výplaty. Utrácela jenom svoje peníze. Nebylo to nic, kvůli čemu bych ji musel plísnit.

„Rozhodně jsem tím nemyslela, že bys byla marnotratná, Sylphy. Když jsem byla dvorním mágem, také jsem chodila do takových obchodů. Je to skvělé místo na nákup narozeninových dárků,” dodala Roxy.

„Ach, ano, na narozeninové dárky... Jo...”

Co jiného čekat od mé mistrové. Okamžitě to napravila. Taky bych jí měl pomoct.

„Já si myslím, že oblékat se trochu luxusně je jenom v pořádku.”

„Myslím, že to má vkus.”

„Co budeme dělat? Možná bychom se měli podívat jinde... Ale kromě tady jsou všechny ostatní obchody také drahé.”

„To nevadí. Můžeme prostě nakoupit tady.”

Sylphy přece jenom nemá moc osobních věcí. Stejně se obléká jen kvůli mně. I když bych ji neměl děkovat, nemám ani žádné stížnosti.

Upřímně řečeno z mého pohledu je oblečení tady na té dražší straně. Ale to je kvůli tomu, že jsem stejně zvyklý nosit levné věci pro dobrodruhy.

Kromě toho si to můžeme užít, i když jsou drahé. Peníze máme.

„Ach, jestli to není pan Greyrat! Vítejte!”

Jakmile jsme dorazili, hned se kolem nás začala točit prodavačka. Pravděpodobně nás tady berou za regulérní zákazníky.

„Co dneska sháníte?”

„Narozeninové dárky pro 10 leté dívky.”

„Aha, pojďte tudy!”

Po tomhle nás prodavačka okamžitě zavedla dovnitř. Byla dobře vytrénovaná.

Naším cílem bylo oddělení s různými dětskými oděvy. Každodenní oděvy, róby, šaty atd. Bylo tam spoustu možností. Hádám, že sem na desáté narozeniny chodí nakupovat hodně lidí.

„Je tu tolik věcí, že ani nevím, kde mám začít.”

„Blíží se zima, tak možná něco teplého?”

Roxy a Sylphy se nadšeně bavily před hromadou oděvů. Co jiného čekat od dívek. Naprosto jiné než ta rudovlasá dívka, co by řekla: „Cokoli stačí.”

„Ehm, Rudi, co si myslíš?”

„Norn má zimník trochu krátký, možná jí koupíme nový?”

Když se mě Sylphy zeptala, sdělil jsem jí svůj názor. Obě dívky souhlasně přikývly.

„Ach, tenhle svrchník vypadá celkem pěkně... A co Aisha?”

„Před pár dni Aisha zmínila, že má pocit, že má trochu malé boty.”

„Boty? To zní dobře. Tak jí je koupíme.”

Jak jsme si ujasnili, co chceme, začali jsme se procházet kolem. Měli jsme spoustu možností, takže jsme rychle našli dokonalý dárek pro obě. Pro Norn jasně barevný svrchník; pro Aishu vyšívané boty. Oboje bylo trochu větší, ale jelikož pořád rostou, bude to v pořádku.

Potom jsme se ještě chvilku procházeli po obchodě. Řekl jsem, že není důvod, proč bychom jim museli dát jenom jeden dárek. A nebyla to úplná lež. Ale pravdou bylo, že jsem chtěl najít dárek pro Roxy.

„Myslíš si, že se Aishe bude líbit tahle látková brož?”

„Jo, zdá se, že se jí líbí květiny.”

„Ne, možná to je příliš vyspělé?”

„Hele, co má Norn ráda?”

„Norn... No, nevzpomínám si, že by kdy mluvila o tom, co se jí líbí a tak...”

„Zdá se, že se Norn líbí brnění a koně a meče a takové chlapecké věci.”

„Ech, jak to víš, Roxy?”

„Vážně s ní chci vycházet.”

Chodili jsme a bavili se.

„...”

Roxy se najednou zastavila. Padla jí do oka róba. Róba a klobouk pro mága na přední výstavce. Velikostí pro dospělého muže, takže by pro Roxy byl příliš velký.

S toužebným pohledem se dívala na klobouk a sundala si ten svůj.

A pak skoro se slzami v očích zírala na ten svůj klobouk. V porovnání s tím vystaveným vypadal ten její klobouk skoro jako starožitnost. Pravděpodobně ho nosila ještě ve vesnici Buina. I když není úplně potrhaný, je po tolika letech viditelně odřený. Ale díky tomu, že je černý, to není tak vidět.

Roxy si klobouk znovu nasadila a pomalu a na špičkách se natáhla pro vystavený klobouk. Otočila ho a nakonec našla cenovku. Na tvář jí padl úlek. Okamžitě ten klobouk vrátila na místo. Vypadá to, že je moc drahý.

„Ach jo...” povzdechla si Roxy. A jako kdyby se nic nestalo, zamířila zpět ke mně.

„Hele, Rudi.”

Najednou jsem si všiml, že mám Sylphy po boku.

„To je ono.”

„Jo.”

Sylphy a já jsme souhlasili. A s tímhle jsme se dohodli i na Roxině dárku.

Potom jsem před odchodem objednal svrchník, boty a potají i klobouk. S vyzvednutím v den oslavy. V ceně bylo zahrnuté i sváteční zabalení. Nemůžu se dočkat!

Část 5

Nakonec jsme se zatoulali tam, kde se shromažďují dobrodruhové, do hostinské čtvrti. Jelikož jsme prošli celé město, už je noc.

Kolem téhle doby se dobrodruhové vrací se svou kořistí z nájezdů do labyrintů. A také ti, co mají málo hotovosti, zastavují svůj majetek. Takže se všude dá najít spousta dobrých nabídek. Ale magické předměty jsou stejně trochu drahé a ani nejsou naprosto nezbytné. Samotné koukání po obchodech je potěšení. Ale to si myslím jenom já.

„Podívej, Sylphy. To jsou oděvy pro dobrodruhy. Tady nakupují normální lidi.”

„Dobrá. Chápu. Ale já ještě nikdy nenosila takové šaty. Nevím, jak v nich budu vypadat.”

„Myslím, že tohle by ti slušelo, Sylphy. Jsi štíhlá, takže tenhle plášť by ti měl slušet.”

Povídají si spolu. Než jsem se nadál, Sylphy se navlékla do celého úboru. Ve stylu magického šermíře, sada dokonce zahrnuje chrániče loktů. Postrádá to eleganci, ale má to kouzlo nového dobrodruha a je to vlastně celkem roztomilé. S tímhle se ze Sylphy může stát nová dobrodružka, kdykoli jen bude chtít. Dobrodruh řádu F!

No, už má práci, takže není třeba, aby se stávala dobrodruhem. Kromě toho její pracovní oděv je celý z magických předmětů. Takže pochybuji, že by kdy měla příležitost to unosit.

„Haha, děkuju.”

Ale Sylphy vypadá celkem šťastně.

Zatímco nakupujeme, všechny obchody začínají zavírat. Kupci se neobtěžují prodávat až do noci. A tak přirozeně procházíme kolem a přirozeně míříme do oblasti s restauracemi. Očividně. Jediný, kdo je tady přirozený, je Sylphy a Roxy.

Všechno šlo podle mého plánu. Jelikož jsem věděl, že k tomuhle dojde, už jsem si udělal rezervaci.

Míříme k nálevně pro dobrodruhy řádu S. Elinalize tohle místo doporučila jako poslední zastávku na rande. Jídlo je tu výborné, atmosféra je naprosto správná, postele mají široké a zvuková izolace je dokonalá. Takové místo.

„Ach, babička mi o tomhle podniku povídala. Řekla mi, že kdybychom se někdy pohádali, mám se tu s Rudim udobřit.”

„Ech, ty taky, Sylphy?”

Ale ony už o tomhle místě věděly. Nakonec jsme akorát tři ovečky, které má Elinalize v hrsti. Ale i když jsme o tom všichni tři věděli, tak to nevadí.

„Elinalize mi taky řekla, že sem možná jednoho dne přijdu s vámi oběma. A že až k tomu dojde, tak to znamená...”

„Mě řekla úplně to samé... takže tím se to vysvětluje.”

„Rudi je zvrhlík!”

Sylphy a Roxy se po mě obě posměšně podívaly. Ale ne znechuceně. Elinalize odvedla svou práci. A tak už se obě dvě srovnaly s mou malou intrikou.

Všechno díky Elinalize.

Ne, sláva paní Elinalize!

„Ale neřekly jsme, že zůstaneme přes noc venku. Bojím se o Lucy.”

Sylphy najednou zmínila Lucy, jako kdyby si na to teď vzpomněla. Ale o to už jsem se postaral.

„Neboj se. Už jsem Liliu požádal, aby se o ni postarala.”

Jakmile jsem jí řekl, že dneska v noci se o všem rozhodne, Lilia řekla: „Spolehni se.”

„Požádal jsi ji... No, hádám, že s Liliou to bude v pořádku.”

Sylphy si pravděpodobně chce stěžovat, že rodiče by neměli oba zmizet, i když je o všechno postaráno. Já to také dobře chápu. No, ale... nemám žádné výmluvy. Promiň, Lucy, miluju tě. Prosím, odpusť tomuhle otci, že je otrokem svých tužeb.

„Já... mám zítra školu.”

Roxy se bála o svou docházku, ale i to už jsem zařídil.

„Prostě půjdeme domů trochu dřív.”

„Vstaneme včas? Já nemám žádnou důvěru... po tom.”

„Spolehni se na mě.”

„Ech, když to říkáš, Rudi, tak prosím...”

I když to bude trochu na těsno, už jsem se rozhodl, že dnešní noc strávíme spolu.

„Tak, manželi. Dneska jsme v tvé péči.”

„Prosím, postarej se o nás.”

Moje dvě roztomilé manželky sklonily hlavy.

Přípravy na bitvu OK.

Část 6

Ale kdybychom hned zamířili do postele, bylo by to hrubé.

Nejdřív si v přízemí hostince dáme večeři. Zdejší jídlo bylo vážně vynikající. Jídlo, pití, flirtování. Dostat se do nálady je také důležité. Moje láska k nim přesahuje pouhé sexuální tužby. Nezapírám, že moje tužby jsou silné, ale stejně chci, abychom si užili nevinné společné chvilky.

„Jů, tohle vypadá úžasně.”

„Tohle si nemůžeme dát jen tak někde...”

Obě dvě vykřikly, jak seděly vedle sebe a před těmi chody.

Na severu je jídlo drahé a je ho málo. A tak každodenní jídlo bývá spíše prosté. Ale zrovna teď jsme uprostřed období sklizně a navíc v tak luxusní restauraci.

Bohatý salát z čerstvé zeleniny. Kořeněná polévka z dušené říční ryby. Hovězí steak s kořením. Všechny ty chody, co se jindy nedají sehnat. Navíc víno se silným aroma jako whiskey.

„Tahle polévka je výborná. Jaképak koření asi použili.”

„Myslím... že hořčičná semínka opražená na oleji?”

Sylphy se s Lucy na mysli zdržela alkoholu. Ale zdá se, že byla celkem zvědavá na tu polévku, a opakovaně ji zkoušela.

„Chci to trochu víc prozkoumat. Rudi, kdybych ji uvařila, dal by sis?”

Sylphy naklonila svoji drobnou hlavu. Kdyby ji uvařila, bezpochyby bych ji zhltl.

„Haha, dám si ji s tebou jako přílohou, Sylphy.”

„No vážně, Rudi.”

A finále, zákusky. Tahle restaurace nabízela každý zákusek, co vás jen napadl. Ale i tak to bude trochu něco jiného než ty, co jsem měl ve svatém Milisově království.

Jako hlavní moučník jsme měli ovoce podobné jablku. Tohle už jsem měl. V porovnání s jablky z mého minulého života jsou tyhle trochu trpké. Nakrájené na jednotlivá sousta a namočené do sladkého sirupu podobného medu.

Chutnalo to jako ovocná zavařenina nebo ovocný punč. Celkem dobré. Ačkoli když se řekne jablko a med, tak to jediné, co mě napadá, je sladká káva, ale to je moje chyba.

„Tohle je...!”

Roxy ten zákusek vážně chutnal. Oči jí zářily a neúnavně na něm hodovala. Moje učitelka má vážně ráda sladké. Nebo možná že celý kmen Migurdů má rád sladké.

„Úžasné, že můžu na dalekém severu ochutnat něco takového!”

Roxy toho moc neřekla, ale vypadala skutečně dojatě. Měl jsem pocit, jako kdyby z Roxy sálalo světlo. Jako že každou chvíli začne nahlas mluvit o drahokamech ve svých ústech.

„Aaa...”

Roxy svůj zákusek v mžiku dojedla a s lítostí se dívala na svůj prázdný talíř.

„Můžeš si dát můj.”

Přesunul jsem svůj talíř k Roxy a tu přemohl údiv. „Ech, vážně?”

Jídlo by měli jíst ti, co si ho užívají.

„Samozřejmě. Na, aa.”

„Aa? Já už nejsem malá... Aa.”

Roxy si stejně dala sousto. Na tváři se jí ukázalo štěstí. I když jsem ji chtěl krmit víc, i moje porce s lítostí zmizela. Tak příště.

Takže, teď když jsme se najedli. Ty dvě krásné dámy nacpané sladkostmi také obzvláště zesládly.

„Takže dámy.”

„Copak, Rudi?”

„Co?”

„Vlastně jsem už zarezervoval pokoj...” řekl jsem konečně hlášku, na kterou jsem čekal celý život.

„...Ach. No, Roxy, dovol mi se ještě jednou zeptat... nevadím ti tady?”

„Ne. Budu v tvých rukách.”

Roxy a Sylphy se po sobě podívaly a přikývly. Já jsem si na recepci vyzvedl klíč a spěchal jsem s těmi dvěma do našeho pokoje. U dveří byl věšák na šaty a na podlaze tlustý koberec. U vzdálené zdi nadýchaná postel dost velká na to, aby se tam vešlo pět lidí. U okna temnota. Pospíšil jsem si a zavřel okenice a zapálil jsem připravené svíčky. A tak se v této matně ozářené místnosti objevily siluety dvou roztomilých dívek.

„...”

„...”

Obě si s ruměncem sundaly svrchní oděv. Sledoval jsem je, znovu přesvědčený, že tato noc bude ta nejbáječnější.

---

9 školních zkazek
Zkazka 8: Šéf je bohatý.
--------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>