Kapitola 143 - Čtvrtá fáze

~ Tuhle kapitolu jsem měla plánovanou na víkend, ale musela jsem se vrhnout na Nekonečný příběh všech dospělých (praní) a jiné otravné záležitosti. A než jsem se nadála, byl víkend v tahu... ~

Část 1

Pár dní po maturitní ceremonii.

Zrovna teď se dívám na obrovský magický kruh. Na první pohled to vypadá jako cihla. Ve skutečnosti je to štos papírů velikosti A2 s rubem a lícem pokrytým magickými kruhy. Alespoň 100 listů nebo kolem toho počtu.

Celý ten štos drží pohromadě díky dřevěnému rámu ve čtyřech rozích a i na rámu je namalovaný magický kruh. Pravděpodobně je to nějaký magický předmět. Celá výroba zabrala vážně dlouho. Pomohl jsem, ale z větší části to dělala Nanahoshi.

„Jestli můžeš,” řekla Nanahoshi stojící vedle magického kruhu.

Cliff a Zanoba stáli vedle ní.

Také pomohli s výzkumem. A tudíž se také chtěli stát svědky pokroku ve výzkumu. Nanahoshi se zdráhala, ale jelikož bylo jejich právem o to požádat, nakonec se vzdala.

To je výmluva, ve skutečnosti jsou tu pro případ, že by se Nanahoshi při selhání zase rozdivočela. A aby Nanahoshi pomohli utěšit. Útěcha opačným pohlavím, to by mělo mít nějaký účinek. Muži a ženy dohromady, pro mě to fungovalo. Najdi si aspoň pár chlápků, co by tě rozmazlovalo. Jdi do nějaké nálevny, objednej si Dom Perignon a zjanči se. Cliff, Zanoba, my tři.

Ale tentokrát se cítím sebevědomě. Když jsme nastínili obrys magického kruhu, Cliff se za to zaručil. Díky výzkumu protetických údů Cliffovy schopnosti dosáhly nové úrovně. Mělo by to fungovat... pravděpodobně.

Dobrá.

„Začínám s vléváním magie.”

Položil jsem ruku na okraj magického kruhu.

„...”

Moje magie se začíná vsakovat.

Z mé dlaně to rychle vysává magii.

Míra spotřeby je neuvěřitelná. Pravděpodobně mimo schopnosti kohokoli jiného.

Když o tom pořádně popřemýšlím, je to očividné. Kdysi dávno byla Sylphy vyčerpaná jen po jediném takovém magickém kruhu, takže to má spotřebu ekvivalentní magii pokročilého řádu. A teď tu máme 100 takových. Ačkoli Cliff pomohl omezit spotřebu many, takže to není 100 krát, ale mělo by to být stejně 10 nebo 20krát.

„To trvá tak dlouho. Tohle bychom měli trochu vylepšit...”

„Pšt.”

Cliff si mumlal pro sebe, ale Nanahoshi jej zarazila.

Magie jako krev neustále proudí z mého srdce. V reakci na magickou moc magický kruh září.

Tentokrát nemám žádný divný pocit. A proud magie je normální. Světlo z magického kruhu načrtává komplexní vzory. Barvy se neustále mění. Žlutá, červená, fialová, bílá... Deja vu. Tohle světlo jsem už viděl.

Metastázová událost.

Stejné barvy jako tehdy. Co mám dělat? Mám přestat? Pokud k tomu dojde teď, tak do toho spadnou i Zanoba a Cliff. Ne, možná to povede k větší katastrofě. I Sylphy a Norn jsou dneska ve škole. Ne, ne jenom škola, město, Lucy, všechno.

Ale zatím nic divného. Tak hlavně magický kruh, co jsme vyrobili, nemá takovou moc. Dlouhou dobu jsme strávili získáváním zkušeností, abychom něčemu takovému zabránili. Bude to fungovat. Je to v pořádku; bude to fungovat.

„...!”

Světlo září jasněji.

A pak začne pohasínat.

Ding.

Tichý zvuk.

Proud magie rychle ustal.

Z magického kruhu vyprchalo světlo.

„...”

Uprostřed magického kruhu. Zelený předmět. Pěkná kulatá věc s černo zeleným vzorem. Lesklý, vodnatý předmět ze země, s černým a zeleným vzorováním.

Vodní meloun.

„Úspěch!”

„Úžasné!”

Nanahoshi vstala ve vítězné póze.

„Blahopřeji, mistře!”

„Dokázali jsme to!”

Cliff a Zanoba vesele tleskali.

„Hele...” Cliff s očekáváním přistoupil k vodnímu melounu a šťouchl do něj. „Zelené a žluté, to je tak nešťastný zevnějšek... Můžu si to podržet? Nekousne mě to?”

„Dobrá, ale neupusť to. Je to nečekaně křehké.”

„Och... je to celkem těžké.”

Cliff vodní meloun zvědavě zvedl a prohlédl si ho ze všech stran. Barva vodního melounu vypadala celkem nešťastně. Lidé tohoto světa se černo zeleného vzorování celkem báli. Vnitřek byl krvavě červený, samozřejmě to vypadalo trochu nechutně.

Ale na tomto světě je také mnoho podivně tvarovaného ovoce a zeleniny. Pokud budeme bedlivě pátrat, je možné, že i na tomto světě existuje něco jako vodní meloun. Myslím, že dřív jsem viděl něco jako meloun.

„Hele, Nanahoshi.”

„Co?”

„Když tak o tom teď přemýšlím, nebylo by lepší povolat Yubari King? Jelikož je to vyšlechtěná odrůda, rozhodně by na tomhle světě neexistoval.”

„Ty... víš vůbec, jaké jsou rozdíly mezi obyčejným a šlechtěným melounem?”

Jak to řekla, tak mě to taky trochu zarazilo. V tom nejlepším případě dokážu rozeznat meloun a cantaloupe.

„Každopádně do takových detailů ještě nemůžu zacházet. Vlastně jsem se tentokrát snažila povolat zelí,” řekla Nanahoshi a přitom jsem pocítil jeden sotva patrný pocit.

Na tomto světě existuje zelenina podobná zelí. Takže dokázali bychom rozeznat rozdíl? Zjistit, jestli jsme povolali zelí z tohoto světa nebo z tamtoho. Já nejsem žádný zemědělec. Nanahoshi taky ne. Povolávání zeleniny mohlo být od začátku chybou.

„...”

Ne, je to v pořádku.

Experiment se zakládá na teorii a my máme výsledky. Takže tenhle vodní meloun by měl být v pořádku. Ačkoli nemůžeme potvrdit, jestli je z tohoto světa. Ale kolem a kolem vodní meloun je vodní meloun. Říkat tomu úspěch není lež.

„No, jelikož jsme uspěli, pojďme oslavovat!”

Zanoba vypadal, že neměl zájem; pravděpodobně proto, že to nemá podobu figuríny.

„Ach, dobrá.”

Badigadi, Pursena a Rinia.

Tihle živí lidé jsou pryč.

Bez nich to bude trochu omšelá oslava.

Ale to prozatím odsuňme do pozadí.

Část 2

Té noci jsme uspořádali oslavu.

Pursena a Rinia jsou pryč. Ale nahradily je Roxy a Norn. Co do počtu nám chybí jenom Badigadi.

Přišli jsme o pár energických lidí, ale nabyli jsme pár dalších členů rodiny. Nálada byla jiná, ale to nebylo nic špatného.

Nanahoshi jednou rukou hltala korbel piva, zatímco druhou si na klíně držela Julii jako panenku. A přitom si povídala s Elinalize. Jak jí Elinalize naslouchala, rozkošně se usmívala.

Zanoba a Cliff něco rozebírali s Roxy. Podle toho, jak se tvářili, mluvili o výzkumu.

„Dobře, tady, Rudi.”

„Ach, děkuju, Sylphy.”

Sylphy seděla vedle mě a nalila mi pití.

„Sylphy, ty dneska nepiješ?”

„Když piju, jsem divná, takže se toho dneska zdržím.”

„...Vážně?”

„Dneska nikde nepřespáváme a potom musím dát Lucy pusu na dobrou noc.”

„Dobře.”

Ale já si myslím, že když Sylphy pije, je roztomilá. To nevázané flirtování. Ale takováto sebekontrola také svědčí o její mateřské stránce. Jak jsem o tom přemýšlel a flirtoval se Sylphy, přišla za námi Roxy.

„Rudi, můžu?”

„Ehm?”

„Přitáhni mi židli?”

Dle jejích instrukcí jsem vytáhl židli, ale ona se místo toho rozhodla sednout mi na klín. Měl jsem její vlasy před očima. Na stehnech jsem cítil její prdelku. Tohle. Je úžasné. Ach, tohle je zlé.

„Roxy, jsi opilá?” zeptala se Sylphy s nuceným úsměvem.

„Trošku.”

Když jsem se podíval pořádně, Roxy vypadala trochu zarděně. Obvykle vůbec nepije, to je divné. Stal jsem se svědkem vzácného okamžiku, kdy se Roxy rozdivočila?

„Fuu~”

Roxy se o mě opřela. Zlehka zatlačila svou vahou o mou hruď. Slyšel jsem, jak jí bilo srdce.

Úžasné, když trochu potáhnu za její róbu, z tohohle úhlu možná uvidím, co je uvnitř. Co mám dělat? Chci to vidět. Pojďme ji trochu víc opít.

„To je ale pěkné... to chci taky.”

„Samozřejmě, Sylphy.”

A když ne, půjde to i tak, že budu mít Roxy nalevo a Sylphy napravo. Před pár dny když jsme spolu spali, to bylo také takhle. Roxy nalevo a Sylphy napravo. Bylo to úžasné. Byl to takový ten pocit, kdy vám z obou rukou přetéká štěstí.

„...Bratře.”

Ups, s mými zvrhlými myšlenkami odhalenými na mě zírala Norn. To není dobře, vůbec.

Aniž bych si to uvědomil, zanedbával jsem Norn. Moc lidí v tomhle kroužku nezná. Pravděpodobně už se se všemi setkala, ale pochybuju, že si spolu nějak moc popovídali. A od začátku na mě akorát v tichosti zírala.

„Promiň, Norn. Pravděpodobně na tohle nejsi zvyklá.”

„Ne, to nic. Potřebuju s tebou o něčem mluvit, můžu?”

„Ach, jistě.”

Posadil jsem Roxy na nedalekou židli a otočil jsem se tváří k Norn.

„Ehm. No, týká se to studentského výboru.”

„Ach, tohle.”

V den maturity. Norn seděla v zadní řadě studentského výboru. Když jsem ji spatřil, Norn vypadala ztrápeně. Udělalo to na mě dojem.

„Pozvala mě paní Ariel. Řekla, že i když nemám ukázkové známky, mám motivaci.”

„Takže takhle to bylo... Ví o tom Sylphy?”

„Ano. Vím.”

Zeptal jsem se na to Sylphy a ona mi to potvrdila. Hádám, že to věděla. Kdybych měl hádat, pak by o tom měla vědět i Roxy. Když jsem se otočil, abych se na ni podíval, Roxy se naschvál odvrátila. Takže to taky věděla! Jediný, kdo to nevěděl, jsem já. Co to kruci?

„Promiň. Norn řekla, že ti to chce říct sama, takže jsem mlčela.”

„Aha?”

Jak se Sylphy omluvila, vypadala ustaraně. Možná že nepila právě kvůli tomuhle.

Norn pokračovala se ztrápeným výrazem: „Takže bratře. Můžu se oficiálně přidat ke studentskému výboru?”

Samozřejmě. Užuž jsem chtěl odpovědět, když jsem se zarazil. Norn už pracovala na dvou věcech. Trénink šermu a psaní. S tou knihou se nemusí spěchat, stačí když na to sedne jednou týdně. Můžeme si dokonce udělat přestávku a za pár let s tím zase začít, ale šerm se musí cvičit denně.

Trénink šermu a pravidelné studium. A navíc studentský výbor, dokáže to Norn všechno zvládnout? Norn není horší než ostatní, ale také není nijak zvlášť dobrá. Dokáže pendlovat mezi 3-4 věcmi najednou?

„Norn.”

„Ano.”

„Zvládneš tolik věcí najednou?”

„...”

Norn si skousla ret. Možná si sama uvědomila, že to bude příliš velký nátlak.

„Nejsem proti, aby ses přidala ke studentskému výboru, ale nevzdáš to časem?”

„Ne.”

„Taky jsi začala s psaním a šermem. No, psaní byla původně moje práce, takže to pomineme. Tak co šerm? A taky škola, třetí ročník bude ještě těžší.”

„Budu se snažit i ve škole a v šermu.”

To se snáz řekne než udělá. Ale dělat tolik věcí najednou. Pokud se honíte za dvěma zajíci, určitě přijdete o oba.

„Rudi.” Sylphy se na mě ustaraně podívala. „Norn si do teď vedla dobře.”

Vážně? Do teď. No ano. Ale co když se to vezme z dlouhodobého hlediska? Narazí a vyhoří?

„Hele, jak dlouho vám už pomáhá?”

„Ve studentském výboru přes rok. Pamatuju si na to, protože to bylo tehdy, když ses vydal na cestu, Rudi.”

„Ech? Jů, to je dlouho.”

Během mé cesty. Jinými slovy dokonce ještě před tréninky šermu? ...Ech?

„Neboj se, Rudi. Ručím za to. I když se Norn stane oficiálním členem studentského výboru, všechno to zvládne a nezhroutí se v půli.”

Sylphy zněla přesvědčivě. Vážně? Takže to není otázka toho, jestli to zvládne. Hodili na mě tu otázku, když už si jsou jisté, že se to dá. V tom případě kdo jsem, abych nesouhlasil?

„Ano... Norn se vždycky snažila ze všech sil.”

Zatímco jsem se nedíval, Norn se snažila ze všech sil. Z toho mám vážně radost. Je to radost, co se dala jen těžko vyjádřit slovy.

„Dobře. Ačkoli si nemyslím, že k tomu potřebuje moje svolení, ale má ho. Norn. Prosím, snaž se.”

„Ano, bratře! Děkuju!”

Norn se vesele uklonila. Nakonec to je na ní. Ale povzbuzovat ji je práce nás kolem ní. Takže ji budu povzbuzovat ze všech sil.

Zatímco jsem takhle přemýšlel, zaslechl jsem Nanahoshin hlas: „Pojďme rozkrojit meloun.”

Všichni dostali kousek melounu, co jsme dneska povolali. Byl sladší, než jsem si pamatoval, ale trochu suchý. Rozhodně z Kalifornie.

Když pominu chuť. Když jsme ho rozkrojili, všiml jsem si jedné věci.

Neměl semínka. Taková metoda pěstování by na tomto světě měla být neznámá.

Jinými slovy to je úspěch.

(Pozn.: Nedalo by se to považovat za krádež? Odkud přesně ten meloun povolali?)

Část 3

Banket dosáhl svého vrcholu. Možná to bylo trochu mimo.

Nanahoshi zpívala; Norn tančila. Zanoba s Norn mluvil o panenkách. Sylphy se starala o zmoženou Roxy. Cliff a Elinalize měli plné ruce práce sami se sebou.

Jak se oslava blížila ke konci, cítil jsem se obzvláště unaveně. Nechal jsem se přemoct alkoholem a opřel jsem se o svou židli. To byl dobrý pocit.

„...Dobrá práce.” V té chvíli ke mně přišla Nanahoshi. „...Kaf, kaf...”

Nanahoshi nevypadala dobře. Nebylo jí dobře kvůli pití? Pokud byla nachlazená, měla se zdržet alkoholu.

„Chceš pomoct s detoxem?”

„...Prosím.”

Aktivoval jsem detoxikační a léčivou magii a Nanahoshi konečně vypadala uvolněněji. Jak vypadala trochu lépe, konečně se dokázala uvolnit.

„Každopádně ti děkuji. S tímhle můžeme pokročit k další fázi.”

„Dobře.”

Už jsem Nanahoshi pomáhal s výzkumem tři roky. Ten čas vážně letěl. Fáze 2 a 3 byly v porovnání s fází 1 lehké. Zanoba a Cliff samozřejmě také pomohli, ale proběhlo to mnohem víc hladce, než jsem čekal.

„Pokud si dobře vzpomínám, fáze 4 je povolání zvířete.”

„Správně. V tomhle odvětví mám přítele, takže mám v plánu za ním zajít a zeptat se ho na to.”

Ten odborník na povolávání, o kterém se předtím zmínila?

„Neříkej mi, že to je Orsted.”

„Ne. I když Orsted také umí povolávací magii. Ale je to někdo jiný.”

Někdo jiný. Hele, Orsted taky zná povolávací magii. Jak Hitogami řekl, Orsted vážně zná všechny techniky tohoto světa.

Ale používat a znát jsou dvě rozdílné věci. Novátor a uživatel jsou dvě různé věci.

„Takže mám návrh.”

„Copak?”

„Ještě tě musím odměnit za ten experiment s PET lahví, ne?”

„Ach, ano.”

Teď, když to zmínila. Vážně jsem na to zapomněl. Tehdy jsem měl na pilno kvůli péči o Lucy. Jakmile jsou lidé spokojení, už si neřeknou o víc.

„Když do toho zahrnu tvojí pomoc teď, co kdybych tě tomu člověku představila?”

„Představila bys mě?”

„Upřímně řečeno, pokud se zajímáš o povolávací magii, pak by bylo lepší se ji naučit přímo od něj.”

No, vážně se nechci naučit povolávání z jiného světa. No ano, povolávání různých věcí z jiného světa může být celkem užitečné. Také bych se chtěl pokusit povolat kojeneckou láhev nebo kočárek. Ale dokážu bez toho žít. Jsem spokojený s tím, co mám. Ale celkem se zajímám o regulérní povolávací magii. Pravděpodobně nebudu mít moc příležitostí to využít, takže to je čistá zvědavost.

Pokud chci pochopit příčinu Metastázové události, pak je tato znalost nezbytná.

„Je ten člověk tak důležitý, že je hoden dvou laskavostí?”

„Ehm. Možná něco svede i se ztrátou paměti tvé matky.”

„Cože...?”

Jak jsem to zaslechl, nemohl jsem si pomoct a vyskočil jsem. Norn se také nahnula k nám, pravděpodobně chtěla taky slyšet víc podrobností.

„Vážně?”

„Nevím to jistě, ale žil dlouho. Je tu šance, že možná něco ví.”

Vyléčit Zenithinu ztrátu paměti. Ačkoli si myslím, že se uzdravovala hladce. Ale nevíme, jestli se její paměť vrátí. I kdyby na to nebyl lék. Kdybychom zjistili název a příčinu té nemoci, pak bychom s pomocí mých znalostí z minulého světa mohli třeba něco udělat. Moje znalosti z minulého života jsou nic moc, ale je to možné.

„To mluvíš o svém mistrovi, Nanahoshi?”

„Kdyby to šlo, také mě představ.”

Nevím kdy, ale přišli k nám i Zanoba a Cliff. Elinalize byla přímo za Cliffem. Zaobírala se jeho uchem. Nevím kvůli čemu, ale alespoň vypadala šťastně.

„No... Taky jste pomohli. Můžu vás představit.”

Nanahoshi vypadala trochu nervózně. Pravděpodobně to nebyl člověk, o kterém se nějak snadno mluvilo.

„Ach, mě taky!”

Zatímco jsem přemýšlel, i Sylphy se k nám nahnula. Roxy usnula na řadě židlí. Norn se o to pravděpodobně nezajímala, dívala se na nás z dálky z místa vedle Roxy. Kdybychom se za tím člověkem opravdu vydali, pak by se k nám pravděpodobně chtěly také přidat. Včetně Nanahoshi by to bylo 7 lidí.

„Nebude to s tolika lidmi problematické?”

„...Mělo by to být v pohodě. Řekl, že 12 a méně je v pohodě. I kdyby šli všichni, neměl by to být problém.”

Nanahoshi přikývla, vypadala přitom vyrovnaně. Zanoba a Cliff v podstatě chtějí jít. Ale pokud s tím je Nanahoshi v pohodě, pak nemám důvod odmítnout.

„Zabere ta návštěva dlouho?”

Cesta na pár měsíců? Možná to bude trochu rychlejší, když použijeme teleportační trosky. Jenom cesta k teleportačním troskám zabere 5 dní. Cesta tam a zpět je 10 dní. Když do toho započítám i zbytek výletu, zabere to přinejmenším měsíc. Když máme Lucy, nechci zůstávat tak dlouho pryč.

„Pokud budeme chtít, zabere to jenom den.”

„Ach, to je strašně blízko. Takže se setkáváte často?”

Jenom den? Takže jenom 2 dny cesty. I kdybychom tam zůstali pár dní, můžeme se za týden vrátit. A při té vzdálenosti s sebou můžeme vzít i Lucy.

„Co se vzdálenosti týče, není to nijak zvlášť blízko. Ani se moc často nesetkáváme. Ale pokud už budeme chtít, pak existuje jeden způsob.”

Komunikace prostřednictvím magického nástroje? Ačkoli jsem ještě neviděl magický nástroj ve stylu telefonu, viděl jsem okamžitou teleportaci. Takže možná že existují i telefony. Poslat dopis je na dlouho. Ale pokud už mají něco připraveného, pak by to mohlo být rychlejší a snazší. Jako světlice nebo něco.

„Ach, aha. Tak kdo je ten člověk, o kterém mluvíme?”

Nanahoshi se zamračila. Podívala se na všechny ty zákazníky kolem nás a pak nám pokynula, abychom přišli blíž. Dali jsme hlavy dohromady, jako kdybychom si říkali nějaké tajemství.

Nanahoshi potichu řekla: „Slibujete, že to neřeknete?”

Po téhle její otázce jsme všichni přikývli.

A pak to řekla: „Obrněný dračí král Pergius.”

Ten, co před 400 lety dovedl lidi k vítězství v Laplacově kampani. Jeden ze tří hrdinů, co porazili démonického boha.
------------------------------------------------------------

~ A teď už zbývá jenom Erisino extra a 14. kniha je hotová! ~

<Předchozí>...<Následující>