Kapitola 135 - Trénink s Norn (1)

Uplynul jeden měsíc. Ačkoli je pořád chladno, sníh začíná tát a začíná se objevovat zem.

Část 1

Ráno.

Pomalu jsem vylezl z postele, abych neprobudil Sylphy, co spala vedle mě. Protože Sylphy ráda používala mou paži jako polštář, musel jsem být při odchodu opatrný.

Ve vedlejší místnosti jsem se převlékl do cvičebního úboru. Měl jsem na sobě něco jako teplákovou soupravu, co mi Sylphy vybrala. Ačkoli v zimě je trochu chladno, abych to nosil, jakmile se začnu pohybovat, je to dokonalé.

Jakmile jsem převlečený, sebral jsem kamenný meč, který stál v rohu místnosti. Tento pokřivený meč jsem vytvořil magií. Neměl čepel, ale je těžký, takže je pro mou mocnou protetickou ruku dokonalý.

Jelikož je to cvičný meč, měl bych ho pojmenovat po nějaké rybě? Tuňák nebo makaira nebo něco? Když tak o tom přemýšlím, od té doby, co jsem přišel na tento svět, jsem neměl sašimi, co? Přemýšlím, jestli lidé tady nemají ve zvyku jíst syrové ryby.

Teď když jsem připravený, rozloučím se se Sylphy. Jednou jsem ji pohladil po hlavě.

„Hmuhu...”

Když ji pohladím, Sylphy mi se spokojeným úsměvem přitiskne hlavu do dlaně. Pravděpodobně ještě napůl spí. Jak roztomilé.

Náhodou jsem si všiml, že má převrácenou přikrývku. Jelikož jde vidět její prdelka v kalhotkách, jednou ji pohladím i tam. Navzdory tomu, že porodila, je to pořád malá prdelka. Elinalize má také skvělou postavu; rasa elfů je vážně úžasná.

Zatímco jsem přemýšlel o takových věcech, chopil jsem se přikrývky a narovnal ji zpět na místo. Ačkoli náš noční život nedávno zase započal, jelikož by bylo těžké, kdyby Sylphy najednou čekala druhé dítě, mírníme se. Ale i tak pokud otěhotní, tak otěhotní, s tím nic moc nenaděláme. Tohle je také přirozená součást života.

„Hm... zatím...”

Jak jsem odcházel z ložnice, slyšel jsem její hlas.

Jo, zatím.





Jako další mířím do Nornina pokoje. Poslední dobou ráno trénujeme spolu. Když Norn zůstává doma, trénujeme na zahradě. A když zůstává na kolejích, jdu se s ní setkat na školních pozemcích. Dneska je jeden z těch dnů, kdy zůstala s námi.

„Norn, jsi připravená?”

Zaklepal jsem na dveře a otevřel.

„Ach, brat—”

„Ups, promiň.”

Jelikož se zrovna převlékala, zavřel jsem dveře. Nornino tělo je pořád mladé. Ačkoli mě nevadí ani mladá, ani vyspělá těla, moje sestry mě nevzrušují. I když je to trochu škoda, ulevilo se mi. Milovat člověka bez chtíče je opravdu zvláštní pocit. Ale když si pomyslím, že tahle moje sestra se jednoho dne stane něčí ženou, začínají ve mně rašit pocity rozmrzelosti. Tohle je to, čemu se říká otcovské srdce? Není to zlé. Udělám to místo Paula. Místo Paula na sebe vezmu tu povinnost říct: „Nevydám Norn takovému pochybnému, mizernému budižkničemovi.”

„Ach jo, když zaklepeš, počkej na vyzvání.”

Zatímco jsem přemýšlel o takových věcech, Norn vyšla s mečem v ruce v tělocvičném oděvu. Měla triko s dlouhými rukávy a dlouhé tepláky, co nejsou vůbec erotické. Je to stejnokroj na tělocvik navržený Magickou akademií. Koupil jsem ho ve škole a dal jí ho jako dárek.

Když jsem náhodou nakoukl do jejího pokoje, všiml jsem si, že má Paulův meč zavěšený vysoko na stěně. Ačkoli ve svém minulém životě bych nechal jeho zarámovanou fotografii v domácím oltáři, na tomto světě nejsou žádné fotografie. Pokud byste pořádně hledali, možná byste našli magický nástroj, co vytváří obrázky, ale normálně to není možné. A proto se předměty zesnulých používají místo domácího oltáře.

„Norn, nevadí, když na chvilku zajdu do tvého pokoje?”

„Ech? Asi to nevadí?”

Se svolením jsem vešel. Když jsem tak udělal, zjistil jsem, že se uvnitř vznášela Nornina vůně. Je to vůně specifická pro ložnice po ránu. Nedaleko je neustlaná postel. Kdybych se do ní vrhl a očichal ji, pravděpodobně bych necítil nic než Norn. Ale neudělám to. Postavil jsem se před Paulovým mečem a sepjal jsem ruce.

„Tati. Dneska jdeme s Norn trénovat šerm. Prosím, dohlídni na nás, aby se nestalo nic vážného.”

S tím jsem se uklonil. Co by Paul řekl? Že zranění má svůj smysl? Nebo by mi řekl, abych Norn nezranil? Náhodou jsem se na Norn podíval a zjistil jsem, že klečela na kolenou s rukama sepjatýma ve stylu Milisovy víry.

„Takže půjdeme?”

„Ano, chovej se ke mně pěkně.”





Rozcvička. Běh. Nácvik máchání. I když jsem řekl, že jdeme trénovat šerm, zrovna teď neděláme nic než základy. Za těch posledních pár měsíců si Norn přísně vytvářela základy. I když jsem řekl „přísně”, můj tréninkový program by Norn zničil. Proto jsme začali na pětině toho mého. Jelikož je Norn pořád jenom deset, fyzicky by to nebylo možné. Kdybych na ni najednou naložil příliš, akorát bych jí zničil tělo. Zatímco Norn trénovala na zahradě máchání mečem, já jsem se vrhl na svůj zátěžový trénink.

„Dvacet pět...! Dvacet šest...!”

Je to monotónní trénink a kvůli tomu je prostě snadné, aby se to omrzelo. Ale Norn si až do dnešního dne zatím nestěžovala. Z toho mám radost.

„—Padesát!”

„Dobrá, dobrá práce.”

„Haa... haa... Díky, že mě vedeš!”

Po skončení tréninku jsme šli s Norn do koupelny a umyli se. Protože Norn při běhání hodněkrát upadla, místa jako kolena má zraněná a odřená. Aplikoval jsem na taková místa léčivou magii. Je to magie „ať už to nebolí” pro mou mladší sestru.

Zdá se, že Norn z nějakého důvodu nechce, abych ji viděl nahou, takže má na sobě kalhotky a tenké tričko. Pravděpodobně to je puberta. Aisha se svlékne při každé příležitosti, takže bych chtěl, aby následovala Nornin případ.

Také jsem to uvážil a než jsem se začal umývat, dal jsem si spodky. Ale kdybych jí řekl, že jsou chlápci, kteří jsou vzrušení při pohledu na vodou smáčené a průhledné tričko, jak by se asi tvářila? Ačkoli bych to tak nějak chtěl vidět, neřeknu to. Kdyby se se mnou přestala koupat, cítil bych se osaměle. Bylo by strašné, kdyby si myslela, že je její brácha zvrhlík.

„Dneska jsem zase necvičila nic než máchání mečem, hm?” Zatímco jsem přemýšlel o takovým věcech, Norn nespokojeně našpulila rty. „Kdy se budu moct učit šerm?”

„Copak se ho už neučíš?”

„Nemyslím jenom cvičné máchání, ale i postoje a techniky.”

Učil jsem Norn, jak správně běhat a jak cvičně máchat mečem. Běh a cvičné máchání. To je způsob, jak zesílit její tělo a nabýt svaly. Bez silného těla a svalů nemá smysl učit se postoje a techniky. Proto jsem to tak udělal.

„...Máš pravdu.”

Přemýšlím, jestli za ty poslední měsíce dostatečně zesílila. S touhle myšlenkou jsem se na Norn podíval. Její malé tělo je v období růstu. Přemýšlím, jestli jsou její údy svalnatější, než když jsme poprvé začali.

Pořád je těžké říct, jestli je její tělo dostatečně silné. Ale mám pocit, že je dost silná na to, aby se nezranila. Možná je na čase naučit ji první postoj.

„Máš pravdu. Takže dneska po vyučování začneme se skutečným šermem.”

„...! Dobře!”

Při téhle konverzaci jsme odešli z koupelny.

Část 2

Je večer.

Jsme nedaleko Magické akademie.

Třetí externí cvičiště. ------ Upřímně řečeno je to jen hřiště a my jsme stáli v jednom jeho rohu. Na sobě jsme měli naše obvyklé cvičební úbory pro lehkost pohybu. Přede mnou stála Norn. Měla na sobě stejný tělocvičný úbor jako já. V ruce měla meč, pusu měla pevně sevřenou a tvářila se vážně.

V okolí byli lidé, i když jich bylo jenom pár. Oróbovaní studenti ponoření do vlastního cvičení a studenti, co se prostě procházeli. Taky tu byli přihlížející, co prostě přemýšleli, proč na sobě v tuhle hodinu máme tělocvičný úbor. Ale nevadí, ani když jsme takhle na očích.

„Norn. Dneska začneme se skutečným tréninkem šermu.”

„Ano,” odpověděla Norn energicky.

Její tvář zářila očekáváním. Doslova kypěla touhou začít se učit techniky. Pro Norn bylo pravděpodobně těžké učit se jenom základy, i když to bylo jen pár měsíců. Ale máchání mečem a bitva není žádná hra. Ať už člověk dělá cokoli, základy jsou důležité.

„Říkám ti o tom teď, ale mám v úmyslu být přísný.”

„Ano.”

Norn vážně přikývla.

„Jak budeme pokračovat, možná mě začneš nenávidět. Možná si budeš myslet, že jsem na tebe tak tvrdý, protože tě nenávidím. Takhle přísný hodlám být.”

„Dobře.”

„Upřímně řečeno bude těžké, když mě budeš nenávidět. Ale pamatuj na to, že hrubé znalosti vedou k vážnému zranění. Pokud zemřeš, protože jsem tvoje učení nebral vážně, nebyl bych schopen se v nebi podívat tátovi do očí.”

Norn nemá pro šerm žádné nadání. Eris jsem znal od deseti a Norn nemá žádný takový talent. Pravděpodobně není moc daleko za průměrným člověkem. Ale síla je něco relativního. V bitvě vyhraje silnější člověk a slabší prohraje. Prohra pravděpodobně znamená, že přijdete o život, takže to není nic směšného. Aby Norn dokázala vyhrát nad většinou lidí, bude třeba, aby se snažila a aby si prošla tvrdým výcvikem. A já se budu muset snažit a vymyslet nějaký způsob, jak jí pomoct vyhrát.

„Někdy může přijít den, kdy to budeš chtít prostě vzdát, protože to je drsné nebo protože to nedokážeš udělat správně nebo protože tě nějaký génius překoná.”

„...”

„Tenhle pocit taky chápu. Nezatratím člověka, co se vzdá svého cíle kvůli takovému pocitu.”

„...”

Norn měla pevně sevřené rty a koutky jí mířily dolů. V jejích očích se možná jevím jako superman, co doslova kypí nadáním. Možná přemýšlí, proč vůbec tlachám o takových věcech. No ano, tohle moje tělo je plné nadání. Ale je spoustu lidí, se kterými jsem prohrál. Taky byly chvíle, kdy jsem skoro zemřel. A tak bych se chtěl co nejvíce vyhnout tomu, abych ji viděl na prahu smrti.

„Ale rozhodně se šermu nikdy nevzdávej. Pokud se ho kdy zřekneš, podruhé tě už učit nebudu a rozhodně tě nenechám používat tátův meč.”

Jestlipak to znělo uvěřitelně. A hlavně přemýšlím, jestli se vůbec sám držím té rady, co jsem jí zrovna dal. Ne, i když jsem se vzdal toho, že v šermu zesílím, pořád každý den trénuji. Neměl bych být slepý ke svým vlastním nedostatkům.

„Rozumíš?”

„Ano! Prosím, uč mě!” odpověděla Norn energicky.

Jak ke mně vzhlédla s odhodlanou tváří, krev se jí nahrnula do tváří. Přemýšlím, jestli se Paul taky takhle cítil, když mě viděl jako dítě.

Pokud ano, znamená to, že jednoho dne ode mě Norn možná odejde, aby si našla jiného mistra. Jakmile se z ní stane řádný šermíř základního řádu, možná by nebylo špatné zavolat Ghyslaine. Ale nevím, kde je. Na západ odtud je země jménem Svatá země mečů. Kdybych podal žádost, možná by přišel někdo kolem řádu světce.

„Tak dobře. Takže začneme s běháním.”

„Ech? Neměli jsme trénovat s mečem?”

„Ano, samozřejmě. Budeš běžet s mečem v ruce. Na bitevním poli budeš mít přece jenom meč v ruce pořád.”

„...”

„Kde je odpověď?!”

„Rozkaz!”

Na dnešním programu je běhání, tři základní postoje a pak cvičný souboj se mnou. Ze všeho nejdřív mám v úmyslu ji naučit, že šerm je něco děsivého. Že to je děsivé a bolestivé. Mým cílem není to pořekadlo, že člověk musí pro věc trpět. Jenom si myslím, že bych jí od samého začátku měl říct o bolesti a strachu.

Možná že se Norn nakonec rozbrečí. Možná to dopadne tak, že mě bude nenávidět. Ale musím se obrnit a udělat to. Když přijde na tyhle věci, není dobré, když se u toho člověk jenom baví. Pokud se člověk jenom baví, jednoho dne možná nakonec bezmocně zemře.

„Dobrá, následuj mě!”

„Dobře!”

Zatímco jsem se cítil trochu nervózně, dal jsem se do běhu.
------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>