Kapitola 135 - Trénink s Norn (2)

Část 3

„Dobrá, pro dnešek je to všechno!”

„D-díky, že jsi mě učil...”

Pod oslňujícím večerním sluncem byla Norn zhroucená na zemi a divoce oddechovala.

„Zítra ráno nebo v poledne nebo kdykoli budeš mít čas, až tady nebudu, si opakuj ty techniky, co ses dneska naučila.”

„D-dobře.”

První den tréninku proběhl přijatelně. Když jsme doběhali, naučil jsem ji techniky šermu. Potom jsme měli řádný cvičný souboj s dřevěnými meči. Během něj jsem ji opravoval ve věcech jako práce nohou nebo postoj.

Kdyby to bylo kendo z mého starého světa, pravděpodobně by dělali ještě různé další věci. Ale na tomto světě nejsou žádná pravidla a když přijde na boj, jsou lepší skutečné zkušenosti. I Paul mě začal srážet na zem velmi brzy. A Ghyslaine se také zaměřila na střetávání se mečem. A proto by tahle metoda neměla být špatná.

Ale Norn si nemohla pomoct a protivilo se jí mlátit lidi dřevěným mečem. A proto jsem ji nechal, aby do mě svobodně mlátila, abych se ze všeho nejdřív zbavil té její zdráhavosti. Sice jsem se vyhýbal úderům do životně důležitých míst, ale jinak jsem tam stál a nechal jsem ji mě bít, aniž bych se bránil.

Norn se při té senzaci, co přicházela z meče do jejích rukou, šklebila, takže jsem jí čelil s výrazem, co jako by říkal: Jsem v pořádku, i když mě udeříš. Díky jejímu tréninku máchání mečem za posledních pár měsíců mají její údery určitou tíhu. V důsledku čehož jsem skončil s mnoha temně červenými modřinami.

Potom jsme spolu cvičně bojovali, jak jsme měli naplánováno. Srazil jsem Norn na zem a náš trénink pro dnešek skončil. Samozřejmě jsem na ni šel zlehka. Ale i tak by měla mít na údech hodně modřin. Abych takhle pomlátil tu svoji roztomilou mladší sestřičku. Přemýšlím, jestli to je vážně správná věc.

Ale Norn máchala mečem mým směrem až do samého konce. Aniž by brečela nebo si stěžovala. Dokud je takhle odhodlaná, všechno nakonec dopadne pozitivně. Tomu jsem chtěl věřit.

„Jaké to bylo, Norn? Bolí tě něco?”

„...Ne, i zítra mě něco nauč.”

„Dobře.”

Upřímně řečeno nemám důvěru ve svoje vlastní učební metody. Pokud je magie jako učební materiál, tak šerm je jako magie. Jsem si jistý, že to nedělám správně. Ale pokud v tom nebudu pokračovat, nezlepší se to.

„Pojď sem, použiju na tebe léčivou magii.”

Přiměl jsem Norn, aby se posadila, a použil na ni léčivou magii. Pokud je zraněná na místech, kam nevidím, mám říct Sylphy, aby ji vyléčila? Jelikož dneska jde domů se mnou, mohl bych ji přimět, aby se šla se mnou vykoupat, a vyléčit ji pak. S touhle myšlenkou jsem se k Norn přiblížil a sundal jí mikinu, když jsem najednou pocítil přítomnost.

„Hm?”

Když jsem otočil hlavu, zjistil jsem, že ve večerním světle stálo několik studentů a dívalo se naším směrem. Jakpak dlouho tam asi byli? Když tak o tom přemýšlím, možná tam stáli od samého začátku. Ačkoli jsem si myslel, že to jsou jen zvědaví přihlížející, když tady zůstali tak dlouho, je možné, že mají nějaký jiný důvod, proč tu prodlévali. Mají něco do činění se mnou?

„Norn. Jdi se převléct jako první a počkej na mě. Dneska půjdeme domů spolu.”

„Ech? Ach, dobře. Rozumím.”

Když jsem Norn rychle vyléčil, řekl jsem jí, aby si pospíšila do převlékárny. A já jsem se pak přiblížil k těm chlapcům.

Ačkoli jsem si myslel, že jich je jen pár, když jsem se k nim přiblížil, uvědomil jsem si, že jejich počet dosahoval dvoumístného čísla. Podle jejich vzezření se všichni zdají neoblíbení. Ačkoli já sám jsem se svými dvěma manželkami šťastný člověk, nemám v úmyslu na ně shlížet. Jsou stejní jako já ve svém minulém životě.

Jak jsem se k nim přibližoval, vysílali ke mně pohledy plné nepřátelství. Když jsem jim ten upřený pohled oplatil, odvrátili zrak. Co to s nimi vůbec je?

„Potřebujete něco nebo...?”

Když jsem se jich zeptal na tohle, navzájem se na sebe podívali. Jeden druhého se tichým hlasem ptali, co by měli dělat, a pak se navzájem postrkovali kupředu. Nakonec předstoupil jeden muž. Pravděpodobně mu bylo kolem 18, co? Byl zhruba stejně vysoký jako já a působil takovým vytáhlým, nezdravým dojmem. Byl tak nějak shrbený a vystupovaly mu lícní kosti. Vážně působil jako mág. Kdyby si nasadil brýle, připomínal by Zanobu. Ale Zanoba nevysvětlitelně překypuje sebedůvěrou. A tihle chlápci překypovali nejistotou.

Ten chlápek na mě zahlížel a pak otevřel pusu: „Proč Norn tyranizuješ?”

„...Hm?”

Tyranizuju. Jak jsem zaslechl tohle nepříjemné slovo, bylo mi jasné, že jsem stáhl obočí k sobě. Když spatřil mou tvář, trhl sebou a zachvěl se. Ale pokračoval v řeči.

„Norn je rozhodně hloupoučká a často se jí něco nepovede. Možná že tě ta její selhání dopálila. Ale ona se vždycky snaží ze všech sil. Vážně bylo zapotřebí ji tak moc zranit?”

„Správně, správně,” hučelo publikum.

„Tak zaprvé, Norn se šermu nevěnuje. A i když to víš, abys ji přinutil vzít do ruky meč... Bez ohledu na to, co se mezi vámi stalo, nezacházíš příliš daleko?”

„Správně, správně,” hučelo publikum.

„Hmm.”

Pokud uvážím, co dosud bylo řečeno, zdá se, že si myslí, že jsem Norn přinutil vzít do ruky meč a že využívám tréninku šermu jako zástěrky k tomu, abych ji mlátil dle libosti. Ačkoli mi to je líto, vážně to tak z pohledu nezasvěceného mohlo vypadat. Přece jenom můj způsob učení pravděpodobně není tak skvělý. Každopádně bych to nedorozumění měl vyjasnit.

„To bylo—”

„Víme, že jsi nejsilnější na škole. Ale pokud se budeš k Norn chovat krutě, budeme bojovat, abychom ji ochránili,” promluvil ten chlápek vpředu. Jeho hlas byl plný odhodlání.

Ale okolní hlasy, co říkaly „správně, správně” teď byly tišší. Naopak jsem zaslechl tichý hlásek, co říkal: „Ne, zacházet tak daleko jako on je trochu...”

...Správně. Předtím, než to nedorozumění vyjasním, musím udělat něco jiného.

„Tak zaprvé, kdo vůbec jste, lidi?”

„Ech?!”

Ti muži začali zmateně hlučet a odvracet se ode mě, aby se podívali jeden na druhého. Když se znovu otočili tváří ke mně, s nervózním výrazem se mě zeptali: „Co tím myslíš kdo jsme?”

„Jaký vztah máte k mojí sestře?”

„N-no, Norn se už od prváku snažila ze všech sil a my jsme ji vždycky sledovali. V duchu jsme jí říkali 'hodně štěstí' a chtěli jsme jí pomoct, my—”

Odpověď toho muže je nervózní a nesouvislá. Když se zdálo, že bude pokračovat, začali mluvit i další.

„Před půl rokem jsem si jí všiml a—”

„Měli jsme spolu trénink, ale jí se pořád nedařila ohnivá magie a—”

„Viděl jsem, jak ji během magického cvičení pokáral učitel a viděl jsem ji brečet a bezděky jsem—”

Jejich slova jsou nešikovná a nezkušená. Ale jsem schopný je pochopit.

Je to skupina, co si Norn všimla na místech jako třída nebo cvičiště, a když spatřili uslzenou Norn, ucítili teplo u srdce a podobně a přirozeně se jí pokusili pomoct. Jinými slovy jsou 'tamto'.

Je to klub fanoušků.

Když tak o tom přemýšlím, myslím, že jsem o něčem takovém slyšel od Sylphy. No, Norn je přece jenom roztomilá. Chápu jejich pocity. Doufám, že budou na moji mladší sestřičku dál dohlížet.

„Aha. Teď už to chápu. Vždycky jste se o moji malou sestřičku starali. Já jsem její bratr, Rudeus Greyrat.”

„EEEECH?!”

Ohromila je moje hluboká poklona.

Jsou to Nornini přívrženci. Mezi nimi jsou možná jistí extrémisti a šmíráci. Ale většina z nich si akorát přejí jí pomoci. V tom případě jim jako její bratr musím řádně vyjádřit úctu.

Ale to je záležitost sama o sobě. Ještě pořád musím dořešit to nedorozumění.

„Chci si s vámi o něčem promluvit. Ten trénink šermu před chvílí byl rozhodně přísný. Ale když pominu to ostatní, šerm je něco, na čem závisí váš život—”

Začal jsem vysvětlovat. Že to Norn jako první nadnesla šerm. Že já jsem si myslel, že jenom polovičaté odhodlání by bylo nebezpečné. Že Norn nemá na výběr, ale musí do toho vložit více úsilí než ostatní.

Ačkoli byli na začátku popletení, pochopili, co jim říkám. Taky jsou mezi nimi ti, co říkají: „Aby bylo nutné uhodit Norničku tak tvrdě...” Samozřejmě si nemyslím, že moje metody jsou naprosto správné nebo tak něco. Každopádně stačí, když ke mně necítí žádnou zášť nebo tak něco.

Když ve svém vysvětlení pokračuju, všichni se chovají slušně. Jelikož je situace taková, souhlasí. Ačkoli jsou pořád mladí, na tomto světě se už považují za dospělé. Zdá se, že chápou, jak drsné bitvy jsou.

„Bratře, co se děje?”

Norn se vrátila. Na svém obvyklém saku má zimní oděv ve stylu ponča.

„Aach, to je Nornička.”

„Norn! Dneska jsi opět rozkošná!”

„Dobrá práce, Norn!”

Jakmile Norn přišla, členové fanklubu začali být neotesanější. Ale není to tak, že bych nechápal jejich pocity. Nornin vzhled v ponču přes sako je roztomilý. O tom není pochyb. Je to taková roztomilost, kdy chcete, aby se chopila deštníku z listu.

„Ach, seniore... Zdravím.”

Norn se polekaně zachvěla a sklonila hlavu. Ale nepřišla nijak blízko. Jak se dalo čekat, cítí tuhle podivnou atmosféru.

„B-bratře. Něco jsem si zapomněla v pokoji, takže půjdu napřed. Prosím, počkej na mě u školní brány,” řekla Norn, jako kdyby si najednou na něco vzpomněla, a zamířila ke kolejím. Po cestě zakopla a se zaduněním spadla.

„Ku...”

Norn pomalu vstala. Pak se potají podívala naším směrem. Na okamžik bylo v jejích očích vidět světlo.

No vážně... není jí pomoci. To proto, že utíkala poté, co se tak moc vyčerpala. Až se vrátíme domů, namasíruju ji, aby jí svaly moc nebolely. Taky by se měla na dlouho naložit do lázně a zbavit se únavy.

„...Aach, Nornička je tak roztomilá...”

„Pokud bude utíkat ze všech sil, tak jí uvidíme pod sukni.”

„I když jsem si myslel, že to musí být školní uniforma, tenhle oděv je taky pěkný, co...”

„Ale běží pomalu, co.”

„To je pravda, co? Kdyby se na ni zaměřili únosci nebo něco, tak by jim možná nebyla schopná utéct.”

„Pokud se z Norn stane otrokyně, tak ji koupím.”

„Život jenom s Norn... Haa... Haa...”

Hm. Pokud se z Norn stane otrokyně, tak ji rozhodně koupíš, co? Pak jí dáš tolik jídla, kolik jen bude chtít. Její tvářička, až sní, co bude moct, ale bude se nutit nic nenechat, by...

Ha—! To není dobré, není dobré. To není ono! Norn je moje mladší sestra. Jako kdybych dopustil, aby se z ní stala otrokyně. Kdyby Norn někdo unesl, i kdybych měl převrátit celé město vzhůru nohama, tak bych toho chlápka našel a vymlátil z něj duši. Pokud by se z Norn stala otrokyně, tak bych vystopoval chlápka, co by ji koupil, a zmrzačil ho.

„Ehm!”

„Ha—!”

Když jsem si odkašlal, fanklub se zdivočelými představami se vzpamatoval.

„Byl bych rád, kdybyste se na moji sestru nedívali tak divným pohledem.”

„P-promiň.”

„No, ale Norn je roztomilá, takže mi nebude vadit, pokud ji budete sledovat z dálky a ponoříte se do svých mámení nebo tak něco.”

„V-vážně?”

Rozhostila se tam uvolněná atmosféra.

„Ale nemyslete si, že vás nechám na pokoji, pokud jí něco doopravdy provedete.”

„Hii—”

Jen pro jistotu jsem je varoval. Prozatím se nezdá, že by mezi nimi byl někdo, kdo by měl v plánu udělat něco neomaleného, a tyhle organizace přece jenom nedovolí svým členům v postupu před ostatními.

Ale přece jenom nikdy nevíte, čeho jsou posedlí lidé schopní. Někomu by mohlo dokonce najednou přeskočit a Norn napadnout.

„Když už jsme u toho, jaké má váš klub pravidla?”

„Ech? Klub? Pravidla?”

„Správně. Kolik kontaktu s Norn pravidla vašeho klubu umožňují?”

Tohle je důležité. Například u fanouškovských klubů idolů je kontakt s idolem prakticky zakázaný, ale například potřesení rukou je v pořádku. V takových chvílích jsou taky chlápci, kteří si na dlaň přilepí něco divného. Například žvýkačku nebo například ježovku. Před akcí s potřásáním rukou by bylo milé, aby všichni slíbili, že si řádně umyjí ruce. Nebo to jsem si myslel, ale...

„Klub?”

„Hm?”

Cítil jsem v naší konverzaci rozpor. Jejich reakce na slova „fanklub” a „pravidla” byla špatná. Řádné fankluby obvykle mají řádně definovaná pravidla. Mohlo by to být tak, že i když jsou členové klubu, tak o nich neví?

„Počkej. Kdo je vedoucí této skupiny?”

„Vedoucí...? Ne, nikdo takový tu není...”

„...Co tím myslíš? Vysvětli to.”

Zkusil jsem se zeptat na detaily. Když jsem to udělal, uvědomil jsem si divnou pravdu. Zdá se, že tuhle skupinu nevymyslel někdo konkrétní. Viděli Norninu roztomilost a přirozeně se shlukli. Jinými slovy, ani se neznali jménem.

„Aha.”

Je to nesmírně nebezpečná situace. Každopádně se tu objevila skupina neznámé velikosti, co si myslí, že je Norn roztomilá. Když se lidé shluknou k sobě, začnou být schopní věcí, které by sami za sebe neudělali. Například že by unesli roztomilou Norn a vzali by si ji k sobě do pokoje. Zatímco by se vymlouvali, že je to její chyba, že je tak roztomilá, tak by...

Odporné!

„Tímhle tempem dojde ke zločinu.”

„Ke zločinu? To je... My jenom...”

„Není o tom pochyb. Někdo se rozdivočí a bude mít spadeno na Norn.”

Když jsem to řekl, všichni začali povykovat.

„To je směšné!”

„Nemáme v úmyslu dělat něco takového jako mít na Norn spadeno!”

„Totiž, máme Norn rádi, ale máme ji rádi jako něco jako mladší sestru...”

Cos to řekl, ty mizero? Norn je moje mladší sestra. ...Ne, to zrovna teď není problém.

„Myslím, že je třeba, abychom zavedli pár pravidel.”

Abychom zabránili klíčení zločinu mezi touto skupinou, jsou nezbytné regulace. Je třeba, aby se dohodli na pravidlech a navzájem se sledovali, že je dodržují. Dokud mají lidé pravidla, budou se jimi řídit. Nosit stejné oblečení a stejné šály a společně čekat, až idol odejde, víte?

Pravidla se objevila kvůli historii. Během dlouhé historie skupiny se budou z nutnosti tvořit pravidla. Možná to je proto, že je historie této skupiny krátká, že ještě nedokončili svoje pravidla.

Ale je nebezpečné je nechat bez pravidel. Je to nebezpečí pro Norn. Musím téhle šance využít a zařídit, že si nějaká pravidla udělají. Bylo by pozdě, kdyby se mezitím něco stalo.

Přinejmenším je musí hned na začátku někdo vymyslet. Ale problém je, kdo o tom rozhodne. Jak jsem si myslel, nejvhodnějším kandidátem na vůdce je člověk, co tuto skupinu vytvořil. Ale tihle chlápci takového člověka nemají. Ten chlápek, co za mnou přišel a promluvil na mě jako první, je mezi nimi určitě nejsilnější. Mám v tom případě nechat vůdcovství na něm a nechat ho rozhodnout o pravidlech?

...Ne-e.

Není vhodné nechat pozici vůdce v rukách člověka bez sebeuvědomění. Mezi těmi, co tu stojí, kdo má nejvíce sebeuvědomění? Mezi těmi, co tu stojí, kdo si je nejvíc vědom toho, jak moc by si Norn měli vážit?

„Dobrá!”

Jsem to já. Norn je moje mladší sestra. Jinými slovy...

———————JÁ jsem pravidla.





Roku 425 obrněného draka. Byla na Magické univerzitě v Ranoe založena jistá společnost: Oficiální fanklub Norn Greyratové.

Tato skupina má celkem 30 členů a bude pokračovat ve svém cíli stát se organizací, která má na Magickou univerzitu velký dopad.

Jméno jejich předsedy první generace je utajené. Podle jedné teorie předseda první generace porušil pravidla, která sám zavedl; šel se s Norn vykoupat a v důsledku toho jej odvolali z jeho pozice, ještě než skončil třetí den. Jeho jméno se stalo hanbou celé organizace a bylo na věky vymazáno z členského registru.

Ale existence předsedy první generace v žádné případě nebyla zlá. Podle této historky ve fanklubu zavedl [Nemilosrdný zákon].

Závažný a přísný nemilosrdný zákon. Bylo mnoho těch, co tato pravidla nenáviděli a odešli z fanklubu. Ale výsledkem bylo, že se posílil pocit jednoty ve fanklubu. Jejich nemilosrdná jednota byla tak silná, že se zkazky o ní dostaly až do rytířského řádu v království Ranoa.

Zkazky stvořily další zkazky. V jednom bodě začali být vedoucí fanklubu známí jako řádní a dvorní lidé, co udržovali pořádek. Když vystudovali, dostalo se jim příznivé péče od rytířských řádů a magických gild z okolních zemí.

---

9 školních zkazek 

zkazka 3: „Po jediném Šéfově výkřiku se shromáždí skupina o 30 hlavách.”
-----------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>