Kapitola 136 - Co jsem vychoval (1)

Část 1

Pojďme si promluvit o Aishe.

Je čilá. I po Paulově smrti a při Zenithině stavu dál tráví svůj čas energicky, aniž by něco měnila. Nebo spíš se teď zdá ještě aktivnější než předtím. Vlastně by se dalo říct, že je nejaktivnější, když je doma. Vůbec to není ta lhostejná tvář, co jde vidět na Lilie, když zírá z okna. Ani se netváří bolestně jako Norn, co nečinně zírá na Paulův milovaný meč.

Dál dělá domácí práce, jako by se nic nestalo. Během dne pěstuje rostliny na zahradě a květiny ve svém pokoji. Večer jí osobně vyučuju magii, zatímco mi ona lichotí.

Nezdá se, že by pro Paula měla nějaké truchlivé pocity. Přemýšlím, jestli otec pro Aishu nebyl nijak moc důležitý?

Zdá se, že Norn nezůstalo moc vzpomínek na vesnici Buina. Takže je možné, že ani Aisha nemá žádné řádné vzpomínky na Paula a Zenith.

Co se Norn týče, jediné dlouhé období, co skutečně strávila s rodinou, je ta doba s Paulem. Co se Aishy týče, jediné dlouhé období, co skutečně strávila s rodinou, je ta doba s Liliou.

Když se na to podívám takhle, je pro mě těžké říct, že jsem také schopen řádně truchlit. Myslím, že její hnací silou není pocit smutku nad smrtí jejího otce, ale spíš radost, co cítí z vědomí, že je její matka naživu a v pořádku.

„Život” pro ni neznamená držet se svých lítostí nad katastrofami, co se jí přihodily, ale spíš najít si co možná největší štěstí v životě, co je schopna žít.

Část 2

A teď bylo ráno jednoho dne.

Zatímco já sám jsem měl volno, Sylphy a Roxy byly obě bohužel v práci. Přemýšlel jsem o tom, jak ten den v klidu strávím, i když jsem se musel postarat o Lucy. Zatímco manželky dřou, manžel odpočívá. I když se zdálo, že vůči mě cítily ohavné pocity, odůvodňoval jsem si to, že i dospělý potřeboval někdy vypnout.

No, co se týče mého současného já, momentálně jsem neměl žádný příjem. A s příchodem dítěte to tu bylo trochu hektické. Ale stejně, co se týče toho, co se děje teď, a dokonce i dle mých odhadů do budoucna nevidím žádné finanční problémy, kterými bych se měl trápit.

Zatímco jsem si tyto svoje myšlenky potvrdil, vyprovodil jsem Sylphy a Roxy. Pak jsem zkontroloval, že Lucy spí. Trochu jsem se protáhl a zamířil jsem do zahrady.

Kdysi byla zahrada zpustlá a bylo tam mnoho míst s holou zemí. Ale teď, co jsem ji nějakou dobu neviděl, prodělala velkou změnu.

Jako první jsem si všiml, že vysadily tři stromy, co v zimě nechřadnou. Každý ten strom měl typ květu, co odpovídal jednomu z ostatních tří ročních období: jaru, létu a podzimu. Můžu si jenom představovat, jak je sem kruci přinesly. Tak nějak jsem si vybavoval jeden požadavek v gildě dobrodruhů. Bylo to o donášce něčeho, co získali z lesa. Pokud byl transport velmi nákladný, mohlo se to urovnat Zanobovou asistencí.

Navíc v rohu zahrady bylo místo, co bylo vydlážděné cihlami. Vím o tom, protože jsem pomáhal při stavbě. V této vydlážděné oblasti bylo zaplavené políčko, kde byly zasazené rýžové sazeničky, co jsem přivezl. Jelikož jsem nevěděl, jak se takové rýžové pole vlastně dělá, pěstujeme rýži normálně v zemi. Momentálně z políčka rašily slibné výhonky. I když se zdá, že to roste dobře, jestli rýži sklidíme nebo ne, ještě nevím.

Aisha dřepěla před vycihlovaným rýžovým políčkem. A zajímavé bylo, že vedle ní dřepěla i Zenith.

„Co máte za lubem?”

„Ach, brácho. Plejeme!”

Plejí. Tohle je jako vystřižené z nějaké staré mangy, co?

Když jsem je chvilku pozoroval, Aisha se ve svém plení rozhodně snažila. Dokonce i Zenith vedle ní v tichosti vytrhávala plevel. Tak mě tak napadá, když jsem ještě bydlel ve vesnici Buina, Zenith celkem přirozeně trávila čas vytrháváním plevele. Plení je přece jenom nedílnou součástí zahradničení.

„Poslední dobou je i paní Zenith něco jako pomocník.”

„...”

To, jak říká paní Zenith, ve mně zanechávalo nepříjemný pocit.

„Ehm. Aisho. Co se týče toho, jak říkáš mojí matce, nevadilo by, kdybys jí prostě taky říkala mami?”

„To nemůžu. Mamka Lilia je výrazně proti. Jelikož je paní Zenith řádná manželka, musím ji vždycky příkladně ctít.”

Liliin rozkaz, hm? Přísně podpořený. Ale jelikož Aisha není schopná brát Zenith jako svou matku, je to pro ni těžké? Když se Aisha narodila, Zenith se jí byla schopná stát řádnou matkou. No, to je jedno. I když jí říká takhle, v naší rodině to stejně můžeme brát stejně lehce jako přezdívka.

„Od kdy tohle mamka Zenith dělá?”

„Než jsme udělali tohle políčko. Nejdřív ji mamka Lilia zastavovala, když vyšla sem ven, aby mi pomohla se zahradničením. Ale je mnohem šikovnější než já!”

Správně, ve vesnici Buina Zenith řádně zahradničila. O rostliny a stromy v zahradě se starala s velkou péčí. Přemýšlím, jestli má na tohle chování vliv to, jaká byla. Každopádně pokud tu je šance, že získá zpět jakoukoli část svých vzpomínek, když bude tohle dělat, tak nemám důvod ji od toho zrazovat.

Nicméně jsem jenom ty dvě sledoval, jak vytrhávaly plevel.

Zdá se, že je jejich vztah celkem dobrý. I když nejsou vůbec pokrevně spřízněné. Vypadají jako normální matka s dcerou.

„Ach, zapomněla jsem. Brácho, dneska máš volno, že jo?” promluvila Aisha, když si to promyslela a otočila se na mě. Tváře měla zamazané hlínou.

„Jo, pro dnešek budu doma.”

„Mohl bys v tom případě později přijít ke mně do pokoje, chci ti něco ukázat.”

„Jasně.”

Přikývl jsem, zatímco jsem Aishe otřel ty zamazané tváře. Když jsem to udělal, Aisha se akorát uličnicky zasmála.

Dokonce i já jsem si všiml, že nás Zenith sledovala.

Část 3

[Protože ti chci něco ukázat, přijď později do mého pokoje.]

To byla velmi svůdná hláška. Aisha je předčasně vyspělé dítě. Je velmi možné, že by mohla začít dělat věci, jako že si najednou zvedne sukni a řekne: chci, abys mě viděl celou!

Ne, v žádném případě. Všechno je to na nic, neboť náš vztah sahá až ke společným koupelím. Co víc mi chceš ukázat?

Ale při tom, jak je tak přímá, aach, bojím se o její budoucí vyhlídky. Je na čase, abych jí dal lekci v sexuální výchově? Ne, když na to přijde, Lilia ji o tom určitě poučila. Je možné, že to já bych jí řekl špatné znalosti o tom tady.

Takhle zamyšlený jsem vešel k Aishe do pokoje. Ačkoli mi řekla, abych přišel později, nikdy jsem neslyšel, kdy přesně to později má být. Nemyslím si, že by jí nějak zvlášť vadilo, když počkám v jejím pokoji. Není to tak, že bych měl nějak zvlášť velký zájem o pokoj jedenáctileté dívky. Ale na druhou stranu zase nemůžu říct, že ho nemám.

„Jo. Rozhodně je schopná udržovat si pokoj uklizený.”

Aishin pokoj byl velmi úhledný. Všechny rožky a výklenky měla pořádně vyčištěné a na zemi neležela jediná věc. I postel měla řádně ustlanou.

Na různých místech po pokoji byly vidět dívčí ozdoby. Například vedle postele měla plyšáka. Byl to plyšák ve tvaru člověka a byl zhruba 20 cm vysoký. Jasné, světle hnědé vlasy z vlny, měl róbu a držel hůl. Evidentně mág. V této oblasti se plyšáci neprodávají, podařilo se jí to nějak koupit od nějakého potulného kupce? Nemyslím si, že by Zanoba měl takovouhle panenku. V tom případě je to celkem poklad. Tím myslím... něco takového si pravděpodobně neudělala sama.

Na okenním parapetu byly rostliny v květináčích. Ze semínek, co jsem nasbíral po cestě, některá vyrašila. Jeden byl tulipán, další kaktus nebo aloe. Bylo tam zhruba 10 různě velkých kytek v květináčích.

Na rozdíl od Nornina pokoje tenhle pokoj byl opravdu dívčí.

Když jsem otevřel skříň v rohu, visely tam troje služebnické šaty. Všechny se zdají řádně obnošené a ty záplaty jsou jako pěst na oko. To byly šaty pro služebnou v učení. Jak Aisha vytrvale rostla, brzy je už nebude moct nosit. Nebo možná že je Lilia ještě dál přešije?

Zatímco jsem se díval po krajích skříně, spatřil jsem celkem roztomilé a holčičí šaty. Kdyby si to oblékla, vypadalo by to celkem zřaseně. Jestlipak je to oděv do bitvy? Pokud mi chtěla ukázat něco takového, tak je mi jí trochu líto. Budu prostě předstírat, že jsem to neviděl. A tak jsem skříň zavřel.

Místo toho jsem šel otevřít zásuvku pod skříní. Tam bylo spoustu kalhotek. Bylo jich tam tolik, že to doslova přetékalo malými poskládanými kalhotkami. Kdybych měl pro Aishu „něco”, tak by tohle místo byl rozhodně ráj na zemi.

Vedle byly také košilky. Když jsem to řádně prověřil, mohl jsem potvrdit i velké množství podprsenek. Nicméně moje jedenáctiletá sestra se svým příjemným růstem už dokázala odít hrudní plát. Ale není to pořád velikost košíčku A? Vážený mudrc prsou od samého začátku řekl, že co se týče Aishina vybavení, stane se z ní žena výjimečného nadání.

Cink.

„!”

V té chvíli jsem za sebou zaslechl zvuk. Použil jsem své oko předpovídání, seslal jsem do rukou magickou moc a ohlédl jsem se přes rameno. Zároveň s tím jsem zavřel zásuvku a pak natáhl prst směrem, odkud jsem slyšel ten zvuk.

„...Kdo je tam!”

Nic se nestalo.

Nikdo tam nebyl.

Aisha a Zenith pravděpodobně pořád plely. A Lilia by zrovna teď měla připravovat oběd.

Možná to byl pásovec Jirou? Počkat, Roxy jela na Jirouovi do školy. Zrovna teď by měl dřímat ve stájích na akademii. Možná kůň, co jsem koupil, než jsem vyrazil na Begaritto, Matsukaze. Někdy za ním chodím do městských stájí, ale je nepravděpodobné, že by sem sám od sebe přišel. Mohl by ten zvuk pocházet od Lucy? To není možné, Lucy jen stěží dokáže lézt. Tak mohlo by to být něco naprosto jiného? Možná zloděj? Nějaký zvrhlý mizera, jehož jediným cílem je vlastnit podprsenku, kterou si poprvé vzala jistá mladá dívka...

Snížil jsem postoj a dával jsem obezřetný pozor na své okolí.

Ale stejně tam nikdo nebyl. Nebylo ani kde se schovat. Ale moje zbystřené instinkty mi říkaly, že se dělo něco divného.

Nemožné, nemohl by to být neviditelný nepřítel? S použitím magického předmětu se učinil neviditelným? V tom případě účinek brzy pomine.

„...Takže to je test trpělivosti? No dobrá, to mi nevadí,” zamumlal jsem.

Když tu nikdo nebyl, je možné, že jsem hlupák a že to bylo jen praskání tohoto starého domu.

Ne. Rozhodně tu něco je. Byl to nepříjemný pocit. Musím se pořádně podívat. Cokoli, co vypadá jinak než před chvílí.

...Plyšák. Ne, ten je stejný.

Dveře se ani neotevřely, ani nezavřely. Postel není vůbec rozválená. Dokonce i strop je čistý. Pochybuju, že by z něj spadlo byť jen smítko prachu.

Takže mi zůstala jen jedna věc. Ty kytky v květináčích. Tak jdeme na to. Počet kytek v květináčích je jiný... ne, tak to úplně není. Nezdá se, že by jich přibylo nebo ubylo. Ale ta neblahá předtucha rozhodně přichází odtamtud.

A tehdy v tom okamžiku se to stalo. Na parapet zazářilo ostré světlo, když se slunce objevilo zpoza mraků.

Cink, cink!

„Co—!”

Nejmenší rostlina v květináči se zatřásla. Ta rostlina, co tam rostla, se začala vlnitě pohybovat. Kroutila tělem ze strany na stranu, aby mohla celým tělem absorbovat sluneční světlo.

Kdykoli se pohnula rostlina, pohnul se i ten její květináč a to byl zdroj toho zvuku. Takže skutečným zdrojem toho zvuku bylo tohle. Ale...

„Co to kruci je?”

Když jsem bojácně natáhl prst, abych do ní šťouchl, rostlina se překvapivým způsobem zkroutila. Ale když jsem k ní prst přiblížil, okamžitě ho začala pomaličku obalovat svými šlahouny. Spěšně jsem prst stáhl. A ta rostlina pokračovala ve svém slunění, jako by se nic nestalo.

„Pohybující se rostlina...?”

To je divné. Kdybych začal zpívat, začala by taky tančit?

„...”

Všechny žerty stranou. Zdá se mi, že si na takovouhle rostlinu vzpomínám. Jo, už jsem ji viděl mnohokrát.

Tohle. Tohleto je... Je to Trent!
------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>