Kapitola 132.5 - Extra

Kapitola 132.5 – Extra: Je meč Bláznivého psa těžký nebo ostrý?
Část 1

Západní okraj severních zemí.

Svatá země mečů.

Tahle země dřív zakusila boje. Tohle místo, které bylo momentálně velitelstvím stylu Boha meče, spatřilo prominenci stylu Boha vody. Bylo to jenom před 100 lety. Bůh vody jisté generace svedl souboj s Bohem meče a vzal mu tuto zem. Toho Boha vody pak porazil další Bůh meče a Svatá země se vrátila do rukou stylu Boha meče. Ale od té doby se toto místo stalo místem, kde pobýval nejsilnější šermíř celé generace a vyučoval šerm.

Nechat se učit nejsilnějším šermířem. A pokud by to šlo, porazit nejsilnějšího šermíře a tím se stát sám nejsilnějším. Šermíři, kteří měli takové přání, chtěli toto místo alespoň jednou navštívit.

Zrovna teď do této země přijeli dva nezvyklí lidé.

Jedním z nich byl člověk starší 60 let. Stará žena. Ačkoli měla na tváři komplikovaný výraz, byl to ten typ člověka, jehož vzhled v druhých vyvolával pohodu. Ačkoli byla momentálně oblečená jako poutnice, kdyby na sobě měla něco jiného, nevypadalo by nijak divně, kdyby seděla v měkkém křesle a něco pletla nebo vyšívala.

Od té představy se lišila jen jediná věc: na boku jí visel jeden krátký meč. Navíc kdybyste se pořádně podívali, uvědomili byste si, že neměla jediného nechráněného místa. Kdybyste byli zkušeným šermířem, od pohledu byste dokázali říct, že ať byste mečem bodali, jak chtěli, nezranili byste ji.

Po pravdě řečeno to byla Bůh vody Reyda Liia. Perfektně ovládla tajné umění Boha vody Meč zbavení a byla jedním z těch, kterým se dalo říkat nejsilnější šermíř generace.

Reydu doprovázela mladá žena. Bylo jí plus mínus 20 let a její vzhled se podobal Reydě. Měla na sobě poutnický oděv jako Reyda a také meč u boku.

„Paní mistrová. Tohle je Svatá země mečů?”

„Přesně tak. To doupě zvířat, o kterém jsi pořád říkala, že tam chceš jít.”

„Jsem nervózní.”

„Budeš v pořádku, pokud budeš věřit ve svůj meč. Pokud nebudeš stát proti Bohu meče, na tohle místo si vystačíš.”

„Dobře, paní mistrová.”

Za hovoru vstoupily do Svaté země mečů. Ačkoli se tomu říkalo Svatá země mečů, na první pohled to vypadalo jako každé jiné město. Byl tam hostinec, zbrojířství a gilda dobrodruhů. Byli tam dobrodruhové, kupci a všichni horlivě chodili sem a tam.

Ale jedna věc na tom městě byla zvláštní, a to že všichni měšťané byli šermíři stylu Boha meče. Dokonce i městské dívky se svými útlými pažemi byly šikovnější než ti nejurostlejší dobrodruzi.

„Nejprve si najdeme hostinec?”

„Není třeba; nebude vadit, když prostě zůstaneme u Gulla doma.”

Jak to Reyda řekla, odešla z náměstí a dál kráčela do města. Čím déle šly, tím méně dobrodruhů a kupců tam bylo. A viděly čím dál tím víc lidí v tenkém oděvu, jak v tělocvičnách podél cesty máchali dřevěnými meči. Dívka, co Reydu následovala, otáčela hlavou sem a tam. Ten výhled se jí jevil celkem nový a měla pocit, že na ty lidi stojící ve sněhu jen v lehkém oděvu byl osvěžující pohled.

„Paní mistrová. Ačkoli je těm lidem zima, mají jen velmi lehké oblečení, že?”

„Lidé ze stylu Boha meče, co se nedokážou rychle pohybovat, jsou přece jenom k ničemu. I když je zima, nemůžou na těle nosit nic těžkého.”

„To je přesný opak nás, co nosí tlustý oděv, i když je vedro. To je zajímavé, že?”

„Není.”

Reyda nevěnovala tělocvičnám podél cesty ani jeden pohled a kráčela přímo kupředu. Když přešly určitou hranici, veškeré tělocvičny, domy a dokonce i mladí lidé v lehkém oděvu zmizeli. Zůstala jen jediná cesta, co se dál zakusovala do zasněženého údolí. Na jejím konci byl dům a velká tělocvična ohrazená zdí.

Tohle bylo skutečným centrem Svaté země mečů. Bylo to velké dojo, co sloužilo jako velitelství stylu Boha meče.

---

Zrovna když Reyda a její učednice přišly ke vchodu do velkého doja, vyšla z něj žena. Své dlouhé vlasy měla svázané dozadu a tvářila se důstojně. V ruce měla kbelík a vypadala, jako kdyby šla nanosit vodu. Když si jich všimla, okamžitě kbelík odhodila a ostražitě přesunula ruku k meči, co měla u pasu.

„Chcete od nás něco?”

Když se Reyda na ženu obezřetně podívala, její komplikovaný výraz se trochu zmírnil.

„Aach, Nino? Celkem jsi vyrostla, co?”

„...?”

Po Reydiných slovech se žena zatvářila pochybovačně.

„Aach, nevzpomínáš si? S tím se asi nedá nic dělat. Když jsme se setkaly naposledy, byla jsi přece jenom malinká.”

Ačkoli Reyda vypadala, jako kdyby se dívala na něco nostalgického, ta žena, Nina Farion, si na ni vůbec nevzpomínala. Ona chápala jenom to, že ta stará žena před ní nebyla žádná obyčejná žena. A že ta žena vedle ní byla stejně silná nebo možná dokonce silnější než Nina.

„Dneska si mě sem zavolal tvůj šéf. Zaveď nás k němu, dobře?”

„Šéf?”

„Gull Farion.”

Nina při těch slovech zaváhala. Bylo mnoho lidí, co pátralo po Bohu meče, Gullovi Farionovi. Ale většina z nich byla jen domýšlivá sebranka, co nevěděla, kde je jejich místo, a chtěli si přivlastnit titul Boha meče. Nina a ostatní učedníci měli v povinnosti je odmítat.

„Možná to je nezdvořilé, ale mohu se zeptat na vaše jméno?”

„Reyda. Reyda Liia. Chápeš, která Reyda Liia jsem, že?”

„...! Rozumím. Prosím, tudy.”

Ale jakmile Nina zaslechla její jméno, hned se jí poklonila a vzala ji dovnitř.

Na tomto světě byl jenom jeden člověk, co se mohl směle prohlásit za Reydu Liiu. A to nejvyšší ve stylu Boha vody; jenom sám Bůh vody se nazýval Reyda Liia.

Ačkoli Nina na chviličku uvažovala, že je možné, že akorát lže, z této staré ženy cítila něco bezedného a tu myšlenku zahnala. I kdyby tahle žena byla podvodník, měla skvělou techniku.

Nina je uvedla dovnitř, a tak vstoupily na místo stylu Boha meče. Jak bylo typické v zasněžených zemích, v předsíni byla vyvýšená podlaha. Tam ze sebe sklepaly sníh a šly dál. Podlaha byla dřevěná a vrzala. Reyda kráčela s pohledem upřeným na Ninu a najednou řekla: „Ačkoli jsi mladá, jsi celkem poslušná a dychtivá, co? Už ses stala Králem mečem?”

„Ne, ještě ne.”

„Aha. Jsi skromná, i když jsi pravděpodobně nejsilnější ze zdejších mladých, ne?”

„I když jsem možná nejrychlejší, nejsem nejsilnější.”

„Aach? To je dobrý přístup. Dost dobrý na to, že bych si nemyslela, že jsi omladina ze stylu Boha meče.”

Při téhle konverzaci ty tři dorazily do Prostoru přítomnosti. Tam seděl jediný muž. Oči měl zavřené, jako kdyby meditoval.

Reyda cítila, jako kdyby jí někdo vrhl meč ke krku. Jako jedna z hlav Tří velkých šermířských stylů, Bůh vody, se i ve svém pokročilém věku chvástala stejnou silou, jakou měla v rozpuku věku. Ale jenom meč tohoto muže nedokázala zastavit.

Neboť tento muž byl Bůh meče, Gull Farion.

„Přivedla jsem paní Reydu Liiu.”

„Přišla jsi.”

Gull Farion pootevřel oči a podíval se na Reydu. Ačkoli šlehl pohledem po dívce vedle ní, okamžitě o ni ztratil zájem a odhlédl.

„Cestovala jsi velkou dálku, abys sem přišla. Taková dlouhá cesta byla pro tvé staré kosti určitě těžká.”

„To ano. Ale ty jsi přede mnou sklonil hlavu, takže jsem ze zvědavosti přišla. Dolů se mnou...”

Reyda přišla k Bohu meče a posadila se naproti němu. I když řekla „dolů se mnou”, její pohyby byly plynulé jako tekoucí voda. Za ní seděla Nina, co vypadala, jako kdyby čekala, a žena, která přišla s Reydou.

„Takže koho a co jsi chtěl, abych učila? Nevadí, když budu učit tuhle dívku?” zeptala se Reyda Boha meče a bradou pokynula k Nině.

„No, přijde mi jako krotká dívka. Ačkoli se možná hodí na styl Boha meče, není to tak, že by se nemohla naučit techniky Boha vody.”

Přečetla si dopis od Boha meče a přišla do této země.

[Chci, abys učila jednoho mého učedníka.]

Reyda by normálně takový dopis roztrhala a zahodila. Ale jelikož ten dopis byl od Boha meče Gulla Fariona, co nesnášel spoléhat se na druhé, podnítilo to její zájem. Ale kdyby to bylo jen z tohoto důvodu, nešla by celou cestu z asurského hlavního města až sem.

„Ale mám jednu podmínku.”

„Jakou?”

„Přesně jak si přeješ, aby tvůj vlastní učedník vyrostl, i já si přeji své učednici ukázat styl Boha meče. Není třeba ji učit, stačí ji to jen ukázat.”

Reyda byla smutná, že její vlastní učenka začala být arogantní. Mezi studenty šermu v království Asura bylo mnoho lidí, co se učilo styl Boha vody, ale jen pár si rozvinulo nějakou schopnost. Ta dívka, co si s sebou Reyda přivedla, byla jedna z těch pár, a jelikož mezi svými bratry učedníky neměla sobě rovného, nechala se trochu unést. Ačkoli svůj trénink brala vážně, Reyda cítila, že za poslední rok nijak zvlášť nepokročila, protože neměla žádný cíl a ani žádného soupeře.

Reyda sem svou učenku přivedla, aby jí spadl hřebínek a aby kvůli tomu začala znovu růst. I kdyby omladina stylu Boha meče nebyla dost silná, aby její učenku pokořila, jen jeden souboj s Bohem meče Gullem Farionem by byla velká zkušenost. Pro šermíře ze stylu Boha vody přece jenom platilo, že čím silnějšího měli partnera při tréninku, tím větší byly výsledky.

Navíc Reyda si myslela, že Gull si myslí to samé, když ji sem zavolal. Jeho učedník zkříží meče se stylem Boha vody a okusí obranu Boha vody na vlastní kůži. A tak bude moct růst, to si myslela.

„Dobře. To je maličkost.”

„Huhun. V tom případě necháme naše učedníky, aby spolu bojovali?” promluvila Reyda, jak převzala iniciativu.

Za těmi slovy byl úmysl, aby Nina srazila její učence hřebínek. Ačkoli by nevadilo, kdyby s ní bojoval Bůh meče, Reyda si myslela, že bude mnohem otravnější, když ji pokoří někdo ze stejné generace.

„Dobře. Nino, zavolej sem Eris.”

„...Rozumím.”

Jak Reyda zaslechla tuhle rozmluvu, vydala ze sebe „och” a naklonila hlavu na stranu. Od jejich dřívějšího setkání u vchodu si myslela, že to Ninu bude trénovat.

„Ehm, mistře.”

„Co je? Honem ji sem přiveď.”

„Totiž, bylo by možné, abych se také účastnila? Zajímá mě, jak dalece zasahuje Bůh vody, takže...”

„Ha? Hodlal jsem to udělat od samého začátku.”

Bůh meče Gull Farion na její žádost přikývl, jako by to byla otrava.

„Moc děkuju! Okamžitě sem přivedu Eris.”

Když Nina zaslechla jeho odpověď, jen na okamžik se jí na tváři objevila radost. Pak se uklonila a odešla z doja.

Část 2

Jakmile Reyda spatřila tu dívku, naskočila jí husí kůže.

Byl to skoro jako pocit, když na cestě potkala netvora. Skoro reflexivně pohnula ruku k meči. Že něco tak nevzhledného nakonec neudělala, bylo jen kvůli tomu, že se její učenka pohnula jako první. Její učenka otevřeně projevila svou ostražitost, když přesunula ruku k meči. Byl to pohyb nehodný představitele stylu Boha vody, co měl vždy zůstat vyrovnaný.

„Eris. Tahle babka tě bude od teď učit stylu Boha vody.”

„...Budu ve vaší péči.”

Eris na své tváři neskrývala nespokojenost, ale poklonila se.

Je jako divoké zvíře, hm... Reyda cítila, jak v Erisiných očích dřímaly násilné emoce jako u hladového zvířete. I kdyby člověka s takovými emocemi učila obranný styl Boha vody, nebyl by schopný se to naučit. Takový člověk by přece jenom nikdy nezaklepal na dveře stylu Boha vody.

„Promiň, Gulle, tohle děvče není vhodné pro styl Boha vody, víš? Bude to ztráta času.”

„Něco takového už chápu.” Bůh meče Gull Farion přehnaně přikývl.

„Co ji mám v tom případě učit?”

„Nechci, abys ji něco učila. Stačí, když jí dopřeješ protivníka ve stylu Boha vody.”

Reyda z jejich rozhovoru pochopila účel Boha meče Gulla Fariona. Jinými slovy chtěl, aby ta dívka jménem Eris trénovala a naučila se „způsoby, jak se vypořádat se stylem Boha vody”. Ale Reyda nedokázala pochopit, proč to chtěl. No ano, nebylo by marné získat zkušenosti, jak se vypořádat s lidmi od stylu Boha vody. Ale kvůli něčemu takovému nebylo třeba ji volat až sem. Pokud se jednalo o nadaného učedníka stylu Boha meče, nebylo by tak těžké uvolnit sek rychlejší než reakční doba průměrného šermíře Boha vody.

Pro šermíře stylu Boha meče bylo pravděpodobně lepším opatřením, kdyby prostě zlepšoval vlastní techniky, než aby se naučil techniky stylu Boha vody. Přece jenom na rozdíl od stylu Boha vody, co se nedal řádně naučit bez protivníka, byl styl Boha meče styl, co se zaměřoval na převzetí iniciativy a rychlého uchopení vítězství. Bez ohledu na protivníka.

Aby získala zkušenosti konkrétně v boji se stylem Boha vody naznačovalo, že měl v plánu nechat ji bojovat proti někomu ze stylu Boha vody. To si Reyda myslela. A v celém stylu Boha vody byl jenom jeden člověk, o kterém si Bůh meče nemyslel, že by proti němu dokázal vyhrát, aniž by se uchýlil k něčemu takovému.

„Co, to máš v plánu poslat tohle zvíře, aby mě zavraždilo?”

„Proboha ne. Jaký by mělo smysl zabít starou dámu, co sama zaklepe bačkorama?”

„V tom případě mi řekni, o čem přemýšlíš? Proč potřebuješ, abych ji naučila stylu Boha vody? S kým chce pro všechno na světě bojovat?”

Po těch slovech se Bůh meče široce a krutě ušklíbl.

„Eris támhle chce porazit Dračího boha Orsteda.”

„Proboha... Orsteda?”

Reyda se zatvářila velmi rozrušeně. I ona velmi dobře znala tuto osobu. I ona znala jeho sílu a že z nějakého důvodu dokázal použít techniky stylu Boha vody.

„Dračího boha? To je celkem velkolepý postoj, co máš. Myslíš, že to zvládne?”

„Myslím, že ano. Eris si to taky myslí.”

„Aha, aha. Tak tedy dobře. Sebedůvěra je důležitější než cokoli jiného.”

Nevěděla, jestli lhal nebo mluvil pravdu. Říct, že chtěli sejmout [Dračího boha], druhého na žebříčku Sedmi velkých světových mocností. To se dalo považovat akorát tak za žert. Ale Bůh meče se tvářil sebejistě a Eris se tvářila, jako kdyby to bylo přirozené, a ti dva pospolu měli takovou zvláštní přesvědčivost.

Navíc Reyda nepřemýšlela o ničem jiném, než že to bude zajímavé, kdyby to vážně udělali.

„Ale víš ty co, Bože meče. Nemám v nejmenším úmyslu učit někoho bez nejmenšího nadání. Nejdřív ji nech bojovat s mojí učenkou a pokud je dost silná na to, aby ji přemohla, pak mi nebude vadit ji sem tam něco naučit.”

Takhle zabije dvě mouchy jednou ranou. Ne, tři mouchy jednou ranou, pomyslela si. Rozdrtí tak aroganci své učenky a zároveň získá zkušenost v boji se stylem Boha meče. Pokud se jí nějak podaří vyhrát, pak se prostě akorát zúčastní něčeho vtipného a zábavného. Při takové vyhlídce jí zaplesalo srdce. Ačkoli Reyda patřila ke stylu Boha vody, byla to hlavně šermířka.

„Takhle to je, Isolde. Bojuj s ní.”

Učenka Boha vody. Ta žena jménem Isolde vstala.

„Poslouchala jsem váš hovor. Jsem Král vody, Isolde Krutá. Těší mě, že vás poznávám.”

Po tomhle Nina a Eris udělaly to samé. Postavily se čelem k Isolde.

„Já jsem Světec meče Nina Farion. Budu v tvé péči.”

„...Eris Greyratová.”

Na klevety stačí tři ženy. Ačkoli existovalo takové rčení, na tyhle tři to nesedělo a všechny si z koutu doja vzaly dřevěný meč.

„Jelikož to řekla paní mistrová, podřídím se, ale... nemyslím si, že někdo řádu světce mě dokáže přemoct,” zamumlala Isolde s rukou před pusou, jako kdyby to říkala jenom Reydě.

„...To je pravda. Prosím, jdi na mě zlehka,” řekla Nina.

„Pche...” odfrkla si Eris.

Isoldiny laciné provokace snadno rozjitřily génia stylu Boha meče, co se nechal snadno podnítit.

Část 3

Za hodinu se Eris bezduše zhroutila uprostřed doja.

„Haa... Haa...”

Oči měla otevřené a divoce dýchala. Isolde ji naprosto porazila. Erisin meč se jí ani jednou nedotkl.

Erisin meč se chlubil rychlostí, co se řadila mezi 10 nejrychlejších v tomto dojo. Díky svému tréninku máchání se její síla a rychlost blížila té Ghyslainině. A kvůli jejímu specifickému rytmu bylo těžké vyhnout se jejím úderům. Navíc jakmile se do toho přidaly techniky Boha severu, Erisina moc dalece přesáhla jakéhokoli běžného světce meče.

Ale Isolde naprosto vykryla všechny Erisiny údery a přidala k tomu své protiútoky. Kdyby používaly skutečné meče, za pouhých 30 minut by Eris zemřela v počtu trojmístné hodnoty.

„...”

Vedle Eris ležela Isolde. Když Isolde porazila Eris, Nina zase porazila Isolde. „Barbarský styl, co se točí kolem rychlosti a moci jako styl Boha meče, se nakonec nedokáže prolomit technikami kultivovaného stylu Boha vody.” Nina snadno rozdrtila Isoldiny ješitné myšlenky. Ninin úder bez milosti vyletěl proti Isolde a jako by ho to vtáhlo dovnitř, udeřil ji do spánku. Výsledkem byla Isoldina naprostá porážka. Stačil na to jediný úder.

„Výsledek byl celkem zajímavý, co?”

Tohle řekl člověk, co seděl na hlavním místě v dojo, Bůh meče Gull Farion.

„...”

Nina se Bohu meče hluboce poklonila. Řekl, že to byl zajímavý výsledek. Pravděpodobně si až do konce nemyslel, že by vyhrála. Ačkoli Ninu napadlo něco tak deprimujícího, jelikož dostala příležitost ukázat svůj růst, byla šťastná. I Nina měla ráda pocit vítězství.

„Ten výsledek nebyl ani zajímavý, ani nic jiného.”

Tohle řekla Reyda. Pro ni byl tento závěr přirozený. Zvíře, co se ani nesnažilo zakrýt svou krvežíznivost, bylo pro styl Boha vody jako snadná oběť. Eris byla rozhodně silná. Měla potenciál. Při svém vzezření uzlíčku bojového ducha byla v boji jako dítě seslané nebesy. Ale i tak nedokázala porazit styl Boha vody.

Co se týkalo boje mezi Ninou a Isolde, i tenhle výsledek byl pro Reydu očividný. Dokonce i v tomto věku a při takové schopnosti nebyla Nina ješitná. Pravděpodobně to bylo kvůli té dívce Eris, že neměla čas zješitnět. Výsledek tréninku bez ješitnosti bylo to, že byla schopná Isolde, která naopak trénovala s ješitností, porazit.

Když porovnala Nininy údery s Erisinými, nebyly nijak zvlášť rychlé. Naopak byly o něco pomalejší. Když přišlo na tíži úderu, Erisina schopnost protivníka přemoci byla pravděpodobně vyšší.

Ale Ninin úder nehnaly emoce. Nebyla v tom vůbec žádná krvežíznivost. Aniž by nějak připravila své emoce, jediným úderem. Ani nemluvě o krvežíznivosti, Isolde nedokázala pocítit ani úmysl udeřit.

„Ale byly to uspokojivé výsledky, ne? Co ty na to? Chceš se ode mě učit techniky Boha vody?”

Když se jí na to zeptala, Nina se jevila, že o tom chvilku přemýšlí, ale nakonec zakroutila hlavou.

„Ne, mám v úmyslu dokonale zvládnout styl Boha meče.”

„Aha, aha. To je v pořádku.” Reyda se se zájmem zasmála. „Gulle. Co ty na tohle? Nějakou dobu necháme ty tři trénovat spolu a necháme je, aby se spolu zdokonalily.”

„Jo. Pravděpodobně nemá co říct, když prohrála s Králem vody.”

„I naše dítě možná začne pilně pracovat, když bude mít před sebou nějaký cíl.”

Výsledek diskuze mezi Bohem meče a Bohem vody byl následující: Eris bude trénovat, dokud neporazí Isolde. Isolde bude trénovat, dokud neporazí Ninu. Jelikož měly na mysli stejný cíl a navzájem si vypíchnou vlastní slabosti, dá se čekat, že nějak pokročí. Byl to takový závěr.

„...Nino, nevadí ti to?”

„Ne, nevadí.”

Nina zakroutila hlavou. No ano, tentokrát se do toho zapletla s čiré zvědavosti. Zlepšovat se s nejlepší učenkou stylu Boha meče pro ni pravděpodobně bude také plus. Nina vyhrála. Ale Nina neměla pocit, že by Isolde nebo Eris byly pod ní. Navíc chápala, jaké jsou výhody přímého soutěžení; kdyby tu těch posledních pár let Eris nebyla, pravděpodobně by s Isolde nevyhrála. To si myslela.

„Dobrá. Takže takhle to asi uděláme. Ráno se držte svého vlastního učitele jako obvykle a jakmile se slunce začne klonit k západu, sejdete se a budete trénovat spolu.”

„Dobře.”

„...Jasně.”

Nina v tichosti přikývla a Eris také odpověděla, zatímco byla stále natažená na zemi. Ačkoli Isolde ležela stále v bezvědomí, Reyda neměla v úmyslu vyjádřit nějaké námitky.

Takhle začal Erisin trénink proti stylu Boha vody.

Část 4

Za měsíc.

Se dostali do zvláštní slepé uličky.

Eris porazila Ninu.

Nina porazila Isolde.

Isolde porazila Eris.

Zatímco se všechny držely svého vlastního tréninku, každý den několikrát čelily jedna druhé a vyměňovaly si názory. Isolde okamžitě vypíchla Erisinu slabost.

„Vypouštíš příliš mnoho krvežíznivosti, Eris. My ze stylu Boha vody dokážeme přečíst úmysly zabít, takže víme, kdy se blíží útok, můžeme se připravit.”

„I když mi řekneš tohle, já to nechápu. Co mám jako dělat?”

Eris poslušně poslouchala Isoldina slova. Ačkoli byla sebestředná a násilná, jak se zdálo na první pohled, také bažila po způsobech, jak zesílit.

„Hmm... Nino, ty před úderem nevypouštíš skoro žádný vražedný úmysl, jak to děláš?”

„I když se mě zeptáš na tohle... Jelikož člověk vyhraje, když je jeho meč rychlejší, není třeba něčeho jako krvežíznivosti, ne?”

Naopak pro Ninu bylo záhadou, proč Eris vždycky a za všech okolností vypouštěla svou krvežíznivost. „Když kolem není žádný nepřítel, jaký má smysl se tak užírat? Nebylo by lepší být normálně uvolněná?” Nina si myslela něco takového.

„Nechápu to,” promluvila Eris.

„Tak se na to podíváme. Tak co kdyby sis osvojila zvyk každý den jít do lázně, umýt se, řádně se najíst a myslet na toho milovaného chlápka, co zmiňuješ, když ležíš v teplém futonu, než usneš?”

„Co to kruci. Rudeus s tím nemá co dělat, ne?”

„Jo... Kruci, to poslední byl vtip. Každopádně to předtím dělej. Smrdíš a vypadáš nezdravě a je to vážně nevzhledné.”

„...Dobře.”

Sama Eris se nechtěla tak moc přepínat, až by se zhroutila. Čím víc trénovala, tím víc chápala, že Dračí bůh Orsted v jejích vzpomínkách třímal absurdní moc. Isolde, co byla přímo před ní, použila stejnou techniku jako Orsted. Ale jeho techniky byly mnohem a mnohem přesnější než ty Isoldiny. Orsted, co se stylem Boha vody neměl nic společného, překonal Krále vody v těchto technikách.

„Haa, proč nedokážu porazit takového člověka? Takhle přijdu o svou sebedůvěru.”

Nina si nahlas povzdechla. Na radu Boha meče Gulla Fariona trávila každý den racionálním tréninkovým programem. Racionálně trénovala své tělo, racionálně se stravovala a každý den trávila racionálně. Navzdory tomu všemu nedokázala porazit jasně neracionální Eris.

„...Protože to dělám tak, aby ses pohnula až po mě.”

„Ech?”

Nina si nemyslela, že by jí Eris kdy něco řekla. Eris byla sebestředná a normálně se vůbec nezajímala o problémy jiných.

„To mě naučil Ruijerd. Když použiješ pohled a tak, dokážeš lidi přimět pohnout se tak, jak chceš.”

„Ruijerd... Kdo to je?”

„Je to můj učitel.”

Nina po Erisiných slovech naklonila hlavu ke straně. Vážně nechápala, co Eris říkala.

To, co Eris normálně užívala, byla pokročilá technika, co ji naučil Ruijerd. Byla to jedna z technik válečníků z kmene Supardů, byla to krystalizace počinů, co ostřílení veteráni v boji dělali podvědomě.

„Jinými slovy naschvál podněcuješ útok svého protivníka, Eris?”

„Správně.”

„...”

Po Isoldině vysvětlení Nina pochopila i Erisina slova. Ačkoli to pochopila, neznělo to o nic méně podezřele a Nina podezíravě zahlížela na Eris. Nemyslela si, že by tahle žena, co vypadala, jako kdyby se narodila a žila v horách, byla schopná použít tak pokročilou techniku.

Naopak Isolde pochopila, že tohle bylo přesně to, co Eris dělala. Škola známá jako styl Boha vody byl primárně stanoven na protiúdery. I její techniky byly vymyšlené tak, aby přiměly protivníka pohnout se jako první.

„Aha. Děláš to, i když bojuješ se mnou?”

„Ano, ale ty na to nereaguješ, ne?”

„Přece jenom mě tak vycvičili... příště to zkus nedělat nebo zkus nevypustit krvežíznivost a výsledek bude možná trochu jiný.”

„...Zkusím to.”

Eris se zamračením přikývla. Ačkoli řekla, že to zkusí, nevěděla, jak měla ovládnout svou krvežíznivost. Přece jenom to nebylo něco vědomého, co by mohla ovládat. Tohle už jí samozřejmě řeklo spoustu lidí před tím. Ale Ruijerd ji naučil, jak tu překypující krvežíznivost místo toho použít, takže to vážně nechtěla slyšet.

„Ačkoli to je normálně nevýhoda, dokud jsi dost vysoko nad ostatními, není třeba to silou držet pod kontrolou.” Takováhle to byla myšlenka.

„Co mám dělat? Hele, Isolde, co děláš ty?”

„...Co se tebe týče, Nino, hm, ve stylu Boha vody máme trénink, kdy máme zavázané oči a musíme určit, odkud přichází skutečný útok, ale... jelikož jsem slyšela, že tuhle techniku často používají příslušníci Magické rasy, styl Boha meče by měl mít vlastní způsob, jak se s tím vypořádat. Aspoň myslím. Co takhle kdyby ses na to zeptala svého mistra?”

Isolde byla jak výtečná, tak chytrá. Mezi šermíři stylu Boha vody bylo mnoho pilných a vytrvalých lidí.

„Fuu, to nepůjde moc dobře... Ach, slunce co nevidět zapadne, co?”

S tím Nina ukončila jejich lekci.

„Takže zase zítra, co? …Tak nějak to je poslední dobou zábava, takže není nic divného, že tu jsme tak dlouho. Přece jenom je to poprvé, kdy vedu diskuzi s lidmi mé úrovně a věku,” řekla Isolde nadšeně.

„To je pravda. O mě platí to samé, Isolde,” souhlasila Nina.

Ačkoli Eris byla normálně tichá, jakmile na ni promluvila, zjistila, že její znalosti o boji byly široké a různorodé. Její znalosti se neomezovaly jen na techniky Boha severu, co se poslední dobou učila, ale také zahrnovaly techniky Magické rasy. Ačkoli měla Nina dojem, že je nepochopitelná opice, teď přehodnocovala její skutečnou hodnotu. Nebylo to tak, že by Eris používala necivilizované techniky, ale jen techniky z jiného směru. To si Nina myslela.

„...Pche.”

Eris byla stejná jako vždycky. I když se na rozkaz Boha meče účastnila těchto studijních sezení, normálně nevyjádřila svůj vlastní názor.

V těch chvílích si Eris vzpomněla na dalekou minulost: na ty doby, kdy studovala šerm spolu s Rudeem. V té době dělala něco podobného i s Rudeem, diskutovali o různých věcech a taky je napadlo spoustu nápadů. Rudeus to tak vždycky dělal. Ačkoli to bylo kvůli tomuto prostému a snadno pochopitelnému důvodu, pro Eris to bylo nesmírně důležité, a tak ji to přimělo komunikovat s ostatními.

„Takže já teď půjdu trénovat s paní mistrovou.”

„Za dnešek díky, Isolde.”

„Rádo se stalo, Nino. I tobě díky. Je pravda, že taky vytrvale sílím.”

Když se cesta rozdělila na stezky vedoucí k ložnicím a k hostinské oblasti, Nina a Isolde se s úsměvem rozloučily. Eris dál svižně kráčela k ložnicím.

„Taky ti děkuju, Eris.”

„...Zítra se mi úder podaří.”

„Těším se na to.”

„Pche.”

Eris dál pokračovala v chůzi, aniž by se otočila. Nina se Isoldě jednou poklonila a pak dohonila Eris.

„Eris, nevadí, když i po tomhle budeš dál trénovat, ale až skončíš, aspoň se vykoupej!”

Kdyby to byla obvyklá Eris, pustila by to jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nina si také myslela, že to je jen škoda dechu, ale smradlavé věci pořád smrděly, takže neměla na výběr a musela to říkat každý den. Ale Eris byla dneska jiná. Zatímco se tvářila mírně nešťastně, otočila hlavu a upřeně na Ninu zírala.

„To, co jsi předtím řekla. Bylo to doopravdy?”

„Předtím? Co jsem řekla?”

„Že když se každý den vykoupu a umyju a budu řádně jíst a když budu před spaním zakutaná v teplém futonu myslet na Rudea, že se zbavím své krvežíznivosti.”

„Uu...”

Nina měla knedlík v krku. To byly jen tak nahodilé hlášky, co ze sebe vypustila, aby Eris udělala, co chtěla. Ale nebylo pochyb o tom, že když se uvolní, zlepší se to. Proto na svém nápadu trvala.

„S-správně. Když budeš smrdět jako teď, ten chlápek, o kterém ses zmínila, se za tebou neotočí, víš?”

„Ne, otočil by se, víš? Rudeus přece jenom vždycky objímal moje propocená trička.”

„To...”

Zatímco si Nina vzpomněla na Rudea, kterého viděla jen jednou, představila si ho, jak zabořil tvář do dívčí propocené haleny. „Je to jenom úchyl.” Ale když viděla, že se Eris rychle začala tvářit nespokojeně, Nina to neřekla.

„Každopádně jsem slyšela, že když jsi příliš špinavá, dokonce i mužům se to začne protivit.”

„No, Rudeus umývání vážně nezanedbával, hm.”

„S-správně! Proto bys měla vlastní tělo rozhodně udržovat v čistotě.”

Eris o tom začala přemýšlet. Vzpomněla si na Rudea. Ačkoli ji napadlo, že by o něm neměla přemýšlet, rozptýlilo ji to a nakonec si na něj vzpomněla. Jakmile si na něj vzpomněla, rty se jí začaly roztahovat do šťastného úsměvu.

A pak si toho všimla. Když byla v tomhle stavu, pravděpodobně neměla ani trochu krvežíznivosti.

Takže pak na Ninu kývla.

„Dobře. Takže se půjdu vykoupat.”

„Jo, věděla jsem, že to řekneš. Je mi to jasné, takže to prostě vzdám... Cos to řekla?”

Eris na tu otázku neodpověděla a vrátila se do svého pokoje.

Nina stála na místě se zmateným výrazem na tváři.

---

Od té chvíle trvalo další rok, než byla Eris schopná rovnocenně bojovat s Králem vody Isolde.
---------------------------------------------

~ Juchů, a tímhle dávám 13. knize vale! ~

<Předchozí>...<Následující>