Kapitola 131 - Peklo

~ Nechci to zakřiknout, ale zdá se, že se situace na všech frontách uklidnila (...zuřivě klepu do všeho dřevěného...), takže nová kapitola. Rudeus konečně dojde ke zdárnému (?) závěru celé situace. ~

Část 1

V místnosti zůstalo pět lidí. Sylphy, Norn, Aisha, Roxy a já. A pásovec Jirou spokojeně spal před krbem, ale nemělo by vadit, pokud ho nebudu počítat. Lilia a Zenith byly v lázních. Než odešly, Lilia se mě zeptala, jestli budu v pořádku, načež jsem já přikývl. Chtěl jsem tuhle diskuzi ukončit bez Liliiny pomoci. Norn nešla do svého pokoje a zůstala tady s námi. Ale jak se dalo čekat, bylo toho na ni moc, protože pořád potahovala. Jelikož byla tatínkova holčička, bylo to pro ni horší než pro jiné.

„Takže ještě mám poslední věc.”

Když jsem tohle řekl, ty tři se na židlích narovnaly. Vyměnil jsem si pohled s Roxy. Bez jediného slova se přesunula ke mně.

„...”

Když jsem viděl Sylphino nadmuté bříško, váhal jsem s tím. Ale mám svou zodpovědnost. Jednoho dne bude taková i Roxy. Pokud například Sylphy řekne ne, tak Roxy bude muset své dítě porodit sama. Na tomhle jsme se prozatím dohodli. Samozřejmě mám v plánu jí poskytnout peníze a podporu.

„Přemýšlel jsem, že přijmu Roxy tady jako svou druhou manželku.”

„...Ech?”

Ten zmatený hlásek nebyla Sylphy, ale Norn. Postavila se a střídavě se dívala na Roxy a mě. Co se týkalo Sylphy, jen prázdně zírala.

„C-co to je?!”

„Mám v plánu to vysvětlit od začátku až do konce.”

Vysvětlil jsem, co se stalo na kontinentu Begaritto. O tom, jak zemřel Paul a jak jsem byl v depresi. O tom, jak mě Roxy zachránila. O tom, jak se zdálo, že jsem do Roxy zamilovaný. O tom, jak ji respektuji a chci, aby se stala členem naší rodiny.

„Ačkoli jsem neměl v úmyslu tě zradit, Sylphy, nakonec jsem svůj slib porušil. Omlouvám se.”

Poklekl jsem. Ačkoli byl na podlaze koberec, severní větry jsou studené, takže od podlahy záblo. Přitiskl jsem čelo k podlaze.

„Ech— počkej— Rudi?!” slyšel jsem Sylphin nervózní hlas.

„Pořád tě miluju, Sylphy. Ale možná jsem způsobil, že je Roxy těhotná. Musím za to přijmout zodpovědnost.”

„Ach, dobře.”

Čím víc slov ze mě vyšlo, tím mi zněla ubožeji. Ale byly to moje skutečné myšlenky. Když jsem se na Sylphy podíval, zjistil jsem, že se tvářila ustaraně. V mysli teď možná měla jeden velký zmatek. To je pochopitelné. Řekl jsem, že ji miluju a že se určitě vrátím. A když jsem se vrátil, byl jsem na dně. Přišel jsem o otce a o svou levou ruku. Ale protože jsem byl aspoň naživu, myslela si, že to je štěstí; a pak jsem najednou řekl, že chci z další ženy udělat svou manželku. Kdybych byl na jejím místě, křičel bych a křičel bych a zatratil bych ji. Ale budu mluvit. I kdyby to byly nesmysly, budu mluvit, abych to měl po svém.

„Sylphy. Prosím, odpusť mi a svol k tomu.”

„Není možné, aby ti odpustila, ne?!”

To byla Norn. Nezakřičela Sylphy, ale Norn. Vyrazila ke mně a chytila mě za límec.

„To hodláš říct, že víš, jak se Sylphy cítila, když na tebe čekala, bratře?!”

„...”

„Každý den říkala, jestlipak je Rudi v pořádku. A chtěla bych Rudiho vidět. A jestlipak už měl Rudi večeři. Víš, jak osaměle Sylphy zněla a jak se tvářila?!”

Nevím. I když to nevím, dokážu si to představit. Sylphinu tvář, jak na mě čekala. Sylphin osamělý hlas. Sylphina silueta, jak zahálela na židli a máchala přitom nohama.

„Myslela jsem si, že se nedalo nic dělat, když jsi nemohl zachránit tátu! Jelikož to byl tak těžký boj, že jsi dokonce přišel o ruku, myslela jsem si, že se s tím prostě nedalo nic dělat! Proto jsem si myslela, že kdybych tě obviňovala, jen bych tě otravovala, ale ty jsi měl čas se vyspat s jinou ženou a pak ji prohlásit za vlastní?!”

„Tak to není. Neměl jsem tolik času. To proto, že to bylo takhle, Roxy ignorovala vlastní pocity a pomohla mi.”

„Kdyby tam Sylphy byla, určitě by ti pomohla!”

To je naprostá pravda. Sylphy mi pomohla. To Sylphy vyléčila moje ED. Ale Roxy mi taky pomohla. Měla mě ráda a navzdory tomu, že věděla, že mám ženu, co miluju, byla připravená kvůli mně odhodit vlastní pocity.

„Norn, dokonce i ty bys to měla chápat, ne? Jak ses cítila, když ses zavřela u sebe v pokoji. Když jsi neměla žádnou jinou možnost. Když jsi měla pocit, že nic nezmůžeš. Jak bys mohla ignorovat člověka, co tě před tím zachránil?”

„Chápu to! Jsem ti vděčná, bratře! Ale tohle a tamto jsou dvě různé věci! Pokud budeš mít dvě manželky, pán Milis ti neodpustí!”

Aach. Aha. Norn byla věřící Milise, co? Ne, pravděpodobně to nemá co dělat s její vírou, hm. Udělal jsem něco špatného. Pokusil jsem se ignorovat rozum a prosadit si vlastní.

„Tak zaprvé, proč tak malé děcko jako ona?! Copak není stejně stará jako já?!”

Norn na Roxy zahlížela. Roxy se na Norn dívala stejně bezvýrazně jako normálně. Roxy je trochu vyšší, ale ten rozdíl pravděpodobně není ani deset centimetrů. Jak tak bezvýrazně čelila Norninu pohledu, řekla prostě: „...Možná jsem malá, ale pořád jsem dospělá.”

Nevím, co mám říct. Stačilo slyšet ten Roxin třesoucí se hlas a skoro jste viděli až do jejího nitra. Ale v závislosti na tom, jak to člověk vzal, se to dalo pravděpodobně vyložit jako drzost. Norn to rozzuřilo.

„Pokud jsi dospělá, neměla bys vědět, co to je hanba?!”

„...”

„To ti vůbec nevadí, že se nám takhle cpeš do rodiny?!”

„Norn, to jsi řekla příliš. To já jsem navrhl, aby se stala mojí druhou manželkou. Roxy neudělala nic špatného. Roxy se chtěla stáhnout,” pokáral jsem Norn silně.

Ale Norn dál pokračovala v Roxině obviňování, aniž by se na mě podívala. „Buď prosím zticha, bratře! Pokud se chtěla stáhnout, proč se toho nedržela? Nakonec akorát využila tvých slov, bratře!”

Napadlo mě, že bych Norn uhodil. Ale není třeba říkat, že na něco takového nemám právo. Pokud teď Norn uhodím, pravděpodobně se ze mě stane ničema v tom nejryzejším smyslu slova.

„...”

Po Nornině křiku zůstala Roxy chvíli zticha. Se svým obvyklým bezvýrazným výrazem svěsila hlavu a dívala se na podlahu. Nakonec hlavu zvedla a uklonila se Norn. „Máš pravdu. Nevím, co je hanba. Omlouvám se.”

Jak to řekla, zvedla se a pomalu vykročila. Sebrala si zavazadlo, co nechala v rožku místnosti, nasadila si klobouk a rychle odešla. Nemůžu ji zastavit. Chápu, proč jsou proti. Nemyslel jsem si, že by mi vyhověly a snadno to přijaly. Ale i tak jsem si myslel, že budu nějak schopen je přesvědčit.

Ale byl jsem naivní. Uvážil jsem momentální situaci. Bez ustání na Roxy slovně útočily. Pravděpodobně se cítila jako na trní. Její život teď možná dál půjde takhle. Když tak o tom uvažuju, nechtěla tu zůstat. Kdybych byl na jejím místě, prostě bych utekl někam hodně daleko.

Nemůžu ji zastavit.

Nemůžu ji tady držet.

Ale nemůžu dopustit, aby odtud Roxy odešla se špatným pocitem. To nechci. Chci se jí nějak odvděčit. Nepřivedl jsem ji sem, aby se cítila takhle. Přivedl jsem ji sem, protože jsem chtěl, aby byla šťastná. Nebo to bylo kvůli něčemu jinému?

Ne, přemýšlej. Co mám dělat? Co mám dělat, aby to Norn přijala?

Nedokážu nic vymyslet. Roxy odchází. Musím ji aspoň zadržet. Správně, i kdybych Norn uhodil a ona mě potom nenáviděla—

„Počkej!” slyšel jsem za sebou hlas. „Roxy, prosím, počkej!”

Byla to Sylphy. Postavila se, přiběhla k Roxy a popadla ji za ruku. Roxy se otočila a v očích měla velké slzy.

„Proč ji zastavuješ, Sylphy! Copak není v pořádku ji prostě nechat jít?!”

„Norn. Můžeš být chvilku zticha?”

„Ech?”

„Řekla jsi příliš, víš? Od začátku jsem neřekla ani slovo o tom, že ji odmítnu.”

Po Sylphiných slovech Norn celá oněměla a ztuhla.

„Prosím, posaď se.”

Sylphy se letmo ohlédla na ztuhlou Norn a usadila Roxy na pohovku. Roxy se nevzpírala a udělala, co se po ní chtělo. Sylphy se také posadila vedle Roxy.

„I když z toho vznikl trošku zmatek... zachránila jsi Rudiho, že, Roxy?”

Jak se jí na to zeptala, Roxy pokorně kývla. „...Ano. Ale měla jsem postranní úmysly, takže to nehodlám použít jako výmluvu.”

„Hm. Rudi je skvělý, že? Naopak kdybys řekla, že jsi neměla postranní úmysly, tak bych ti vůbec nevěřila.”

„...”

„Kdybych byla na tvém místě, myslím, že bych udělala úplně to samé.”

Sylphy se zatvářila mile a usmála se na Roxy. Roxina tvář byla ztuhlá.

A Sylphy s úsměvem pokračovala: „...Víš, upřímně řečeno jsem si myslela, že to je jen otázkou času.”

„Ehm, promiň, co jako?”

„Že si Rudi přivede další ženu.”

Že si já přivedu další ženu bylo jen otázkou času...

...Hm?

...Ha?

Není to náhodou tak, že mi nevěřila?

„Tím myslím, hele, Rudi je zvrhlík, ne? Proto jsem si myslela, že jakmile to nebude moct dělat se mnou, rozhodně to udělá s někým jiným. Se mnou to tak taky bylo; jelikož je Rudi upřímný, až to udělá, pravděpodobně si ji zkusí vzít za ženu. Nemyslela jsem si, že si ho budu moct monopolizovat navěky, víš.”

Chtěl jsem promluvit. Ale vážně je to tak, jak řekla. Nemám právo nic říct.

„Ačkoli upřímně řečeno jsem si myslela, že si přivede někoho jako Riniu nebo Pursenu nebo možná Nanahoshi.”

„Kromě toho jména Nanahoshi jsem o těch dalších neslyšela.”

„To jsou Rudiho kamarádky ze školy. Všechny jsou sexy s velkým poprsím.”

Ale Nanahoshi není nijak zvlášť sexy. Ne, něco takového teď není důležité.

„Upřímně jsem byla trochu rozrušená, protože ta vaše cesta byla tak drsná a taky zemřel Paul, ale... pochopila jsem to.”

„Co?”

„Přemýšlela jsem, co se děje, protože od první chvilky, co jsi přišla k nám domů, ses po Rudim nervózně dívala. Nejdřív jsem si myslela, že jsi nervózní z toho, že nám musíte říct o Paulově smrti, ale... ve skutečnosti to bylo přece jenom 'tamto'.”

„...”

„Roxy, přece jenom máš oči zamilované dívky.”

Zamilovaná dívka. Jak to bylo řečeno, Roxy v tváři celá zčervenala. „Promiň. Ukázala jsem ti něco nepříjemného...”

Roxy se stále rudou tváří sklonila hlavu. Z pohledu manželky by žena, co se na jejího manžela dívala s láskou, byla pravděpodobně trnem v oku. Takováhle úvaha se dá snadno pochopit. Ale Sylphy potřásla hlavou.

„Nebylo to nepříjemné, víš.”

„...Ale.”

„Jakpak bych to měla říct...” Sylphy zamyšleně naklonila hlavu ke straně a pak ze sebe rychle vypravila „hm” a přikývla. „Víš, už jsem o tobě dřív slyšela. Od Rudiho?”

„O čem?”

„Jenom že Roxy je mág, kterého respektuje. Před teleportačním incidentem a taky po naší svatbě říkal to samé.”

„...Totiž, úplně mě to zahanbuje.”

„Proto jsem na tebe taky trochu žárlila. Kdykoli o tobě Rudi mluvil, vypadal, jako kdyby po tobě vá~žně toužil.”

„...”

„Já sama jsem si myslela, že Roxy Migurdia je mág dost úžasný na to, že se s ní nikdy nebudu moct srovnávat.”

„...”

„Ale když jsem tě spatřila, když jsem o tobě přemýšlela jako o normální dívce, co je do Rudea zamilovaná, moje žárlivost zmizela.”

Jak to Sylphy řekla, sundala Roxy klobouk a pohladila ji po vlasech. Roxy na Sylphy vzhlédla, nevzdorovala a nechala se hladit.

Pak Sylphy promluvila: „I když Norn řekla, co řekla, vítám tě tu.”

Roxy vypadala naprosto šokovaně. I mě brada spadla šokem. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by to Sylphy tak snadno přijala.

„Sylphiette...”

„Jenom Sylphy stačí. Vycházejme spolu. Ehm, Roxy-chan...?” (Pozn.: Tady je záhodno poznamenat, že Japonci vám nikdy neřeknou jenom jménem a vždycky k tomu přilepí nějaké to san nebo chan nebo sensei apod. Jelikož to v češtině nepoužíváme, většinou to prostě umáznu...)

„Ehm, technicky mi letos bude 50, takže chan je trochu...”

„Ach, takhle to je. Jsi starší než já... Promiň. Tak mě tak napadá, že to tak je. Rudi mi to řekl, ale vidět to takhle ve skutečnosti, víš...?”

„Přece jenom jsem malá.”

„Ani já nejsem velká, víš?”

Roxy a Sylphy se střetly pohledem a zasmály se spolu.

„Budeme Rudiho podporovat společně, Roxy.”

„Moc děkuju, Sylphy.”

Jak to řekly, potřásly si rukou. Je to gesto naplněné zvláštním pocitem solidarity. Jak jsem to viděl, vydechl jsem si úlevou. Zdá se, že to bude v pořádku. Bezděky jsem dal své pocity najevo. Ale jak mě Norn viděla, celá se zamračila.

„Pokud Sylphy souhlasí, už nemám co říct.”

Zdá se, že to Norn stále nedokázala přijmout. Koutky úst jí visely dolů a zahlížela na nás s nespokojeným výrazem na tváři. Možná mě zase nenávidí.

Ale Sylphy ji tiše chlácholila: „Norn. Rudi není věřící Milise, tak mu odpusť.”

„Ale...”

„Dokonce i Paul měl dvě manželky, víš?”

„...To je rozhodně pravda, ale...”

„Norn. Řekneš tohle i Lilie?”

Vypadalo to, že Norn zalapala po dechu, a podívala se po Aishe, co seděla vedle ní. Aisha tam celou dobu seděla v tichosti s upjatým a řádným výrazem na tváři.

„Ach— ...Promiň, Aisho.”

„To nic, to nic. Já vím, že často říkáš věci bez rozmyslu.”

„...Co to je za způsob řeči?!”

„Tím myslím, podívej. Zrovna teď jsi řekla něco takového, ne? I když Sylphy řekla svoje, vnutila jsi nám vlastní myšlenky, ne, Norn?”

„Co—!”

Norn prudce vstala.

Když jsem viděl, jak měla zaťaté pěsti, pokáral jsem ji: „Aisho, řekla jsi příliš.”

„Ale brácho.”

„Chápu, co chtěla Norn říct. Upřímně řečeno navzdory tomu, co Sylphy řekla, to je abnormální situace. Když se jedná o neohleduplnost vůči pocitům jiných, pak jsem vinen stejně jako ona. Nesmíš Norn kritizovat.”

„No, když to řekneš takhle, brácho...”

„...”

Norn se tvářila komplikovaně. Jako kdyby nevěděla, co má dělat. Takový to byl výraz. „...Jdu spát.”

Rychle nakročila k odchodu z místnosti. Ale zastavila se a otočila se na mě, jako kdyby si najednou na něco vzpomněla. Zamumlala: „Ehm, bratře...”

„Copak?”

„Mohl bys mě příště naučit šermu?”

Chvilku jsem nechápal, co to řekla. Šerm. Myslela tím, že chce použít Paulův meč? Mám pocit, že kdyby se naučila jen sebeobranu jen tak šejdrem, akorát by si zničila tělo. Ale tohle je takový svět. Pravděpodobně je lepší, když bude umět šermovat. I když to pro ni bude jen malá síla, přece jen to bude lepší než nic. Problém je, jestli budu jako učitel co k čemu.

„Nevadí, když to budu já?”

„I když stále nedokážu přijmout, co jsi udělal, není to tak, že bych tě nenáviděla, bratře.”

„...Jo.”

Já tím myslel: Nevadí, když to bude někdo s nedokonalým šermem, ale... No, když mi bylo řečeno, že to není tak, že by mě nenáviděla, nehodlám ji odmítnout.

„Dobrá. Udělám si na tebe čas po škole nebo tak nějak.”

„Prosím.” S tímhle se Norn vrátila k sobě do pokoje.

„...”

Každopádně hádám, že výsledek je v pořádku, co? Nakonec jsem nic nedokázal, co? Zachránila mě Sylphina šlechetnost.

„Víš, brácho,” začala Aisha. „Zrovna teď vypadáš neuvěřitelně pateticky, víš?”

Bez odpovědi jsem s ní souhlasil.

Část 2

Po tomhle jsme my tři plánovali a diskutovali, jak to bude od teď.

Jak se budeme střídat ve spaní například nebo chvíle, kdy se budeme rozmazlovat. Možná to bylo tím, že jsme otevřeně mluvili o takových věcech, ale Aisha se rozhodla odejít.

„Takže, Roxy. Od zítřka jsem v tvých rukách.”

„Ano. Prosím, nápodobně.”

Navzdory reptání vypadala Aisha mírně spokojeně, proč asi? No, to je jedno. Teď jsme tu Sylphy, Roxy a já. My tři jsme teď započali diskuzi. Možná si říkáte, o čem to kruci mluvíme, když Paul zemřel. Ale právě proto chceme takové radostné téma.

„V podstatě to udělejme tak, že se k tobě Rudi bude chovat jako k hlavní manželce, a mě vyšetři trochu toho času, když budeš mít zrovna čas. Nevadí mi to.”

„To nepůjde. Musíme mít rovnocenné zacházení.”

„Ale...”

„Počet manželek se možná ještě zvýší, tak proč si trochu nevěřit?”

Možná ještě zvýší. Z těch slov jde cítit Sylphin nedostatek důvěry v mé spodní oblasti. Ale tentokrát to odpřísáhnu. Přísahám, že budu milovat jenom Sylphy a Roxy. Tentokrát, určitě.

„Upřímně mi je vážně líto, že se takhle vměšuju, takže se budu držet zpátky, dokud se dítě nenarodí.”

„Aha... No do porodu zbývá ještě měsíc, ale do té doby si budu Rudiho monopolizovat. Nevadí to?”

„Nevadí. Takže to udělejme tak, že se oficiálně stanu manželkou až za měsíc.”

„...”

Navzdory situaci jsem si nakonec pomyslel něco jako: taková škoda, že budu měsíc v celibátu. Pravděpodobně jsem ničema, co? Ale když pomyslím na to, že za měsíc až Sylphy porodí, budu moct spát s nimi dvěma, kolik jen budu chtít... Copak to tohle je? Můj synek začíná vstávat.

„...”

„...”

Nebo to jsem si myslel, ale jakmile jsem se poddal svým přeludům, ty dvě ke mně obrátily pohled.

„Ehmm, Rudi. Až to vážně nebudeš moct snést, řekni nám, dobře? Nějak se s tím vypořádáme.”

„Ne, nějak se s tím vypořádám sám.”

Bez ohledu na to, jak jsem špatný, v takovéhle situaci už nebudu dál podvádět. Nechám je pocítit, že člověk jménem Rudeus Greyrat neudělá chybu kvůli své sexuální třenici. To, že jsem ulehl s Roxy, bylo kvůli tomu, že to byla taková situace a navíc to byla Roxy. Co se týče toho, abych se zamiloval, pokud se neobjeví další ženy řádu Roxy, nebude s tím žádný problém.

Rozhodně už nebudu podvádět. Rozhodně, v žádném případě.

„Ach, ale copak taky nejsi těhotná, Roxy? V tom případě to po měsíci stejně nebudeš moct dělat, ne? Co budeme dělat?”

Po Sylphiných slovech se Roxy zatvářila omluvně. „Ehm, co se týče toho, co Rudi předtím řekl, myslím, že si to akorát vymyslel. Neměla jsem šanci nic říct, ale nejsem těhotná.”

„...Ech—?”

Není těhotná. Takže říct, že „to” nepřišlo...

„...Aach.”

Elinalize mě tahala za nos, co? Ta mrcha. Kruci. Mám pocit, jako kdybych skákal, jak si píská.

„Co se děje, Rudi?”

„Ach, to nebyla lež; jen jsem si to špatně vyložil.”

„Aha.”

Roxy se poškrábala po svých rudých tváří a řekla mi: „Ale v budoucnu se snažme ze všech sil.”

„Ach, ano. Dobře.”

Na mysli mi vytanulo spojení jako „šťastné plánování rodiny” a nedokázal jsem si pomoct a zašklebil jsem se. Aach, od teď to bude skvělé.

„Rudi je zvrhlík, že?”

„Jo. Rudi je zvrhlík, Sylphy.”

„Jaképak věci nás zvrhlý Rudi asi přinutí dělat.”

Zatímco jsme si takhle povídali, hodně jsme se nasmáli.

Takhle se mi podařilo získat druhou manželku.

Část 3

Poté Lilia a Zenith skončily s lázní a když nám Lilia připravila pokoje, šly spát. Jak jsme se předtím dohodli, spal jsem se Sylphy. Nechal jsem Sylphy, aby použila mé paže místo polštáře, a Sylphy se rozhodla spát čelem ke mně. Ještě jsme nespali. Střetli jsme se pohledem a v tichosti se na sebe dívali.

„Ohledně toho, co jsme před chvilkou probírali...”

Jako první promluvila Sylphy.

„Když jsi řekl, že nám musíš říct něco důležitého, a jak Roxy seděla vedle tebe, nakonec jsem si představila něco vážně smutného.”

„Co?”

„Myslela jsem si, že možná řekneš, že už mě nemiluješ a že mě hodláš opustit.”

„Něco takového bych neřekl.”

Který mizera by to řekl?

„Hm. Já vím.”

Sylphy se přesunula. Cítil jsem ji vrškem svého chybějícího zápěstí. Hladila mě.

„Ale přece jenom se vážně bojím. Mám pocit, jako kdybys mě hodlal opustit.”

Přemýšlím, jestli měla nějakou takovou předtuchu. Ale když tak o tom přemýšlím, tentokrát jsem byl vážně v nebezpečí. Možná bych dokonce zemřel.

„Bála ses kvůli mně?”

„Hm.”

„Malá, malá.”

Pravou rukou jsem Sylphy pohladil po vlasech. Sylphy přimhouřila oči a nechala mě, abych ji hladil. Když byste se podívali pečlivěji, vlasy už jí dorostly. Její nádherné, bílé vlasy. Brzy si je možná bude moct svázat do ohonu.

„Nechala sis dorůst vlasy, hm.”

„Přece jenom jsi řekl, že máš rád dlouhé vlasy, ne, Rudi?”

„Hm.”

Je tak roztomilá... I když na mě celou dobu čekala, já naopak...

„Promiň, Sylphy. Zradil jsem tě.”

„To nevadí. Tuhle tvoji část mám ráda.”

„Ale kdyby to bylo naopak, určitě bych hanebně brečel a křičel a urážel tě jako: určitě to musí být skvělý pocit, mě zradit, co? Víš?”

„Hmhuhu... něco takového neudělám. Přece jenom mám oči jenom pro tebe.”

Jak to Sylphy řekla, přiblížila svou tvář k mé a políbila mě na tvář. Z hrudi mi vytryskla láska. Ačkoli byla pravděpodobně nervózní, ačkoli se jí pravděpodobně chtělo plakat, nevyjádřila jedinou stížnost a přijala to. Budu ji milovat až do smrti.

„Sylphy.”

„Ehehe.”

Oplatil jsem Sylphino políbení polibkem na její měkkou a sleželou tvářičku.

„...”

V tomhle okamžiku bych se obvykle vrhl na skutečnou věc, ale dneska tady skončím. Přece jenom není možné, abych těhotnou Sylphy nutil do něčeho absurdního. Najednou jsem na břiše ucítil něco jako laskání.

„Aach, ne, Sylphy. Pokud se mě tam dotkneš, nebudu se moct udržet. No, mám zájem o hru v těhotenství, ale...”

„Ach, ne, Rudi. Ublíží to našemu dítěti, takže...”

„Hm?”

„Ech?”

Když jsem shlédl, zjistil jsem, že vedle Sylphina nápadného břicha je tam ještě větší hora. Zkusil jsem odtáhnout přikrývku. Když jsem to udělal, byl to...

„Jirou...”

Z pod postele přímo mezi mnou a Sylphy vystrčil hlavu obrovský pásovec. To by mě zajímalo, kdy se sem dostal. Vůbec jsem si ho nevšiml.

„Strkat lidem hlavu do rozkroku. Ty jsi ale úchyl, co?”

„Je jako ty, co?”

„Ne, já... Nedá se nic dělat. Budeme dneska spát spolu?”

„Hm. Dobře.”

Vstal jsem, popadl jsem další přikrývku a udělal z ní pro Jiroua pelech. Jirou se tam rozvalil a pomalu zavřel oči. I když vypadá jako pásovec, přijde mi jako velký pes. Zdá se, že mu brzy budu muset připravit malou komůrku, co? Chovat ho v domě nebude problém, ale odklízet jeho výkaly by bylo přece jenom otravné. Počkat, zajímalo by mě, jestli ho můžu vycvičit jako psa. No, hádám, že budu mít s rodinou další diskuzi.

„Dobrá. Asi je na čase jít spát.”

Chtěl jsem vklouznout do postele ze Sylphiny pravé strany, ale zarazil jsem se. Pak jsem vlezl zleva a chopil se její ruky. Sylphy nahlas zalapala po dechu a stiskla mi ruku na oplátku.

„Dobrou noc, Sylphy.”

„Hm. Dobře si odpočiň, Rudi.”

Potom jsem spal jako dřevo.
--------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>