Kapitola 130 - Hlášení (1)

Část 1

Bylo to trochu zmatené.

Nejdřív Aisha odběhla do školy, aby přivedla Norn. Byla ohleduplná kvůli té situaci s Roxy? Nebo pro ni bylo těžké zůstat? Nebo to bylo proto, že jsem zavolal Gisua? Zdá se, že Elinalize měla původně v plánu se hned vrátit za Cliffem, ale prozatím odolávala.

Dokud se nevrátí, požádal jsem Sylphy, aby mi řekla, co se stalo, když jsem tu nebyl. Sylphy chápala, že jsem nejdřív chtěl vědět o věcech tady, nestěžovala si a začala vysvětlovat.

Ze všeho nejdřív Sylphin stav. Zdá se, že všechno pokračuje dobře. Podle doktorových slov se i porod dítěte blížil podle plánu.

Zdá se, že i všichni moji přátelé byli v pořádku. Když na škole nedávno došlo k nějakému malému incidentu, najednou se objevila Nanahoshi a urovnala to. Udělat něco pro člověka z tohoto světa, konečně trošku změnila ten svůj způsob rozmýšlení?

Aisha a Norn spolu vycházely dobře, aniž by se nějak zranily nebo onemocněly. Zdá se, že Aisha rychle rozšiřovala svůj zájem o zahradničení. Zdá se, že ve svém pokoji začala pěstovat nový druh rostliny. Mám si vyčlenit chvilku, aby mi to ukázala?

Zdá se, že Norn se ve škole stala něčím jako idol. Dokonce existuje i něco jako její fanklub. Norn je přece jenom celkem roztomilá.

Dokonce i Zanoba, Cliff, Rinia a Pursena se čas od času zastavili u nás doma, aby se podívali, jak to vypadá. Zdá se, že Ariel si tak nějak stěžovala, že jsem se nezastavil a nerozloučil se s ní. Ach, správně; zdá se, že jsem na to zapomněl. Až ji příště uvidím, omluvím se jí. Měl bych se snažit můj dluh vůči ní nijak dál nenavyšovat.

Každopádně podle toho, co jsem slyšel, se zdá, že se všem daří dobře. A až mi to čas dovolí, řeknu ostatním, co se stalo mě.

Ale zdá se, že po Badigadim nebylo ani vidu, ani slechu. No, stejně to není tak, že by se takovému nesmrtelnému chlápkovi něco stalo.

Takže co se stalo za poslední půlrok? Moje vždy tak roztomilá Sylphy se prstem dotkla brady a popřemýšlela o tom.

„Vážně, nic závažného se nepřihodilo, hm?”

„Správně. Nestalo se vůbec nic, čím by ses musel trápit, Rudi.”

„Aha.”

„Spíš se pojďme bavit o tobě, Rudi. Co se přihodilo tobě?”

„Ach. Řeknu vám to. Ale až se všichni sejdou. Jsou k tomu jisté důvody.”

„...Dobře. Ach, jsem tak ráda, že ses vrátil.”

Takže jak jsme si takhle povídali, vrátila se Roxy. Pozval jsem Gisua a ostatní do obýváku. Jsou to: Gisu, Talhand, Lilia, Vera, Shera, Elinalize a Roxy. Spolu se mnou a Sylphy to je devět lidí? I když bylo v místnosti tolik lidí, je dost velká, aby se tam vešli i další.

„Och, to je tvoje manželka, seniore? Hehe, je roztomilá, co? Jsi šťastný muž, seniore.”

„Je to taky moje vnučka!”

„No, zdá se, že i z potomků téhle sprosté potvory se můžou stát zářící drahokamy.”

„Cos to řekl?!”

Úkosem jsem se podíval na to dohadování mezi Elinalize a Gisuem a pak ti dva Sylphy řádně pozdravili. Sylphy se na sedačce napřímila a vrátila jim pozdrav ve formálním duchu.

„Ráda tě poznávám, já jsem Roxy... Migurdia.”

„Roxy? Tak to jsi mistrová, kterou Rudi vždycky tak moc chválí?”

„Ano, no tak nějak... nevím, jestli jsem vážně ten člověk, kterého ze mě Rudiho hrdé vychloubání udělalo.”

„Ráda tě poznávám? Rudi o tobě vždycky vyprávěl, já jsem Sylphiette, je mi ctí se s tebou setkat.”

„N-nápodobně...”

Roxy celou situaci velmi znepříjemnila. I když jsem s ní o tom nedávno mluvil, samozřejmě že to dopadne takhle. Ale ta konverzace už dávno pominula.

„Dlouho jsme se neviděly, paní Sylphiette.”

„Lilio, jak dlouho jsme se neviděly!”

Lilia se před Sylphy uctivě narovnala a pak se hluboce poklonila. Zdálo se, že Sylphy měla z jejich setkání radost a úsměv se jí rozšířil po celé tváři. Ale brzy se ten úsměv změnil na napjatý.

„Ehm, to, jak jsi mi řekla paní Sylphiette... mohla bys mi říkat Sylphy jako předtím?”

„To nemohu. To proto, že ses provdala za pana Rudea, takže tě nemůžu oslovovat jako předtím.”

„A-aha...”

Sylphy z toho cítila závazek. Možná to bylo proto, že všechny záležitosti domácnosti se naučila od Lilie. Když bych to uvedl na správnou míru, Lilia byla pro Sylphy něco jako mistrová. Hodně jako Roxy pro mě. V tom případě je přirozené, že je člověk respektuje.

„Teto Zenith, už je to dlouho, co jsem tě viděla,” promluvila Sylphy nakonec k Zenith.

„...Ehmm... teto Zenith?”

„...”

Zdálo se, že Zenith i po opakovaném Sylphinu oslovení zůstala duchem nepřítomna.

„Ehmm...”

Sylphy spatřila ustarané tváře všech shromážděných. Přemýšlím, jestli jí bylo nepříjemné, že se za mě provdala, přece jenom mi přišlo, že to měla všechno napsané na tváři.

„Sylphy. To s otcem a matkou je... no, až se vrátí Norn, všechno to vysvětlím.”

„Ach, to mi připomíná, že jsem ještě neviděla Paula...”

Když jsem se o něm zmínil, Sylphy se začala rozhlížet po Paulovi. Ale zdálo se, že si přitom něco uvědomila, když viděla všechny ty střízlivé tváře. A zavřela pusu a byla zticha.

Bylo ticho, až dokud nepřišla Norn. Všichni zde shromáždění došli k nevyslovenému pochopení.

Část 2

Po chvilce se vrátily Aisha a Norn. Obě dvě lapaly po dechu, jak sem spěchaly.

„Br-bratře. Byla to dlouhá cesta, díky, že ses vrátil!”

Norn, co pořád přerývaně dýchala, se přede mnou hluboce uklonila. A jak spatřila moji ruku, zdálo se, že ji to vyděsilo.

„Bratře, tvoje ruka. Jsi si jistý, že jsi v pořádku?”

„Neboj se, jsem v pořádku. Ačkoli je teď pro mě hodně věcí nepraktických, alespoň necítím žádnou bolest.”

V porovnání s tím, o čem po tomhle budu muset mluvit, je moje levá ruka jen maličkost.

„K-když to říkáš.”

Norn, co pořád těžce oddechovala, se nervózně rozhlédla po místnosti a zamumlala „ha?”, zatímco se posadila na jednu židli. Aisha následovala jejího příkladu, přišla ke mně a zeptala se mě na jednu věc.

„...Brácho, než začneš mluvit, nebylo by lepší, kdybych všem nejdřív uvařila čaj?”

„To je dobrý nápad. Nechám to na tobě, protože to vysvětlovaní nějakou chvilku zabere.”

„Ach, omlouvám se. To jsem měla udělat já, že? ...Pomůžu ti.”

„Ne, zvládnu to, nemusíš se namáhat, paní.”

Po tomhle se Aisha hned dala do práce. Všichni měli svůj čaj, zavazadla dala na jedno místo, svrchníky mokré od sněhu pověsila na věšáky, všem rozdala domácí papuče a jejich mokré boty nechala uschnout nedaleko krbu.

Z nijak konkrétního důvodu jsem ji při tom všem mohl jen pozorně sledovat. Ale nebyl jsem to jenom já, kdo ji sledoval. Taky na ni byla pozorně zaměřená Lilia. Když bych o tom chvilku popřemýšlel: během pátrání v labyrintu takhle vždycky dřela Lilia. Ta žena nedokázala nic udělat, zatímco všichni mlčeli.

„Aisho.”

Lilia si vybrala tu správnou chvilku, kdy se dala Aishina práce přerušit, a zavolala na svou dceru.

„Ano, copak, matko?”

„Zdá se, že sis dávala pozor, abys pana Rudea nezatěžovala, a řádně jsi pracovala.”

„Ano.”

„I když jsi s panem Rudeem pokrevně spřízněná, nezapomeň, že to je také patron tvého života. Nadále neztrácej soustředění a vždycky si řádně plň povinnosti jako služebná v této domácnosti.”

„Ano, matko.”

Aishina odpověď byla rozhodná a Lilia se chovala profesionálně. Nebyla to konverzace mezi rodičem a dítětem. No, mohlo by to být i tak, že zrovna teď se Lilia akorát chová rozvážně. Protože od teď budu muset vysvětlit něco těžkého:

„Takže když už jsme všichni tady, začnu.”

Ačkoli jsem se zdráhal, neměl jsem na výběr a musel jsem mluvit. Protože tu nebyl Paul, aby to udělal za mě.

„Ehmm, bratře, otec tu ještě není...” vložila se do toho Norn nejistým hláskem.

Přemýšlím, jak moc naštvaná bude. Prosila mě, abych pomohl tátovi, a já jí řekl, aby to nechala na mě. A pak aby se ode mě dozvěděla, že otec zemřel. Přemýšlím, jestli mě z toho bude obviňovat. Pokud bude muset někoho vinit, pak nevadí, když bude vinit mě. Protože jsem nedokázal splnit její přání.

Rozhlédl jsem se po všech kolem a pak promluvil: „Otec... Paul Greyrat zemřel.”

„Eech...?”

Norn krátce, zmateně vykřikla. Sylphy se snažila zakrýt bolestný výraz. Aisha otevřela oči dokořán a pevně sevřela svou pěst.

„Tohle je rodinné dědictví.”

Jak jsem to řekl, rozložil jsem na stůl zbývající vybavení, co kdysi patřilo Paulovi. Meč, krátký meč, brnění a pohřební urnu. To byly čtyři předměty po našem drahém zesnulém.

„...P-proč?!”

Norn se postavila a přiblížila se ke mně.

„I když ses tam vydal! Jak to, že otec musel zemřít?!”

„Promiň... prostě jsem nebyl dost silný.”

„Ale bratře...!”

Norn na mě dál tlačila a užuž mě chtěla chytit za klopy. Ale zdá se, že se její postup zarazil.

„...”

V jejích očích se odrážela moje levá ruka. Norn skákala pohledem od mé levé ruky, k dědictví na stole a mojí tváří. Skoro okamžitě se v jejích očích začaly sbírat slzy.

Ačkoli jsem se cítil provinile, dál jsem mluvil: „Dobrá, teď dopodrobna vysvětlím, co se stalo.”

„...fňuk... D-dobře.”

Aisha Norn zezadu položila ruku na rameno. „No tak, Norn.”

„Jsem v pořádku, chápu...!”

Norn setřásla Aishinu ruku a vrátila se na své místo. Aisha tam zůstala jen tak stát, ale pak se brzy vrátila za své místo za Sylphy.

„Takže, odkud mám začít—”

Stručně jsem shrnul každou prožitou událost. Moje cesta s Elinalize do Lapanu a pak tamější shledání s Paulem. Jak jsme se spolehli na informace ohledně Zenith; jak jsme s Paulem a jeho družinou pokořili labyrint. Jak to šlo hladce až do konce; a jak jsme potom měli těžkosti najít strážce labyrintu. Jak jsem já přišel o ruku a Paul o život. Že i když jsme Zenith zachránili, stal se z ní invalida. A po cestě zpět, jak se Gisu staral o zásoby a pak nás pomalu zase přiměl všechny mluvit.

A nakonec to Norn řekla: „Takže to je tak, že jste vlastně nezachránili ani otce, ani matku?”

„Obávám se, že to tak je.”

S těmi slovy jsem pomalu přikývl. Přišlo mi, že Norn vstaly všechny vlasy na hlavě. Ale nevybuchla. Zatímco se kousala do spodního rtu, neustále zírala na moji levou ruku.

„Vážně ses snažil ze všech sil, bratře?”

„Věřím, že jsem do toho dal všechno, co jsem měl.”

„Tak pokud ses snažil tak moc a stejně to skončilo takhle špatně, pak by nezáleželo na tom, kdo by šel...” pokusila se Norn říct něco, díky čemuž by znovu nabyla svůj klid. Ale slzy do očí jí vhrkly stejně rychle. „Ale každopádně... aby otcova smrt byla k ničemu... fňuk... béé... BÉÉéééééé!”

Pak se rozsypala, z očí jí padaly krokodýlí slzy a už se nedaly zastavit.

Plakala. Norn plakala. Nahlas brečela. Byl to pláč, co se mi zakousl hluboko do srdce. Je to hlas, co křičel, aby jí někdo pomohl ulevit od té bolesti. Norn brečela velkolepě. Brečela a brečela. Brečela s „béé, béé”. Brečela kvůli skutečnosti, nad kterou až do teď ostatní nemohli tesknit. Všichni jsme to poslouchali, ten Nornin srdceryvný pláč.

Chvíli to trvalo. Ale Norn konečně přestala brečet. Oči měla opuchlé a zarudlé a ještě škytala. Ale pak se otočila na mě a v jejích očích byla vidět jediná odhodlanost.

„Bratře...”

„Copak?”

„Totiž, tátův meč, já... škyt... nevadí... když si ho vezmu...?”

Norn přitom ukazovala na Paulův milovaný meč. Ten meč, co už Paul měl, když jsem se narodil. Paul měl tenhle meč velmi dlouho. A vždycky ho měl s sebou.

„Ach. Dobře. Musíš se o něj starat. Ale nesmíš ho používat zbrkle.”

„...?”

„Neměla by sis myslet, že jsi silná jen proto, že máš meč.”

Tohle, bylo to zhruba v době mých pátých narozenin? Když mi dal Paul meč a řekl mi to samé?

„Rozu...mím.”

Když jsem Norn řekl něco takového, pevně si přitiskla meč k hrudi. Věřím, že to je silné dítě. V takovéhle situaci by nebylo nic divného, kdyby se zavřela ve svém pokoji a jenom brečela. Řádně se Paulově smrti postavila čelem. Na rozdíl ode mě, co se dopustil té vážné chyby, kdy jsem se nedokázal zase postavit na nohy bez Roxiny pomoci.

No ano, je to tak silné dítě. Co se týče ostatního dědictví, rozdáme si ho v rodině. Aisha si vybrala krátký meč a mě zůstalo brnění. Později udělám pro urnu hrob a zahrabu ji tam.

Ačkoli ve chvíli, kdy jsem tenhle úmysl domyslel, Zenith se v poklidu přesunula ke stolu a vybrala si brnění.

„...Matko?”

„...”

I když jsem na ni zavolal, Zenith nic neřekla. Jako obvykle se akorát dál chovala jako invalida. Ale ten pohyb na mě působil, jako kdyby pochopila, co přesně se tady odvíjelo. Byla to náhoda? Ne, tahle Zenithina část, její jádro, je možná pořád netknuté.

Každopádně i když to dopadlo tak, že jsem sám neměl žádnou upomínku, nevadí mi to. Protože jsem od Paula dostal tolik jiných věcí.
---------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>