Kapitola 108 - Život s mladšími sestrami

Část 1

Uplynul jeden měsíc.

Prostřídala se roční období, nastalo teplé období. Je to druhé léto od doby, co jsem přišel do tohoto města. Není dost teplé na to, aby se tomu dalo říkat léto, ale lidé začali nosit mnohem lehčí oděv. I studentky na škole a Aisha se svým služebným oděvem začaly nosit krátké rukávy, je to pastva pro oči.

A Sylphy také doma často nosí trička bez rukávů. Předtím neměla tak jednoduché oblečení, ale zdá se, že poslední dobou si ho kupuje kvůli mně.

Sylphy se spoustou holé kůže. Je to vážně osvěžující. Po jednom pohledu na Sylphinu malou postavu s bílými rameny jsem začal mít pocit, že ji chci spontánně zezadu obejmout.

Je to dobrá doba. V této zemi přece jenom není černý hmyz, co by bez povšimnutí vnikl do domu a zůstal tam.

Když už mluvíme o černé, poslední dobou jsem neviděl Badigadiho. Kam se ten chlápek asi poděl?

Část 2

Takže, za ten jeden měsíc došlo k různým změnám.

Zaprvé si Norn našla pár kamarádů. Není to jen nějaký chlápek, stýkala se také s dívkami ze své třídy. Zahlédl jsem ji, jak se pohybuje ve skupince dvou chlapců a tří dívek.

Mezi nimi je i desetiletá dívka, co mluví velmi žensky a s hihňáním. Co se Norn týče, jsou to její první kamarádi. Jako její starší bratr bych je rád alespoň jednou pozdravil. A proto jsem jí řekl, aby je za mnou aspoň jednou přivedla, ale Norn to odmítla. Zdá se, že je trochu trapné nechat své přátele setkat se s rodinou.

Každopádně se zdá, že z mého napochodování do její třídy nevzniklo nic divného. Trochu se mi ulevilo.

Vztah mezi mnou a Norn pokračuje příznivě.

Nejnápadnějším bodem toho všeho je fakt, že mě nedávno požádala, abych jí pomohl se studiem. Byl jsem z toho nadšený. Myslel jsem ji, že ji poučím o všech svých tajných technikách. Ale uvážil jsem, že kdybych byl až příliš natěšený, Aisha by se pravděpodobně naštvala.

Udělali jsme to tak, že ji po škole učím v knihovně. Co se doby týče, je to zhruba hodina. Opakuje si věci, co se naučila během dne a připravuje se na zítřejší vyučování. Jenom tohle by mělo udělat velký rozdíl.

Norn pilně studovala, ale nedá se nic dělat, hodně z toho byla jenom planá snaha. Hádám, že neví, jak vědomosti aplikovat do praxe. I když říkám tohle, není až tak špatná jako Eris nebo Ghyslaine. Pokud se bude snažit, bude na průměrné úrovni.

„Tak mě tak napadá, Ruijerd řekl, že se narodil v kraji Babinos. Bratře, ty jsi procestoval Magický kontinent, že? Víš, kde to je?”

„Hm? Nemám ponětí. Ale slyšel jsem, že to je blízko kraje Begoya. Nikdy jsem tam nebyl.”

Během studování Norn začala být schopná si povídat. I když říkám tohle, Norn mluví skoro pořád jenom o Ruijerdovi. Když bych měl zmínit naše společné téma, bude to Ruijerd. Přece jenom se zdá, že je důležité, aby měli lidé jedno společné téma. Já jsem taky rád, že mám partnera, s kterým můžu sdílet příběhy o Ruijerdovi.

„Aha... jaký je Magický kontinent?”

„Všichni tamější netvoři jsou obrovští. A mají i značně jinou kulturu, ale hádám, že to není tak moc odlišné od kultury tady. Je to normální místo, kde žijí lidé.”

Norn se mnou často mluví zdvořile. Hádám, že bude ten typ zdvořilé mladší sestry. Možná že tak nějak upravuje vzdálenost mezi námi, protože třeba s Aishou zdvořilou řeč nepoužíváme.

„Ach, bratře, vyprávěl ti Ruijerd o původu jejich kopí?”

„Tohle? Byl to příběh plný slz, co?”

„Správně... přemýšlela jsem, jestli bychom s tím nemohli něco udělat.”

„...Jo.”

Je na čase, abych pokročil se svým plánem.

Část 3

Výroba sošek Supardů a prodej sady jedné sošky a knížky. Tenhle plán pořád existuje.

Ačkoli s Juliinou celkovou magickou mocí je pořád nemožné vyrábět sošky ve velkém. Ale možná je na čase, abych vyrobil nějaký prototyp.

Co se týče té knížky o kmeni Supardů, problém je, že napsat to nějakou dobu trvá.

Nedávno jsem si osvojil pokročilou léčivou magii a mírně pokročilou detoxikační magii. Ačkoli by se dalo říct, že mám dobrou paměť, zabralo mi to celkem dlouho.

Copak bych se měl učit dál. Hodiny pokročilé detoxikační magie si přiberu jen v tom případě, že nebudu mít nic jiného, co bych se chtěl naučit. Mohl bych se stejně dobře pokusit najít někoho, kdo by mě naučil ohnivou a větrnou magii řádu světce. Ne, řád světce se v podstatě zaobírá manipulací počasím, nikdy se nepoužívají bez rozmyslu. Nebude vadit, když se to naučím, ale chci se naučit něco víc praktického. Jako třeba jízdu na koni... Zrovna v době, kdy jsem o tomhle přemýšlel, nastala ta správná doba.

Rozhodl jsem se ten volný čas věnovat psaní. Navíc jsem začal psát během doby, kdy jsem vyučoval Norn.

Kniha, co upřímně vypovídá o minulosti kmene Supardů. Vážně nejsem tak zběhlý v uspořádaném psaní, ale jsem si jistý, že to nějak zvládnu.

...To jsem si myslel, ale teď když došlo na samotné psaní minulosti, nevím, jak bych o tom měl psát. Přemýšlím, jestli by nebylo dobré to všechno shrnout jako dokument. Možná by nebylo špatné o tom psát ve stylu deníku.

Tak zaprvé se často říká, že je lepší nepsat jen tak a hned zkraje psát velkolepě. Myslím, že 10 stránek bude dobrý rozsah. Pak to opíšeme jako časopis, přiložíme ho k sošce a rozdáme je. V tom případě si jsem jistý, že by bylo dobré, aby to mělo literární styl. Hádám, že by šlo, abych to pojal jako téma dobra proti zlu a Laplace by byl ten špatný... Ne, copak z Laplaceho neudělali hrdinu Magického kontinentu? Kdybych ho vykreslil jako špatňáka, mohl bych si vysloužit nepřátelství.

„Bratře, co děláš?”

Zatímco jsem dumal nad různými věcmi, přišla za mnou Norn a zeptala se.

„Hm, přemýšlel jsem, že napíšu knížku o chvályhodných skutcích Ruijerda. Ale nevím, kde bych měl začít.”

„Fuu... hm...”

Jak jsem to říkal, Norn se podívala na papír. Na něm byl nadpis „Historie sporů a pronásledování velkého válečníka Ruijerda”. Zatím jsem napsal asi jenom jednu stránku a byl to jenom náčrt člověka jménem Ruijerd. Jelikož to vycházelo z mé předpojatosti, značně se blížil světci.

„To jenom tohle?”

„Hmm, ještě to není, chci napsat víc.”

Nevím, od čeho by bylo dobré začít psát. Ten příběh o jeho boji během Laplacova tažení mi pořád zůstával v paměti a potom vím i o jeho historii pronásledování. Ale jelikož jsem to slyšel už před několika lety, je to tak nějak mlhavé. Napadlo mě, že by nebyl špatný nápad udělat si něco jako poznámky.

„N-nevadilo by, kdybych taky pomohla?” začala Norn nervózně.

Když jsem si ji vyslechl, zdá se, že si Ruijerd vzal každou noc mou sestřičku na klín, hladil ji po vlasech a povídal jí příběhy z minulosti. Jak je tohle možné. I když já jsem na Ruijerdově klíně nikdy neseděl, jenom Norn, to je ale nefér. Ne-ne, tak to není.

„Och, to by mi hodně pomohlo. Ale nezanedbávej kvůli tomu vlastní studium.”

„Dobře.”

Přesně takhle z toho vzniklo to, že jsme na té knize pracovali spolu s Norn.

Od toho dne jsme po vyučování začali psát příběhy o Ruijerdovi. Literární styl to byl nešikovný a plný neohrabaných míst. Ale záhadné bylo, že když jsem to četl, vzpomínal jsem na Ruijerda a tekly mi slzy. Bylo to něco takového. Možná to je tím, že Norn má literární talent. Ne, to by mohla být předpojatost hloupého staršího bratra.

Ale když má člověk něco rád, jen z toho samotného pocitu dojde šikovnosti. I takové rčení existuje. Přesně takhle pokud v tom vytrvá, možná z ní vyroste skvělý spisovatel.

Prozatím jsem prostě jen dál opravoval místa, kde mi to přišlo nesprávné, a rozhodl jsem se nad její pisatelskou aktivitou dohlížet.

Zdá se, že místo toho, abych to psal sám, když to napíše Norn, vznikne z toho něco mnohem víc zajímavějšího.

Část 4

No, teď když jsem začal vycházet s Norn, došlo k malé změně i s Aishou.

I když říkám tohle, není to tak, že s Norn začala vycházet. Jejich vztah není moc dobrý jako obvykle, ale možná proto, že jsem jí o tom řekl, už na ni tak moc neshlíží a nehádá se s ní. Jelikož to došlo až do tohoto bodu, trochu mě to trápilo. Přece jenom to možná dusí v sobě, i když chce něco říct.

„Aisho. Pokud máš něco na srdci, tak mi to řekni, dobře?”

Prozatím jsem řekl tohle. I když se můj vztah s Norn zlepšil, nemám v úmyslu přezírat svůj vztah s Aishou.

„Co mám na srdci, hm?”

„Jo, například pokud si Norn všímám příliš a chceš, abych se i o tebe staral víc. Nebo pokud si chceš vzít volno, protože jsi z práce unavená. Nebo pokud chceš celý den spát...”

„Znamená to něco, co chci?”

Aisha si přiložila prst k bradě, naklonila hlavu ke straně a poslouchala. Je to rozkošné chování.

„Správně. Přece jenom nebude vadit, když si řekneš o něco jen pro sebe. Neostýchej se, jo?”

„Pro sebe... tak jedna věc.”

Aisha se škádlivě zasmála. O copak mě chce asi požádat. Jestlipak má spadeno na moje tělo. Řekl jsem, že ji vyslechnu, ale neřekl jsem, že jí to splním. Kdybych řekl něco takového, možná by se naštvala.

„Prosím, vyplácej mi plat!”

Když jsem ta slova od Aishy zaslechl, cítil jsem se tak nějak zmateně. „Plat...?”

Když tak o tom přemýšlím, jako služebná pracovala pohotově. A to takovým způsobem, že je divné, že jsem jí do teď neplatil. Ne, přece jenom je z rodiny, takže na tom není nic divného.

Jinými slovy je to tamto. Kapesné, že? Jelikož pomáhám s domácími pracemi, dej mi prosím kapesné. Je to taková situace.

„Dobrá, chápu,” přijal jsem příjemně.

Co se týče konkrétního obnosu, já, Sylphy a Aisha jsme o tom diskutovali a nakonec se spolu rozhodli. Mysleli jsme, že Aishe dáme trochu vyšší částku, ale ona to odmítla. Odmítla to, protože to bylo moc. Vážně je téhle holce jenom deset let?

Nakonec to dopadlo tak, že to byla přiměřená částka. Dohodli jsme se na spravedlivé částce.

„Když máš teď plat, co si za něj hodláš koupit?”

Prozatím se zkusím zeptat. Prozatím a pro případ. Ale prozatím nesejde na tom, co si koupíš.

„Různé věci.”

Ale Aishina odpověď byla okamžitá. Totiž, rád bych znal obsah těch různých věcí... Zrovna jak jsem si tohle pomyslel.

„Dobře. Tak až příště půjdu nakupovat, pojď prosím se mnou.”

A pozvala mě na nákup. Je to rande. Rande s mojí sestřičkou. To spojení zní tak úžasně.

Jen pro případ jsem dal Sylphy vědět, že jdu nakupovat. I když máme volný den, nechal jsem Sylphy doma pracovat a sám jsem šel na rande. Tak nějak mám pocit, že bych se měl vážně omluvit. Ale jelikož je to moje sestřička, tak to nevadí. Není to nevěra.

Ale vážně přemýšlím, co má Aisha v úmyslu koupit. Například jestlipak to nebude svalnatý otrok. Vážně se nechci nějak zvlášť zaplétat s nějakým obtížným chlápkem. Ačkoli se u nás čas od času zjeví velký, tmavý a svalnatý chlápek. Ne, i když poslední dobou se na jídlo nezastavil.

V den našeho rande.

Aisha mířila do koloniálu. Je to místo v rožku tržiště, malý obchůdek, co vede skladem obyčejné zboží. Uvnitř zboží přetéká z polic, ale nejsou tam žádní zákazníci. Mám z toho dojem, jako by tam prostě všude nechali ležet staré zboží. Tam si Aisha koupila tři malé květináče.

„Co s nimi budeš dělat? Máš v plánu je upustit na hlavu procházejícímu démonickému králi?”

„Ne, jen jsem v nich chtěla normálně pěstovat květiny. Je to divné?” zeptala se mě Aisha s očima vytočenýma vzhůru.

O mojí odpovědi už bylo samozřejmě rozhodnuto: „Samozřejmě to není divné.”

Jen bylo trochu těžké si představit, jak Aisha pěstuje květiny. Já si Aishu představuju jako energetickou, mladou a geniální dívku. Má ráda uklízení, rozpočtování a propočítávání zisku a ztrát. Takovou mám představu.

Zahradničení je činnost, co si člověk obezřetně užívá. Nechá to na moci přírody, je to činnost pomalá a opatrná. Bez ohledu na to, jak je člověk geniální, nastane mnoho chvilek, kdy to nejde podle plánu. Ne, možná že je to právě kvůli tomuto důvodu. Jestlipak je to zajímavé, protože to nejde tak, jak člověk chce.

„Nebylo by potom dobré koupit hlínu? Hlína tady je značně neúrodná, takže se na zahradničení pravděpodobně nehodí.”

„...Myslela jsem, že tě požádám, abys mi nějakou vyrobil magií a pak mi jí dal. Nepůjde to?”

Oči vytočené vzhůru.

O mé odpovědi už bylo rozhodnuto: „Samozřejmě to půjde.”

Jelikož jsem přece jenom muž, rád zrývám zeminu a seju semena. Připravím ti tak úžasnou zem, že ze semínka tulipánu vypěstuješ baobab.

„Jak to uděláš se semínky?”

„Nějaké jsem nasbírala po cestě sem.”

„Pokud jsi je nasbírala v přírodě, možná nevyraší?”

„Hm? To pravděpodobně nevadí.”

Při takovéhle konverzaci jsme se rozhlíželi po obchodu a hledali cokoli relevantního. Já jsem pro Sylphy koupil náušnice. Byly ve tvaru slziček s modrým drahokamem. Určitě jí budou slušet.

„Tohle, to je dárek pro Sylphy?”

„Jo. Jsem muž, co si své manželky cení.”

„Sylphy je požehnaná žena, že? Skvělý bratře, pokud máš chvilku času, i mě uděl svou náklonnost.”

Oči vytočené vzhůru. O mé odpovědi už bylo rozhodnuto. „To teda ne, fotr by mě praštil.”

„Pche...”

Zatímco jsme mluvili o takových věcech, zaplatili jsme a odešli z koloniálu.

Jako další jsme šli do obchodu, co se specializoval na látky. Byl to obchod, v kterém bylo spoustu štůčků ručně tkaných látek. Je to obchod, o kterém mi Ariel řekla, že má kvalitní zboží. Na to doporučení jsem tu koupil koberec. Mají i širokou škálu cen, nejsou nějak zvlášť zaměření na prvotřídní zboží. Je to prostorný obchod. Kdepak se asi Aisha o tomhle obchodě dozvěděla.

Koupila si tam záclonky. Byly růžové s přišitou krajkou, byly trochu drahé. Aisha cenu usmlouvala co možná nejníž. Oháněla se mým jménem, Arieliným jménem a použila všechno možné, aby tu cenu stáhla. Nakonec byla ta navržená cena stejně trochu vysoká.

„Pokud nemáš dost, mám to doplatit?”

„Hmm, to je v pohodě, přece jen mám přesně!”

A nakonec to koupila za stejnou sumu, co jí z kapesného zbývalo. Podařilo se jí útratu přesně srovnat se sumou, co měla k dispozici. Hádám, že tomuhle se říká dobrý smysl pro obchod, je to tak nějak děsivé.

„Myslím, že by bylo dobré si díl kapesného schovat? Jen pro případ, že kdy dojde na nejhorší.”

Prozatím jsem jí dal takovou radu. Jelikož člověk nikdy neví, co se stane. Může se stát, že se najednou teleportuje na Magický kontinent. Jen tak mimochodem, já mám peníze ukryté na různých místech po celém těle. Například v podrážce bot.

„Tak to tak od příště začnu praktikovat!”

Každopádně by mě nenapadlo, že to budou zrovna květináče a krajkové růžové záclony. To geniální vzezření je možná priorita, ale možná je stejně citlivá jako každá dívka.

„Chtěla jsem takovéhle roztomilé věci.”

„Lilia ti nikdy nic takového nekoupila?”

„Mamka řekla, že to není dovoleno. Řekla, že služebné nemají dovoleno mít vlastní preference v nábytku... není to dovoleno?”

Aisha je šikovná ve využívání laskavosti druhých, ani nemluvě o tom, že je chytrá. Když k tomu přidala ještě oči vytočené vzhůru, vypadalo to asi tak, že se mi tiskla k pasu. O mé odpovědi už bylo rozhodnuto.

„Není to tak, že by to nebylo dovoleno.”

Kdybych byl nějaký divný stařík, už bych si tě odvedl s sebou.

Od toho rande se počet dívčích věcí v Aishině pokoji zvedl. Zdá se, že Aisha má ráda doplňky. Pěstovat malou květinu v malém květináči, vyrovnat si na poličku panenku ve velikosti dlaně... Než jsem se nadál, kolem lemu zástěry měla malou výšivku. Taky je určitě citlivá na módu.

Přemýšlím, jestli se z ní do budoucna stane sličná dívka. Brácha se jen trošičku bojí.

Takový jsem mě pocit ze svých dvou mladších sester.

Část 5

I Nanahoshi se vrátila do svého zavedeného tempa.

Poslední experiment byl ten, kdy jsme povolali PET láhev. Momentálně se ta PET láhev proměnila na vázu a stála na okně v laboratoři.

S pomocí tohoto úspěchu výzkum pokročil do druhé fáze.

„Dál se pokusíme povolat organickou hmotu z našeho původního světa,” prohlásila Nanahoshi.

„Organickou hmotu?”

„Ano, organickou hmotu. Jídlo by bylo super.”

Zdá se, že od těch minulých událostí má ke mně Nanahoshi větší důvěru. Potom si se mnou promluvila o fázích výzkumu.

Jedna. Povolání neorganické substance.

Dva. Povolání předmětu se skladbou organické substance.

Tři. Povolání vegetace nebo živoucí bytosti jako malé zvíře.

Čtyři. Povolání živoucí bytosti z tohoto světa dle podrobných podmínek.

Pět. Závěrečná fáze je experiment, kdy se pokusíme odeslat živoucí bytost zpět do své původní lokace.

Když to vezmu dle přísných hledisek, jelikož PET láhev není neorganická substance, zdá se, že je to třeba trochu poupravit, ale taky se zdá, že to je jen trivialita.

„Takže ty podrobné podmínky jsou požadavky?”

„Jo. Až se pošlu na druhý svět, pokud by mě to hodilo do cizí země, bylo by to nepříjemné, ne?”

Jinými slovy cíl povolávání se postupně čím dál tím více přibližuje člověku a konečným cílem je vypíchnout návrat do Japonska. Dá se říct, že její experimenty vedou jenom k tomuto.

Jen tam mimochodem, zdá se, že u momentálního povolávání se do určité míry dají podmínky nastavit. Ale údajně je to široké a u každého jedince se najdou určité rozdíly. Například kdybychom jako podmínku pro povolávání použili „kočka”, tak z toho můžou vzejít tři kočky: mourovaná kočka, tygr nebo leopard. Zdá se, že výzkum v této oblasti má za úkol ty podrobnosti ještě více vymezit. Aby z toho místo tvora z čeledi kočkovitých vyšla opravdová kočka. A dokonce i v rámci druhu koček existuje ještě spoustu detailů ohledně ras.

„Pokud chci zkoumat tyto podmínky, nepůjde to, jestli se znovu nesetkám s tím člověkem,” řekla Nanahoshi jen tak mimochodem.

Ten člověk, to pravděpodobně znamená, že je to odborník na povolávací techniky.

„Ten člověk, má znalosti ohledně přiřazování podmínek?”

„Asi jo...?”

Nanahoshi si přiložila ruku k bradě a chvíli o tom přemýšlela. Pak si pro sebe přikývla a začala vysvětlovat tohle: „Vysvětlím to. Povolávací techniky na tomto světě jsou rozdělené na dva typy, a to Povolávání magických zvířat a Povolávání ducha.”

„Ach.”

Zdá se, že Povolávání magických zvířat se týká povolávání netvorů. Povolávání netvora s vysokou inteligencí je závislé na magickém kruhu. A potom vám prostřednictvím nějaké kompenzace slouží. Dá se říct, že tohle je to, co vás obecně napadne, když se zmíní povolávací magie.

Existuje spoustu variant, co se nazývají Povolávání magických zvířat. Povolávání netvorů, co polehávají všude možně; bytostí, co žijí na jiném světě; a dokonce i legendární stvoření.

Samozřejmě to nekončí jenom u živoucích bytostí. Jen tak mimochodem, ta PET láhev, co jsme nedávno povolali, by se také řadila mezi Povolávání magických zvířat. Můžete povolat i věci. Kdyby tuhle techniku zvládl, povolal bych si kalhotky, co Roxy nosí! Tohle by mohlo být také možné.

Naopak Povolávání ducha je něco jiného. Je to typ magie, kde používáte magickou moc, abyste stvořili bytosti známé jako duchové. Tvoříte existenci za pomoci magické moci. Zdá se mi, že se to podobá programování.

„Ale bude lepší, když se o tom nebudeš moc zmiňovat.”

„Proč?”

„Ve společnosti se má za to, že duchové jsou ve světě voidu a že je lidé povolávají odtamtud.”

Jinými slovy se zdá, že se to bere jako Povolávání magických zvířat. Co se magických zvířat týče, jejich kontrola je obtížná, ale jednají dle vašich myšlenek, a jejich využití je účinné. Co se duchů týče, samotná jejich kontrola je jednoduchá, ale nedokáží dělat nic než naprogramované počiny.

Ale pokud vlastně vyrobíte ducha s komplexním programem, zdá se, že se bude chovat, skoro jako kdyby byl člověk. Zdá se, že Nanahoshi viděla takové duchy na vlastní oči. Po boku toho člověka.

„Teď už to chápu.”

„A takhle trochu odbíháme od tématu. Tohle je magický kruh, o který jsi mě posledně požádal.”

Jak to Nanahoshi říkala, dala mi jediný svitek. Na tom jediném listu papíru byl nakreslený sotva znatelný magický kruh.

„Co to je?”

„Magický kruh na povolání ducha světla.”

Když už mluvíme o duchovi světla, je to duch, co se vznáší za svým uživatelem a neustále vydává jasné světlo. Dokáže vyplnit jednoduché rozkazy jako „posviť támhle”, ale po určité době mu dojde magická moc a zmizí. Zdá se, že to je takhle křehká existence.

Zdá se, že čím více magické moci do něj nalijete, tím vytrvá déle. Ale vážně to je prosté. Mám pocit, že to je trochu nedostatečná odměna za experimentální fázi...

„Nikdo z magické gildy nedokáže tenhle magický kruh použít, je to originál od toho člověka, o kterém jsem se zmínila před chvílí.”

„Ach, vážně?”

Japončík, jemuž srdce plesá, když slyší, že to je limitovaná edice.

„Pokud uspějeme v dalších experimentech, další odměna bude ještě úžasnější. A tak jsem v tvých rukách,” řekla Nanahoshi a spojila ruce k sobě.

To je tak nostalgická póza. Přirozeně nemám v úmyslu Nanahoshi opustit v půlce.

„Pravděpodobně můžeš zemní magií vyrobit něco jako bramborové razítko a vyrobit je ve velkém. Pokud ten list papíru vezmeš do magické gildy, měl bys být schopen ho prodat za slušnou částku.”

„Říkáš, abych to prodal? Copak by to toho člověka nenaštvalo?”

„V pohodě, vždyť není tak úzkoprsý, aby se naštval kvůli něčemu takovému.”

Ale něco jako bramborové razítko, hm? Přemýšlím, jestli nevadí, když magické kruhy nejsou nakreslené ručně.

„Pokud to hodláš prodat magické gildě, tak to prosím udělej pod mým jménem. Takhle tě nezatáhnou do nějakého divného podvodu.”

„Rozumím.”

Přesně takhle jsem získal jeden zdroj příjmu.

Každopádně když si pomyslím, že všichni duchové jsou uměle vytvoření. Mám pocit, že by se to mohlo nějak týkat i Zanobova výzkumu. Kdybychom to nějak zkombinovali, mohli bychom stvořit robota, co se dokáže plazit nebo něco takového. Ten sen se zvětšuje.

„Ach, správně. Kdybychom povolali nějakou nahodilou neživou substanci z našeho světa, nemohlo by z toho vzejít něco užitečného?” navrhl jsem, jak mě to najednou napadlo.

A Nanahoshi pak zakroutila hlavou. „I když říkám neživá substance, když využijeme základy z nynější fáze, můžeme povolat akorát věci sestávající z jediného materiálu. Jelikož se nám podařilo povolat PET láhev, myslím, že máme celkem širokou škálu věcí, co můžeme povolat.”

Jednodruhový materiál. Ta PET láhev neměla víčko nebo etiketu. Ale pokud pokročíme ve výzkumu ohledně přidaných podmínek, mám pocit, že bychom dokázali povolat jenom součástky a pak z toho něco smontovat.

„O tomhle jsem se zmínila už dřív, ale přinášet na tento svět věci z našeho světa není až tak vhodné.”

To o tom, že se tím změní historie nebo něco takového, co?

„Ačkoli já si myslím, že o tom akorát moc přemýšlíš.”

„Pokud si myslíš tohle, tak si to rozhodně vyzkoušej, až se vrátím. Nechci se na tom podílet.”

Jak chladná.

No, hádám, že se nedá nic dělat.

Část 6

Co se týče Zanoby.

Nedávno se mu konečně podařilo dokončit sochu rudého draka. Trochu se to liší od rudého draka, co jsem já viděl, ale jelikož to má super úhel, rozhodl jsem, že to je dobrý dárek.

Zabralo mu to celkem dlouho, ale Julie byla v sedmém nebi. Je to dítě, co se moc nesměje, ale když jsem ji zvedl do vzduchu a ukázal jí ho z výšky, vypustila ze sebe obdivné „ach”.

„Mistře! Velmistře! Moc vám děkuju!” řekla Julie tak nějak rozpačitě, ale elegantně při tom sklonila hlavu.

„Hm, ode dneška se snaž, dobře.”

Zanoba přehnaně přikývl.

Vskutku skvěle.

A Julie ještě jednou vesele přikývla. „Ano!”

Každopádně Julie se značně zlepšila v lidské řeči. Než abych řekl, že moje metoda učení je dobrá, možná to je proto, že ji Ginger neustále opravovala. Přece jenom se zdá, že když se opravíte hned, co uděláte chybu, rychle se to naučíte.”

„To je skvělé, ne, Julie. Určitě si toho važ.”

„I tobě děkuju, Ginger.”

Ginger vždycky stála na stráži na kraji místnosti, přinášela Zanobovi pití a věnovala se návštěvám.

Pokud si dobře vzpomínám, měla pronajatý pokoj nedaleko školy. Vedle Zanobova pokoje byl jeden pokojík, který byl zamýšlen pro jeho doprovod, ale ona se tam odmítla nastěhovat s tím, že by pro ni bylo příliš velkou ctí, kdyby bydlela v pokoji vedle toho Zanobova.

Spíš než rytíř se chová jako docházející manželka.

Nebo to je možná jako fanatický věřící. Mám takový pocit, že kdyby jí Zanoba řekl, aby zemřela, ráda by si rozpárala břicho.

„Copak?”

„Jen přemýšlím, proč jsi Zanobovi přísahala věrnost, Ginger?”

Prostě jsem se najednou rozhodl, že se jí na to zeptám, a Ginger přikývla, jako kdyby říkala: dobře, že se ptáš.

„Sama matka pana Zanoby mě požádala, abych se o něj starala. V té chvíli jsem složila přísahu. Že panu Zanobovi budu sloužit ze všech svých sil.”

„Och, to je vážně nádherný příběh, že... a pak?”

„To je ale celé?”

Jenom kvůli tomuhle dál vytrváváš ve své přísaze, i když se na tebe dívá se strašlivým pohledem v očích, co? Ne, hádám, že tohle samo o sobě je to, čemu se říká: ctí svou přísahu. Hádám, že to znamená, že pokud vaše věrnost jen trochu zakolísá, pak je lepší ji od samého začátku zavrhnout.

Ne, počkat.

Tak mě tak napadá, že jsem o něčem takovém četl ve staré manze. Něco o tom, že feudální společnost sestává z mála sadistických lidí a většiny masochistických lidí. Jestlipak je Ginger masochista.

Když jsem o tom popřemýšlel z tohoto úhlu, myslím, že jsem to trochu pochopil. Ačkoli to asi není taková pikantní historka.

Část 7

I v Cliffově výzkumu jde vidět nějaký ten pokrok.

Zdá se, že se mu podařilo dokončit prototyp číslo jedna, magický nástroj, co potlačuje projevy kletby. Cliff se začal celkem chvástat, když mi to přišel nahlásit.

„Magická moc zvenčí vyvažuje magickou moc uvnitř těla. Není to až do toho bodu, že by dokázala kletbu potlačit, ale teď je možné limit kletby několikanásobně prodloužit.”

Zdá se, že to vyrovnává magickou moc zvenčí s magickou mocí uvnitř a pak to něco provádí s magickou mocí kletby uvnitř Elinaliziny dělohy. Nebo tak něco. A vysvětloval mi to vážně složitě. Co se týče teorie, jelikož nejsem moc teoretický člověk jako Cliff, vypustím to. Každopádně se zdá, že ještě není možné naprosto vyrušit projevy kletby.

„Ale mám s tím dva problémy.”

Jak to Cliff říkal, ukázal mi ten konkrétní výrobek. Je to prostá bederní rouška, co vypadá jako něco, co by si na sebe uvázal Yokozuna (pozn.: profesionální zápasník sumo). Jak se na to dívám, vypadá to úplně jako plenky.

„Aha, jedním z těch problémů bude... že to je nemoderní, že?”

„Správně. Nemůžu dovolit, aby si na sebe Lize vzala něco takového.”

Zdá se, že se kvůli tomu Cliff a Elinalize necharakteristicky pohádali. Elinalize řekla, že ji takové věci netrápí, ale Cliff nebyl ochoten ustoupit. Zdá se, že ho trápilo, že by nechal svou přítelkyni, aby se oblékla do strašného oděvu. Ulevilo se mi, protože tenhle důvod se Cliffovi podobá.

Jen tak mimochodem, zdá se, že se po jediné noci udobřili. Pošetilý pár.

„Prozatím se mi díky Zanobově a Silentově spolupráci podařilo udělat i malý typ. Na efektivitě ještě pořád musím zapracovat, ale když se to nechá v rukách takového génia jako já, tak je to hračka.”

Zdá se, že cílem je velikost kalhotek. Nevím, jak moc se jim to doopravdy podaří scvrknout, ale pokud se jim to podaří stáhnout do něčeho velikosti rukavice, jsem si jistý, že to potěší i Zanobu. Pokud se to udělá tak, aby mohl vlastníma rukama pracovat na soškách. Ne, jelikož tenhle chlápek je sám o sobě nešikovný, možná to nepůjde, ani když ta kletba zmizí.

„Co je ten druhý problém?”

Jak jsem se na tohle zeptal, Cliff se zatvářil hořce.

„To je důvod, proč jsem tě sem zavolal. Rudee.”

„Och.”

„Ve skutečnosti má tenhle magický nástroj příliš velkou spotřebu magické moci.”

Spotřeba magické moci. Magické nástroje se aktivují, jakmile do nich uživatel vpraví magickou moc. Pokud je spotřeba velká, zdá se, že takové nástroje nemají praktické využití.

Ideální je, aby spotřeba magické moci byla taková, aby to Elinalize mohla nosit neustále. Ale když teď pominu Elinalize, zdá se, že ani Cliffova magická moc netrvá víc než hodinu.

„Pak to hodlám krok za krokem vylepšovat a pokaždé bych rád provedl pár testů. Pokud bychom to dělali jenom já a Elinalize, tak máme jen omezený počet pokusů denně.”

„Je mi to jasné, nech to na mě.”

Cliff se neprohlašuje jen za génia, měl by mít i rozumnou celkovou magickou moc. A přesto mu ani to nijak nestačí. Hádám, že to by znamenalo, že je řada na mě.

Z toho důvodu jsem se od toho dne začal účastnit Cliffových experimentů.

Jen tak mimochodem, tenhle magický nástroj. Zdá se, že vůbec nefunguje na potlačení sexuálního vzrušení.

Část 8

Poslední dobou mám pocit, že si žiju dobře.

Ráno se vzbudím k tréninku. Dám si snídani. Jdu do školy, setkám se se Zanobou, setkám se s Cliffem, vyslechnu si hlášení o pokroku výzkumu, sem tam nabídnu nějakou tu radu. Po obědě se setkám s Nanahoshi a pomáhám jí s výzkumem. Po škole zhruba hodinu pomáhám Norn se studiem. Po cestě domů jdu spolu se Sylphy nakupovat. Když se vrátíme domů, pozdravíme se s Aishou. Jdu do lázně se Sylphy a pak společně ve třech večeříme. A pak si povídáme a vrhneme se na svůj trénink magie. Když uložíme Aishu, spolu se Sylphy pracujeme na dětech. A pak usnu hlubokým spánkem, zatímco Sylphy objímám jako polštářek.

Každý jednotlivý den je jen trošku jiný, ale krok za krokem pokračujeme v našich životech. Hádám, že takovýhle životní styl je to, čemu se říká štěstí.

To je něco, co jsem ve svém minulém životě nikdy nezískal.

Jsem si jistý, že po dalším roku nebo tak nějak, až se vrátí Paul, to bude ještě šťastnější.
-------------------------------------------------

~ Tak a to by měla být poslední z dlouhé řady unylých kapitol. 

Příští kapitola bude ve znamení akce/problémů. ~

<Předchozí>...<Následující>