Kapitola 109.5 - Broušení zubů

~ Nevím proč, ale mě se tyhle kapitoly vůbec nepřekládají dobře... ~

Část 1

Svatá země mečů.

Kdybyste z toho místa kráčeli zhruba hodinu na sever, dorazili byste k bezejmennému poloostrovu. Tam stála osamělá dívka a trénovala máchání mečem. Nebyla to jedna z mnoha forem stylu Boha meče a ani to nebylo nic jiného; bylo to jen cvičné máchání. Ta dívka se jmenovala Eris Greyratová.

„...”

Eris Greyratová máchala svým mečem. Stála na místě, kde nebylo ani živáčka. Dělala to soustředěně, naprosto soustředěně. Cvičné máchání, při kterém jste měli zbytečné myšlenky, bylo na nic. Dokud jste svým mečem máchali soustředěně, bez jediné další myšlenky, pak jste každým máchnutím zbystřili.

Člověk se takto mohl zlepšit jen trošičku, jako tenká vrstvička kůže, naprosto průhledná; ale i tak jste se zlepšili. I když to bylo jen jako maličký lísteček kůže, zesílili jste. Ale jak dlouho byste museli ty vrstvy vrstvit?

To Eris nevěděla.

Nikdo to nevěděl.

–––––––––––– Mohlo to být tak, že nezáleželo na tom, kolik těch vrstviček jste na sebe naskládali. Stejně na Orsteda nikdy nedosáhnete.

Ale přesně tenhle nápad byl ta takzvaná zbytečná myšlenka.

„...Pche.”

Eris nespokojeně mlaskla, potřásla hlavou a posadila se. Pak začala přemýšlet. To bylo něco otravného. Chtěla Orsteda porazit. Čím víc o tom přemýšlela, tím vzdálenější jí Orsted přišel.

V minulosti Erisina mistrová, Ghyslaine, řekla tohle: „Přemýšlej.”

Ale Eris přemýšlení nešlo. Ať o tom přemýšlela, jak chtěla, vůbec se nedokázala dobrat odpovědi. V tomto ohledu byl její druhý mistr, Ruijerd, jako dar z nebes. „Rozumíš?” ptával se jí. Srazil Eris na zem a pak se zeptal jenom: „Rozumíš?” Opakovali to, dokud to Eris nepochopila. Znovu a znovu a znovu. I když jí hlava už nepracovala, stejně se na místě zvedla a zopakovala to.

Eris Ghyslaine respektovala. A taky respektovala Ruijerda. Jelikož jí lekce Boha meče rozčilovaly, pochopila přednosti těch dvou lidí, co respektovala.

Dál pokračovala v soustředěném máchání. Máchala mečem, dokud se neunavila. A pak se posadila a během přemýšlení odpočívala. A když ji omrzelo přemýšlení, postavila se a pokračovala v máchání mečem.

Tohle Eris rozkázal Bůh meče. Eris máchala mečem, jak jí bylo řečeno. Máchala, seděla, máchala, seděla. Když dostala hlad, něco snědla. A pak znovu máchala, znovu seděla a dál to tak opakovala. Nejdřív to dělala v dojo. Ale vždycky ji někdo vyrušil.

Rušily ji většinou ostatní ženy v dojo.

Například: „Hej, taky se přidej k našim ranním soubojům.”

Například: „Hej, jídlo je hotové, pojď jíst.”

Například: „Hej, pojď se mnou trénovat.”

Například: „Hej, smrdíš, jdi se umýt.”

Protože ji to začalo rozčilovat, odešla z dojo. A potom kráčela přímo kupředu. Našla poloostrov bez jediného člověka a tam trénovala své máchání. Co se jídla týkalo, jedla, co si přinesla z kuchyně u dojo. Nebo zabila a snědla netvory, co na ni zaútočili. Protože byla zima, donesla si z kuchyně u dojo dřevo na otop a to zapálila magií. Když se unavila, vrátila se do dojo a spala, kolik chtěla.

Takovýhle životní styl vedla už celý rok. Máchala, přemýšlela, máchala, přemýšlela. A také si Eris uvědomila jednu věc: máchání mečem bylo obtížné.

Když byla malá, myslela si, že je to mnohem snazší než učení a že se na to hodila mnohem víc. Tohle pomyšlení se ani teď nezměnilo. Víc se hodila na máchání mečem než ke studiu. Ale přinejmenším to nebylo snadné.

Když tak o tom přemýšlela, jelikož studium obnášelo jen učení se věcí od druhých, možná to bylo snazší. Jenom zvednout meč a máchnout jím dolů. I když to bylo jenom tohle, za žádnou cenu se v tom nedokázala zlepšit. Že by měla meč zvednout rychleji. Že by měla máchnout dolů rychleji. S těmihle dvěma myšlenkami máchala svým mečem.

Byla mnohem rychlejší než před půl rokem. Ale Ghyslaine byla ještě rychlejší. A Ruijerd byl ještě rychlejší než ona. Bůh meče byl ještě rychlejší. A Orsted byl mnohem, mnohem rychlejší.

Eris se posadila. Začala přemýšlet. Začala přemýšlet o tom, jak máchat svým mečem. Vybavila si siluetu Boha meče, Ruijerda a Orsteda. Jak se Bůh meče pohyboval? A jak se pohybovali Ruijerd a Orsted? Pokusí se je napodobit, napodobit každou jejich buňku od konečků prstů až k ramenům. Zatímco bude mířit ještě víc, napodobí je. Chtěla je překonat. Ale nevěděla, jak to udělat. Nevěděla to. Nebylo jak by to mohla vědět. Eris přemýšlení nešlo.

Jakmile ji přemýšlení unavilo, vstala a pokračovala v máchání mečem. Bez jediné myšlenky máchala mečem.

Zvednout nahoru a máchnout dolů.

Musí to být rychlejší.

Zvednout nahoru a máchnout dolů.

Musí to být rychlejší.

Tohle opakovala desetkrát, stokrát, tisíckrát. A přitom ji vyrušovaly pozemské myšlenky. To se stávalo, když byla unavená.

„...Pche.”

Eris nespokojeně mlaskla a posadila se. Bolely ji ruce. Její mysl pořádně nepracovala. Vytáhla si ze záňadří látku a ledabyle ji složila.

Nemyslela si, že by tohle bylo drsné. Vždycky si vzpomněla na ten incident před třemi lety, v Dolní čelisti rudého draka. Když tohle porovnala s tamtím, měla pocit, že dokázala snést cokoli. A proto tohle nebylo drsné. Ať už se jednalo o bolest, tvrdost nebo pocit marnosti, nebylo to drsné. Dokonce ani to, že teď byla sama, nebo že nebyl po jejím boku. Dokonce ani to nebylo drsné.

„Rudee...” zamumlala.

Ale o ničem dalším nepřemýšlela. Eris přece jenom přemýšlení nešlo. Nebylo to tak, že byla ten typ, co dokázal přemýšlet jen optimisticky; chápala, že kdyby o tom přemýšlela hlouběji, zhroutila by se.

„Fuu...”

Tři roky.

Ačkoli si myslela, že zesílila, pořád měla před sebou dlouhou cestu.

Eris se znovu postavila a znovu začala máchat mečem.

Část 2

Eris odolávala nutkání spát a vrátila se do dojo. Když se vrátila, našla u vchodu dovnitř neznámého muže.

Byl to sebestředný muž. Měl na sobě duhový plášť, šortky, co mu stěží sahaly ke kolenům, a u pasu čtyři meče. Na tváři měl tetování páva a vlasy měl vyčesané do tvaru paraboly. Když spatřil Eris, trochu sklonil hlavu a pozdravil ji.

„Jsem ze Severu—”

„Uhni.”

Eris na toho muže, co jí bránil ve vstupu do dojo, promluvila jenom jedním slovem. Neměla energii dál mluvit.

Kvůli svému trénování máchání Eris zbystřila až na samotný limit. Oči se jí třpytily jako zvířeti. Z celého jejího těla vyvěrala krvežíznivost. Bylo to jako záře. Tam stálo divoké zvíře, co nikomu nedovolilo se přiblížit.

„...!”

Ten muž okamžitě vytasil meč.

„Stojíš v cestě, uhni,” promluvila Eris, jak pokročila o krok kupředu.

Eris toho člověka před sebou brala jen jako překážku; jako kámen, co stál v nejkratší cestě k jejímu koutku na spaní.

„C-co je s touhle ženskou...?”

V té chvíli si ten muž neuvědomil, že Eris promluvila. Před očima měl hladovějící zvíře. To zvíře pátralo po své kořisti a on na něj bohužel narazil. K tomuto závěru se dobral na základě svých zkušeností.

Nenapadlo ho, že by zvíře promluvilo. Ale po pár sekundách si Eris připravila meč a teprve tehdy si konečně uvědomil její skutečnou podstatu. Zdálo se, že to byl člověk, šermířka.

„Já jsem Paví meč Auber. Mohla bys prosím vyřídit Bohu meče, že jsem přišel, abych se setkal s učedníkem stylu Boha me—”

„Řekla jsem ti, abys uhnul.”

Naštvaná Eris postoupila o další krok. „Uhni,” řekla. Ale to slovíčko se k muži jménem Auber nedoneslo. Donesla se k němu jenom její krvežíznivost. Mluvit s ní bylo zbytečné. To mu vytanulo na mysl. Bylo pravděpodobné, že až udělá další krok, bude v jejím dosahu. Jak si to Auber uvědomil, pravou rukou pevně sevřel svůj meč, zatímco levou ruku přesunul ke krátkému meči u pasu. Ale jeho meče byly špatně natočené; k Eris mířila zadní hrana meče.

Teď už byl v jejím dosahu. V tom okamžiku se Eris rozhodla, že ten kámen před sebou přesune.

„Šššš!”

Erisina čepel vylétla. Byl to [Dlouhý meč světla], co díky svému tréninku v máchání vypilovala do krajnosti. Byla to technika, proti které průměrný člověk nic nezmohl: vražedná technika stylu Boha meče.

„Fhh—!”

Ale to platilo jen o průměrném člověku. Auber máchl meči ve svých rukách a vykryl ten úder. Eris to vycítila a přesunula se ke zpětnému máchnutí.

„...!”

Auber zadržel Erisin meč svým mečem v levé ruce. Auber měl dva meče, zatímco Eris držela jeden oběma rukama. Síla jejich úderů se nedala srovnávat. Eris prostě máchla. Ale vykryl ji. Její meč se zastavil kousek od mužova účesu ve stylu satelitu. Vykryl ji a Eris kvůli tomu klopýtla kupředu.

V tom okamžiku se pohnul Auberův pravý meč. Mířil na Erisin krk a pohyboval se strašlivou rychlostí.

„Pche!”

Eris pustila svůj meč a padla k zemi do dřepu. Auberův meč pročísl vzduch v místě, kde byl před chvílí Erisin krk. Eris se jako kočka přetočila. Měla spadeno na svůj meč. Auber ho okamžitě odkopl a meč se zabořil do sněhu. Bylo by to jeho vítězství. Tedy normálně.

Ale Eris se nezastavila. Když viděla, že nemohla zaútočit mečem, skočila na Aubera a bojovala holýma rukama. Auber ji okamžitě odstrčil plochou své čepele. Byl to tak silný náraz, že by stačil na zlomení vazu.

Ale.

Ale Eris se nezastavila.

„Gaaaa!”

Eris máchla pěstí na důlek v Auberově bradě. Auber pořád svíral své meče a pohnul levou rukou, aby ji zadržel.

„Mu—!”

Eris se chopila Auberovy pravé ruky. Prsty dorazila až k jílci meče. Snažila se mu ho vzít. Auberovi přeběhl mráz po zádech. Uvědomil si, že tohle zvíře je nezastavitelné. Dokud ji nezabije. Odkopl od sebe tu ženu, co jej svírala, a narovnal své meče, co do teď držel ostřím vzad.

Eris to nějakým štěstím vrhlo do míst, kde byl její meč. Dech měla přerývaný a sebrala meč. Auber neměl jinou možnost, než ji zabít. Jakmile si Auber připravil svůj meč a vážně ji měl v úmyslu zabít...

„To stačí.”

Najednou se ozval hlas. Ta krvežíznivost ustala. I Eris si uvědomila ten vražedný úmysl a ztuhla.

V jednom okamžiku se ve vchodu do dojo objevil Bůh meče. Auber zasunul svůj meč do pochvy a Eris se s plácnutím svalila na záda. S přerývaným dechem se podívala na oblohu. Tvář měla staženou do frustrovaného výrazu.

Auber si pravou ruku přiložil k hrudi a uklonil se.

„Dlouho jsme se neviděli, Bože meče.”

„Přišel jsi, Císaři severu.”

„Dostal jsem tvůj dopis a... A pak ta dívka...”

„Jo, úžasné, co?”

„Je to poprvé, co jsem se setkal s tak vážným šermířem. Byla jako zvíře... Aach, tohle je ten Šílený pes, o kterém ses zmínil?”

Zatímco si Auber povídal s Bohem meče, Eris vstala. Potácela se jako duch. Když to Auber spatřil, připravil si meč.

„...”

Eris na Aubera zahlížela a vstoupila do dojo.

„...”

Aniž by Eris zaraženému Auberovi věnovala další pohled, vešla dovnitř. Setřela si krev ze škrábnutí na tváři a aniž by ze sebe sklepala sníh, kráčela chodbou a vešla do svého pokoje. Pak svůj meč hodila vedle svého polštáře a padla na svou tvrdou postel. Přesně takhle usnula jako špalek.

Byla kvůli té porážce zahořklá. Ale zrovna teď to pro ni byla jen triviální záležitost.

Část 3

Ten večer Ghyslaine dorazila do audienční síně Prostor přítomnosti.

Tam seděl Bůh meče Gul Farion a jeho host, Císař severu Auber. Měl sebestředný účes a divný oděv. Ghyslaine se trochu mračila. Ale nevěnovala tomu skoro žádnou pozornost a drze vstoupila dovnitř. Pak šla okamžitě k věci.

„Mistře, proč Eris neučíš?”

Jak to Bůh meče zaslechl, krátce se zasmál.

„Učím ji, ne?”

„Jak trénovat máchání mečem?”

„Ne, jak se vypracovat,” odpověděl Bůh meče, jako kdyby to bylo přirozené. Jeho hlas v sobě nenesl ani stopu po jeho obvyklé divokosti.

Ghyslaine takový přístup nedokázala strávit. Proto si namáhala své zatuhlé mozkové závity a volila slova: „Mistře, vždycky říkáš tohle: Všechno dělej racionálně.”

„To jsem řekl.”

„Eris každý den tráví mácháním mečem jako idiot. Co přesně je na tom racionálního?”

„Ha...?”

Bůh meče se na Ghyslaine podíval, jako kdyby byla otravná.

„Od kdy jsi začala mluvit o tak otravných věcech?”

„Než jsem se sem vůbec vrátila!”

„...To už nebudeš poslouchat, co tvůj mistr říká?”

„Ale... Uch!”

Než se Ghyslaine nadála, mířil na ni meč. Obyčejnému člověku by se zdálo, že se tam ten meč najednou objevil. Ghyslaine viděla pohyb toho meče. Ale nebyla schopná na to zareagovat. I když byla Král meče, tváří v tvář muži, co byl nejrychlejší šermíř této generace, nebyla dostatečně zručná, aby řádně zareagovala.

„Ghyslaine. Tak trochu lituju, že jsem tě učil.”

„...”

„Ta stará Ghyslaine, co byla jako hladový tygr, přišla o své tesáky a proměnila se na malé kotě. I když kdybys zůstala jako dřív, byl by teď z tebe Císař meče.”

Ghyslaine po slovech Boha meče nasucho polkla. Poslední dobou měla sama Ghyslaine pocit, že zeslábla. Ale ona to nebrala jako špatnou věc. No ano, její růst jako šermíře se zastavil. Nebude silnější, než je teď. Ale výměnou za to získala něco skvělého: byla to moudrost a vědomosti. To byly věci, co by ze šermu nikdy nezískala.

„Já už žádné tesáky nevycením.”

Bůh meče byl oddaný meči. Očekával, že to Ghyslaine jen po této větě pochopí.

Ale Ghyslaine se popuzeně zeptala: „Nechápu to. Proč ji necvičíš? Copak takhle není Eris ubohá?”

Bůh meče si povzdechl. Povzdechl si, jako kdyby byla Ghyslaine dítě, co to nedokázala pochopit, dokud mu to někdo neodhláskoval.

„Poslouchej, Ghyslaine. Kdybys mě chtěla jen překonat, tak bys mě jednoho dne překonala, kdyby ses držela rozumných metod. I já sám jsem na tomto místě skončil tak, že jsem se držel rozumných metod. No, aby ses stala Bohem meče, samozřejmě potřebuješ také úsilí a nadání, ale to stranou. Ta dívka míří na Dračího boha. Dračího Boha Orsteda. On je existence mimo racionalitu. ON je netvor na úplně jiné úrovni. Jenom s mým učením jej nikdy neporazíš.”

Bůh meče přimhouřil oči, jako kdyby vzpomínal na něco nostalgického. On sám kdysi s Orstedem jednou bojoval. Bylo to před tím, než se stal Bohem meče, když byl ještě stále tvrdohlavým Světcem meče. Ačkoli to skončilo jeho naprostou porážkou, z nějakého důvodu ho o život nepřipravil; právě naopak ani nevěděl, proč nepřišel ani o jeden úd. Jeho tvrdohlavost byla naprosto zlomená a potom trénoval s Orstedem jako svůj konečný cíl. Výsledkem toho byl jeho nástup jako Bůh meče. Bylo to přesně kvůli tomuto, že už se na toto téma nehodlal dál vybavovat.

„Hej, Ghyslaine. Trénink není to samé jako cvičení, víš? O to víc když máš svůj cíl. Nemá smysl, když jen slepě přijmeš, co ti někdo říká. Ne?”

„...Mistře, ty vždycky mluvíš tak složitě. Nechápu to,” odpověděla Ghyslaine.

A Bůh meče si odfrkl. „Ha!”

Správně. Ghyslaine byla pitomec, co nic nepochopila, dokud jí to člověk nenahláskoval.

„No, jde o to, že ji nebudu vyučovat jenom já. Kvůli tomu jsem připravil různé věci. Na začátek tenhle chlápek,” řekl Bůh meče a ukázal na Aubera.

Auber jí mírně kývl a pozdravil ji. „Jsem Císař severu, Auber Corvette. Mezi lidmi jsem znám jako Paví meč.”

Ghyslaine se zamračila. Bylo to proto, že Auberovo tělo vydávalo nepopsatelný pach. Byla to silná, citrusová vůně. Pravděpodobně to byl parfém. Pro příslušníka Zvířecí rasy jako Ghyslaine to byl nepříjemný pach.

„Co tu pohledává člen stylu Boha severu?”

„Pozval mě Bůh meče. Řekl, že chce, abych trénoval jednoho jeho studenta.”

Ghyslaine se zatvářila ještě víc pochybovačně. Pak se zeptala Boha meče: „Proč styl Boha severu? Eris se na ten provizorní styl nehodí.”

„Protože ho používá Dračí bůh.”

Pochybnost na Ghyslainině tváři se prohloubila. Nikdy neslyšela nic o tom, že by Dračí bůh používal styl Boha severu.

„Co je Dračí bůh za člověka?”

„Jako kdybych to věděl... Ale ten chlápek, ať už jde o styl Boha meče nebo styl Boha severu, jeho styl zahrnuje všechny prvky. Pokud to dokážeš použít, pak se s tím samozřejmě dokážeš vypořádat. A ten chlápek to používá. A v tom případě dokud se to také nenaučíme používat, nebudeme schopní proti němu rovnocenně bojovat.”

Z Ghyslaininy tváře se vytratila pochmurnost. Učit se techniky, co používá nepřítel, byl přece jenom extrémně racionální přístup.

„Aha, takže do budoucnu pozveš i člena stylu Boha vody?”

„Jo, pošlu jim dopis.”

„Aha.”

Ghyslainin ocas se začal míhat ze strany na stranu, jak měla dobrou náladu. Jak to Bůh meče viděl, zahořkle se uchechtl. Dokud to byla odpověď, co mohla snadno pochopit, svolila. V tomto ohledu se vůbec nezměnila.

„Takže, Císaři severu, zůstaň tu po libosti.”

Jelikož její pochybnosti byly pryč, Ghyslaine se postavila a pozdravila Císaře severu. Poklekla na jedno koleno a vykonala patřičný prvek etikety, který se ve stylu Boha meče předával po generace.

„Hmm, Králi meče. Jsem v tvojí péči.”

Auber si znovu přiložil ruku k hrudi a pozdrav jí vrátil.

A přesně takhle Eris začne svůj trénink zase od začátku.

---

Za rok od toho okamžiku se Eris nakonec stala Světcem severu.
-------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>