Co bude dál

Doslov autora 

A tímto končí příběh o Rudeovi Greyratovi, bývalém nezaměstnaném NEETovi. Ačkoli jsme viděli budoucnost Hitogamiho porážky, budoucnost se možná změní, takže boj mezi Hitogamim a různými lidmi bude stále probíhat. Ale příběh samotného Mushoku Tensei vypráví jen příběh Rudea Greyrata, takže mi dovolte mít to privilegium ten příběh nyní ukončit.

Celkem jsem to psal/a 2 roky. A co se týče celkového množství znaků, mělo by to být kolem 2.830.000. Já sám/a jsem v životě nikdy nenapsal/a tak dlouhý příběh.

Kapitola 269

Kapitola 269 – Epilog: Prolog Zero

Část 1

Kalendář Obrněného draka, rok 500. Byla tu mladá dívka jménem Miko přehrávek.

Ta dívka měla oči podobné mrtvým. Její zorničky působily od narození prázdně. Odráželo se v nich jenom zoufalství. Dospělí v jejím okolí ji brali jako zlověstné znamení a udržovali si odstup.

Ta dívka si toho byla vědoma. Byla si vědoma toho, jaký osud ji čekal. Byla si toho vědoma ještě před svým narozením.

Kapitola 268

Kapitola 268 – Závěrečná kapitola: Posmrtný život

A pak než jsem se nadál, jsem byl v bílé místnosti.

„Čau.”

„Hej.”

Ten mozaikový chlápek, co tu žil, vypadal stejně zdravě jako obvykle. Samozřejmě nebyl ani zapečetěný, ani skleslý. Byla to stejně obvyklá mozaika.

„Znamená to, že co jsem viděl před 40 lety, bylo kvůli moci předpovídání?”

„Jo.”

Kapitola 267

Kapitola 267 – Extra: Biografie Rudea Greyrata z Asurského království

Rudeus Greyrat.

To jméno bylo nesmírně slavné. Momentálně bylo toto jméno vyryté po celém světě. Jméno Rudeus Greyrat se dalo vidět tady, tam, prostě všude. Dalo se vidět na okraji teleportačního vybavení nebo ve výrobních poznámkách zbrusu nové Magické učebnice, co se prodávala na celém světě, nebo pod mosty, co se nacházely na silnicích.

To jméno bylo naprosto rozeseté na mnoha místech. Dokonce i teď bylo jen pár lidí, co to jméno neviděli. Ale kdyby se někdo zeptal, co to bylo za člověka, lidé by akorát zmateně naklonili hlavu ke straně.

Kapitola 266

Kapitola 266 – 34 let

Část 1

Vzbudil jsem se.

Měl jsem pocit, že se mi zdál podivný sen. Byl to velmi pokojný sen. Byly tam Sylphy a Roxy. Eris tam nebyla, ale bylo tam dítě, co vypadalo jako Eris.

Byl to vážně příjemný sen. Jasně jsem si na všechno pamatoval. Sen o mé smrti. Bylo mi tak nějak jasné, že jak jsem zavřel oči, už jsem se nikdy neprobudil. Ale nebyl to špatný pocit.

„Hmm?”

Kapitola 265

Kapitola 265 – Závěrečný sen

Část 1

Když jsem se probral, našel jsem se v bílé dimenzi.

Obvyklý bílý prostor. Na prstech obou rukou jsem dokázal spočítat, kolikrát jsem na toto místo přišel, a přesto pokaždé zůstávalo stejně prázdné.

A kdykoli jsem sem přišel, můj vzhled se změnil na mé dřívější já. S odstávajícím břichem a masitými měkkými prsty. Mé tělo, co bylo bezmocně obézní. Ale podivné bylo, že už jsem neměl ten nepříjemný pocit. Ten dráždivý pocit, co se vzedmul v mém nitru pokaždé, co jsem tu byl, jsem už necítil. A tak jsem si pomyslel, že to samo o sobě bylo pěkné. Jestlipak to bylo tím, že to bylo tak dlouho, co jsem sem přišel. Nebo možná...

Kapitola 264

Kapitola 264 – Konec bitvy

Část 1

Od té doby uplynul měsíc.

Zrovna teď jsem byl nedaleko okraje lesa u Údolí zemního draka.

V řadě tam stály dřevěné budovy s prostou strukturou. Na otevřeném prostranství, kde vysekali stromy, bez oddechu kráčeli muži a ženy. Dřevorubci, dělníci a tesaři z lidské rasy, které zaměstnali království Bihaeril a kmen Supardů... a pocházeli z Rudovy žoldnéřské skupiny.

„Brácho, mohl bys prosím trochu otevřít východní část lesa?”

Kapitola 263 (2)

Část 3

Gisua jsme našli okamžitě. Velmi snadno a velmi rychle. Ani jsem nemusel použít svou téměř vyčerpanou manu. Našli jsme ho tak snadno. Jakmile jsme překročili údolí a vešli do spáleného lesa. Ve stínu velkého spáleného stromu. Tam Gisu padl. Po celém těle měl rozsáhlé spáleniny a ležel tam s tělem naprosto černým.

Zdálo se, že to Vznícení, co jsem vrhl na les, spálilo i jeho. Když jsme ho poprvé našli, přišel nám celkem mrtvý. Nehnul ani svalem a vypadal jako černý kámen. Ale našel ho Ruijerd, pomocí svého třetího oka. Nebyla to mrtvola.

Kapitola 263 (1)

Kapitola 263 – Bod zlomu 5

Část 1

Když jsem se vrátil, Eris a ostatní se stále drželi.

Beze mě a bez supardských válečníků to bylo zase stejné, jako když odpadli Cliff a Elinalize. A přesto se ten pocit stability navyšoval. Ghyslaine v podstatě pobíhala po bojišti po všech čtyřech. Dosah pěsti Bojovného boha byl vysoko. Aby tomu unikla, běžela s tělem nesmírně při zemi a podporovala ostatní tím, že zepředu, zezadu a ze stran pálila Záblesky meče. Její útočné schopnosti nezpůsobovaly moc újmy, ale Bojovný bůh mával rukama kolem, jako kdyby ho to otravovalo.

A kritickou roli tu hrála Sylphina přítomnost. Její němá léčivá magie se v této situaci, kde bylo třeba rychlejšího léčení, velmi hodila. I když Bojovný bůh odhodil Zanobu nebo Dogu, rychle se k nim rozběhla a vyléčila je. Celkem dlouho byla mimo aktivní službu, pravděpodobně neměla moc velkou vytrvalost. A přesto jako léčitel držela krok s mým a Cliffovým dílem práce.

Kapitola 262

Kapitola 262 – Eso v rukávu

Část 1

Bojovný bůh se objevil po dvou dnech. Bylo to díky tomu, že ho Atofe a ostatní zdržovali. Ale oni se nevrátili. Nemyslel jsem si, že by příslušníci Nesmrtelné démonické rasy zemřeli tak snadno... ale Bojovný bůh jim pravděpodobně uštědřil dostatek újmy, že ho nemohli následovat. Díky nim byly naše přípravy každopádně hotové.

Bojovný bůh na nás přišel přímo. Aniž by se skrýval, nebo aniž by spěchal. V klidu se ukázal. Gisu mu seděl na rameni. Jako kdyby chtěl říct, že ho nedokážeme zastavit bez ohledu na to, co uděláme.

Kapitola 261

Kapitola 261 – Hrozba Bojového boha

Část 1

Když jsem ostatní informoval o nepřátelském přepadení, někdo vstal s velkou radostí, a to Atofe.

„Kde je nepřítel?!”

„Na pláži. Je to Bojovný bůh Badigadi! Sándor ho prozatím zdržuje, takže bychom prozatím měli ustoupit a nabít trochu vzdá—”

„AHAHAHAHAHAHAHA! Takže se Badi stal nepřítelem! Bude vhodným protivníkem! Elitní stráže! Následujte měěě!”

Kapitola 260

Kapitola 260 – Výhodná dohoda Boha obrů

Část 1

Od bitvy uplynuly 3 dny. Zranění se zotavili a do vesnice Supardů dorazil mír.

Během těch 3 dnů jsme odpočívali, zatímco jsme si dávali pozor na další nepřátele. Nebylo to tak, že bychom nic nedělali, akorát se prostě nic nestalo. Jak čas nečinně plynul, žili jsme vskutku v míru.

Zanoba byl značně unavený a většinu dnů prospal. Báli jsme se, že to možná byla vážná choroba, ale doktor řekl, že to byla jen pouhá chronická únava způsobená bolestí svalů.

Kapitola 259

Kapitola 259 – Aleksander vs. Rudeus

Část 1

Jak jsem padal, udržoval jsem pohled na Alekovi prostřednictvím Jasnozřectví. I Alek na mě upíral pohled od chvíle, co jsem spadl. Polekalo ho to.

Jak jsem rychle padal dolů, vzdálenost mezi námi se postupně zkrátila. To proto, že on rychlost svého pádu kontroloval svým Mečem dračího krále. Rychle jsem tu výhodu vymýtil.

„Všechno to vysaj, ruko má!”

Rychlost Alekova pádu se vrátila zpět do normálu. Ale setrvačnost dál přetrvávala. Nedokázal jsem svou rychlost tak náhle zastavit. Rychlost svého pádu jsem zmírnil Větrnou magií.

Kapitola 258

Kapitola 258 – Bůh severu Třetí vs. Smrtelný konec

Část 1

Když jsem aktivoval MK-1, vyrazil jsem za Bohem severu. V lese jsem se vyhýbal stromům a prostě jsem mířil k Bohu severu.

Za běhu jsem odhadl množství many, co mi zbývalo v těle. Během bitvy s Bohem severu jsem zlomek many spotřeboval, ale něco takového se ani neblížilo 10%. Pořád jsem měl nadbytek many.

Ale během boje s Bohem severu to neustálé burácení na pozadí ustalo. Zanoba a Doga. Bez ohledu na to, jak dobrou měli kompatibilitu, zdálo se, že s nepřítelem řádu Boha to prostě bylo nemožné. Doufal jsem, že byli v pořádku.

Kapitola 257

Kapitola 257 – Třetí generace vs. Druhá generace

Část 1

Byla mezi námi celkem vzdálenost.

Řádění Boha obrů Malty. Gigantický obr, co zuřil jako bouře, co kácel stromu a vykopával hlínu. Jako kdyby nás to v důsledku odneslo, byli jsme od bojiště oddělení.

Bohu obrů Maltovi čelili Zanoba a Doga. Jelikož byl Bůh obrů netvor typu prosté síly, měli dokonalou kompatibilitu. Zanoba byl miko, a tak nebyl nikdo, kdo by nad ním mohl zvítězit ve fyzické síle. A Doga byl vůči blížícímu se nepříteli celkem mocný.

Ale něco takového bylo očividné. Neměl jsem čas starat se o ostatní.

Kapitola 256

Kapitola 256 – Šílený král meče vs. Dřívější Bůh meče

Část 1

Než se nadáli, Erisina skupina se už dostala daleko od údolí. Jakmile se Bůh obrů pohnul, Gull Farion začal utíkat pryč od bojiště.

„Tohle místo by mělo stačit.”

„...”

To místo, kde se Gull zastavil, byl palouk v lese. Uplynula asi jenom minuta. Ale Gull se pohyboval rychle, od údolí už urazil celkem velkou vzdálenost. Eris byla trochu nervózní, že nebyla s Rudeem. Ale okamžitě se soustředila na nepřítele před sebou.

Kapitola 255 (2)

Část 3

Údolí zemního draka.

Toto místo, co se mělo co nevidět stát rozhodujícím bojištěm, bylo celkem hluboké. Údolí mělo průměrnou šířku 400 metrů. V širších částech to mohlo přesáhnout 500 metrů, ale v užších částech to pořád mohlo být 100 až 200 metrů.

Supardi postavili most přes nejužší část a procházeli opačnou stranou lesa. Tento most byl potřený rozdrcenými bylinami, co neviditelní vlkové nenáviděli ze všeho nejvíc. Nepřátel bylo hodně, ale toto byla jediná cesta. Od řeky se to lišilo v tom, že jste ji nemohli jen tak snadno projít. Bylo to místo, kde jste si museli dávat pozor, kam jste šlápli.

Kapitola 255 (1)

Kapitola 255 – Hledání šance na výhru

Část 1

Když jsem se vrátil, konference vrcholila.

„Nepřítel stojí na prahu, okamžitě musíme začít s přípravami.”

„Proto říkám, že bychom nejdříve měli pátrat po Rudeovi!”

Ten člověk, co zvedal hlas skoro až ke křiku, byla Eris. Dohadovala se se Sándorem. Byla tam i Roxy.

„Má s sebou Dogu. Nakonec se vrátí. Nejprve bychom měli zorganizovat náš válečný potenciál nebo nastražit pasti...”

Kapitola 254

Kapitola 254 – Dno Údolí zemního draka

Část 1

Když jsem nabyl vědomí, ocitl jsem se v bílé dimenzi. Tělo mi naplnil pocit bezmoci, jako kdyby se proměnilo do své dřívější schránky. Bylo to tak nějak nostalgické. A pak zároveň s tím na mě zaútočil pocit porážky.

Porazili mě. Nalákali mě na návnadu jménem Ruijerd. Po porážce Temného krále Vity jsem polevil v obezřetnosti. Když jsem odhalil, kde se Gisu nachází, a když jsem ho naháněl po celém království Bihaeril, začal jsem si přehnaně věřit. A pak jsem s otevřenou náručí přivítal jak Boha severu, tak Boha meče. Nakonec jsem jednal sám a utrpěl jsem důsledky a teď jsem byl v tak ubohém stavu. Jak jsem o tom přemýšlel, povzdechl jsem si.

Kapitola 253

Kapitola 253 – Zmizení

Část 1

Magické město Sharia.

Na předměstí se nacházel jeden dům. V tom domě přepisovala elfská dívka obsah dopisů, co přišly komunikačním litografem.

Jmenovala se Faria Steer. Její přátelé jí často říkali Faria nebo Tia, ale nikdo z personálu této společnosti se ještě neobtěžoval si její jméno zapamatovat. Tato dívka se v nepřítomnosti prezidenta i předsedy stala vedoucím kanceláře. A ačkoli se o tom Rudeus bude muset ještě dozvědět, skutečné jméno této malé elfí slečny bylo vskutku Faria Steer.

Kapitola 252

Kapitola 252 – 4 dny a 3 noci: prohlídka kmene Supardů

Část 1

K naší družině se přidali dva vojáci z Bihaerilu, a tak jsme zamířili k supardské vesnici. Jeli jsme vozem, aby království Bihaeril neodhalilo teleportační magické formace.

Během jednoho dne jsme se přesunuli do druhého města Irelu. Tam jsme se ubytovali a mě napadlo, že bych vyzvedl i Sándora. Ale hlášení o pokroku skončilo tím, že se informátor nic nedozvěděl. Navzdory tomu, že se mi nepodařilo odhalit Gisuovu lokaci, jsem spěchal.

Navíc trvalo další den dostat se do vesnice u Údolí zemního draka. Vesnice byla stejná, jak jsem si ji pamatoval. Bylo tam mnoho lidí a i babička energicky ječela na žoldnéře. Od té doby neuplynulo ani deset dní, takže to bylo očividné.

Kapitola 251

Kapitola 251 – Hlavní město

Část 1

Tichý dům.

Na zanořeném ohništi uprostřed domu poskakoval hrnec. Před ním seděl muž se zelenými vlasy. Byl to Ruijerd. Já seděl naproti němu, s ohništěm mezi námi.

„...”

„......”

Nedošlo k žádné konverzaci. Mezi Ruijerdem a mnou bylo jenom ticho. Nebylo co říct. Ne, bylo by lepší říct, že jsme neměli žádnou šanci mluvit. Veškeré mé soustředění se zcela a přímo upíralo na to, co bylo přede mnou. Selhání nebylo dovoleno. Můj pohled mířil přímo vpřed, čekal jsem, až ten moment přijde.

Kapitola 250

Kapitola 250 – Génius

Část 1

Prvně Cliff zašel na místo, kde byli pacienti.

„Nejzákladnějším základem je prvně zkontrolovat stav pacienta.”

S touto myšlenkou začal Cliff všechny vyšetřovat. Ale stejně to bylo to samé, co dělal tým doktorů. Prohlédnout si pacienty s vážnými symptomy Démonickým okem, vyptat se pacientů s mírnými symptomy a porovnat své teorie se záznamy pacientů. To bylo zhruba celé.

„Když si pomyslím, že budeme mluvit s člověkem z Milisovy církve... kaf, kaf!”

Kapitola 249 (2)

Část 3

Po třech hodinách jsme se vrátili zpět do vesnice. Během té doby jsem podal hlášení ohledně mého setkání s Temným králem Vitou. Vysvětlil jsem Vitův sebevražedný výbuch kvůli Prstenu Boha smrti, načež Orsted skryl své překvapení tím, že se zatvářil nahněvaně. Od pohledu na jeho tvář se zdálo, že nevěděl o Vitově schopnosti člověka posednout. Možná to vskutku byla velká pojistka.

Poté jsme použili Komunikační litograf a kontaktovali jsme pobočky. Ohledně povahy nemoci kmene Supardů a ohledně zajištění doktora. Měli jsme příliš mnoho komunikačních litografů, takže chvíli trvalo, než jsme kontaktovali každou pobočku. Bylo nutné zajistit funkci kopie.

Kapitola 249 (1)

Kapitola 249 – Epidemie

Část 1

Pokud by Vita zemřel, epidemie se znovu začne šířit a pokračovat. Tohle mi řekl předem, ale když si pomyslím, že to bude takhle extrémní... Možná že Vita nezpozdil pokrok nemoci, ale pouze ji paralyzoval. A tu paralýzu to zrušilo, když posedl mě a pak zemřel. Což vedlo k tomu, že se jeho štěpy rozpustily.

A v důsledku toho se symptomy znovu objevily... nebo něco takového.

„Porazil jsem Vitu” říct nemůžu. Byl to sebevražedný výbuch. Ulevilo se mi, že Hitogami měl na své straně někoho tak hloupého, ale kvůli té nynější situaci jsem se nemohl uvolnit.

Kapitola 248

Kapitola 248 – Temný král Vita

Část 1

„Jeeeee...!”

Vyskočil jsem. Jakmile jsem otevřel oči, v zorném poli jsem měl známou místnost. Nohy jsem měl ovinuté jemnou přikrývkou. Dveře, co vedly z ložnice do chodby. Mírný vánek, co povíval částečně otevřeným oknem. Když jsem se otočil, spatřil jsem polštář vyrobený z materiálu z trenta. Na nočním stolku stála Roxina figurína. Tahle postel, v které jsem si zvykl spát. Nacházela se v Magickém městě Sharie, v mém domě.

„Haa... Haa...”

Měl jsem pocit, jako kdybych měl nějaký podivný sen.

„He...?”

Kapitola 247

Kapitola 247 – Vesnice kmene Supardů

Část 1

Ta vesnice se velmi podobala vesnici kmene Migurdů. Obklopovaly ji dvoumetrové hradby a uvnitř stály skromné sruby.

Nedaleko srubů bylo celkem malé pole. Na rozdíl od Migurdů pěstovali mnoho různých druhů zeleniny. Zdálo se, že tu půda byla úrodná.

A navíc za těmi sruby připravovali zvířata k vaření. Bylo to čtyřnohé zvíře s bělavou srstí. To byla skutečná totožnost neviditelného démona. Chvíli poté, co zemřou, se jejich neviditelnost deaktivuje a dokonce i ten, co na nás zaútočil, se začal ukazovat. Zdálo se, že se jmenovali Neviditelní vlci. Celkem upřímné.

Kapitola 246

Kapitola 246 – Člověk, co hledali

Část 1

Dosavadní shrnutí.

Rudues konečně objevil tu věc, co celé ty roky hledal. Ale konec konců to bylo nedůležité. A tak za to na místě zaplatil, a tak získal malou lahvičku sójové omáčky a spěchal zpět.

Kapitola 245

Kapitola 245 – Po čem pátrali

Část 1

Království Bihaeril. Na východě Centrálního kontinentu, byla to země obklopená horami, mořem a lesem.

Nebyla to moc mocná země a měla jen 3 větší města. A to: uprostřed hlavní město Biheiril. Na jihu druhé největší město přiléhající k lesu, Irel. Na východě třetí největší město přiléhající k moři, Heilelul. To byla jejich lokace.

Tato země neměla žádné zvláštní rysy, co by stály za zmínky. Jediné, co se mohlo zmínit, bylo asi to, jak byla velká. Navzdory tomu, že bojové síly neměla na stejné úrovni jako sousední země, pokrývala dvakrát tak více země.

Kapitola 244

Kapitola 244 – Strategická porada

Část 1

Konferenční místnost v Orstedově kanceláři. Tam jsem seděl přímo naproti Orstedovi. Po obou stranách byli vidět Eris, Roxy, Sylphy a Zanoba. Roxy zapisovala záznam o průběhu.

„—To se stalo.”

Podal jsem Orstedovi hlášení o posledním sledu nálezů.

Gisu, Bůh severu Kalman III. Když jsem mu řekl, že ti dva byli objeveni v království Bihaeril, byl v dobré náladě. Nikdy to neřekl nahlas, ale vznášela se kolem něj atmosféra, jako kdyby chtěl říct „dobrá práce!” I já jsem ve svém hlášení pokračoval v dobré náladě.

„...”

Kapitola 243

Kapitola 243 – Druhé

Část 1

Pevnost Necros, co se nacházela v kraji Gaslow na Magickém kontinentu. Hluboko v té nejnedobytnější pevnosti na Magickém kontinentu v kobce, co se používala jen zřídka. Tam byl vězeň.

„Grrrrrrrr...”

Tento vězeň měl kolem rukou okovy, kolem nohou řetězy s koulemi a měl na sobě modrobílé pruhované pyžamo. Byl to žalostný pohled.

„Grrrrrrrr...”

Kapitola 242

Kapitola 242 – Nanahoshin osud

Část 1

Konečně nastal den Nanahoshina návratu. U teleportačního magického kruhu jsme byli jenom Pergius, jeho služebníci a já. Nanahoshi nechtěla, aby ji vyprovázel někdo jiný. Všechny už obešla a rozloučila se.

Naše formace byla stejná jako předtím. Já jsem byl zásobník many, Pergius byl ovladač. Nanahoshi stála uprostřed magického kruhu.

Stála tam čelem ke mně. Na sobě měla cestovní oděv a na zádech velký ruksak. V tom ruksaku měla zabaleno všechno, aby se vypořádala s jakoukoli myslitelnou situací. I když jsem řekl tohle, ani já, ani Nanahoshi neměla na původním světě zkušenosti s cestováním do zahraničí. Měla by potřebovat průkaz totožnosti a něco, co smění za hotovost; a také jsme nevěděli, jestli se tam budou dát použít věci jako magické krystaly nebo svitky. A tak jsme zhruba zabalili to, o čem jsme si mysleli, že bude na cestu potřebovat. Poté bude záležet na její moudrosti a odvaze, aby se přes to dostala.

Kapitola 241

Kapitola 241 – Zařízení na teleportační magii do paralelního světa

Část 1

Nebeská pevnost, 15. podzemní podlaží. Když člověk sestoupil po schodech, okamžitě se ocitl v široké vstupní hale. A tam byl nainstalovaný ten magický kruh.

Teleportační magický kruh. Ale nijak se nepodobal těm, co jsem si pamatoval. Navíc byl úžasně obrovský. Měl zhruba 50 metrů v průměru a jeden metr na výšku.

Skládal se z litografů o ploše 1 metru čtverečních, každý byl 10 centimetrů vysoký. Bylo jich naštosovaných deset na sobě a tyto štosy se opakovaly v 50 řadách a sloupcích.

Kapitola 240

Kapitola 240 – Pojmenování

Část 1

– Sylphietino hledisko –

Měla jsem sen. Zhruba v době, kdy Rudi šel do Království Dračího krále.

V tom snu brečelo dítě. Brečelo tam dítě se zelenými vlasy. V okolí byl nějaký černý stín. Ten černý stín dítě obklopil a hodil na něj něco jako černé hrudky. To dítě se snažilo zoufale utéct, ale ten černý stín ho vytrvale pronásledoval.

Ale před tím dítětem bylo světlo. To dítě přišlo ke světlu a to světlo dítě obklopilo; to světlo pak ten černý stín odehnalo tím, že na něj hodilo kouli světla. To světlo dítě něžně obklopilo a dítě pokojně spalo.

Kapitola 239

Kapitola 239 - Čtvrté

Část 1

Obešli a pozdravili jsme všechny Démonické krále. Každý z nich mi popřál sluchu. Použít Atofino jméno bylo vážně praktické.

Prozatím šlo všechno hladce. Vystačil jsem si. Skoro jsem si až začínal myslet, že to šlo až příliš dobře; nenarazili jsme na žádné problémy.

Gisu byl podivně tichý. A ani Hitogami do toho nijak nezasáhl. Pilně jsem kontroloval situaci doma a nebylo žádných známek nějakého zásahu do mé rodiny. Podíval jsem se na informace ohledně světových záležitostí, co sbírala žoldnéřská skupina, a nebyly hlášeny žádné podivné pohyby.

Kapitola 238

Kapitola 238 – Vzali jsme se

Část 1

Shromáždění tuctu domů. Neopracované ploty. Malá políčka, na kterých po stranách rostly květiny pakkun. A žáci druhého stupně, co se shlukovali kolem velkého kotlíku. Všechno to bylo jako dřív, přesně jak jsem si na to pamatoval.

„Věřím, že máš stále pevné zdraví, tcháne?”

„Kdo ví...”

Bylo to, jako kdyby se ve vesnici Migurdů zastavil čas.

Kapitola 237

Kapitola 237 – Litý boj, Démonický lord Atofe

Část 1

„Jsem Nesmrtelný démonický lord Atoferatofe Raibaku! Pokud mě porazíte, udělím vám titul hrdiny. Pokud prohrajete, udělám si z vás loutku a využiju vás až do posledního dechu!”

Atofe kolem sebe šířila zdrcující krvežíznivost. Navíc ta osoba, co stála proti ní, vypadala jako hrdina.

„Král meče Eris Greyratová!”

Eris držela nad hlavou jeden ze Sedmi mečů Boha meče Fénixový elegantní dračí meč a konfrontovala Atofe.

Kapitola 236 (2)

Část 3

Dorazili jsme do audienční síně pevnosti Necross.

Nebyl tam strop. Byla to otevřená místnost. Mezi širokými sloupy, na kterých byly vyryté ďábelské obrázky, bylo dlouhé schodiště.

Na vršku schodiště byla velká, prostorná místnost. Obklopovaly ji svíčky s fialovými plamínky a před každou byl voják v pozoru oděný v černém brnění. Ta místnost byla naprosto otevřená, nebyly tam žádné stěny nebo zábradlí. Pokud jste se přiblížili k okraji, pravděpodobně jste se mohli podívat dolů na město v podhradí.

Uprostřed byl hrozivě zdobený trůn.

Kapitola 236 (1)

Kapitola 236 – Vniknutí do pevnosti Necross

Část 1

Magický kontinent, oblast Guthrow. Byla to jedna z nejkrutějších oblastí na Magickém kontinentu.

Když se netvoři, co žili na Magickém kontinentu, srovnali s netvory na jiných kontinentech, byli nesmírně silní a bylo jich mnoho. Ale dokonce i na Magickém kontinentu se rozložení netvorů lišilo. Jako že v oblasti Begoya bylo mnoho Kyselinových vlků a Smečkových kojotů. A v této oblasti byla spousta netvorů, co byli silnější než v jiných oblastech.

Basilišek, co byl schopen vychrlit dech, po kterém člověk zkameněl. Černý dráček, co volně létal po obloze a útočil svými mocnými čelistmi a jedovatými drápy. Obrovský Jezerní sliz, co napodoboval jezero. Bělozubý had, co byl nesmírně mrštný a pokrývaly jej tvrdé šupiny odolné magii.

Kapitola 235

Kapitola 235 – Král Království Dračího krále

Část 1

Po svém setkání s Randolfem jsem se okamžitě vrátil na ambasádu. A tak jsem se znovu rozhodli učinit formality ke slyšení s nynějším králem.

Momentálně mě v Království Dračího krále zhodnotili jako podřízeného Dračího boha a přítele Ariel, Randolfa a Benedikty. Jestli mi dovolí mít slyšení u krále velké země nebo ne... Čekal jsem, že to bude obtížné, ale nečekané bylo, že ke slyšení snadno svolili.

„Pan Rudeus tu byl poslední dobou celkem oblíbený, takže je to očividné.”

Kapitola 234

Kapitola 234 – Starosti Boha smrti

Část 1

Království Dračího krále.

Toto království se dalo nazvat jen jako neorganizované. Výška budov nebyla jednotná a lidé byli všichni odění bez pravidel. Nebyl tu žádný pokus o plánování města; hostinec pro dobrodruhy byl postavený hned vedle něčeho, co vypadalo jako šlechtická vila. Přímo naproti doju stylu Boha meče bylo dojo stylu Boha severu. Ale i když tu nebyl žádný dojem jednoty, bylo to místo plné života.

Společenské kasty tu neměly žádnou historii. Byla to země, co se zakládala na meritokracii a imperialismu.

Kapitola 233 (2)

– Rudeovo hledisko –

Skončil jsem s hlášením pro rodinu.

Stejně jako vždycky to bylo tak nějak dostatečné; dostalo se mi spolehlivé odpovědi. Konkrétně Roxy a Lilia možná měly Gisua obzvláště rády, ale nijak si nestěžovaly a schválily to. Souhlasily s bojem proti Gisuovi. Jako další budu mít poradu s předsedou Orstedem. I když řeknu porada zaměstnanců, Ariel, Cliff a miko tu nebyli...

Ale stejně jsem měl Sylphy, Roxy, Eris a Aishu – tyto čtyři lidi. Teď jsem seděl se Zanobou, aby mi něco vyrobil. Přijel jsem za ním koňským potahem, co vlastnila Žoldnéřská skupina, vyzvedl jsem ho a teď jsme jeli do kanceláře.

Kapitola 233 (1)

Kapitola 233 – Návrat, Hlášení a k další fázi

Část 1

– Liliino hledisko –

Ten den nás navštívila paní Elinalize.

Přicházela k nám domů každých pár dní a povídala o tom, jaká by manželka měla být. Provdat se, usadit se v domě, dokonce porodit dítě. Když její manžel odejde na vzdálené místo, bylo jí smutno. Jelikož jsem také manželka, dokázala jsem takový pocit řádně pochopit.

Kapitola 232

Kapitola 232 – Extra: Šílený pes a Dítě boha

Ve stejné době, kdy se Rudeus loučil s Cliffem.

Se znovu setkali dva lidé. Bylo to v Jarním parku na Církevním ústředí. Nádherná zahrada, kde na jaře kvetly barevné květiny. Bylo tu několik stromů, co se kvůli Rudeově Močálu nedávno naklánělo k zemi, ale jejich životní síla nijak nezeslábla. Důkazem toho byly květy stromů balta, co nahradily květy saraku.

Před těmi stromy byly dvě ženy otočené tváří k sobě. Jedna měla blonďaté vlasy a druhá rudé. Theresse a Eris.

Kapitola 231

Kapitola 231 – Zrádce unikl

Část 1

Gisu Nukadia. Poslední přeživší kmene jménem Nuka. Slabé bojové schopnosti. Specializoval se na jiné věci. I když se nijak zvlášť nedržel magie nebo šermu, dál býval dobrodruhem; momentálně byl v řádu S.

To byl muž jménem Gisu, kterého Orsted znal.

„...Až do teď se Gisuovo jednání nezměnilo bez ohledu na to, jak jsem jednal já. A proto jsem si myslel, že není apoštolem.”

Kapitola 230 (2)

Pak miko otevřela oči. To je celé?

„Haa...”

Miko si promnula oči a povzdechla si. Pak se zhroutila zpět do své židle.

Její nohsledové byli okamžitě u ní. Dali jí sklenici vody a teplý ručník, museli to připravit předem. Pak jí masírovali ramena a paže. Chovali se k ní přesně jako k idolu.

„Promiň, to bylo všechno. Pomohlo to nějak?”

Miko vypadala k smrti unavená. Používat svou schopnost muselo být vážně vyčerpávající. Já byl utahaný, jen jsem to sledoval.

Kapitola 230 (1)

Kapitola 230 – Výsledky povinnosti

Část 1

Poté jsme podepsali smlouvu.

Vyhraďme si chvilku, abychom to shrnuli.

Celkový obrázek. Miko byla díky Rudeovi v bezpečí. Na ten incident padla zodpovědnost na Milisovu náboženskou komunitu. Církev převzala zodpovědnost a prohlásila, že bude plně spolupracovat s Dračím bohem Orstedem a Rudeem Greyratem a navíc je podpoří. Nedošlo k formálnímu rozhodnutí ohledně chování vůči Magické rase, to se nechalo jako otázka zákonu, o kterém se bude jednat později.

Kapitola 229

Kapitola 229 – Pro rod, pro mou dceru

Část 1

Claire Latreia měla od narození ješitnou a tvrdohlavou povahu. Byla dítě, co neuznalo své vlastní chyby a co se odmítalo omluvit.

Tomuto dítěti její matka, co se měla stát Rudeovou prababičkou, Melody Latreia, řekla: „Staň se bezúhonným člověkem.”

To se dalo nazvat mylnou výchovou. Claire byla tvrdohlavá a nedokázala rozpoznat vlastní chyby. Pokud neudělá žádné chyby, nebyl problém, že byla tvrdohlavá. To si možná člověk mohl myslet, ale nebylo možné, aby existovala osoba, co během svého života neudělá jedinou chybu.

Kapitola 228 (2)

„Žádné námitky!” odpověděl kardinál rychleji než kdo jiný.

„...Žádné námitky!”

„Žádné námitky!”

Když na kardinálova slova všichni souhlasně kývali, Claiřina tvář zesinala, ale neztratila nic na své škrobenosti. Jestlipak nehodlala nic říct. Něco jako výmluvu a tak.

No, měl bych špatnou náladu, kdyby se nějak chabě vymlouvala, takže to nevadilo. Co se mě týče, pokud mi vrátí Zenith, budu v pohodě. Už nikdy se k domu Latreiů nepřiblížím. A nedovolím, aby se k němu kdy přiblížila Zenith, Norn nebo Aisha. Tím to skončilo.

Kapitola 228 (1)

Kapitola 228 – Kvůli čemu váhám?

Část 1

Když jsem spatřil Zenith a Claire, nemyslel jsem si, že bych ukázal svou rozechvělost. Nebyl jsem si jistý, jestli dokážu vyhrát. Nebyl jsem přesvědčený, že všechno půjde dobře. Ale věřil jsem, že alespoň v této chvíli něco zvládnu.

V mžiku jsem dokončil simulaci, jak se Zenith prchnout. S tolika lidmi kolem jsem nemohl použít teleportační kruh. Ale už jsem pochopil schopnosti přítomných Chrámových rytířů. Nebyl jsem si jistý, jak silní byli Chrámoví rytíři za papežem, ale pokud budu věřit slovům miko, nebylo možné, aby překonali členy Obrany svaté hrobky. Byl jsem si jistý, že dokážu Zenith získat zpět. Když teď byla situace taková, v podstatě jsem dosáhl jednoho svého cíle.