Kapitola 250

Kapitola 250 – Génius

Část 1

Prvně Cliff zašel na místo, kde byli pacienti.

„Nejzákladnějším základem je prvně zkontrolovat stav pacienta.”

S touto myšlenkou začal Cliff všechny vyšetřovat. Ale stejně to bylo to samé, co dělal tým doktorů. Prohlédnout si pacienty s vážnými symptomy Démonickým okem, vyptat se pacientů s mírnými symptomy a porovnat své teorie se záznamy pacientů. To bylo zhruba celé.

„Když si pomyslím, že budeme mluvit s člověkem z Milisovy církve... kaf, kaf!”

Cliffův oděv pacienty vylekal a bylo mezi nimi mnoho, co dali najevo jasné nepřátelství. Ze všech nejvíc Supardy přece jenom pronásledovala Milisova církevní organizace. Bylo tu mnoho těch, co si na to vzpomínali.

„Odpověz mi po pravdě, kde jsi prvně pocítil nějaké těžkosti?”

Ani nemluvě o tom, že na tom Cliffovi nijak nesešlo. Kdybych byl na jeho místě a byl v situaci, kdy by ti potřební nespolupracovali, už bych to v půlce vzdal. Co jiného čekat od Cliffa.

„Aha.”

Poté, co Cliff skončil s prohlížením pacientů, došel k nějakému pochopení. Ale já jsem měl tušení, že možná ještě stále nic nechápal. Měl jsem pocit, jako kdyby... I když se Cliff nazýval géniem, existovaly věci, co se nedaly pochopit. Cliff byl možná kněz, léčitel a výzkumník, ale přece jenom nebyl doktor.

„Dál vyjádření ošetřujících lékařů,” řekl Cliff a pokročil k tomu, aby to zkonzultoval s doktorským týmem. Jak provedli vyšetření a co měli v úmyslu udělat pak. Postupně se na to vyptal obou asurských doktorů.

„V podstatě máme v úmyslu použít jak léky, tak detoxikační magii zároveň a monitorovat jakékoli změny.”

„Aha, doktoři z Asurského království nejsou tak skvělí, co?”

Jeden si odfrkl. Omráčilo to jak mě, tak doktory. Když si pomyslím, že by Cliff byl tak arogantní... Vypadalo to, že byl nervózní kvůli chování Supardů.

„Kdyby to tohle mohlo vyléčit, už by je vyléčili Rudeus nebo Orsted.”

„Tak pane Cliffe, co budeš dělat?”

„Prozatím to budu prošetřovat.”

Doktoři měli tváře zkroucené hněvem. Ach, lidští doktoři, ovládejte se. Pokud selže, můžete ho kritizovat, jak jen chcete. Pro teď, jen pro teď se prosím ovládněte.

Ale byl jsem trochu nervózní. Předtím jsem si myslel, že je Cliff spolehlivý, ale bude to v pořádku? Na druhé straně se sem ustaraně dívala i Norn, co se starala o Ruijerda.

„Dobrá, Rudee, pojďme se přesunout někam jinam.”

Když jsme se rozloučili s doktory, odešli jsme z náčelnické síně.

Část 2

Když jsme odešli z náčelnické síně, Cliff se zastavil a podíval se na své výsledky.

„Takže jsem potvrdil jedno. Tohle jsem slyšel od jednoho staršího, ale vypadá to, že až do teď se nikdy nestalo, že by na Supardy padla taková nemoc.”

„Až do teď? Kolik že tomu staršímu je?”

„Slyšel jsem, že mu je přes 1.000 let.”

Kmen Supardů vážně žil dlouho...

„Ta nemoc na ně padla, jakmile přišli do této země. Což znamená, že zdroj nemoci může mít spojitost s touto zemí.”

„Možnost, že by sem Hitogami vnesl jed?”

„To ne. Démonické oko něco takového dokáže detekovat,” řekl Cliff a začal se dívat po okolí vesnice.

Nejprve pole. Sundal si klapku a pečlivě a po jednom pozoroval rostoucí zeleninu. Někdy zeleninu rozřízl a pozoroval vnitřek pro dvojí kontrolu. Dokonce i teď rozřízl na půl šťavnaté rajče. Pokud by se každopádně rozneslo, že Supardi jsou jenom obyčejní rolníci, možná by na ně společnost nahlížela jinak? Lidé byli ten typ bytostí, co měli blíže k těm, co se jim podobali.

„Další.”

Pak jsme šli na jatka. Pořád tu bylo trochu stop po krvi, ale všechno maso bylo pryč. Vypadalo to, že vesničané zrovna bourali maso, když se zhroutili. Ale bylo by nehygienické tu to syrové maso nechat jen tak. A tak ho na Sándorův rozkaz vyhodili z vesnice. Cliff svým Identifikačním okem pilně prozkoumal nože a prkýnka.

„...Aha. Rudee, kde se ukládá maso, co tady zpracují?”

„Hm... tudy.”

Nevěděl jsem, co „viděl”, ale zavedl jsem ho do skladiště na jídlo. Budova těsně pod zemí, tam bylo sušené a nasolené maso. A navíc tam bylo uložené velké množství naložené zeleniny. I tam Cliff použil Identifikační oko a po jednom to zkontroloval.

„Zjistil... jsi něco?”

„Nebuď netrpělivý, nejdřív mě nech všechno prozkoumat.”

Když jsme odešli ze skladiště jídla, Cliff se začal rozhlížet po domech ve vesnici. Vstoupil do domů, kuchyní a ložnic. Kromě toho také prohledal šatníky. Tohle bylo nedovolené vniknutí. Cliff byl statečný.

Ať to bylo jakkoli, když jsem se teď porozhlédl po domech Supardů, chápal jsem, proč byl Ruijerdův dům tak prostý. Ostatní domy byly vyzdobené květinami a obrazy... sálala z toho energie a život. V tomto malém domě možná přebývaly děti.

Pokud byl v domě samozřejmě ještě někdo s mírnými symptomy, samozřejmě jsme požádali o svolení vejít.

„Milisova církev...!”

„M-matko...”

„To nic. Prosím, uklidněte se. Neublíží vám.”

Když někteří spatřili kněze Cliffa, výhrůžně pozvedli svá kopí, ale to nám nezabránilo v tom, abychom se jich zeptali na svolení.

„Lži! Milisova církev, jen při pohledu na nás... ach, aaach...”

„Matko? Matko?!”

Možná si na něco vzpomněla, protože se začala chvět. Jak to její dcera sledovala, objala ji. Matka vypadala, že se co nevidět rozpláče. Kmen Supardů a Milisova církevní organizace. Měl jsem pocit, že mezi nimi stále byla propast, co se ještě musela překlenout. Co se mě a Cliffa týče, pronásledování Supardů byla záležitost minulosti. Ale v této vesnici bylo mnoho obětí, co si na to stále pamatovali.

„Takže co jíte? Jak to vaříte?”

Cliff nedokázal vycítit atmosféru. Jako kdyby nebral žádné ohledy na vystrašenou matku a dítě, co se nervózně chvěly, pokračoval v tázání.

„Rychle odpovězte. Nemáme moc času.”

Dokud neodpověděly.

Část 3

„Hmm.”

A tak Cliff obešel všechny domy. Ale já si nemyslel, že by se stalo něco konkrétního. Akorát že přišel do kontaktu s kulturou Supardů.

„Promiň, seniore Cliffe.”

„Rudee. Není třeba být kvůli tomu nervózní, nebyli polekaní kvůli mě. Vyděsil je akorát oděv, co mám na sobě. A pokud tu nemoc vyléčím v tomto oděvu, změní to jejich náhled. Ne?”

Bude to tak prosté? Nebo to jsem si pomyslel. Doufal jsem, že ta dcerka bude schopná to zvážit. Doufal jsem, bylo to tak prosté.

„Takže teď dál.”

Zatímco to Cliff řekl, začal se rozhlížet po různých oblastech vesnice. Fontána, studna, sklad, co se nacházel uprostřed vesnice. Kromě toho se dokonce porozhlédl i kolem skládky.

„...”

Cliff to všechno pečlivě zkoumal. Tvářil se vážně. Ve vší vážností se přehraboval obsahem skládky, zatímco odsouval shnilé maso. Co přesně se odráželo v tom jeho Identifikačním oku? To jediné, co jsem mohl dělat, bylo odpovídat na Cliffovy otázky.

A když skončil s průzkumem celé vesnice, byla naprostá tma. Vrátili jsme se zpět na ošetřovnu.

„Takže seniore Cliffe, co ty na to?”

„Pár věcí jsem určil.”

„Aach.”

„Lize, přines mi moji brašnu s léky!”

Když Cliff zakřičel dovnitř, Elinalize, co někoho ošetřovala, rychle vstala a rozběhla se. Popadla velký batoh, co byl v koutě ošetřovny, a přiběhla sem.

„Tady!”

„Děkuju, Lize.”

Elinalize vypadala potěšeně. Pravděpodobně to bylo tím, že Cliffa viděla po tak dlouhé době. Svěřili svoje dítě ke mně domů?

„Dobře poslouchej, Rudee. Vím, jak ta nemoc probíhá.”

„Ho.”

„Ačkoli říkám tohle, nejsem doktor, takže si nebudu tak jistý... Prozatím se potvrdilo, že na Supardy padla tato nemoc poté, co přišli do této země. Proto jsem se Identifikačním okem zkusil podívat na zeleninu, co tady roste.”

„Aach, a jak to dopadlo?!”

„Neviděl jsem žádné abnormality.”

Ha....?

„Nevypadalo to, že by v půdě nebo ve vodě číhal nějaký patogen.”

„Takže Identifikačním okem se dá najít něco takového?”

„Jo, aspoň v jídle si můžeš věřit.”

Bylo to démonické oko schválené Kishirikou, dalo se mu ohledně jídla věřit? Mohl by tu být někdo, kdo onemocněl po jídle?

„Ale všechno naznačovalo jedno: 'Lahodné rajče s vysokou koncentrací many'. A nejenom zelenina. I v zemi a ve vodě je vysoká koncentrace many.”

„...”

„Dokonce i v Milisu jsou případy, kdy má jídlo vysokou koncentraci many, ale je to vzácné. Ani země, ani voda jí nemá tolik.”

Hustota many, co? Pokud si to dobře vybavuju, i Aisha to řekla. Že pokud rýži zasadíme do hlíny, co jsem připravil já, dobře roste. Pravděpodobně proto, že ta půda měla vysokou hustotu many.

„A?”

„Jo. A rád bych věděl, jestli bylo zemědělství na Magickém kontinentu oblíbené.”

„Nejsem si vědom supardského stylu života na Magickém kontinentu, ale nebylo tam skoro nic jako zelenina nebo tak něco. I různorodost byla omezená, takže hlavní složkou potravy tamějších lidí bylo prostě maso.”

„Aha, jak jsem si myslel.”

Cliff švihl prstem a začal mluvit o své hypotéze.

„Pěstování plodin v hlíně s vysokou hustotou many pravděpodobně vedlo k tomu, že plodiny mají vysokou hustotu many. Ani nemluvě o tom, že existují různé druhy půdy. Půda na Magickém kontinentu je na manu bohatá, ale kvůli nedostatečné úrodnosti se tam vypěstuje jenom pár plodin. To samé platí o Velkém lese. Taková nemoc se tam nenachází, takže to místo je pravděpodobně zvláštní. Tady na tomto místě je půda a voda prosycená přílišným množstvím many. Kromě toho je zdejší půda úrodná a bohatá na živiny. V důsledku čehož tu zde pěstované plodiny nakonec mají vysokou koncentraci many. Možná to má spojitost s tím, proč je tu jenom jeden druh netvora, ale to si nechme na později.”

„Konzumace plodin obohacených manou není v žádném případě tak velký problém, neboť to tak dál děláme, aniž bychom tomu věnovali moc pozornosti. Kdyby to mělo nějaký vzájemný vztah, nebylo by nic divného, kdybychom tu už měli mnoho podobným případů. Co se snažím říct, je to, že ve skutečnosti dokážeme vyloučit manu, co zkonzumujeme. Dokonce i u Supardů by to tak mělo být beze změny.”

„Ale co se stane, pokud budeme dál konzumovat manu? Ne jenom 10 nebo 20 let. Mluvím tady o tom, co se stane, pokud bude vstřebávat velmi hustou manu 100 až 200 let... Je tu mnoho nakažených dospělých, ale navzdory té epidemii tu je mnoho dětí, na které to nemá vliv.”

Když to Cliff vysvětlil až sem, otočil se tváří ke mně. No ano, bylo tu mnoho dětí, na které ta epidemie neměla vliv. Bylo těžké zjistit, kolik Supardů bylo starých, ale nebyl to problém v imunitě. To mi tím říkal?

„A proto bychom to měli znát. Případ, kdy se pozřená mana nedala vyloučit z těla.”

Nedala vyloučit...? Ach, to se týkalo Nanahoshi!

„Takže to je Odčerpávací syndrom?”

Najednou mě něco napadlo. Počátečními symptomy bylo nachlazení a pak člověk padl, jen co se tomu poddal. Ale pokud by to bylo takhle, Orsted by... Ne, Odčerpávací syndrom byla stará nemoc. Možná že Orsted nevěděl, jak se to jmenuje. A ani nevěděl, jak se to léčí. Jo. Pokud tím v jedné z jeho smyček nikdo netrpěl, pak dokonce ani Orsted o tom nebude vědět. Také tu byl fakt, že bylo těžké se na to zeptat Kishiriky. Stejně jako jsem to měl těžké já.

„Ale také tu jsou rozpory. Nemělo by to být tak dlouho, co Ruijerd přišel do této vesnice.”

„No ano... ale posedl ho skutečný Temný král Vita, ne? Možná to je kvůli tomu. Každopádně by mělo stát za to to vyzkoušet, ne?” řekl Cliff a vytáhl z brašny krabičku.

Uvnitř byly různé druhy papíru a v nich na těsno zabalený materiál. Cliff něco vytáhl. Byla to sušená tráva sokasu.

„Myslel jsem si, že by na to mohlo dojít, a tak jsem si trochu vypůjčil.”

Byl dokonale připravený.

„A taky použijme tohle.”

Cliff ze spodku brašny vytáhl rudé ovoce.

„Co to je?”

„To, co se stane zdrojem jedu. Kvůli tomu mana v těle selže.”

„Jedu... vážně?”

„Ach. Ačkoli se to nazývá jedem, funguje to akorát tak, že když to mág vypije, nedokáže použít magii.”

Bude v pořádku to vypít?

„Podle Identifikačního oka se to odedávna bralo spolu s trávou sokasu. 'Zlepšuje účinky čaje sokasu a dá se použít na přípravu čajových koláčků, ačkoli po tom člověk bude také mírně opilý.' To tu čtu.”

Což znamenalo, že dle Kishiričina uvážení to nebyl jed.

„Jediným problémem je... pokud to teď Supardi vypijí, nevím, co se stane.”

„...”

„Dle mého názoru to tohle může vyléčit. Ale také to může mít opačný účinek.”

Pravděpodobně to bude v pořádku. Nebo to si myslel, ale mohlo by to nemoc zhoršit a vést ke smrti. Neměli jsme žádnou záruku.

„No, nemá smysl o tom přemýšlet. Prostě to zkusme,” řekl Cliff po chvilce váhání.

A pak, zatímco jsem se já rozmýšlel, se otočil do ošetřovny a zakřičel: „Chci vyzkoušet lék na vaši nemoc! Je tu někdo, kdo to chce vypít?”

„Ach, počkej, seniore Cliffe!”

Po Cliffových slovech bylo na ošetřovně ticho jako v hrobě. Při pohledu na Cliffa, při pohledu na Cliffův oděv zbledli v tváři. Také tam byli ti, co prostě odvrátili pohled.

„Stačí jenom jeden! Není zaručeno, že se po vypití vyléčíte!”

Abychom viděli účinky, nebylo třeba to vnutit všem. Stačil jeden. Ale nebyl tu nikdo, kdo by reagoval.

„Milisově církvi nemůžeme věřit...” řekl někdo.

Když jsem se podíval, byl to jeden z těch mužů, co byli přítomni při setkání s náčelníky. Vypadalo to, že když se teď objevil vůdčí hlas, že to nevyjde.

Ale co teď budeme dělat? Nemůžeme je to přimět vypít násilím...

„Já to vypiju...”

Byl tu jeden, co byl ochotný to zkusit. Nestabilně vstal a díval se na nás ostrým pohledem. A tělo mu podpírala Norn.

„Ruijerde, takže ses probral?”

„Ach, ano. Bratře, zrovna se probral...”

Na moji otázku odpověděla Norn. Ale okolní hlasy zesílily, jako kdyby ji chtěly přehlušit.

„Ruijerde, to budeš věřit člověku z Milisovy církve?”

„Správně! Kdo nás po válce pronásledoval ze všech nejvíc. Ty bys to měl vědět ze všech nejlépe!”

Z větší části to byly poznámky od supardské mládeže. Kromě toho se do toho vložil i doktorský tým, jako by je ty poznámky podnítily.

„Nikdy jsem neslyšel o nikom, co by člověka nutil něco bezdůvodně pít!”

„Víš vůbec, jak někoho léčit?!”

Nervozita doktorů prosákla do okolí. Dokonce i Supardi, co byli do teď zticha, začali namítat. Nepochopitelná medicína. A ještě k tomu ji přinesl člověk v oděvu Milisovy církve. Lidé, co mluvili z nervozity. Lidé, co dali najevo svůj hněv. V ošetřovně zavládl zmatek.

„To chcete, aby vás to vyhladilo?!”

Po Ruijerdově křiku na ošetřovnu zase padlo ticho. Lidé, co si stěžovali, s bledou tváří zase umlkli. Ruijerd, co to takhle prohlásil, silně kašlal a Norn jej hladila po zádech.

„Toho muže sem přivedl Rudeus. A já věřím Rudeovi. Pokud máte nějaké stížnosti, řekněte je, až umřu...”

Proti těm klidným slovům nikdo nenamítal. Byla to scéna, co ukazovala, jaký vliv mělo v této vesnici jméno Ruijerd Supardia.

„Tak dobře, Ruijerde. Nechám tě vypít lék. Tohle řeknu předem, je tu možnost, že se to zhorší a že umřeš.”

„Fajn, žil jsem dost dlouho. I když zemřu, nebudu ničeho litovat.”

Ne, ale já bych toho litoval. Tohle všechno jsem dělal pro kmen Supardů. Nebo spíš kvůli Ruijerdovi. Hele, dokonce i Norn se tvářila, jako že tomu nerozumí. Oba jsme měli stejný názor.

„Pokud to vypije Ruijerd, pak to vypiju i já.”

V tom tichu zvedl ruku jeden muž. Mladý muž, co měl relativně méně vážné symptomy. Upřímně řečeno to možná nebyl mladík. Možná to byl starý muž.

„Ruijerd mě na Magickém kontinentu zachránil. Kdybych tehdy zemřel, neměl bych žádnou budoucnost, takže se není čeho bát.”

V reakci na ta slova lidé začali říkat „já taky” a zvedali ruce. Mnoho, mnoho se jich takto přihlásilo.

„Nemůžeme věřit Milisově církvi. Ale Ruijerd je náš hrdina. Zařídíme se tak, jak tento hrdina rozhodl.”

A nakonec zvedl ruku i náčelník. A pak řekl klidným tónem: „Lidé z Lidské rasy, omlouvám se za náš přístup. Prosím, zachraňte tuto vesnici.”

„Ano, nechte to na nás.”

V reakci na ta poslední slova Cliff silně kývl.

Část 4

Poté, co Ruijerd a ostatní vypili trávu sokasu s rudým ovocem, usnuli. Jejich stav se přinejmenším najednou nezhoršil a nezemřeli hned poté, co to vypili. Výsledky budou jasné zítra. Nemyslím si, že by se všechno urovnalo jen trávou sokasu. Ale doufám v byť i jen malé zlepšení. Navzdory této myšlence už dnešek skončil, a tak jsem se rozhodl jít spát. Znovu zůstanu v Ruijerdově domě. Z nějakého důvodu jsem přirozeně zamířil tam. Nedostali jsme od Ruijerda svolení, ale stejně se tam nasáčkujeme.

„...”

Norn chtěla zůstat vedle Ruijerda, ale jelikož spal, nemohla nic dělat. A tak se se mnou vrátila do domu. Momentálně jsme Norn a já seděli u vnořeného ohniště. Bylo slyšet praskání dřeva v ohni. A také bublání dušeného jídla v hrnci nad ohněm. Co se týkalo jiných zvuků, nic dalšího tu nebylo.

V hrnci byla zelenina a maso, co donesl tým doktorů. Navzdory tomu, že mi Cliff řekl, že to pravděpodobně bylo v pořádku, stejně jsem nedokázal jíst jídlo z vesnice, aniž bych si myslel, že to možná byla příčina té epidemie.

„Bratře, Ruijerd se vyléčí, že?” zamumlala Norn.

Byla nervózní. Já taky.

„Jo, vyléčí se.”

„Vážně?”

„Co já vím, kdykoli Cliff prohlásil, že něco udělá, vždycky toho dosáhl. A proto se vyléčí. Možná to nebude zítra, ale jednou určitě.”

„Přežije Ruijerd vůbec do té doby...?”

„To nic. Možná jsi o tom slyšela, ale během Laplacova tažení byl Ruijerd v obklopení více než tisícovky vojáků a vrátil se živý. Na takovém místě jako tohle nezemře.”

Neměl jsem na výběr a musel jsem to říct.

„Bojím se...” řekla Norn a skrčila nohy, aby si skryla tvář.

Byla to pochmurná atmosféra. Pořád bude chvilku trvat, než se dušené dovaří. Nebylo to tak, že bych ji musel rozveselit, ale taky nemělo smysl být smutný. Pro dnešek se akorát najíme a pak půjdeme spát. Doufal jsem, že to aspoň nějak strávíme, abychom mohli v poklidu spát.

„Ach, správně, Norn, jak to jde ve škole?”

Jak to Norn zaslechla, napůl zvedla hlavu. „...Už jsem dostudovala.”

„To, jak to mám říct... no, promiň, že jsem se na to nepřišel podívat.”

Takže dostudovala. Proč to nikomu neřekla? Ale když jsem teď o tom přemýšlel... aha, během doby, kdy měla mít Sylphy porod... takže už byl čas dostudovat, co? Ačkoli by bylo v pořádku o tom říct Roxy a ostatním... Ne, no, kdyby to tehdy řekla, akorát by jí bylo trapně.

„To nic, nevadí, že jsi nepřišel.”

Ne, ale byla to Nornina absolventská ceremonie... Abych promarnil tak důležitou událost... Copak by asi řekl Paul na nebesích...

„Není to tak, že bych byla nejlepší student nebo tak něco...”

„Ale byla jsi předsedkyně studentské rady, měla jsi řeč, ne?”

„Samozřejmě, měla jsem blahopřejnou řeč. Ale uprostřed jsem se zakoktala a skoro jsem spadla ze schodů, bylo to strašné.”

To si umím představit. Postava člověka, co se uprostřed řeči zakoktal, co při scházení ze schodů zakopl a nějak se mu podařilo nespadnout. Kéž bych to viděl. Norn se tvářila tak nějak rozpačitě. Ale pořídil bych video a nechal si ho uložit do hrobu.

„Což mi připomíná, copak jsi před vystudováním nemluvila o nějaké události? Co jste nakonec dělali?”

„...Copak jsi při absolventské ceremonii seniora Cliffa neměl duel s různými lidmi? Akorát jsme to napodobili a uspořádali jsme turnaj bojového umění.”

„Turnaj bojového umění! To zní zajímavě. Ale nebylo to nebezpečné?”

„Nebezpečí jsme co možná nejvíc zmírnili. Pravidlem bylo nikoho nezabít. Škola nám propůjčila mnoho kruhů léčivé magie řádu světce a taky jsme měli v záloze léčitele a učitelé připravili mnoho léčivých svitků. Kromě toho účastníci podepsali přísahu. Proto bylo pár zraněných, ale žádní mrtví.”

To bylo úžasné. Pokud šlo o dostudované z Magické univerzity, mělo by mezi nimi být mnoho, co by se dokázali velmi mocnou magií navzájem zabít. Při takovém turnaji bylo 0 mrtvých. Možná to bylo štěstí, ale z větší části to bylo díky dobře připravenému systému.

„To jsem chtěl vidět.”

„Myslím, že tobě by to přišlo jako nějaký sport.”

„Ale při turnaji ti srdce doslova buší.”

Během svého předchozího života, kdy jsem se zavíral u sebe v pokoji, jsem se účastnil několika online herních turnajů. Bohužel jsem neměl žádná dosažení, co by stála za zmínku. Ale stačilo něco takového jenom sledovat.

„Takže připravili jste nějakou šampionovou trofej?”

„...Ano,” řekla a zakabonila se. „Všichni ve studentské radě na to přispěli. Byl to čestný certifikát, květiny a magická hůl.”

Čestný certifikát, květiny a magická hůl. No, tak to bylo. Předpokládám, že neměli moc financí, takže bylo možné, že to bylo náročné úsilí.

„A přesto! Jakmile Rimy spatřila to velké množství účastnících se chlapců, navrhla, že vítěz dostane sexy políbení od předsedkyně Norn.”

„Eech!”

„Všichni z toho byli vzrušení. Účastníci i přihlížející.”

Co to kruci? Turnaj, kde se dá vyhrát Nornino políbení?! To vůbec nebylo dobré. To bylo víc než zlé, neomluvitelné! Kdybych tam byl, zničil bych je s maskou na tváři... Ne, zničit by je bylo nemoudré.

„Takže... došlo na to?”

„...Na tvář.”

Na tvář, ano? Jestlipak to bylo v pořádku. Ale Norn zabořila svou jasně rudou tvář do kolen a sténala. Bylo to mimo Nornin standard? Po chvilce padla na bok jako knížka.

„Vítěz řekl, že na to nikdy nezapomene... ale já už na něj chci zapomenout.”

„Aha, jak se ten kluk jmenuje? Mohla bys mi říct, kde bydlí, a telefon na něj a možná ho i jeho vzpomínky z tohoto světa vyhladí záhadný maskovaný mág.”

„Telefon?”

„To nic.”

Norn se zvedla a znovu se usadila na podlaze. Neseděla s koleny u hrudi, ale s nohama ve tvaru W.

„Každopádně to vypadá, že ten turnaj byl obrovský úspěch.”

„Kdo ví. Co se mě týče, přemýšlela jsem, jestli jsem odvedla dobrou práci nebo ne, ale také jsem měla spoustu těžkostí. Mám pocit, že akorát pořád rozjímám.”

„Tomu se říká obrovský úspěch. To jsem rád.”

„...Dobře.”

Norn se trochu začervenala a pak přikývla. Už se netvářila pochmurně.

„No, brambory jsou skoro uvařené. Taky se chceš najíst?”

„Dobrou chuť.”

Nalil jsem dušené brambory a maso do misky a dal ji Norn. Norn zírala na obsah, ale po chvilce utrousila pár slov: „Bratře.”

„Hmm?”

„Moc děkuju.”

„Hm.”

Nalil jsem i sobě. Celý den jsem nic nejedl, byl jsem tak vyhládlý, že jsem skoro umřel.

„Ale tohle není dobré.”

No, za to se omlouvám.

Část 5

Druhého dne.

Jak slunce vyšlo, šel jsem spolu s Norn k ošetřovně.

„...”

Na mysli jsme měli jenom Ruijerdovo zdraví. Prozatím jsme se díky těm nelahodným dušeným bramborům byli schopni vyspat. I když to nemělo žádný význam, mělo by to zaručit, že budeme mít dost energie na ošetřování. Zatímco jsem se tak nějak odhodlal, otevřel jsem dveře na ošetřovnu.

„!”

Ta scéna, co se před námi objevila, byla hlučná. Na ošetřovně, kde to do včerejška vypadalo jako na smutečním shromáždění, to teď přetékalo životem. Ne, životem by bylo trochu moc. Nemělo to takovou sílu. Ale v porovnání se včerejškem vypadali všichni v tváři lépe.

„Pane Rudee!” Když mě spatřili doktoři, rozběhli se ke mně. „Prosím, podívej se. Díky té medicíně, co připravil pan Cliff...!”

Fungovalo to? Tráva sokasu zabrala?

„Lidé, co vypili ten bylinkový odvar, včera v noci najednou zakusili pohyby střev. Když je sestra vzala na toaletu, všichni začali vylučovat světle modrou řídkou stolici. Po chvilce začali být všichni rapidně zdravější. Vážně nemocní se ještě nezotavili, ale po nějaké době se rozhodně zotaví!”

Když si pomyslím, že tak brzy po ránu uslyším tak šťastnou zprávu... Ale počkat, vyloučili světle modrou řídkou stolici?

„Momentálně upravujeme léčivý odvar a všem ho podáváme. No~ bylo absurdní, že jsme o něm pochybovali. Rozhodně můžu s důvěrou říct, že Cliff Grimoire je člověk, co dokonce rozdrtil kletbu! Ups, na tohle teď není čas. Pořád máme své povinnosti, omluv nás!”

Tohle všechno nám doktor naráz řekl a odspěchal zpět k pacientům.

Světle modrá řídká stolice. Něco mě na tom trápilo. Co by to mohlo být? Světle modrá, světle modrá...

„Rudee.”

Když jsem se vzpamatoval, byla přede mnou obrovská silueta. Muž v bílém oděvu a s černou helmou.

„Ach, pane Orstede.”

„Viděl jsi tu stolici?”

„...Ne, ještě ne.”

Jak to Orsted řekl, trochu se nahnul. Mě u ucha zašeptal: „To byly zbývající štěpy Temného krále Vity.”

Temný král Vita. Jakmile jsem ta slova zaslechl, na mysl mi najednou vytanuly podivné nápady. Možná... Ovšem jenom možná. Ta epidemie nebyl Odčerpávací syndrom? Temný král Vita. Ten král, co ve vesnici rozdal své štěpy. A držel pokrok té nemoci pod kontrolou... Ale co když a opravdu jen co když už Vita tu epidemii vyléčil?

Jen aby nám pohrozil, udržoval svými štěpy vesničany ve špatném fyzické stavu. A po smrti sebral poslední síly a zaúkoloval své štěpy... A pak ty štěpy, co se skrývaly někde ve střevech, rozložilo rudé ovoce a čaj sokasu a odplavilo je to...

Což znamená? Ne, tohle byla jen pouhá spekulace.

„Jak jsi řekl, ještě trochu jsme se posnažili.”

„...Že?”

No, to nic. Prozatím jsme se dostali přes tu obtížnou část. Naprosto jsme porazili Temného krále Vitu. Berme to takhle.

„Kde je senior Cliff?”

„Dohlížel na stav pacientů, ale krátce po svítání usnul. Momentálně je v domě nedaleko s Elinalize Dragonroad.”

Aha. Pilně pracoval. Nechme ho spát. Neboť jen co se vzbudí, začne s přípravami na druhé dítě s Elinalize.

„Zrovna teď se probral i Ruijerd Supardia.”

„Opravdu?!”

„Jo, jdi se na něj podívat.”

„Omluv mě!”

Uklonil jsem se a zamířil jsem dovnitř. Přímo na místo, kde Ruijerd včera v noci spal.

Byl tam. Seděl na posteli, se zdravější tváří jedl.

„Ruijerde!”

Jakmile jsme k němu dorazili, Norn k němu okamžitě přiběhla a objala ho kolem břicha.

„Jsem ráda... Jsem tak ráda...”

Norn začala brečet. Byla to naše uplakaná Norn. Ruijerd se tvářil ustaraně, otřel si ústa, odložil misku s jídlem stranou a pohladil Norn po vlasech. Chvíli jsem nic neříkal a sledoval to. Z nějakého důvodu jsem také měl pocit, že začnu brečet.

„...Rudee.”

Po chvilce Ruijerd zvedl tvář.

„Ruijerde... už jsi v pořádku?”

„Jo, ještě nedokážu máchnout kopím, ale nedošlo na žádné komplikace.”

Aha. Jsem rád... Jsem tak rád... Nenapodoboval jsem Norn, byl to ten jediný pocit, co ze mě vzešel.

„Znovu jsem ti zavázán.”

„...Něco takového si navzájem neříkejme. Ani nemluvě o tom, že ses ještě naprosto nezotavil. Prosím, nezanedbej to.”

„Jo.”

Jak jsem se dal s Ruijerdem do řeči, Norn si s bručením odsedla. A začala křečovitě vzlykat, zatímco si rukama skrývala tvář.

„Ale nejdřív mi dovol říct tohle, Rudee.”

„Copak?”

V té jeho vážné tváři bylo znát trochu nervozity. Pořád tu něco bylo? To mi teď a s tímto načasováním řekne nějakou šokující pravdu? Jak jsem si pomyslel tohle a začal jsem se mít na pozoru, Ruijerd řekl tohle:

„Až se naprosto zotavím, stanu se tvou silou.”

„......”

Copak to asi bylo za pocit, co mi probublával v hrudi. Ruijerd se znovu stal mým kolegou. Byl to pocit radosti z této noviny? Byl jsem šťastný. Prostě šťastný.

„Ano, budu v tvých rukách.”

Spolkl jsem to něco, co se mi dralo hrdlem. A taky jsem zadržel tu horkost ve vnitřních koutcích očí. Natáhl jsem k němu ruku.

„To bych měl říkat já, vycházejme spolu.”

Ruijerdova ruka byla teplá a silná.

Dotazy autorovi

Dotaz: Proč ten doktor řekl „rozdrtil kletbu”?

Odpověď: Možná si toho náhodou všiml. Jako třeba že od někoho v Asurském království slyšel o jeho původu na Magické univerzitě.

Dotaz: Kdo že to je Rimy?

Odpověď: Jedna studentka na Magické univerzitě a členka studentské rady. Samozřejmě se ještě ani neukázala.

Dotaz: Když Cliff řekl „jeden stačí”, co se stalo potom?

Odpověď: „To nevypiju!” „To chcete zemřít! Já to vypiju!” „Pokud to vypije Ruijerd, pak já taky!” „...Tak já taky!” „Prosím, za každou cenu.” V tomto stylu to vypili.

Dotaz: Cliff dokázal svým Identifikačním okem zkontrolovat Elinalizino těhotenství, ale nedokázal zkontrolovat Vitovy štěpy, co byly uvnitř těla?

Odpověď: Vypadá to, že to nedokázal.

Dotaz: Nakonec stále není jasné, co tu nemoc vyléčilo.

Odpověď: Cliffův recept vyléčil epidemii a vyhladil Vitovy štěpy. Ačkoli není známa příčina a jak se naprosto zotavili, kmen Supardů se uzdravil! S tímto si můžeme pro teď odpočinout! Dokázali jsme to!

To všechno z Rudeova pohledu. Možná že to někdo zhruba vysvětlí v druhé polovině tohoto svazku. Nebo možná ne. 

-------------------------------------------------

~ Ano, pojďme oslavovat, porazili jsme epidemii! Příště na nás čeká jedno kulinární dobrodružství, menší politikaření a další dotazy autorovi! ~

<Předchozí>...<Následující>