Kapitola 253

Kapitola 253 – Zmizení

Část 1

Magické město Sharia.

Na předměstí se nacházel jeden dům. V tom domě přepisovala elfská dívka obsah dopisů, co přišly komunikačním litografem.

Jmenovala se Faria Steer. Její přátelé jí často říkali Faria nebo Tia, ale nikdo z personálu této společnosti se ještě neobtěžoval si její jméno zapamatovat. Tato dívka se v nepřítomnosti prezidenta i předsedy stala vedoucím kanceláře. A ačkoli se o tom Rudeus bude muset ještě dozvědět, skutečné jméno této malé elfí slečny bylo vskutku Faria Steer.

„Tak se podívejme, v dopisu od paní Sylphiette se píše... Titul Boha meče převzal někdo jiný, momentálně není známo, kde se předchozí Bůh meče nachází. Nina je těhotná, takže nám nemůže pomoct. Teď zamířím do království Bihaeril... Tohle je to, co mám přeposlat?”

Její prací bylo přepsat nasbírané zprávy, co dorazily z různých míst, a pak je všechny naráz předat, až se Orsted nebo Rudeus vrátí. Ale měla dovoleno na základě vlastního úsudku přeposlat jakékoli urgentní zprávy, co přišly. Ani nemluvě o tom, že v těch zprávách byla slova jako Bůh nebo Král, obvykle pro ni bylo složité rozlišit takovou důležitost, neboť pocházela z nižší střední třídy.

„Boha meče nahradili a pozice dřívějšího Boha meče je neznámá. To znamená, že tu byla vysoká možnost, že se stane nepřítelem, takže to pojďme přeposlat...”

Nicméně ji vybrala sama Aisha. Ta ji obezřetně osobně vybrala po několika přísných podmínkách.

Na první pohled mohl práci v Orstedově kanceláři vykonávat kdokoli, ale bylo tu spoustu informací, u kterých se muselo zabránit, aby unikly. A tak poštu mohl přebírat jen někdo spolehlivý.

Faria se narodila v hlavním městě království Ranoa. Jejím otcem byl vysloužilý elfí dobrodruh a její matka byla dcerou lidského kupce z města. Byla nejmladší ze třech dětí. Jelikož byla dívka, nedostalo se jí žádného kupeckého vzdělání. A kvůli tomu nikdy ani nepomyslela na to, že by se stala kupcem. Ale od dětství se zdržovala v blízkosti firem a vyrůstala za pozorování mazaných starých kupců. Možná že tohle jí dalo základy. Díky veškerému tomu času, co pozorovala informátory, dokázala dosáhnout dobrých výsledků, když se zapsala na Magickou univerzitu.

A tak se na ni Aisha se svým ostřížím zrakem zaměřila. Bylo mnoho jiných, co byli ve spravování informací lepší než Faria, ale vybral ji sám Orsted. Podle Orstedových zkušeností bylo vysoce nepravděpodobné, že se stane nepřítelem.

„Nejdřív bych to měla poslat do vesnice Supardů, ale komu bych to měla poslat dál... Ach, pravděpodobně paní Eris. Jelikož je Král meče, možná něco vymyslí, pokud o tom bude vědět.”

Zatímco si mumlala tohle, Faria stála u komunikačního litografu v koutu prezidentovy kanceláře. S magickým krystalem v jedné ruce něco vyráběla s komunikačním litografem. Faria se pokoušela poslat zprávu do vesnice Supardů a do Třetího města Heilelul.

Za jejími zády se najednou objevil stín.

„Haa, s tímhle... hm?”

Faria se otočila. Do zorného pole se jí prodrala velká postava.

„......Ach...... ehm, promiňte, jste host... pana Orsteda?”

Tělo jako buben a paže jako klády. Kůže barvy tmavé rudé a obrovský roh. A dolní čelist jako hrnec, z které vyrůstaly dlouhé tesáky. Byl to obr.

„Ty jsi Orstedova ženská?”

„He?”

„...”

Jakmile Faria zaváhala, obr se zasvištěním máchl svou rukou. Komunikační litograf, co zrovna poslal zprávu, to hlučně vyhodilo do povětří. Spolu s dveřmi do kanceláře.

„Ty co? Nepřítel? Ty bojovat?”

„Ach... Uu...”

Obr vytrčil Farii před oči svou pěst. Faria měla celé zorné pole zakryté jeho pěstí. Sevřená pěst, co byla dvakrát větší než její tvář. Na prstech a hřbetě ruky mu vyrůstaly hrubé chlupy, klouby prstů vypadaly násilně. A jaký to mělo vliv, bylo vidět za ním. Při pohledu na zničenou stěnu se to dalo snadno pochopit. Dalo se snadno pochopit, co by se stalo, kdyby vás tou pěstí udeřil.

„N-n-n-n-ne.”

Farii se podlomila kolena a konečně mu to řekla. Nedokázala ani utéct, jako kdyby byla od pasu dolů paralyzovaná. Jediná věc, co ještě měla na mysli, bylo to, jak nechtěla zemřít.

„Tak vypadni. Já... nebojuju s těmi... co nechtějí.”

Obr s úšklebkem natáhl ruku k Farii.

„Eeek.”

Kvůli té nyní otevřené a natažené ruce se Faria zkroutila do sebe. Jen na okamžik ji napadlo, že ji obr tou rukou rozdrtí, ale ten ji pak jemně zvedl a vyhodil ji dírou, co před chvilkou vytvořil.

„Aaaaaaa?!”

Vyhodil Farii z kanceláře a ta velmi rychle letěla, dvakrát se odrazila a chvíli se koulela, než se zastavila.

„......Ngh!”

Celým tělem jí prolétala bolest. Mysl jí říkala: Utíkej, utíkej nebo tě zabije. Její tělo na ni ječelo: Nechci zemřít, nechci zemřít. Nevydralo se z ní jediné slovo a z hrdla jí unikl jen patetický pláč.

Možná že jí ten náraz do země obnovil cit v těle, ale stála teď na vlastních nohách. I když se třásla jako právě narozené kůzle. Po pár krocích běhu spadla. Když to takhle zopakovala téměř třikrát, za ní se ozval ohlušující řev. Otočila se.

„...Aach.”

Ta scéna, co spatřila, bylo zničení kanceláře. Rudý obr běsnil a zatímco všude možně létaly fošny a stavební kameny, budova ztrácela svou podobu. Zanedlouho Famia zapomněla na útěk a omráčeně se dívala na tu zkázu. Celá omráčená prostě jen viděla to ničení, trosky a proměnu.

Nic nezmohla. Nebylo nic, co by mohla udělat. Sledovala to se sužujícím pocitem bezmoci. Přála si, aby ten rudý obr z těch trosek nevyšel. Přála si, aby nešel tímto směrem. Přála si, aby okolí utichlo, aby ten hluk zmizel. Že až někdo zaslechne ten hřmící řev, přijde to sem prověřit a ochrání ji, prostě si to takhle dál přála.

Toho dne všechny teleportační magické formace, co Rudeus Greyrat nainstaloval, přišly o své světlo.

Část 2

Ve stejné době byly Roxy a Eris v lese.

Třetí město Heilelul bylo přístavní město. Oceány tohoto světa byly v podstatě plné příslušníků rybí rasy nebo rasy mořských ryb. Souhrnně se nazývali Mořská rasa. Suchozemcům bylo až na předem určené oblasti oceánu zakázáno do moře vstoupit. Rybaření bylo dovoleno v jedné části, co přiléhala k přístavnímu městu, ale kdyby rybář tuto oblast opustil, Mořská rasa by tu loď okamžitě potopila.

Ale v Heilelulu to bylo trochu jiné. Moře mezi Ostrovem obrů a Třetím městem Heilelulem byly výsostné vody království Bihaeril. Během dob založení království Bihaeril odtud vyhnali všechny příslušníky Mořské rasy, a tak mělo království Bihaeril naprostý přístup k moři.

Od té doby se Třetí město Heilelul stalo oblíbeným rybářským místem a byly tu druhy plodů moře, co se nikde jinde nedaly najít. ...Nebo tak to mělo být.

„...Poslední dobou mě unavuje akorát jíst ryby.”

„Vážně? Není to dobré?”

Na okraji města byl les obklopený vysokými hradbami. Spíš než aby někomu bránily v průniku, to bylo na obranu proti netvorům, co občas přicházeli z lesa. Ty dvě kráčely tímto lesem, zatímco jedly sušené ryby.

„Je to dobré, ale slané. Proč by to někdo takhle solil?”

„To je pravděpodobně kvůli konzervaci.”

„Pokud to je kvůli konzervaci, proč prostě nepoužít ledovou magii jako Rudeus?”

„Ne každý dovede použít ledovou magii, víš?”

Roxy se na tvář vkradl úsměv, když odpovídala na stížnosti Eris. Eris obecně nebyla člověk, co by si stěžoval na jídlo. Ale byla pravda, že ty ryby prosolili trochu moc. Město s nadbytkem mořských plodů. Nebo tak se to povídalo. Ale ve skutečnosti bylo plné akorát konzervovaného jídla.

Ale už přišly na důvod, proč to tak bylo. Lodí to z Třetího města Heilelul na Ostrov obrů trvá den. Na Ostrově obrů měli k dispozici spoustu rybářů. Ze zákona spolu obří a lidští rybáři spolupracovali a lovili ryby v okolí Ostrova obrů. Ale rybáři z rasy obrů teď nerybařili. Mluvili akorát o tom, jak v blízké budoucnosti přijde válka. A připravovali se na boj. To vedlo k poklesu kvality jídla v přístavním městě.

Proč rasa obrů tvrdila, že se blíží válka? Roxy a Eris se k této informaci dopídily. To proto, že se účastnili expedice na pokoření. Na rozkaz Boha obrů, co byl hlavou rasy obrů. A teď byl vůdce rasy obrů, Bůh obrů Malta, v Druhém městě Irelu.

Momentálně mířily k teleportační magické formaci, co nainstalovaly v jeskyni, aby tuto informaci předaly Rudeovi.

V odesílání zpráv měly mírné zpoždění, ale když se posledně zastavily u komunikačního litografu, čekala na ně dobrá zpráva, že se kmen Supardů zotavoval a že i vyjednávání šlo dobře. Bylo sporné, jestli se tamní situace najednou obrátila k horšímu.

„Rasa obrů ochrání království Bihaeril. Pravděpodobně se té přísahy drží ještě i teď. Ale není divné, že šel místo do hlavního nebo Třetího města do Druhého města?”

„Stejně s ním pracuje Gisu, ne?”

„Na to je příliš brzy to takhle určit. Možná že Bůh obrů akorát osobně zkoumá tamější terén. Pořád tu je možnost, že se stane naším kolegou, takže by bylo problematické, kdybychom byli proti němu.”

I když Roxy říkala tohle, cítila se trochu nervózně. Kdyby bylo všechno normální, tohle by se nemělo stát. Byla to nepřátelská intrika? Nebo prostě neviděly stav záležitostí kolem...

Přinejmenším šlo pro teď všechno hladce. Rudeus zachránil kmen Supardů a udělal z nich spojence. Co se týkalo informací ohledně tohoto místa. Nedokázaly lokalizovat Gisua, ale dokázaly potvrdit, kde byl Bůh obrů. Možná že Zanoba v hlavním městě získal informace ohledně Boha severu. Optimistické smýšlení bez jakéhokoli opodstatnění.

Ale měla nepříjemnou předtuchu, co s tímto neměla co dělat. A to byla také neopodstatněná předtucha.

Když o tom tak přemýšlela, měla pocit, že to bylo to samé, jako když byla uvězněná v teleportačním labyrintu. Všechno vypadalo dobře, ale měla pocit, jako kdyby jí chybělo něco důležitého. Nebo spíš si Roxy byla vědoma toho, že kdykoli situace vypadala dobře, vždycky byla schopná nějak pochybit.

„Poslouchej, Roxy. Až tuhle informaci nahlásíme, neměly bychom se setkat s Rudeem?”

„Ty říkáš pořád jenom tohle, ne?”

„Ale já už se chci prostě setkat s Ruijerdem. Taky ti ho představím!”

„Ne... jednou, jednou jsem ho už potkala, víš?”

Ach, vypadalo to, že si Roxy uvědomila původ té nepříjemné předtuchy, a suše se usmála. Ani Rudeus, a ani Eris nechovali vůči kmeni Supardů žádný strach.

Ona v duchu věděla, že kmen Supardů nebyla démonická rasa. Ale tělo jí stejně ztuhlo, za každé situace. Možná to bylo tím, že si jako dítě tolikrát vyslechla ty historky.

Ale musela se s ním setkat. Ruijerd byl dobrodinec jak Rudea, tak Eris. Byl to kolega. Spojenec, kterého musela řádně pozdravit.

Ale stejně se přirozeně zdráhala. Možná se to změní, až se s ním setká, promluví si s ním a přijde s ním do kontaktu, ale... Pokud ne... právě proto pravděpodobně měla tu předtuchu.

„Hmm, co já vím. Když jsme došly už takhle daleko, asi bude v pořádku, pokud se přesuneme do druhého města. Potom se Bůh obrů Malta nebude moc přesunout a my si také budeme moct potvrdit informace.”

Prozatím z Třetího města získaly veškeré informace, co mohly. Mělo by být v pořádku opustit na chvilku svou pozici a zajít do vesnice Supardů. Jak o tom Roxy přemýšlela, zastavila se před jeskyní, kde nainstalovaly teleportační magickou formaci.

Byla to díra, co byla dost velká, aby jí v podřepu prošel člověk. Byla maskovaná větvemi. Její předchozí majitel, totiž medvěd, na ně zaútočil, když se k jeskyni přiblížily. A v důsledku toho ho Eris zabila a následně snědla. V té chvíli si pomyslely, že jim to přišlo vhod a nakonec tu jeskyni znovu využily.

Odsunuly větev stromu, co maskovala vchod, a vstoupily dovnitř. Jeskyně byla dvacet metrů hluboká a celkem široká. Ale páchlo to tam po zvířatech.

A hluboko v jeskyni nainstalovaly teleportační magickou formaci a komunikační litograf.

„.....Och?”

Ale na teleportační formaci bylo něco mírně divného. Teleportační magickou formaci nainstalovaly hluboko v lese, aby využily vysokou hustotu many, a neustále z ní sálalo modré světlo, takže po aktivaci svítila. Ale to světlo z nějakého důvodu zmizelo.

„Co to má znamenat?”

„Počkej, prosím.”

Roxy pečlivě zkontrolovala magickou formaci. Možná udělala nějakou chybu, kvůli které okruh neoperoval správně...

Zatímco o tom takhle přemýšlela, zkoumala formaci. Ale nezdálo se, že by v tom byla nějaká chyba. Hlavně ji ještě nedávno použily a fungovalo to skvěle. A ani tu nebyl žádný důkaz po tom, že by do jeskyně někdo vstoupil...

„Hej, ani tohle nefunguje.”

Po Erisině hlasu Roxy zvedla hlavu.

Eris dřepěla před komunikačním litografem, co nainstalovaly v koutu jeskyně. Také přišel o své světlo. Roxy k němu přispěchala a pokusila se vpravit dovnitř manu s nahodilými slovy, ale nijak to nereagovalo.

„...Co jen tohle znamená?”

Roxy tam v šoku stála, celá zaražená.

To bylo divné. Když se pominula teleportační formace, komunikační litograf vyrobil sám Orsted. Při jeho výrobě pomohla, ale rozhodně nebyl defektní. Nemohl prostě jen tak přestat... fungovat.

„Je to jasné.”

Ale Eris zmatená nebyla. To věděla, proč to přestalo fungovat? Roxy se podívala na Eris s úmyslem ji vyslechnout. Eris si založila ruce na hrudi, rozkročila se, shlédla na komunikační litograf a promluvila: „Něco se stalo!”

„To... pokud se nic nestalo, pak tohle...”

Jak chtěla Roxy tu větu doříct, uvědomila si to. Něco se stalo. Kde? Tady ne. Nebyl tu ani náznak toho, že by sem někdo přišel. Vchod byl řádně skrytý, nebyla tu ani stopa po tom, že by sem přišel člověk nebo netvor.

Tak tedy někde, ale ne tady. Teleportační magické formace a komunikační litografy fungovaly jen v páru. Pokud jeden z páru zmizí, pak ten druhý automaticky přestane fungovat. U tohoto nedošlo k žádným abnormalitám. Takže u toho druhého?

„Něco se stalo v Magickém městě Sharia...?”

Jako první Roxy na mysl vytanula Lařina tvář. A pak jedno po druhém, tváře ostatních dětí. Lucy, Arus a Sieg. A pak ty, které se o ně staraly, Lilia a Zenith. Pokud se ve městě stalo něco divného, pak ony...

„......Ngh!”

Honem vstala a rozběhla se ke vchodu do jeskyně. Přemýšlela, že pokud tady tahle formace nefungovala, pak ostatní... Ale po pár krocích se zastavila. Co kdyby byla na straně nepřátel a zaútočila na kancelář v Magickém městě Sharia? Co by se stalo s ostatním magickými formacemi? Očividně by je nenechala být jen tak. Zničila by každou až do poslední.

„Co mám dělat... Co mám dělat...”

Měla by někoho požádat o pomoc? Podle poslední zprávy teď v Sharii nebyl ani Orsted. Byl tam někdo, kdo by je ochránil před tím útokem, co přišel...?

„Roxy!”

Po Erisině výkřiku se Roxy najednou vzpamatovala.

„Prosím, vysvětli situaci!”

„...Teleportační magická formace a komunikační litograf se deaktivoval. U toho tady nejsou žádné problémy, takže je velmi pravděpodobné, že zaútočili na ty v Orstedově kanceláři v Magickém městě Sharia. Také tu je možnost, že zaútočili i na náš dům. A doma není nikdo, kdo...”

„Aha.”

Eris si to vyslechla do půlky a pak vstala.

„Ví o tom Rudeus?”

„Kdo ví. Možná to ví a možná ne.”

A pak se Eris na okamžik přestala pohybovat. Aniž by změnila svou pózu. Zvedla bradu, zavřela pusu a koutky úst se jí stáhly dolů. Ale pak ústa najednou otevřela. Jako kdyby našla odpověď.

„Dům nech na Sylphy, bude to v pořádku!”

„Ehmm... ale je teď u Boha meče...”

„Sylphy řekla, že dům ochrání, kdykoli bude Rudeus pryč. Proto to je v pořádku!”

„...”

To bylo z jakéhokoli úhlu absurdní... Jak si to Roxy pomyslela, najednou změnila svůj náhled. Nevěděla, kdy přesně ta teleportační formace přestala fungovat. Ale Sylphy nepoužívala teleportační formaci v kanceláři. Přesouvala se za pomoci staré teleportační metody. Takže i kdyby nemohla přijít do království Bihaeril, alespoň se bude moct vrátit do Sharie. Nemohla dělat nic jiného než se na Sylphy spolehnout.

„......To je pravda.”

A pak tu byl ještě Pergius. Ačkoli byl vůči Roxy, co pocházela z Magické rasy, strohý, k Rudeovi měl blízko a dokonce sám pojmenoval Siega. Nebylo jasné, co by udělal, ale v domě byla flétna, kterou se dali přivolat Pergiovi podřízení. Kdyby se něco stalo, Lilia by ji mohla použít.

A nejenom tohle. Mysleli si, že by se mohlo něco takového stát; a proto Rudeus povolal Lea. Kdyby Leo nic nezmohl, pak by nemělo smysl ho povolávat. Pořád tu měla spoustu důvodů k úlevě. Také tam byla žoldnéřská skupina, inženýři ze Zanobovy firmy a kdyby na to přišlo, pomohli by i učitelé na Magické univerzitě. S touhle myšlenkou sama sebe ujistila. Neměla jinou možnost. Jelikož ona a Eris zrovna teď nemohly nic dělat.

„Tak pojďme!”

„Správně. Pojďme.”

Když zůstanou tady, nemohly nic dělat. Nebylo třeba říkat, co zrovna teď musely udělat. Akorát musely zařídit, že se ty informace, co teď měly, odešlou.

Samozřejmě se bály o děti v Magickém městě Sharia. Nestrachovala se jenom Roxy, dokonce i Eris měla nutkání se rozběhnout zpátky domů. A kdyby mohla...

A tak to nutkání spolkly a daly se do pohybu.

Jejich cílem bylo místo, kde byl Rudeus.

Vesnice Supardů.

Část 3

Ve stejnou dobu na druhé straně.

Zanoba začínal být netrpělivý.

Rudeus se nevracel. Expedice se vytrvale připravovala, den jejího zahájení se blížil.

Rudeus vítězoslavně vzal ty dva vojáky do vesnice Supardů. Byl to jeho mistr, takže se mu nějak podaří ty dva vojáky nalákat a vyjednat mír. Nebo to si Zanoba myslel. To to vyjednávání nedopadlo dobře? Ale v komunikačním litografu se psalo, že je úspěšně přesvědčil. Podepsal to Orsted, takže tam nebyl prostor k pochybám.

Tak proč? Možná na ně po cestě zaútočil nějaký vrah?

Přinejmenším se po cestě dostali do maléru a byli nuceni tam zůstat. Nemohlo to být tak, že když teď byli všichni v bezpečí, že dělali okružní jízdu po Druhém městě... ne, to nemohlo být ono. Ale tímhle tempem ta expedice za nějakých deset dní vyrazí. Měl by čekat? Měl by jednat? Zmatený Zanoba se rozhodl jednat. Použít teleportační formaci k přesunu do vesnice Supardů a ujistit se o situaci.

Jak se Zanoba rozhodl, jednal rychle. Odešel z hostince a vzal s sebou Julii a Ginger. Vzal zavazadla a spěchal k chatrči, kde byla nainstalovaná teleportační formace.

„Ngh... tohle...”

Ale teleportační formace a komunikační litograf přišly o své světlo. Zanoba si okamžitě uvědomil, že se něco stalo. Že v kanceláři došlo k nějaké nehodě. Zanoba po pár sekundách přemýšlení došel k závěru.

„Ginger!”

„Ano!”

„Zamíříme k vesnici Supardů!”

„Rozumím! …a Druhé město Irel?”

„Přes to ně. Pokud tam je nepřítel, bude čekat přímo tam.”

Zanoba vyšel ven. A vložil ruku do zadní kapsy a něco z ní vytáhl. Byla to flétna. Zlatá flétna se symbolem draka. Hned na ni zapískal. Vyloudil zvuk „fuuuu”.

Ale nic se nestalo. Nikdo nepřišel.

„Kuh, vypadá to, že to je stále daleko. Ginger! Julie! Jsou tu někde kolem kamenné monumenty Sedmi světových velmocí?!”

„Na žádný si nepamatuju!”

„Žádný jsem neviděla!”

Nebyl jenom jeden člověk, co mohl používat teleportační formace. Napadlo ho, že by kontaktoval Pergia a požádal ho o pomoc, ale...

„Nedá se nic dělat! Pokud po cestě nějaký najdete, dejte mi vědět! Okamžitě pojďme do vesnice Supardů!”

„Ano!”

Ti tři se začali přesouvat. K vesnici Supardů.

Dotazy autorovi

Autor: Přestaňte se dohadovat. Všichni mají právo mluvit. Nevadí, když vyjádříte své dojmy z knihy, ale když vidíte myšlenky ostatních lidí, ovládněte své komentáře. A když píšete kritické dojmy, zkuste být nepřímí a ne ofenzivní!

Otázka: Ačkoli Rudea a ostatní přemohli a nacházejí se teď v nevýhodné situaci, co přesně je tohle? Tento pocit bezpečí, co otřásá zemí. Ačkoli já se cítím nervózně, kdykoli to vypadá dobře. LOL

Odpověď: Člověk znervózní, když se poprvé dostane nahoru. Je to horská dráha.

Otázka: Poslal Hitogami Boha severu a Boha meče, protože neviděl budoucnost krále nebo Ruijerda a uvědomil si, že do toho možná zasáhli Rudeus nebo prezident?

Odpověď: Tohle nebyla intrika Hitogamiho, ale Gisua.

Otázka: Když o tom popřemýšlíte, kdyby byl prezident trochu mladší, možná by Hitogamiho porazil, ještě než Rudeus přišel.

Odpověď: Prezident není dost mladý na to, aby vytvořil tým.

Otázka: Takže Zanoba měl tu flétnu na zavolání poskoků, co? LOL

Odpověď: Přileť, když tě zavolám! A to rychlostí světla!

Otázka: Ačkoli se to k tomu nevztahuje, 2.714 stránek komentářů s dojmy je šílené.

Odpověď: Je to ceněný příběh.

Otázka: Zkusme porovnat pana Gulla a pana Aleka s profesionálními hráči. „Tahle hra (Rudi) vážně stojí za zkoušku, co? Takže takhle se dá polapit to obtížné místo.” Byli Gull a Alek šťastní, když se dozvěděli, jak to polapit? A kromě toho, když to zkusili dle této metody, pomysleli si: „Co to kruci? Tohle je triviální.” Nebo na to jsem se chtěl zeptat.

Odpověď: Kdo ví? Vážně nemůžu nic říct, neboť o profících toho moc nevím, ale pokud hráčovi řeknete: „Udělej tohle (opatření) vůči této postavě (Rudi)!”, mnoho by jich to vlastně vyzkoušelo. A nemyslím si, že by si po vítězství pomysleli „trivialita”, ale spíš „i bez téhle strategie bych vyhrál”.

Otázka: Myslím, že tu je problém se šablonováním. Myslím, že není třeba, aby šlo všechno bez zádrhelu, když dojde k rozdrcení plánu obezřetného člověka. Rudi si například dával pozor, ale jelikož byl přehnaně obezřetný, obrátilo se to proti němu. Když to takhle rozšířím, stačí to na to vědět, co myslím?

Odpověď: Tak se na to podívejme. Dokonce i v předchozí kapitole jsem uvažoval o tom, že bych udělal tohle nebo tamto, ale z nějakého důvodu mi to při psaní nejde... Bez ohledu na to, co dělám, chci nastolit pocit, že když se stane chyba, tak se prostě stane. A když dojde na úspěch, tak prostě dojde na úspěch.
-------------------------------------------------

~ A Rudeus je stále pryč... někde na dně údolí... možná už v žaludku některého (nebo některých) zemního draka... ~

<Předchozí>...<Následující>