Kapitola 257

Kapitola 257 – Třetí generace vs. Druhá generace

Část 1

Byla mezi námi celkem vzdálenost.

Řádění Boha obrů Malty. Gigantický obr, co zuřil jako bouře, co kácel stromu a vykopával hlínu. Jako kdyby nás to v důsledku odneslo, byli jsme od bojiště oddělení.

Bohu obrů Maltovi čelili Zanoba a Doga. Jelikož byl Bůh obrů netvor typu prosté síly, měli dokonalou kompatibilitu. Zanoba byl miko, a tak nebyl nikdo, kdo by nad ním mohl zvítězit ve fyzické síle. A Doga byl vůči blížícímu se nepříteli celkem mocný.

Ale něco takového bylo očividné. Neměl jsem čas starat se o ostatní.

Ten člověk, co stál přede mnou, byl na sedmém místě Sedmi světových velmocí. Bůh severu Kalman III. Aleksander Ryback. Jeden z protivníků, co mě strčil do údolí.

Ani nemluvě o tom, že jsem na sobě neměl MK-1 a MK-2 bylo neúplné. Nebyl to nepřítel, na kterého bych mohl jít zlehka nebo se k němu chovat ledabyle. Ranní ptáče dál doskáče. Takže s močálem---

„Počkat!”

Nebo to jsem si myslel, ale v další chvíli mě zadržel výkřik Boha severu Kalmana III. Ale protivníkem byl šermíř stylu Boha severu. Nebylo by nic divného, kdyby nás přepadl, zatímco by falešně předstíral, že nás žádá, abychom počkali. A tak jsem v tichosti vytvořil močál. A v rychlém sledu jsem vypálil kamenná děla.

„Před bitvou si ještě chvilku promluvme!”

Snadno ta kamenná děla odrazil. Nebo to se odklonily od své trasy? Kamenná děla ve vzduchu každopádně změnila trajektorii a on je odrazil. I když ten močál měl být nastražený vedle jeho nohou, nepotápěl se. To byla moc Boha severu?! Ne, to bylo špatně. Rozhodně jsem slyšel o schopnosti toho Meče dračího krále.

„Tvůj hněv je pochopitelný. Přišel jsi o obě paže a spadl jsi do údolí, rozhodně bys chtěl bojovat co možná nejdřív. Ale prosím, počkej chvilku. Až si promluvíme, budu ti hned dělat společnost. Nevýznamný pěšec jako ty si rozhodně může vyhradit chvilku na konverzaci mezi dvěma silnými lidmi, že?”

Nevýznamný pěšec... HA! Podceňuješ mě, udělám z tebe fašírku! Ale nedokázal jsem se přimět ke hněvu. Rozhodně jsem nemohl popřít, že jsem před jednou ze Sedmi světových velmocí vypadal jako nevýznamný pěšec. Naopak to bylo osvěžující, neboť se mi poslední dobou dostávalo akorát chvály.

„...”

Co se mě týkalo, nechtěl jsem čekat. Bylo možné, že akorát hrál o čas. Chtěl jsem co možná nejdřív vyhrát a pak jít podpořit ostatní. Zatímco jsem přemýšlel o tomhle, o krok jsem ustoupil a vyměnil jsem si pohled se Sándorem. Nehýbal se, stejně jako Alek. Pokud nehodlal bojovat, pak sám nebudu schopen vyhrát.

„Nedá se nic dělat.”

Sándor pokrčil rameny a pokročil vpřed.

„...Takže copak? Cizinče.”

„Cizinče? Já? Ten, co o tobě ví víc než kdokoli jiný na světě?”

„Ale já myslím, že tohle je naše první setkání?”

„Prvně jsme se setkali, když jsem vyšel matce z břicha. Otče.”

Pročpak si Sándor hrál na hloupého.

„Otče. Prosím, přestaň s tím. Dokážu to poznat i s tou tvojí nešikovnou helmou na hlavě...”

Pokud mi Hitogami nahlédl do mysli, pak by to měl vědět i Alek.

„Jsi Bůh severu Kalman II, Alex Ryback!”

„Aleku. To jsi měl říct až poté, co si sundám helmu.”

Jak to Sándor říkal, povzdechl si a sundal si helmu. Černovlasý muž ve středním věku. Alek měl také černé vlasy. Když jsem se teď znovu podíval, celkem se podobali.

„Až bys mě porazil, řekl bys, že jsem byl silný nepřítel. A já abych aspoň uctil tvé vítězství, bych si sundal helmu. A ty bys pak spatřil, že jsem tvůj ote--------”

„To stačí! Myslel jsem si, že už jsi dávno zemřel... co jsi až do teď dělal?!”

„...Přijal jsem učedníka a učil jsem bojové umění. Nedávno jsem zaujal Její veličenstvo Ariel a nyní jsem se stal rytířem.”

„Učedníka? Ty, co jsi tento meč svěřil mě a opustil jsi styl Boha severu, jsi přijal učedníka?!”

Na Alekově tváři se zračil hněv. Nevěděl jsem, k čemu mezi nimi došlo. Ale zdálo se, že Sándorova slova v Alekovi něco podnítila.

„Aleku, není to tak, že bych styl Boha severu opustil.”

„Lži, dokonce ani teď nedržíš meč.”

„Hmm.”

Sándor pozvedl svou tyč, jako by ji chtěl ukázat. Tyč z kovu.

„To myslíš tohle? Myslím, že jsem díky tomu zesílil.”

„! To si ze mě děláš srandu?! Ten kus kovu, silnější než tento Dračí meč?!”

„To není pravda. Aleku, ten meč je na světě nejsilnější. Já, co jej třímal 100 let, to vím ze všech nejlépe.”

„Tak proč?”

„Je příliš silný. Ten meč,” odpověděl Sándor na Aleksanderovu otázku.

Jako kdyby to bylo pochopitelné.

Jako kdyby to bylo očividné.

Jako kdyby jej káral.

„S tím mečem v ruce nezáleželo na tom, jak velké zvíře bylo, jak mrštný netvor byl, jak silný byl voják. Nemohli se mu rovnat. S tím mečem jsem vyhrál nespočet bitev a stal se hrdinou.”

„Ale najednou mě něco napadlo. Stal jsem se hrdinou. Ale byl nějaký rozdíl v tom, než jsem získal tento meč a poté? V důsledku toho jsem začal přemýšlet, jestli byl Bůh severu Kalman II, Alex Ryback, vlastně silný nebo ne.”

„Jakmile jsem měl toto na mysli, už jsem nemohl bojovat jako dřív. Samozřejmě jsem neměl v úmyslu zapřít své kolegy a své dosavadní boje, ale... Prostě jsem si myslel, že můj čas hrdiny skončil. Proto jsem ti svěřil titul Boha severu a Hrdiny a nechal jsem tě šířit Učení Boha severu Kalmana I.”

Alek se evidentně cítil opomíjený.

Vážně jsem to nechápal, ale starého Alexe (Sándora) znavilo bojování, vzdal se svého charakteristického meče a pokoušel se šířit své učení. A jeho dítě, co bylo proti, zuřilo. No, nebylo to tak, že bych to nechápal. Kdyby vám najednou svěřili tak velkou zodpovědnost a váš otec se začal pohřešovat, samozřejmě že byste byli naštvaní.

„A výsledkem toho byl Auber, ta praštěná frakce?”

„To byla také jedna z cest, jak demonstrovat učení Boha severu Kalmana I.”

„Tu praštěnou frakci jsem neuznal. To není styl Boha severu.”

Aleksander potřásl hlavou, aniž by se snažil skrýt svou špatnou náladu. Auber, co... Ten rozhodně nebyl šermíř. Spíš jako ninja.

„Byl to vůbec šerm?”

„Bůh severu Kalman I používal meč, ale není třeba zůstávat jen u meče.”

„Proto používáš ten kus kovu?”

„Ano, s tímhle cítím, jak sílím. A když cítíš svůj vlastní růst, mohou lidé ještě víc zesílit.”

„...To nechápu.”

Alek vypadal nespokojeně. Možná byl pořád mladý. Nedokázal říct ne cestě, co si vybral.

„Aleku. Zeptám se tě na to samé, proč jsi tu?”

„Přišel jsem sem porazit Orsteda. Až porazím Dračího boha, stanu se 2. světovou velmocí.”

„Och, máš takovou motivaci. Jako tvůj otec jsem na tebe hrdý.”

Sándor s úsměvem chválil Aleka. Sándore? V té své hrdosti se nemýlíš, ale jsi na naší straně, že? Neřekneš prostě: „Dobrá, pomůžu ti.” A pak se nestaneš naším nepřítelem, že ne?

„Tentokrát jsem se stal tvým nepřítelem, ale máš svolení mě naprosto porazit a pak jít vyzvat na souboj Orsteda.”

„To je jasné. I když ses stal mým nepřítelem, jako Bůh severu Kalman III ti rozhodně ukážu, že také dokážu získat velkolepou slávu.”

Co to bylo s touto velkolepou slávou? No, bylo toho třeba, ale trápit se kvůli velikosti své rodiny nebo svého otce byla také možnost. Ale ve svém postavení jsem je nemohl podpořit.

„Nejenom to. Taky hodlám vyhladit kmen Supardů!”

„Hm? Kmen Supardů nejsou démoni, víš? Sám jsi to jednou viděl, ne?”

Alek v reakci na Sándorovo zmatení akorát přikývl.

„Na něčem takovém mi nesejde. Ti Supardi jsou proslavení démoni. Pokud je zničím, pak se mé jméno bude navěky předávat jako jméno hrdiny.”

„To není něco, co by udělal hrdina.”

„Možná. Ale nemůžu si pomoct a musím si tu cestu vybrat. Jinak nedokážu překonat tvé skutky. Nedokážu překonat jméno Boha severu Kalmana II.”

„Pokud mé jméno překonáš, staneš se hrdinou?”

„Správně!”

Sándor se podíval na mě s ústy trošičku rozevřenými. A pak sklonil hlavu.

„Prosím, odpusť mi, Rudee. Myslel jsem si, že ho dokážu přemluvit, ale vypadá to, že tento můj pošetilý syn je ještě větší hlupák, než jsem čekal.”

„...Rozhodně to tak vypadá.”

Zdálo se, že Alek byl zmanipulovaný tím slovem hrdina. Nechtěl se stát hrdinou tím, že bude dělat hrdinné skutky. Ale trojčil kvůli tomu, aby se proslavil. Byla to situace, kdy by každý chtěl říct: takhle to nefunguje. Já jsem to nemohl řádně říct, ale... takhle to nefunguje.

„Zastavme ho.”

„Rozumím.”

Sándor si nasadil helmu a připravil si tyč. Já jsem rozpažil, jako kdybych ho chtěl podpořit zezadu. Alek se na nás vrhl s rozmrzelým pohledem. Popřeli jsme jeho styl konání a s omráčeným výrazem jsme ho nazvali hlupákem. Nebylo možné, aby jeho vzpínající hněv klesl.

„......Myslíš si, že dokážeš porazit mě, co má Meč dračího krále. A to jenom s tím kusem kovu a s břemenem toho začátečníka?”

„Jo, samozřejmě. Mám v úmyslu tě pořádně potrestat,” prohlásil Sándor naprosto sebevědomě.

Jak Alek zaslechl to slovo „potrestat”, pohár jeho trpělivosti nakonec přetekl. „Nepodceňuj mě!”

A tak začal boj mezi Bohem severu II a Bohem severu III.

Část 2

„TAAAAaaaaaaaa!”

Alek převzal iniciativu a zařval jako první. Snadno máchl velkým mečem, co měl v rukách, a sekl po Sándorově rameni.

„OOOOOOHHH!”

Sándor tu zdrcující sílu odklonil svou tyčí. Alek ztratil rovnováhu, takže byl bezbra-----NEE. S hrozivým citem pro rovnováhu natočil tělo kupředu a znovu udeřil Sándora.

Sándor se pohnul, jako kdyby to čekal. Zatímco se protočil, vykryl Alekův útok, co byl jako vichřice, podruhé. A zatímco to vykrýval, využil principu páky a podtrhl Alekovi nohu. Alekův postoj se zhroutil a-----NEE.

Alekovo tělo se vzneslo, jako kdyby přeskočil přes Sándora, a pak se vrátil na zem takovou rychlostí, co normálně nebyla možná. Pohyboval se nesmyslně. Ale to jsem věděl. Toto byla moc Kajakuta, Meče prokletého dračího krále. ...Manipulace gravitace.

„OORYAAAaaaaaaaa!”

Ale Sándor se s tím dokázal vyrovnat. Jak se otočil zpět, pořád dokola vykrýval údery Meče dračího krále. Postupně měnil směr a zanedlouho čelil Alekovi. Alekovy údery se nedaly jen tak vykrývat. Kdykoli se střetli, rozrývalo to zemi, nárazové vlny z útoků sekaly okolní stromy a ty padaly na zem. Vlny prázdnoty, co se tu dmuly, mě škrábly na tvářích, i když jsem byl od nich daleko.

Ale ty údery na Sándora nestačily. Ačkoli odešel do výslužby, pořád byl Bůh severu. Dál dokonale vykrýval Alekovy útoky. Alek se díky svému meči, co manipuloval s gravitací, mohl volně pohybovat všemi směry. Byl akrobat a bylo těžké předvídat jeho pohyby. A navíc to nebylo tak, že by Sándor nic nedělal. Na první pohled to vypadalo, že se nepohyboval, ale kousek po kousku se přesouval, aby získal výhodnou pozici.

Tento boj mezi dvěma uživateli stylu Boha severu. Ta rychlost nebyla jen rychlá. Jejich pohyby jsem viděl pravděpodobně díky svému tréninku s Eris a Orstedem. Viděl jsem je, ale čiré množství těch pohybů bylo až příliš velké; nedokázal jsem je předvídat, takže bylo obtížné jej podporovat.

„CCOOOOOOooo!”

„TOOOOOAAaaaa!”

Ale ti dva byli vážně hluční. Jako kdybych měl čas přemýšlet o něčem takovém! Soustředil jsem se na svůj dech a bedlivě jsem se na ně díval. Soupeřili teď o nadvládu; v závislosti na mém zásahu se bitva mohla stočit jiným směrem. Bylo obtížné jejich pohyby předvídat, i když jsem je viděl svým Okem předvídání. Ale kromě Alekových pohybů jsem viděl i ty Sándorovy. V porovnání s Alekem bylo přinejmenším snazší předvídat ty jeho pohyby. Byl v tom vzorec. Šel doprava a pak doleva. Pokud s tímto proudem šel protivník za jeho záda, pak...

„Tam!”

Vypálil jsem Kamenné dělo. To vyloudilo vysoký zvuk, vyletělo rovně a narazilo do Aleka. Ne, ani to neletělo rovně, ani to nebyl přímý zásah. Zahnulo to. Zatímco se to prosekalo Alekovým brněním, zmizelo to v lese. Ale Alekův postoj se zhroutil.

„Haaa!”

Sándor si tu příležitost nenechal ujít a udeřil Aleka do solar plexu.

„Ugh......!”

Ale Alek se sténáním vyskočil do vzduchu. Šel přímo po mě. To byla rychlost!

„Nepřerušuj nás, pěšáku!”

<Kop hranou nohy z vrchu. Smrtící útok šikmo shora.>

Zatímco jsem to sledoval svým Okem předpovídání, pokusil jsem se to odklonit svou zbývající rukavicí.

„Ough...”

Jakmile jsem ten útok přijal, o nohy se mi pokoušela obrovská gravitace. Rukavice se rozbila a já padl na kolena. Ruku mi usekl a odletěla... Nebo to jsem si myslel, ale černá paže ztěžka zaskřípala a odrazila to. Atofe-ruka byla silná.

„Ty paže...! Ty jsou babičky?!”

Elektřina!

Z druhé ruky, v které jsem střádal manu, jsem vypálil elektřinu. Fialový blesk olízl Alekovi tělo. Dál jsem střádal manu v levé ruce, abych mu vypálil kamenné dělo z blízka přímo do tváře.

„TOORYAaaaaaaaaa!”

Ale Alek se nezastavil. Vyhnul se mému kamennému dělu tak, že se prohnul dozadu, a zaútočil mi na nohy tím, že se protočil na jedné noze. Okamžitě jsem odskočil, abych se tomu vyhnul. Ale Alek během té chvilku už napravil vlastní postoj. Blížil se ke mně jediný úder, co mi měl odseknout krk.

„HAAaaaa!”

Jen chvilku před tím, než k tomu mělo dojít, Sándor ze strany vrazil svou holí do Aleka. Alek se protočil, silně vyskočil k mé pravici...... ale měkce dopadl po trajektorii, co popírala gravitaci.

„......Haa.”

Na první pohled na něm nebyla vidět žádná újma. Vypadalo to, že ani Elektřina na něj neměla moc vliv. Byla to moc meče? Nebo to bylo vlivem brnění? Nebo ta jeho vytrvalost byla jen předstíraná? Bylo to kvůli rozdílu v tréninku? Nebo to bylo kvůli rozdílu v naší tělesné struktuře? Nebylo by nic divného, kdyby to bylo cokoli z toho.

„Asi jsem na vás šel až moc zlehka. Možná to zkusím brát trochu vážněji...”

Alek mluvil jako prohrávající hráč ve hře, kde šlo o to, aby protivníka zmlátil, ale situace nevypadala špatně. Tímhle tempem možná vyhrajeme. Sándor bojoval jako přední voj a já ho podpořím. Pokud mu budeme jednu po druhé zasazovat rány, rozhodně ho dokážeme sejmout.

Bůh severu Kalman III. Byl to působivý nepřítel, ale Sándor byl také silný. Pokud soupeřili o nadvládu, pak s mým přispěním dokážeme vyhrát. Nebyl jsem břímě!

„Trochu laciné, co?”

Nebo to jsem si myslel, ale Sándorova slova byla nejistá.

To snad ne! Copak nemáme navrch. Sándor neutržil žádnou újmu. Kvůli svému předchozímu počínání jsem si zlomil Zariffovu protetickou ruku, ale Atofe-ruka byla stejně nebo ještě účinnější. Pořád to můžeme zvládnout.

„Uchovává si sílu, aby později mohl bojovat s Orstedem. Pravděpodobně svou moc postupně navyšuje.”

Ach, zatraceně. Takže se držel zpátky. Zdálo se, že se ke mně až moc choval jako k nevýznamnému pěšci.

„Kolik času bude Roxy ještě potřebovat?”

„To nevím.”

Dá nám vědět, až bude připravená. Už to bylo půl dne, takže jsem hádal, že to bude někdy brzy. Pokud Zanoba a Eris nepustí nepřítele dál a ten se pak nedostane k Roxy a ostatním.

„Zdá se, že od našeho posledního setkání celkem zesílil. Možná jsem se trochu moc chvástal,” řekl Sándor s ne tak velkým sebevědomím.

Chtěl jsem, aby se snažil ze všech sil, aniž by říkal něco takového. Jelikož já se budu snažit ze všech sil ho podpořit.

„Každopádně se pokusme získat trochu času.”

„R-rozumím.”

Po naší krátké výměně Sándor vyrazil kupředu. Alek také vyběhl vpřed.

„UUOOO!”

„DORYAAA!”

A znovu začala výměna úderů. Ale Sándor měl pravdu. Tu změnu jste na první pohled neviděli. Ale Sándorovo vykrývání začalo klesat. Kdykoli utržil úder, jeho postoj se trochu rozsypal. Úroveň Alekových útoků začala být šílená. Jeho vzezření se neměnilo, ale pravděpodobně se měnila jeho tíha. Pokud byl Sándor v nevýhodné pozici, nemohl jsem kamenným dělem přímo zasáhnout. Odkloní to nebo odrazí nebo se tomu vyhne? Mohl udělat cokoli.

„......”

Nevystřelil jsem kamenné dělo.

Místo toho použiju magii na kontrolu země. Nejprve zarazím ty jeho nepravidelné vzdušné pohyby, kvůli kterým tady tak moc poskakuje. V tom případě se Sándorovi trochu víc uleví a také se zvýší škála taktik, co může použít. A v důsledku toho by ho mělo zasáhnout i moje kamenné dělo. Z toho důvodu.

„Zemské kopí!”

Vytvořil jsem 4 hliněné pilíře, jako kdybych je chtěl oba obklíčit. A pak abych to završil...

„Zemní síť!”

Nějakých 50 cm nad Sándorem jsem vytvořil síť ze země. Pokud bude vršek zatarasený, jeho nepravidelné vzdušné pohyby...

„Otravné!”

V mžiku to strhl. Takže to nevyšlo.

„Co se stalo, Otče? Tohle je to nejlepší, co dokážeš?”

Ale ne. Vytrvale hnal Sándora do kouta. Nebylo to rozdíl v technice. Nepochybně to byl rozdíl v jejich zbraních. Čím víc se Sándorova hůl střetávala s Mečem dračího krále, tím byla pokroucenější. Pokud ho v panice podpořím kamenným dělem, prostě se naprosto ohne. Navíc mě možná nechal čekat, protože začal ignorovat moje kamenná děla. To nebylo dobré, tímhle tempem nebudeme moct bojovat o čas. Situace se postupně zhorší a porazí nás.

„GAAaaaaa!”

Bylo to v té chvíli. Něčí postava se vrhla Alekovi k boku jako kometa. Ta žena měla rudé vlasy a v rukách měla meč a udeřila Aleka veškerou svou silou. Zatímco Alek utržil její úder a i úder od Sándora, odrazilo ho to vzad.

Rudá šermířka jej pronásledovala. Alek přistál, jako kdyby ignoroval gravitaci, a na místě máchl svým velkým mečem. Rudá šermířka se s tím nedokázala vypořádat.

„HAA...!”

Ale za ní. Ten útok zadržel zelenovlasý voják, co ji následoval.

„GAAAaaaaa!” zahučel Šílený pes.

Máchla mečem. Ten úder mířil na zátylek krku, ale znovu to odklonilo něco neviditelného. Ačkoli ten meč zanořila do vršku ramen, masivní brnění ten útok nečekaně zastavilo a zůstalo jenom škrábnutí. Šílený pes jej nepronásledoval příliš daleko. Jakmile spatřila, že ten útok selhal, rychle odskočila vzad.

Okamžitě poté ten velký meč dopadl na místo, odkud odskočila, a usekl jí pramínek vlasů. Vzdálila se od něj. Stáli tam dva lidé, jeden s rudými vlasy a druhý se zelenými vlasy, zády otočení ke mně.

„Rudee, nechala jsem tě čekat!” řekla Eris, jak se sem podívala.

Ruijerd se neotočil, ale svým třetím okem si už možná potvrdil, že jsem v bezpečí. Přišli nás zachránit. Kdybych byl dívka, okamžitě bych se do nich zamiloval. Obejmi mě! Zřiď mě!

„Tohle nemůže být pravda...”

Když se ze mě stala mladá dívka, Alek se tvářil udiveně. Ne, bylo by lepší říct, že ho to šokovalo.

„Nemožné, porazili Gulla Fariona?”

Takže co se stalo? Když spatřil Ruijerda, přikývl. Vážně? Porazili Boha meče, neboť ti dva spolupracovali?

„Ačkoli na svůj titul Boha meče rezignoval, nemohli ho porazit tak snadno... zdá se, že jsem možná přecenil okolnosti té osoby,” říkal Alek hrdě, zatímco se tvářil žalostně.

Když jsem si vybavil, jak mě strčili z mostu, zdálo se, že spolu vycházeli.

„Bylo to jenom krátce, ale... nicméně to byl hodný člověk...”

Alekovo chování se změnilo. Bylo to jiné než předtím. Ten pocit, že na nás šel zlehka, zmizel.

„I když jsem si myslel, že se s těmi dvěma rychle vypořádám a pak pokročím k boji s Orstedem...”

Alek podřepl a připravil se. Něco se blížilo. Eris a Ruijerd vycítili zdrcující přítomnost a ostražitě se přikrčili.

Ale pokud do toho chtěl jít zrovna teď naplno, už bylo příliš pozdě. Kromě Sándora a mě tu teď byli i Eris a Ruijerd. Bylo to 4 na 1. I když byl jedním ze Sedmi světových velmocí a měl nejsilnější meč...

„Pravý meč.”

Meč v Alekově pravé ruce se zvedl, hrot mířil k nebi.

„Levý meč.”

Alek držel jílec meče levou rukou. Použil obě ruce. Ten velký meč, kterým máchal jednou rukou, teď držel oběma. Jestlipak to byl jeho skutečný styl boje.

„To není dobré! Utíkejte!” vykřikl Sándor zostra a uskočil napravo.

Ale už bylo příliš pozdě.

„Přivozen oběma mýma rukama, život byl zmařen. Zanechal jenom smrt s jediným úmyslem.”

Alek držel Meč dračího krále nad hlavou.

„Jmenuji se Aleksander Ryback ze stylu Boha severu.”

Pak jsem si uvědomil, že se mé tělo vznášelo. A nebyl jsem to jenom já. Eris, Ruijerd a Sándor, co uskočil stranou, se také vznášeli. Všichni se vznášeli ve vzduchu.

Samozřejmě i spadlé listí, větve stromů a všechno ostatní se zvedalo ze země. Manipulace gravitací Meče dračího krále. Jakmile jsi nahoře, zapomeň na to, že by ses mohl dostat dolů. Člověk se nemohl ani řádně pohybovat. I když jste kopali a zápolili všemi údy, ani o kousek jste se nehnuli z místa. Naprosto bezbranná pozice. Bylo vidět, jak do toho Alek vkládal veškerou svou moc.

„Teď je na čase, abych pomstil svého zapřísáhlého přítele!”

Kruci. Jak jsem si pomyslel, že se mé tělo pohnulo samo od sebe. Vlil jsem do obou rukou manu a vytvořil jsem nárazovou vlnu. Eris, Ruijerda a Sándora to odvanulo daleko ode mě. Já jsem okamžitě zachytil zbytky Zarifovy protetické ruky, co se vznášela vedle mě, a namířil jsem Kamenem pohlcujícím magii, co byl na ní upevněný, na Aleka.

Něco, co bylo mezi mnou a mečem, zmizelo a já jsem přistál na zem. Vyhodil jsem Kámen pohlcující magii do vzduchu a vypustil jsem veškerou manu, co jsem měl v rukách. Jak jsem čelil Alekovi, co chtěl užuž máchnout svým velkým mečem dolů------

Tajná technika: Rozkol gravitace!

Záblesk a exploze.

------------Vědomí se mi odmlčelo.

Část 3

Když jsem se probral, byl jsem na vršku stromu. Odvanulo mě to. Uvědomil jsem si to, protože jsem měl obě nohy zlomené. Části nohy jsem měl rozdrcené na kusy a měl jsem je podivně pokroucené. Nebyly to jenom nohy. Většinu tělesných částí jsem měl zlomených a kolem hrudi mi vystřelovala nesouvislá bolest. Pravděpodobně jsem měl zlomené žebro nebo dvě.

„...kaf... gaa, gaa.”

Intenzivně jsem kašlal a hrudí mi protékala bolest, ale nebylo to dost vážné na to, aby mi to bránilo v řeči. Hned jsem odříkal léčivou magii a vyléčil si zranění.

„Jak daleko mě to jen odvanulo... uuuooo?!”

Když jsem zvedl tělo, zlomila se větev, co mě držela. Z celkem velké výšky jsem padal na zem, zatímco jsem při pádu lámal větve. Ale stále jsem nedopadl. Zdálo se, že mě to odvanulo na celkem vzdálené místo.

Jak jsem si tohle pomyslel, spatřil jsem zemi. Byl tam kráter. Co měl v průměru možná dobrých 20 metrů. Před údolím se objevilo něco takového. Předtím tam nic takového nebylo. Vytvořilo se to teprve před chvílí. Bylo možné, že tím nedávným útokem.

„To jako vážně?”

Najednou jsem otočil hlavou. Spatřil jsem, jak se ve vesnici Supardů něco lesklo. Bylo to světlo, co jsem poznával.

„To je... uuuooooooo?!”

Znovu se zlomila větev, na které jsem seděl. Tentokrát jsem spadl rovnou na zem a přitom jsem po cestě srážel větve.

„Auuu...”

Zrovna jsem použil léčivou magii, ale byl jsem znovu zraněný. Rychle jsem odříkal léčivou magii a znovu si vyléčil zranění. Každopádně jsem musel pochopit situaci. Co se stalo s Eris, Ruijerdem a Sándorem? A s Alekem?

„!”

Zatímco jsem přemýšlel o tomhle, postavil jsem se a přímo před sebou jsem spatřil člověka. Vylekalo mě to a rychle jsem svým roztřeseným tělem zaujal postoj. Ale ten člověk přede mnou nebyl nepřítel.

„Sándore!”

„...Mohl bys mě také vyléčit?”

Byl pokrytý ranami. Brnění měl částečně zničené, helmu rozbitou a z hlavy se mu řinula krev. Levá ruka mu volně visela u těla.

„Ano, samozřejmě.”

Rukama jsem se ho dotkl a léčivou magií jsem ho vyléčil.

„Děkuju.”

„Kde je Eris a Ruijerd?”

Jen co mi poděkoval, zeptal jsem se na ty dva. Dokonce i Sándor byl takhle zraněný. Takže i Eris a Ruijerd byli ve špatném stavu.

„Mají menší zranění. Bylo dobře, že jsme díky tobě nabyli trochu té vzdálenosti, Rudee. Možná ani nebudou potřebovat léčivou magii. Ačkoli jsou stále v bezvědomí.”

Po tom hlášení se mi ulevilo.

„A kde je Bůh severu Kalman III?”

„Vypadá to, že když viděl, že nás to smetlo, šel napřed.”

„Nezasadil poslední úder?”

„Ta technika byla nejsilnější smrtící technika stylu Boha meče. Možná si myslel, že toho nebude třeba.”

Když jsem spadl do údolí, bylo to v pohodě, ale vypadalo to, že měl vážně o kolečko méně. Ale to nás zachránilo. Ale nechali jsme ho jít dál. Pustili jsme ho k Orstedovi.

Orsted pravděpodobně vyhraje. Dokonce i on v jedné ze svých smyček bojoval s Mečem dračího krále. Pokud toho v plánu nebylo třeba, určitě s ním nebojoval ve vší vážnosti. Ale jsem si jistý, že ho dokáže porazit stejně snadno jako Boha vody Reidu.

Ale ten útok. Ve vesnici Supardů byli i další lidé. Supardi, co se zrovna zotavili z epidemie, Julie, Norn... Pokud by tu techniku meče vzal na sebe, aby ji odklonil, a tak je ochránil, pak... Pravděpodobně nakonec spotřebuje příliš many. Boj na ochranu byl mnohem těžší než boj k útoku. Pokud by Orsted nedokázal všechny ochránit, pak by to znamenalo smrt všech.

„Sándore, pořád můžeš bojovat?”

„Máš v úmyslu tam jít?”

„Ještě to neskončilo. Zrovna jsem z vesnice viděl vyjít blesk. To bylo světlo povolávání. Pokud Roxy skončila s přípravami, tak jsme teprve začali.”

Když jsem to řekl. Z lesa přiběhl zelenovlasý muž. Vlastně dva. Oba to byli supardští válečníci. Nebyl to Ruijerd. Když nás spatřili, rychle k nám zamířili.

„Zpráva od Roxy. Povolání bylo úspěšné.”

„Dobrá.” Přikývl jsem.

„Takže já půjdu napřed, dovol mi to privilegium ho zdržet.”

„Dávej si pozor, aby ses nepřepínal.”

„Rozumím.”

Po této krátké výměně slov se Sándor rozběhl.

„Ošetření Eris a Ruijerda nechám na tobě. Až se vzbudí, pošli je jako podporu.”

„Dobře!”

„Prosím, veď mě.”

„Ano!”

Eris a Ruijerda jsem svěřil supardskému válečníkovi, co přikývl, a druhého válečníka jsem vzal s sebou a zamířil jsem k Roxy. Mířil jsem přímo vpřed a přitom jsem přeskakoval kořeny stromů a prodíral se křovím. Kvůli zničenému Magickému brnění jsem nebyl tak rychlý. Tím jsem myslel, že už přišlo o veškeré své funkce, a bylo těžké. Po cestě jsem se svlékl z Magického brnění MK-2. A běžel jsem v civilním oděvu. Bůh severu Kalman III byl silnější, než jsme čekali. Ale nemohli jsme se stáhnout. Toto byl kritický okamžik.

„Rudee...!”

Dosáhl jsem svého cíle. Roxy tam nebyla. Zbývala jenom Elinalize a zbývající supardští válečníci. Takže to šlo podle plánu.

„Vypadáš hrozně...”

Ačkoli jsem se vyléčil léčivou magií, při pohledu na mé potrhané oblečení a brnění Elinalize udiveně zírala. Ale tvář jí rychle ztuhla.

„Přípravy jsou hotové.”

Za ní. Tam byla nakreslená improvizovaná magická formace. Ale už pozbyla své světlo. Bylo to to samé jako nákres na svitku, co jsem ztratil na dně údolí. Jméno výrobce toho svitku bylo Roxy Greyratová. Ta magická formace se už zhroutila. Zhroutila se kvůli tíze obrovského brnění, co stálo na ní.

Tohle jsme vytvořili pro nejhorší možný případ jako duplikát, kdyby bylo Magické brnění během války zničeno. Jelikož jsme ve zbrojnici v kanceláři neměli dost místa, neochotně jsme to uložili do dílny. Jediné eso v rukávu, co uniklo zkáze v kanceláři.

„Magické brnění MK-1.”

Takže byl čas na druhé kolo.

Dotazy autorovi

Otázka: Pane autore, to jsi trochu zmatený?

Odpověď: Tentokrát jsem se trochu uťukl nebo jak to mám říct. Napsal jsem nadpis boje mezi Alexem a Aleksanderem jako Druhá generace a Třetí generace, ale podělal jsem to. Pak jsem to upravil na Aleka a Earla, ale znovu jsem to zkazil. A pak jsem opravil Earla na Sándora... Kvůli tomu, co jsem udělal, to bylo strašné. Myslím, že teď je celkem těžké to číst. Strašlivě se omlouvám.

Otázka: Když by se to porovnalo s mecha anime, čemu se Magické brnění nejvíce podobá? Představuju si to jako Koubu ze Sakura Wars.

Odpověď: Hmm... Může to být Koubu. Mohl by to být Scopegog z VOTOMS. Nebo Destroid z Macross. Představuju si to z takových neotesaných sérií, ale nebude vadit, když si to budeš představovat, jak chceš.

Otázka: Takže Magické brnění MK-1 bylo ve dvou vydáních, jedno v kanceláři a druhé v Zanobově dílně? Vzpomínám si, že jsi popisoval magickou formaci v dílně. Jestlipak se ty odepsané díly použily na sestavení druhé verze MK-1.

Odpověď: Ano. K něčemu takovému mohlo dojít, a tak vytvořili druhou verzi MK-1.

Otázka: Byla Druhá generace v pořadí Velmocí na vyšším místě než Bůh smrti, než se zřekl Meče dračího krále?

Odpověď: Ne, bylo to stejné jako teď. Pořadí nemá co dělat s úrovní moci, co se neustále mění.

Otázka: Jestlipak ukradli to Magické brnění, co bylo v kanceláři?

Odpověď: Hlavně je těžké a jelikož s ním nikdo nepohne, je málo pravděpodobné, že by ho ukradli.

Otázka: Druhá generace nebo Třetí generace, kdo je silnější?

Odpověď: Přinejmenším se zdá, že když Druhá generace předala Meč dračího krále, byl na vrcholu. A během té doby se to dítě, kterého ten meč nepohltil, zdálo silné.

Otázka: Bitva Boha meče se zdála celkem parádní, ale Jino je, no... Jino se najednou dostal do záře reflektorů, aniž by k tomu vedl nějaký vývoj. Když bojoval se silnějším protivníkem, porazil člověka, co byl mnohem silnější než on. Takový vývoj do toho vážně nezapadl. To je jediná stížnost, co mám.

Odpověď: Možná že i Gull Farion to cítil stejně.

Otázka: Atofina část kompenzuje ztrátu rukou, ale kdyby se to připojilo k dřívějšímu Bohu meče poté, co se mu nepodařilo useknout krk, stalo by se z toho Atofe-tělo?

Odpověď: No, kdyby v té chvíli byla náhodou někde kolem ta truhlice.

Otázka: To se meč dřívějšího Boha meče zlomil? Brnění nezestárlo, ale to bylo díky Atofe-ruce. Atofe-ruka je černá a vážně tvrdá.

Odpověď: Když jíte něco měkkého a narazíte na něco tvrdého, může vám to uštípnout zub, něco takového!

Otázka: Říct, že už nedojde ke změně v pořadí Sedmi světových velmocí, by bylo spojler, a tak bych si přál, abys to byl neříkal.

Odpověď: Jino uzmul postavení Gulla Fariona, takže když Eris porazí Gulla, nebude to mít žádný účinek, ne? A proto ta moje odpověď. Neměl by to být spojler.

Otázka: Alex → Alexander → Alexandor → Sandor → Sándor, takže tak to bylo!

Odpověď: Ne, Sándor je maďarská verze jména Alexandros, to je celé.

Otázka: Prosím, řekni mi o historii Rudeovy pravé a levé ruky.

Odpověď: Pravá ruka: Rudeova pravá ruka se narodila. Když byla malá, měla talent, a vyrostla z ní ta nejspolehlivější Rudeova ruka.

Levá ruka: Rudeova levá ruka se narodila. Nedokázala udržet krok s pravou rukou, ale pravá ruka nemohla vždycky projevit svůj talent bez levé ruky. Vyrostla jako výborná podpora.

Otázka: Jelikož je Earl synem nesmrtelného démonického lorda, má regeneraci. Proč by potřeboval léčivou magii? Ale také to mohlo být tak, že jeho regenerace nedokázala udržet krok s jeho zraněními.

Odpověď: Jsou chvíle, kdy je třeba spíš Curagy než Regenu.

Otázka: „Ach, to je tvoje přezdívka, otče. Jů, už to bylo nějakých 100 let nebo tak nějak. Vždycky jsem si s tebou chtěl takhle popovídat. Už když jsem byl malé dítě...” Aby dítě, co mohlo říct něco takového, bylo tak bláhové...

Odpověď: Tato scéna je pravděpodobně daleká budoucnost.

Otázka: Co zrovna teď dělá těch 100 silných z expedice?

Odpověď: Poté, co spatřili, že je zasáhl blesk a že také spadl most, přišli o veškerou vůli k boji a naprosto se přestali pohybovat.

Otázka: Nebyl mistrem té potrhlé frakce Aleksander? V předchozí kapitole bylo napsáno, že Wii Taa měl za mistra Boha severu Kalmana III.

Odpověď: Wii Taa je učedník Kalmana III. Jeho růst byl liknavý, ale když se osamostatnil, dozvěděl se o Auberově potrhlé frakci a pak se vypracoval na Krále severu. Ale stejně nebyl Auberovým učedníkem. V potrhlé frakci je spoustu lidí, co následuje Alekův styl počínání.
-------------------------------------------------

~ Tenhle boj mi tedy dal pořádně zabrat, snad z toho vzešlo něco čitelného. ~ 

~ Vážně nechápu, proč překládám ty dotazy autorovi. Polovina dotazů mi přijde jako "WTF" a i když už se tam najde něco kloudného, autor na to stejně neodpoví, ale mlží... ~

~ Příště budeme pokračovat v krasojízdě, tentokrát Smrtelný konec a Bůh severu. ~

<Předchozí>...<Následující>