Kapitola 256

Kapitola 256 – Šílený král meče vs. Dřívější Bůh meče

Část 1

Než se nadáli, Erisina skupina se už dostala daleko od údolí. Jakmile se Bůh obrů pohnul, Gull Farion začal utíkat pryč od bojiště.

„Tohle místo by mělo stačit.”

„...”

To místo, kde se Gull zastavil, byl palouk v lese. Uplynula asi jenom minuta. Ale Gull se pohyboval rychle, od údolí už urazil celkem velkou vzdálenost. Eris byla trochu nervózní, že nebyla s Rudeem. Ale okamžitě se soustředila na nepřítele před sebou.

„To proto, že Bůh obrů při svém řádění nijak nerozlišuje. Vážně nechci, aby mě rušili,” řekl Gull a znovu se podíval na Eris.

„...”

Ale nevytasil meč. Jako kdyby říkal: Na tebe mi budou stačit holé ruce. Eris to přišlo jako postoj plný slabin.

Eris se postavila proti Gullovi a pozvedla svůj milovaný Elegantní fénixový dračí meč nad hlavu. Ale před ní byl Bůh meče, byť předchozí. Eris se nějakou dobu rozhodovala, jestli má tu slabinu využít.

„...Vypadáš čile.”

Bylo to překvapení. Gull překvapivě něco řekl. Ne, Gull byl také člověk. Nemělo by být žádným překvapením, že něco řekl. Ale stejně navzdory této situaci nebylo pro Eris žádným překvapením, že tento muž nezačal mečem, ale slovy.

„...”

V reakci na to Eris zmateně naklonila hlavu ke straně. Gull se zasmál.

„Vzpomínáš si na Jina? Na Jina Blitze.”

„...Vzpomínám. Neměla jsem ho moc ráda.”

Po té odpovědi se Gull překvapeně zasmál.

„Jo. V porovnání s jeho věkem byl silný, ale byl to celkem neotesaný chlápek,” řekl Gull, zatímco se díval na oblohu.

Jak vanul vítr, stromy se pohupovaly a bylo slyšet šumění listí. Nebyly tu žádné stopy po ptácích nebo jiných malých zvířatech. V dálce bylo akorát slyšet, jak padaly stromy a nějaké výbuchy. S největší pravděpodobností to byl boj Boha obrů nebo Boha severu.

Spolu s těmi zvuky plynula i Gullova slova: „Zrovna teď je Bůh meče.”

„......He?”

„Má skvělá maličkost mu dala titul Boha meče.”

Eris nechápala význam těch slov. Bůh meče Gull Farion nebyl Bůh meče. I když to takhle bylo řečeno, Eris to nechápala.

„Ten mizera, co to s ním je? Najednou řekl, že se chce oženit s Ninou! A když jsem mu potom řekl, že pokud se s ní chce oženit, musí být silnější než má skvělá maličkost... Ten mizera to vážně udělal!”

I když to Gull řekl s opovržením, vlastně se zdálo, že ho to celkem těšilo. Zvedl koutky úst v mírném úšklebku a začal si na to vzpomínat.

„Bylo to v mžiku! Meč tak rychlý a těžký, dokonce i v mém mládí by to jednou nebo dvakrát... Ne, pravděpodobně byl lepší než já.”

Zdálo se, že si Gull na něco vzpomněl, jak máchl rukou vzduchem. Máchl svou rukou jako mečem takovou rychlostí, že to dokázalo vytvořit nárazovou vlnu. Najednou ruku zastavil uprostřed máchnutí.

„Jak to, že má skvělá maličkost nedokázala podruhé máchnout mečem? Pořád to nechápu.” A paže se mu vrátila k boku. „Pro mou skvělou maličkost je to těžké pochopit, neboť jsem byl od narození nejsilnější. Ale hádám, že i obyčejní lidé mají přece jenom své okamžiky. Chvíle, kdy dokáží překonat talent svou pílí...” řekl Gull, zatímco se znovu podíval nahoru na oblohu.

Bylo slyšet, jak si pod vousy mumlal: Ne, zdá se, že už nejsem nejsilnější.

„Každopádně už v rukou má všechno, co kdy chtěl. Ženu svých snů, titul Boha meče... ve Svaté zemi mečů všichni uznali jeho sílu. Éra Boha meče Jina není tak daleko.”

Gull se podíval na Eris. Konečně se na ni podíval přímo.

„Co jsi v porovnání s ním dokázala ty?”

„...Cože?”

„Poté, co jsi konečně získala svého muže, teď pochlebuješ Orstedovi, co měl být tvým nepřítelem!”

Ha! Gull Farion se zasmál, ale nebyl v tom žádný úsměv. Z očí mu sálal vztek a zíral na Eris.

„Svěřil jsem to tobě. Sen o tom, jak s absolutním nepřátelstvím svrhnu Dračího boha Orsteda.”

„Když si na to teď vzpomenu, přijde mi to směšné. Proč jsem to svěřil někomu takovému jako ty?”

„Naprosto jsi přišla o zuby. Ha, ty jsi ale Šílený král meče! Která tvoje část je Šílená? Je pěkné, že jsi získala muže, co jsi chtěla, a tak, ale co jsi? Třetí? Jsi s tím spokojená?”

Vrhal po ní slova v rychlém sledu. Ale Eris k uším nedolehla. Nedokázala přemýšlet o ničem jiném, než že jí na tom nesešlo. Nezajímalo ji to. Nevzpomínala si, že by jí něco svěřil.

A tak Eris odpověděla takhle: „...Celkem jsi změkl, co?”

Bohu meče se zúžily zorničky. Jeho zhutnělý úmysl zabít zamířil rovnou k jeho paži.

„Jsi vyloučena ze stylu.”

„Na tom mi nesejde.”

„Už se nemůžeš nazývat Králem meče.”

„Jen si zkus, jestli to dokážeš.”

Eris už byla připravená na válku. Nebo spíš Eris uvažovala, proč si do teď hráli se slovy.

„Myslíš si, že dokážeš vyhrát?”

„Není to jasné? Slabocha jako ty pošlu jedinou ranou na onen svět.”

„Ha... To je podruhé za život, co mou skvělou maličkost nazvali slabochem.”

A tak Gull Farion zaujal postavení. Rozkročil se, snížil boky, položil ruku na jílec meče a zaujal postoj, jako kdyby chtěl skrýt svůj meč. Postoj Iaido. Specialita krále meče Ghyslaine Dedorudie, vražedná technika.

„...”

Eris přitom pohledu zaťala zuby. Ve stylu Boha meče byla běžná praktika bodnout nejtěžším mečem co možná nejrychleji. Ale existovaly tu tři postoje.

Jedním byl střední střeh. Základní forma stylu Boha meče, co byla schopná se vypořádat s jakýmkoli plynutím boje.

Dalším byl vrchní střeh. Útočný postoj, co se hodil pro člověka, co dokáže zabránit plynutí boje protivníka, než zaútočí.

Poslední bylo Iaido. Obranný postoj, co se hodil pro člověka, co dokázal vypočítat nejlepší načasování útoku tím, že vyčenichá plynutí boje protivníka.

Iaido bylo zkrátka pro člověka, co dokázal přečíst svého protivníka. Horní střeh pro člověka, co dokáže protivníkovi zabránit v útoku jako první. A ti, co se nespecializovali ani na jedno, zaujali střední střeh.

Eris měla přirozený smysl pro rytmus a dokázala průbojně zabránit plynutí boje protivníka, a tak se specializovala v horním střehu. A Ghyslaine jako příslušnice Zvířecí rasy, co měla výjimečný sluch a čich spolu se skvělou intuicí a nastřádanou moudrostí, se specializovala v Iaidu.

„......”

Ten postoj, co Gull Farion zaujal, bylo Iaido. Tento předchozí Bůh meče dokázal bojovat v jakémkoli postoji. Ale v této situaci si zvolil Iaido. A ačkoli to Eris chápala, nebála se. V tichosti mezi pohyby vydechovali a pomalu krátili vzdálenost mezi sebou.

V té chvíli bylo Gullovi nepříjemně. Eris byla podivně potichu. Ta Eris, která byla ve Svaté zemi mečů známá jako Šílený pes, co vycenila zuby a prostě zaútočila hned zepředu. Tato Eris se teď nehrnula k útoku.

Něco se změnilo. Bylo to její výraz. Eris se usmívala. Šklíbila se se zlým úsměvem přilepeným na tváři. Ale stála tam s jasnou atmosférou jako mnich při tréninku.

Kdybyste spatřili ten výraz, pochopili byste, že to byl trik. Gull se nehodlal nechat oklamat. Akorát čekal ve svém postoji, jako kdyby se čas zastavil. Za zády měl velký strom.

„......”

„......”

Byl to podivný pohled. Zvláště pro ty, co je znali. Stačil by prostě jeden pohled a bylo by znát, že je na tom něco špatně. Jak Erisin, tak Gullův styl šermu se specializoval na to, aby zaútočili jako první. Bez toho nebylo možné stoupat po žebříčku stylu Boha meče. Ale ani jeden z nich se nepohnul. Jenom listí tančící ve větru jako sníh dával znát, že čas stále plynul.

Při pohledu na tuto scénu byste si pomysleli, že to bylo stejné jako tehdy. Například ten člověk, o kterém zrovna před chvilkou mluvili, Jino Blitz. Viděl to. Bitvu stylu Boha meče bez pohybu. Správně, před pár lety. Ten den, kdy se Eris stala Králem meče. Boj mezi Eris Greyratovou a Ninou Farionovou.

Nepohnuli se. Ti dva se nepohnuli. Nebo možná že pro ty dva šermíře stylu Boha meče vysokého levelu se tento klid stal věčností, a proto se nepohnuli.

Ne, přece jenom se hýbali. Eris napjatě zkrátila tu mezeru, až mezi těma dvěma byla jen vzdálenost na jeden prst. V tomto posledním okamžiku mezi jejich meči zbývala jen krátká vzdálenost. Ta mezera před Eris. Ovšem stále to bylo daleko. Na konečný úder to bylo příliš daleko. Aby mu zasadila ten největší jediný úder, bylo to stále příliš daleko.

„......”

V boji mezi Eris a Ninou prohrál ten, kdo se pohnul jako první. Kdyby Nina vypustila dokonalý Dlouhý meč světla, Eris by byla schopná tu rychlost předčít. Ale toto byl Gull Farion.

I když to byl bývalý Bůh meče, dokázal Eris v rychlosti snadno předčít. Mohl by se snadno vzdálit z Erisina dosahu a upravit meč, aby ji to jen stěží zasáhlo. Ale neudělal to. Gull Farion udržoval svůj postoj. Ani tu mezeru nezkrátil, ani nezměnil úhel. Prostě tam bez pohybu stál a sledoval Erisiny pohyby. Jako kdyby na tomto světě existovala jen Eris, jenom její pohyby.

Nakonec se Eris dostala do smrtícího dosahu. Věřila si, že její nejsilnější sek to v mžiku skončí.

„......”

V jejím nitru vyrašila malá pochybnost, vskutku titěrná starost.

Gull Farion neměl žádné slabiny. Zrovna teď si věřila, že pokud vypustí Dlouhý meč světla... důvěřovala si, že ho zabije, i když to byl dřívější Bůh meče. Ale jejím protivníkem byl Gull Farion. Vzpomněla si na ten den ve Svaté zemi mečů, na ten okamžik pokoření. Ten okamžik, když to vůbec neviděla a kdy ji Gull Farion naprosto smetl.

„......Ngh!”

V další chvíli se Gull Farion pohnul. Snížil pas jen o pár milimetrů, sevřel jílec a svolal svou sílu.

Eris se pohnula, jako kdyby ji to pokoušelo. Nakonec se pohnula. K jistému zabití jejím dokonalým klidem.

Dlouhý meč světla.

Vypustila nejsilnější šermířskou techniku na světě. Ale v tu chvíli Eris něco upoutalo. Spatřila, že Gull Farion držel jílec meče opačně. Nebyl to Zvrat světla. Bezpochyby to byl Dlouhý meč světla. Dlouhý meč světla, co Eris ještě nikdy neviděla.

„Tajná technika stylu Boha vody, Proud.”

Jediné, co Eris zůstalo v rukách, byl pocit mravenčení. Dlouhý meč světla, co Eris vypálila, se srazil s Gullovým svižným mečem, jako by v protiútokua rozložil ten náraz. Strom za Gullem to diagonálně přeseklo. Jak byly oba meče na pokraji srážky, Gull trochu zatlačil, kvůli čemuž se Erisin postoj nepatrně naklonil. Jak se její postoj zatřásl, ztratila rovnováhu.

Jenom to stačilo. V Gullových očích se odrážel Erisin nechráněný krk.

Meč se rozletěl v odplatě. Bylo to odškodnění za to, že použil tajnou techniku z jiného stylu, s kterou nebyl tak obeznámený? Že rychlost jeho meče nebyla v žádném případě vysoká. Rychlost meče nedosáhla rychlosti světla. V tom nejlepším případě to byla rychlost zvuku.

Dlouhý meč absolutního ticha.

Ale při této vzdálenosti, při této mezeře. Zabít člověka jedinou ranou, na to nebylo třeba Dlouhého meče světla. Stačil prostý útok, kdy člověku odsekl hlavu. Ten meč padl jako gilotina. Ozval se ostrý zvuk. Ozvalo se zároveň kling a klang, jak se srazil kov. Meč se zastavil. Zakousl se Eris do krku, ale zastavil se, než se dostal k tepně.

Gull měl oči otevřené dokořán. Aniž by si to uvědomil, stál za Eris jediný muž. Válečník se zelenými vlasy a kopím jako z křídy.

Ten muž, co stál za Erisinými zády, jako kdyby se skrýval, zastavil Gullův meč jako strážný duch. Kdyby ta technika byla Dlouhý meč světla... Jakmile si to Gull pomyslel...

„GAAAAaaaaaaa!”

Eris zkroutila tělo, vytasila od pravého boku meč a skosila tělo Gulla Fariona.

„......Gu!”

Gull Farion v mžiku odskočil dozadu. Dopadl se zaduněním.

„......”

Ale zatímco nohama dopadl na zem, horní půlka těla zůstala na místě. Horní půlka těla Gulla Fariona letěla vzduchem. Třikrát se to protočilo a pak padlo na zem.

Část 2

Gul Farion se podíval, jak jeho horní půlka těla pomalu padala dolů. A pak přiznal svou porážku.

„Ach, zatraceně......” zamumlal s tváří vytočenou vzhůru.

Neviděl to. Neviděl toho supardského válečníka, co stál za Eris. Ne, viděl ho. Viděl ho, ale nikdy mu to nedorazilo na mysl. Myslel si, že se nic nezmění, ani když tady byl nepřítel na takové úrovni.

Ruijerd ve skutečnosti neviděl Dlouhý meč světla. I když byl na bojišti veterán, prostě nedokázal vnímat ten nadměrně rychlý záblesk meče. Ale Gullův druhý útok byl jiný. Nebyl to Dlouhý meč světla nebo tak něco.

Byl to jen normální útok sekem, který byl nabitý minimálním množstvím moci a rychlosti nezbytné k tomu, aby člověku usekl krk. Kdyby byla Eris průměrný voják, odsekl by jí krk, než by měla vůbec čas pomyslet na to, aby to zastavila. Ale toto zarazil Ruijerd. Veterán z bojiště, co žil stovky let. Měl by být schopen to vidět. Měl by být schopen to zastavit.

Gull podcenil Ruijerda Supardii. A Eris také; tu Eris, co svěřila svá záda Ruijerdovi, co mu věřila. Kdyby Eris zaváhala. Kdyby jen na okamžik pomyslel na tu možnost, že by Ruijerd mohl zastavit jeho meč. Pak by Gull odskočil včas.

„Proč jsi nepoužil styl Boha meče?” vyptávala se Eris padlého Gulla, zatímco jí z krku kapala krev.

Navzdory tomu okamžitému předvedení útoku a obrany měla čelo smáčené potem.

„Myslel jsem si, že bych tak prohrál.”

Z pohledu šermíře. Kdyby Eris použila stejný tah s mečem drženým nad hlavou a vypálila by nejrychlejší Dlouhý meč světla, Gull by měl výhodu. Ale neudělal to. Nemohl.

Gullovi na mysl vytanula vzpomínka na svůj boj s Jinem Blitzem. Byla to vzpomínka na ten boj. Meč, kterému věřil a o kterém nikdy nepochyboval. Technika, které věřil a o které nikdy nepochyboval. Ta vzpomínka, kdy ho snadno zničil a porazil. Zlomenou levou ruku a jeho nevzhledná postava vzadu za dojem, na tohle si vzpomněl. Ty okolní pohledy. Jak na něj Jino shlížel.

To oslabilo jeho odhodlání použít jako první úder Dlouhý meč světla. Gull Farion byl šermířský génius. Přijal titul Boha meče, ale kdyby bojoval v doju stylu Boha vody, dokázal by se vyšvihnout jen na řád Císaře vody. A proto použil techniku stylu Boha vody. Měl absolutní víru v to, že vyhraje. Také to bral smrtelně vážně. Kdyby na sebe vzal titul Boha meče, nebyl by schopen to použít. Musel by se chovat podle titulu Boha meče. Velmi silně cítil, že jako Bůh meče musel použít jednu z technik stylu Boha meče.

Ale tentokrát to bylo jiné. Nic mu nebránilo v tom, aby použil jednu z technik stylu Boha vody, aby co možná nejspolehlivěji rozptýlil Dlouhý meč světla. A proto Eris slovně vyprovokoval a převzal iniciativu. Bylo to něco, co by za svou kariéru Boha meče nikdy neudělal. Když si teď na to vzpomněl, nikdy by ani neposlechl Gisuův rozkaz useknout Rudeovi paže.

Od začátku byl pravděpodobně mimo. Když ho Jino Blitz porazil, vychýlilo ho to. Gull Farion neměl takové sebevědomí jako předtím. Neměl tolik síly jako předtím. Ten nejsilnější šermíř už neexistoval.

„Jak jsi řekla, stala se ze mě zženštilá nicka.”

Gull se nevymlouval. Člověk, co své technice věřil, vyhrál a ten, co nevěřil, prohrál. Tak to prostě bylo. A to, co řekl před začátkem bitvy, bylo také pěkně přecitlivělé. Pokud ze sebe vysoukal taková slova, pak bylo lepší, aby ho prostě hned bodli. To byla rozhodně řeč nicky a Eris na něj možná pohlížela jen jako na nějakého opilce v baru.

Musím bojovat s Orstedem, nenechám to takhle skončit, chci naposledy uspět— podnícen takovými myšlenkami se nechal zlákat Gisuovou nabídkou a myslel si, že bude schopen vyzvat Orsteda na souboj. Když teď o tom přemýšlel, nemohl se ani sám sobě výsměšně smát.

„...Copak to vůbec dělám.”

Jak na něj Eris shlížela, pochopila to. Že byl ubohý. A pak se v ní vzedmul nevysvětlitelný žal. Že toto byl konec člověka, co jí kdysi otřásl, kterého se tak nějak bála. A proto se zeptala: „...Máš nějaká poslední slova?”

Gull na Eris vzhlédl jen svýma očima.

Žena s rudými vlasy. Když ji viděl poprvé, myslel si, že byla nadaná. Myslel si, že byla nešlechtěná, ale že by mohla nakonec být ještě silnější než Ghyslaine. Nikdy ho ani jednou nenapadlo, že to ona ho zabije. Vždycky si myslel, že zůstane pod ním. Myslel si, že kdykoli s ní bude bojovat, dokáže vyhrát.

„Člověk, co tasí meč jen kvůli sobě, je ryzí. Ryzí meč se stane ostřejší než meč kohokoli jiného. Lidé se mění. Meč tasený pro ostatní je silný, ale ostatní na něj budou mít vliv. Jakmile člověk zaváhá, to váhání tě pak bude pronásledovat. A tvůj meč se otupí. Tohle si myslím. Oženil jsem se, měl jsem dítě. Vychovával učedníky. Co jsem to jako Bůh meče dělal? …...Zatímco jsem přemýšlel o takových absurdních věcech, tolik jsem se otupil.”

Jak Gullovi vyprchávalo vědomí, cítil, jak z něj unikala slova. Nebylo to tak, že bylo třeba to vyjádřit. Nebyla to jeho poslední slova. Nikdy nepřemýšlel o tom, co před smrtí řekne. Nikdy ho ani nenapadlo, že by zemřel na takovém místě. Myšlenky mu prostě unikly mezi rty.

„Eris. Přece jenom jsi nejlepší. Nezeslábla jsi. Vypadáš, jako kdyby tě posedla svoboda. Dál zůstáváš svobodná.”

Gullovi se z úst vyřinula sražená krev. Aniž by si tu krev otřel, předložil meč, co držel v rukách, Eris.

„...Vezmi si ho.”

„Přijmu to.”

Nesrozumitelný počin. Ale Eris to rychle přijala. Jak se dalo čekat od člověka na prahu smrti, Gull měl hrozivě chladné ruce. Ale jílec meče byl horký.

„Haa...” Jak to Gull spatřil, vydechl si. Jeho plíce už neměly energii se ani nadechnout. „Je pěkné, aby byl svobodný člověk tak silný...”

Ruka mu spadla.

Bůh meče Gull Farion zemřel.

Eris v tichosti poklekla na kolena. A vytáhla pochvu meče zpoza Gullových zad. Pak vsunula meč zpět do pochvy a dala si ho na záda.

„Haa—...”

Zatímco ze sebe vydala obrovský povzdech, ze záňadří vytáhla svitek. Svitek se základní léčivou magií. Dostala jeden svitek, aby ho použila, když bude třeba. A tak ten jeden list vzala do ruky. Přiložila si ho ke krku, co stále silně krvácel, a vyslala do něj manu. Ta rána v mžiku zmizela.

„...Eris.”

„Pojďme podpořit Rudea.”

„Jo.”

Zatímco si řekli jenom pár slov, ti dva se otočili zpět... Po pár krocích se Eris zastavila. Otočila se. Aby se zbavila toho pohledu na prázdné, bledé tělo Gulla Fariona, pevně zaťala pěst. Odříkala zaklínadlo. Aby si zapamatovala toto jediné zaklínadlo, co ji Rudeus naučil, mnohokrát tu magii trénovala s Ghyslaine.

„-----Ohnivá koule.”

Ohnivá koule, co vystřelila z Erisiny ruky, sežehla tělo Gulla Fariona. Eris to nesledovala až do konce, až jeho tělo naprosto pohltí plameny. Otočila se a rychlým krokem nechala to místo za sebou. Plameny zasáhly i okolní stromy a začal se zvedat dým, jako kdyby to byl nějaký signál.

Nikdo mu v šíření nebránil a ten oheň pokračoval, až dokud ho nezhasila Matka příroda...

Dotazy autorovi

Otázka: Pokud se Orstedova zásobárna many obnoví za nějakých 30 let, nemělo by být potom v pořádku se k boji přidat? K boji s Laplacem dojde za nějakých 80 let, ne?

Odpověď: Kdyby se prezidentova mana mohla obnovit za 30 let, přidal by se k boji sám od sebe.

Otázka: Kolik je vůbec Sándorovi=Alexu Rybackovi?

Odpověď: Možná nějak kolem 300 let.

Otázka: Proč to působí tak skvěle, když to řekne Eris, ale když to řeknu já, vypadá to, jako kdybych akorát zesměšňoval vzpomínku...

Odpověď: Pravděpodobně to je tím, že Eris už si na to moc nevzpomíná.

Otázka: Osoby na kamenných monumentech jsou seřazené dle jejich standardního vybavení? Nebo jsou posuzování dle jejich prosté síly? Toto bych rád věděl.

Odpověď: Osoby na kamenných monumentech s vlastní silou nesouvisí. Jino porazil Gulla a stal se tak Bohem meče, tak to prostě je.

Otázka: Během tohoto boje nedojde k žádným dalším změnám v pořadí Světových velmocí, že ne?

Odpověď: Ne.

Otázka: Řádně spálila i Gullovu dolní půlku těla?

Odpověď: Celé okolí vzplanulo plameny a sežehlo to.

Otázka: Gull Farion zemřel příliš rychle, nemyslíš si, že trochu moc zeslábl?

Odpověď: Dokonce i během toho boje by v situaci jeden na jednoho byl silnější než Eris.

Otázka: Celkem mě překvapilo, že se Jino stal Bohem meče!

Odpověď: Měl větší nadání než kdokoli jiný, od mládí každý den trénoval a dokázal si nastavit základy.

Otázka: I když předchozího pana Boha meče přesekli vedví, stejně měl čas mluvit. Kdyby někoho přesekli vedví na tomto světě, jak dlouho by ten člověk asi žil...

Odpověď: Záleží, jak by ho přesekli!

Otázka: Eris použila... magii...? …...eech?

Odpověď: Překvapuje tě to pokaždé, kdy ji použije.

Otázka: Eris a Ghyslaine. Nedokázaly by pod vedením Rudea aktivovat němou léčivou magii?

Odpověď: Ne.

Otázka: Dle úrovně moci to je Eris>Ruijerd, že?

Odpověď: Hmm. Kdyby z toho vzešel takový boj, Eris by byla silnější.

Otázka: I když Gull vypálil Dlouhý meč světla, nakonec z toho byl Proud, tedy tajná technika stylu Boha vody? To to zkombinoval?

Odpověď: Ano, zkombinoval to.

Otázka: I když jsi měl napsat zhruba stejné množství znaků, tento příběh mi přišel trochu méně než obvykle.

Odpověď: Bylo to kolem 7.000 znaků, takže to bylo méně než obvykle.
-------------------------------------------------

~ Zkracováním vzdálenosti během boje si jistá nejsem, ale prokažte mi laskavost a pomiňme to... ~

<Předchozí>...<Následující>