Kapitola 255 (2)

Část 3

Údolí zemního draka.

Toto místo, co se mělo co nevidět stát rozhodujícím bojištěm, bylo celkem hluboké. Údolí mělo průměrnou šířku 400 metrů. V širších částech to mohlo přesáhnout 500 metrů, ale v užších částech to pořád mohlo být 100 až 200 metrů.

Supardi postavili most přes nejužší část a procházeli opačnou stranou lesa. Tento most byl potřený rozdrcenými bylinami, co neviditelní vlkové nenáviděli ze všeho nejvíc. Nepřátel bylo hodně, ale toto byla jediná cesta. Od řeky se to lišilo v tom, že jste ji nemohli jen tak snadno projít. Bylo to místo, kde jste si museli dávat pozor, kam jste šlápli.

Pokud bychom ten most zničili, mohli bychom získat trochu času. Navíc jsem mohl použít Jasnozřivost, neboť na rozdíl od lesa tu nebyly žádné překážky a bylo to v dohledu.

„Nechme most na pokoji.”

Kvůli tomuto návrhu jsme most nechali stát. Pokud by nepřítel začal přecházet, mohli jsme ho prostě nechat zřítit. Zažil jsem to na vlastní kůži, jak bylo těžké vylézt z údolí poté, co jste tam spadli. Co se týkalo pozice, měli jsme výhodu. Neměli jsme čas nastražit pasti, ale... Rozhodli jsme se na nepřítele počkat na této straně.

Bylo nás šest. Já, Eris, Ruijerd, Zanoba, Sándor a Doga. Nás 6 bude dělat společnost 3 řádům Boha. Rozhodlo se, že Supardi se postarají o expedici. Jelikož Roxy měla na práci jenom jedno, dali jsme ji dozadu. Strážila ji Elinalize a několik lidí z kmene Supardů.

Když už byla řeč o léčení. Rozhodl jsem se nechat si Atofe-ruku. Zrovna teď měli Roxy a Zanoba omezený počet svitků a také měli omezený čas. Tyto paže fungovaly lépe než mé původní, takže prozatím bylo lepší si je nechat. Až válka skončí, použiju svitek na léčení, abych si to zhojil. No, byl to vzácný dar od váženého Démonického lorda. Využiju toho, co srdce ráčí.

Část 4

Po půl dni nám čelila expedice o 100 silných mužích. Na druhé straně vpředu stál 3-členný přední voj.

Muž ve středním věku s mečem na opasku kolem boku. Bůh meče Gull Farion. Léta k němu byla laskavá, ale jeho schopnosti s mečem vůbec nepominuly; tento fakt jsem okusil na vlastní kůži.

Mladý chlapec, co si na zádech nesl dlouhý meč. Bůh severu Kalman III. Aleksander Ryback. Jeden se Sedmi světových velmocí, limity jeho skutečné síly byly stále neznámé.

A s výškou téměř 3 metrů a postavou podobnou velkému stromu, s kulatým těsným obojkem jako na zvoneček na krku a s tygří pruhovanou kůží kolem pasu. Rudý obr. Bůh obrů Malta. Orsted odhadl, proč nezaútočil na mou rodinu, ale stále jsme neznali jeho skutečný motiv. Možná bych za tuhle jednu záležitost měl poděkovat. Ale neměl jsem v žádném úmyslu mu poděkovat. Přece jenom zničil kancelář. Takže co se týče té elfské recepční, co byla v kanceláři, bylo to beznadějné. Nakonec jsem si její jméno nikdy nezapamatoval. Přinejmenším se za ní pomstím.

„Gisu není vidět, co?”

Bohužel jsme v jejich blízkosti neviděli tu opičí tvář. Byl nedaleko, ale skryl se? Nebo čekal ve Druhém městě Irel? Přinejmenším jsem ho svou Jasnozřivostí neviděl. Pokud vážně přišel o kontrolu, bylo možné, že už prchl. Neboť tu šlo o Gisua. Zdálo se, že různí vojáci se při pohledu na Supardy báli. Zelené vlasy a kopí jako z křídy. Bylo před nimi právě takové vzezření démonů, co se objevovali v pohádkách. Pokud tuto válku vyhrajeme, tak veškerou svou sílu vynaložím na to, aby se v království Bihaeril prodala ta Ruijerdova knížka.

„Není třeba se bát!”

Expedice se při pohledu na Supardy viditelně bála, ale 3 řádové Boha takoví nebyli.

„Máme zdrcující počty!”

Obzvláště Bůh severu Kalman III. byl plný vitality. Zvedl pěst do vzduchu, povzbuzoval své okolí a křičel hlasem, co byl slyšet i tady. Pozvedával morálku jednotek. Rozhodně vypadal jako vůdce expedice. Jelikož vlastně kmeni Supardů čelili v tomto lese, bylo to pro ně lepší.

Všichni vytasili meče a zahlíželi na nás s jasným nepřátelstvím v očích. Zahlíželi na nás, na skupinu o méně než 20 lidech, co byli na opačné straně údolí. A pak Aleksander vytasil svůj meč ze zad.

„Jsem Bůh severu Kalman III. Aleksander Ryback! Následujte mě a získáte čest!”

„......!”

A tak se Aleksander s křikem rozběhl po mostě. Jak to Sándor spatřil, rychle vykřikl: „Udělej to teď!”

V další chvíli jsem pohnul rukou. Oběma rukama jsem vystřelil kamenné dělo. Letělo přímo vpřed a zničilo základnu mostu.

Navíc se pohnul i Ruijerd. Nedaleko něj. Liánu, na které most visel, přesekl svým křídově bílým kopím.

„AAAAAAAAAaaaaa?!”

Všichni to zaraženě sledovali. Padající most. A Boha severu Kalmana III., co na dno padal s ním. Nemohli nic dělat, akorát to zaraženě sledovat.

Člověk, co to všechno spustil, Sándor, na to také udiveně hleděl. To nemohla... To nemohla být pravda... Nemožné...

No. Bylo obtížné zachránit člověka, co spadl z takové výšky. Ne, pokud šlo o Aleksandera, mělo by to být v pohodě. ...Ale i kdyby přežil, bude mu nějakou dobu trvat, než se vyškrábe nahoru.

„...J-jenom jeden člověk ze všech lidí tady?”

Nebyl tu nikdo, kdo by po těch slovech jásal. Nebyl tu dokonce ani nikdo, kdy by vysílal kritické pohledy. Ta scéna, ke které zrovna došlo, se prostě všem vypálila do sítnice. ...Teď byla naše šance.

Nabil jsem paže manou. Na tomto místě nebylo moc lidí, co by mohli zahájit útok. Takže to udělejme. Zvedl jsem levou ruku k nebi. V levé ruce se mi vzedmulo obrovské množství many a já vytvořil bouřkové mračno. Jak jsem potlačoval tu zuřící manu ve své levé paži, zhutnil jsem ten oblak. A pak ho nechal spadnout.

„Blesk!”

S hřmícím hlomozem dopadl blesk. Okolí to zbarvilo do bíla, ozval se zuřivý hluk. Na druhé straně se vzedmul oblak prachu. Oheň pohltil mnoho stromů a jeden po druhém s křupáním spadly. Nevěděl jsem, kolik újmy jsem jim uštědřil. Ale dostalo se mi odezvy. Dostatečně silné odezvy, aby se mi ruce roztřásly. Senzace, jak jsem zabil člověka.

Zatímco jsem nasucho polkl, znovu jsem nabil paže manou.

„Ještě jednou...”

Jakmile jsem si to pomyslel. Z oblaku prachu něco vyskočilo. Rudá masa. Z dálky to působilo vlídně a tiše, skok, co působil jako let. Ale ta rychlost a masa byla zdrcující. Ta rudá masa se rychle přiblížila a pak dopadla.

Ozval se zvuk, jako kdyby dopadla dělová koule, a vzedmul se oblak prachu. Ta rudá masa dopadla na naše pravé křídlo. Z toho oblaku prachu se objevili dva lidé.

„...”

Obr s rudým tělem a člověk po čtyřicítce. Bůh obrů Malta a Bůh meče Gull Farion. Ti dva přeskočili údolí sem. Skok o 100 metrech. Co jiného čekat od Světových velmocí.

„Takže... kdo bude mým protivníkem?”

Vlk, co se litě smál. Bylo to jiné, než když jsem mu čelil poprvé. Zrovna teď tam stál s přesným úmyslem zabít a měl v sobě absolutní odhodlání. Na zádech měl pochvu s jediným mečem. Pravděpodobně to byl prokletý meč. Byl jiný než ten, co mi probodl brnění na zádech. Bezděky mi po zádech začal téct studený pot.

„To budu já.”

Přirozeně předstoupila. Rudý šílený pes. Na zádech jí visely dva meče. Se založenýma rukama stála ve svém majestátním postoji před Bohem meče.

„Myslel jsem si to. Někdo další?”

„Já.”

Jak jsem se ozval, Bůh meče se zaraženě zasmál.

„Vážně vypadáš plný síly, co?”

„Díky tobě mám pevné zdraví.”

„Pche, proto jsem řekl, že by bylo lepší, kdybych mu usekl hlavu.”

Koho to jen vinil? Pravděpodobně Gisua.

A tak spolu se mnou. Člověk, co držel křídově bílé kopí a měl zelené vlasy. Vedle mě stál hrdina veterán. Znovu jsme to byli my tři. Eris, Ruijerd a já. My tři budeme bojovat společně. Byl to druhý příchod Smrtelného Konce.

Bylo to 3 na 1, ale nikdo si nestěžoval.

Já a Sándor jsme měli původně v plánu dělat společnost Aleksanderovi, ale jeho chyba, že spadl do údolí jako idiot.

„...”

Sándor, Zanoba a Doga čelili Bohu obrů. Jelikož jsem slyšel, že Bůh obrů bojoval holýma rukama, Zanoba a Doga byli nejlepší kandidáti, neboť oba byli ten typ mocné síly. Také jsem slyšel, že Bůh severu Kalman II byl zvyklý bojovat s velkým počtem nepřátel. Jejich kompatibilita byla dokonalá.

Můžeme vyhrát. Možná že někoho obětujeme. Ale stejně ty dva dokážeme porazit.

„----------Hoough!”

Ta myšlenka mi vydržela jenom chvilku. Za námi byl slyšet jekot. Jak jsme se svižně otočili, z útesu letělo něco nahoru. Nebylo to něco. Byl to černovlasý mladý chlapec, co zrovna před chvilkou spadl dolů.

„Haa... Haa...”

Zatímco si otíral studený pot, pozvedl meč k nebi. A nabubřelým tónem prohlásil: „Jsem Bůh severu Kalman III! Ten, co porazí zlého boha Orsteda a stane se hrdinou! Ti, co mi budou stát v cestě, připravte se!”

Neříkejte mi. Neříkejte mi, že k nám vyběhl? Ze dna údolí...? Ne, možná to byl útes, ale nebyl naprosto svislý. Také bych pomocí magie dokázal vyšplhat z údolí, ale v půlce bych se musel mnohokrát zastavit. Mohl použít meč, aby se prosekal stěnami a honem sem vylezl ze dna... Mám říct, že i tohle se dalo čekat od jednoho ze Světových velmocí?

„...Hádám, že se nedá nic dělat. Rudee, pojďme tomuhle hlupákovi dělat společnost.”

„Dobře.”

Po Sándorových slovech jsem přikývl. Byla škoda, že jsem nemohl bojovat spolu s Eris a Ruijerdem, ale s tím se nedalo nic dělat. Prostě půjdeme podle plánu.

„Prosím, dávej si pozor na ten meč. Je to nejsilnější meč na světě.”

Bůh severu držel jenom jeden meč. Vyrobili ho, když porazili toho Krále Dračího království, legendární velký meč. Meč Dračího krále Kajakuto.

„......Proč?”

Ale vlastník toho meče, co ho držel, se díval naším směrem a tvářil se ohromeně.

„Co tady děláš?”

Bůh severu Kalman III. Aleksander Ryback se na mě díval a mluvil třaslavým hlasem. Fufu, vážně bylo tak divné, že jsem byl naživu poté, co jsem spadl do údolí? A že jsem dokonce přišel zpět sem? Gisu ti možná řekl o mé existenci, ale možná jsi tomu nevěřil. Ale spadnout dolů do údolí znamenalo, že prapor přežití...

He? Vážně se díval na mě? Aleksander mířil pohledem za mě. Tam byl Sándor. No, to bylo asi očividné.

„Otče!”

Byl ten výkřik jako nějaký signál k zahájení boje nebo to prostě byla otázka času?

„Uoooooaaaaaaaaaaa!!!”

V dalším okamžiku Bůh obrů Malta zaječel, zatímco zvedl ruce nad hlavu a udeřil do země. Země se zvedla, útes se zhroutil a stromy to zkosilo. Jako kdyby ta nárazová vlna smetla mír, boj začal.

Dotazy autorovi

Otázka: Armádní jednotky a mágové používají zvláštní invokační zákon Magické Frau, co se objevila během pokoření Království Dračího krále. Existuje to vůbec v originálním příběhu světa Mushoku?

Odpověď: Nemyslím si, že by to ještě existovalo.

Otázka: Myslím, že reakce nepřátel byla trochu moc chabá, když spatřili Rudea naživu...

Odpověď: Už tu zprávu dostali od Hitogamiho.

Otázka: Nejdřív to s Eris mluvil Sándor, ale používal tak zdvořilou řeč, že jsem si ji na chvilku spletl s Roxy.

Odpověď: Vážně se omlouvám. Zkusím to napsat pochopitelněji.

Otázka: Ta rudá masa, co na ně letěla, byl Bůh obrů, že? Neviděl jsem, že by s ním letěl Bůh meče, ale mohlo by to být tak, že seděl Bohu obrů na zádech?

Odpověď: Správně.

Otázka: Až tahle válka skončí, pojďme si všichni zahrát baseball. (Návrh)

Odpověď: Svlékací kámen nůžky papír? (Nechutné)

Otázka: Mám jednu pochybnost, proč se Bůh meče a Bůh severu po porážce Rudiho nevydali do vesnice Supardů a nezaútočili na Prezidenta?

Odpověď: Protože neměli zbraně. Protože museli přinést zpět informace. A Gisu po nich také žádal, aby udržovali tempo s Bohem obrů.

Otázka: Proč Prezident řekl, že to s Bohem obrů nějakou dobu zabere. A ne se Světovými velmocemi?

Odpověď: Je tam rozdíl v HP a obranné síle.

Otázka: Vesnice kmene Supardů se změnila na vesnici Supardů, ale nevadí to?

Odpověď: No, obě možnosti jsou v pohodě. Přece jenom to není tak, že by to bylo jméno té vesnice.

Otázka: Když si pomyslím, že Q&A pana Magonoteho pokročí rychleji než předtím... to vidím poprvé.

Odpověď: Měl jsem něco na práci.

Otázka: Kdyby M-oval s Atofe-rukou, znamenalo by to...! (Masturboval... protože pro Japonce je to sprosté slovo). 

Odpověď: Že by to rozdrtil a stala by se z něj Dívdeuska!

Otázka: Byly na kamenném monumentu Sedmi světových velmocí napsaná jména? Nebo to byly jen erby (rodinné erby)?

Odpověď: Měly by to být jenom erby.

Otázka: Pročpak Prezident nebojuje? Je pochopitelné, že Rudeus šetří jeho manu, ale nebylo by v pořádku bojovat jen tak bez použití jakékoli many? Jelikož je bez magie silnější než kdokoli jiný, upřímně řečeno si myslím, že je to až příliš dobrá příležitost si pohrát s ostatními, než aby to promarnil. Proč nepoužít věž? Nechápu, proč se věž naprosto proměnil na královnu a proč tedy nevyšlou svou nejsilnější figuru (Prezidenta)?

Odpověď: Dle podmínky „Prezident používá svou manu” by to vedlo k porážce. Mohli si potvrdit válečný potenciál nepřítele, ale stále nezahlédli Gisua a není to tak, že by naprosto identifikovali všechny apoštoly.

Také bylo možné, že tu byly záložní vojenské síly a v případě, že by se někdo dostal přes Rudea a ostatní, Prezident se stane nezbytnou figurou k ochraně vesnice.

Je to přesně tak, jak jsi řekl. Kdyby tam byl jenom jeden řád Boha, bylo by to pro Prezidenta snadné vítězství, ale manová kompenzace není nula.

Ani nemluvě o tom, že to Gisu navrhl, aby Rudeovi odřízli paže na úzkém místě. Takže bylo možné, že možná vymyslel něco, jak vyčerpat i Prezidentovu zásobu many.

Prezident není věž nebo střelec, je to král.

Ačkoli je rozhodně pravda, že Rudeus ho přehnaně chrání.

Otázka: Pokud byli půl dne cesty od nich, pak by se k nim ruce nepřítele nikdy nedostaly, takže si myslím, že by bylo nesmírně jednoduché se s expedicí vypořádat, kdyby použil jasnozřivost. A ještě k tomu by to mělo nulové nebezpečí.

Odpověď: Zaprvé, jelikož to z vesnice do lesa trvá celý den, jednotky už vešly do lesa. Jasnozřivost může fungovat, jen pokud v přímé linii zraku nejsou žádné překážky. Jelikož je ten les celkem hluboký, je možné, že i kdyby vylezl na nejvyšší místo, aby tam použil jasnozřivost, stejně by nepřátelské jednotky nezahlédl.

Nejlepší výhled bez překážek je z lesa nedaleko údolí. Nepřátelské jednotky se zastavily u údolí a povolily otěže k boji.

Kdyby to nebylo půl dne cesty od vesnice, ale spíš „1 den od lesa”, mohli by zaútočit na dálku tak, že by si udělali tábor nedaleko okraje lesa a pak by ustoupili až k údolí. Mohli by se řídit touto strategií.

Ty 2 výše zmíněné případy možná nebyly dostatečně popsané. Trochu to rozepíšu.
-------------------------------------------------

~ A je to tu, druhá půlka kapitoly a v té další bude boj. Bůh severu III Aleksander evidentně podědil geny od Atofe... ~

<Předchozí>...<Následující>