Kapitola 241

Kapitola 241 – Zařízení na teleportační magii do paralelního světa

Část 1

Nebeská pevnost, 15. podzemní podlaží. Když člověk sestoupil po schodech, okamžitě se ocitl v široké vstupní hale. A tam byl nainstalovaný ten magický kruh.

Teleportační magický kruh. Ale nijak se nepodobal těm, co jsem si pamatoval. Navíc byl úžasně obrovský. Měl zhruba 50 metrů v průměru a jeden metr na výšku.

Skládal se z litografů o ploše 1 metru čtverečních, každý byl 10 centimetrů vysoký. Bylo jich naštosovaných deset na sobě a tyto štosy se opakovaly v 50 řadách a sloupcích.

Navíc nad tím se klenul gigantický oblouk. Vnitřek oblouku byl vyrytý na těsno naskládanými vzory, takže byl pravděpodobně také součástí magického kruhu. Extrémně tří dimenzionální magický kruh. Ne, možná by se tomu mělo říkat magické zařízení.

„Jů... kvůli tomu bude Cliff zahořklý,” vydal ze sebe Zanoba údivem.

To magické zařízení nebylo jen velké, ale také bylo delikátně a přesně vytesané. Přinejmenším já a Zanoba jsme něco takového nebyli schopní provést. Pravděpodobně i pro Roxy, co poslední dobou studovala magické kruhy, to bylo příliš obtížné. Možná že Cliff... ale dokonce ani Cliff neměl tolik zkušeností s kreslením magických kruhů.

„Je to velkolepá práce.”

Pergius nadmul hruď, jako kdyby to bylo jeho vlastní dosažení. Ale ten pocit jsem chápal. Když student vytvořil takové zařízení, bylo jenom přirozené, aby se jeho učitel, co ji naučil teleportační magii, cítil hrdě. Ačkoli jsem si byl jistý, že se Pergius na stavbě podílel.

„Jaké to je, Orstede?”

„Aby to bylo něco takového formátu... udivuje mě to.”

Dokonce i Orsted to magické zařízení obdivoval. Použili 25 tisíc litografů, byl to 3D magický kruh. Dokonce ani Orsted nikdy nic takového neviděl. Dokonce i automata Šíleného dračího krále měla nanejvýš 50 dílů a ty díly byly mnohem menší. Nanahoshi pravděpodobně zkombinovala magické kruhy bez absolutně žádného ohledu na to, jak moc to naroste.

„Že jo? Podívej se na ten oblouk.”

„To je také součástí? Ale nezdá se připevněný.”

„Ne, to je něco jiného. To je zařízení, co nám potvrdí, jestli to uspělo. Jsi si vědom toho, že teleportace po sobě zanechá stopy many, že?”

„Jo.”

„Ty se mění v závislosti na typu teleportačního magického kruhu. Když to změříme, můžeme určit, jestli teleportaci na jiný svět uspěla nebo ne.”

„...Je něco takového možné?”

„Fufufu, nikdy jsem si nemyslel, že přijde den, kdy tě něco naučím, když máš tak rozsáhlé znalosti.”

„...Ne, to není pravda, hodně jsem se toho od tebe naučil... hodně.”

„Hm. Jak snobské. Ačkoli ses od našeho prvního setkání choval, jako kdybys všechno věděl.”

Pergius a Orsted si přátelsky povídali. Pergius byl hrdý na to, že Orsteda přelstil. A Orstedovi v hlase zněl náznak nostalgie. To bylo také mírně hořké.

„Rudee.”

Nanahoshi se otočila a přišla ke mně.

„Pro začátek pojďme poslat něco jednoduchého. Poté zanalyzujeme zbytky charakteristické many teleportačního magického kruhu a monitorovací magický kruh upraví magický kruh na teleportaci na jiný svět. Až v tomhle uspějeme, pošleme tam něco živého a nakonec mě. V pořádku?”

„V pořádku, ale nechci se zaplést do další teleportační kalamity.”

„Neboj se. Tím se není třeba trápit.”

Nanahoshi opakovaně řekla, abych se tím netrápil. Kvůli tomu jsem se vlastně bál víc.

Jen tak mimochodem, předtím mi podala detailní hlášení, ale bylo to příliš mnoho informací a ještě jsem si to nepročetl. Ale Nanahoshi provedla nesčetné experimenty, aby zajistila, že nezpůsobí teleportační incident. S tím jsme pomohli i já a Sylphy.

„Věříš si?”

„Ano.”

Tak ti věřím. Zdáš se dostatečně sebevědomá.

„Takže začneme?”

„Ano. Takže začneme s jablkem...”

Nanahoshi si jablko pravděpodobně připravila předem. Z košíku, co stál v koutu místnosti, vytáhla jablko. S jablkem v ruce vylezla na magické zařízení, proběhla doprostřed a položila ho tam.

„Pane Pergie, pokud tě můžu poprosit.”

„Hm.”

Pergius se přesunul na druhý konec magického kruhu. Ne, nejenom Pergius. Jeho služebníci se přesunuli jeden po druhém v pravidelných intervalech kolem magického kruhu. Jenom Sylvaril se místo toho přesunula k základně oblouku.

„Rudee, ty jdi támhle.”

Po Nanahoshině instrukcích jsem se postavil naproti Pergiovi. Přímo tam byly dvě značky ve tvaru rukou, co přímo křičely: „Sem polož ruce.”

„Na můj signál tam vlij manu. Co možná nejvíc budeš moct.”

„Dobře.”

Položil jsem tam ruce, jak mi bylo řečeno. Bylo to tak nějak vzrušující. Otočil jsem hlavou, abych se podíval na Sylphy. Prázdně zírala na magický kruh a šeptala si se Zanobou. Také se do té návnady zakousli, takže o to museli mít zájem.

Eris se do konverzace nezapojila. Byla ve svém obvyklém postoji, vzhlížela k tomu oblouku se zdánlivě hrdým výrazem. Pravděpodobně jen měla ráda velké věci. Orsted, co liknavě stál za ní, byl...

„Pane Pergie! Prosím, začni!”

„Jo.”

Ups, musím se soustředit. I když jsem řekl, že se musím soustředit, jen jsem musel vlít svou manu. Každopádně se prostě soustřeď.

„...Začínáme.”

Pergius a jeho služebníci se jako jeden dotkli magického kruhu. V další chvíli z okraje magického kruhu mdle sálalo světlo. Ale bylo to jen podél okraje. Malé magické kruhy kolem okraje silně zářily, ale střed zůstával temný. Selhání?

„Rudee.”

„Ano.”

Jak mi bylo řečeno, poslal jsem oběma rukama manu. V další chvíli. Přišlo mi, jako kdyby se mi pravá ruka přilepila k magickému kruhu.

Cítil jsem, jak mi to manu sálo strašlivou silou. Z nějakého důvodu to bylo jenom z pravé ruky; z levé ruky mi to také sálo manu, ale v porovnání s pravou rukou to bylo slabé. I v levé ruce by to mělo být silné?

Jakmile jsem si to pomyslel, množství, co mi to vysávalo z levé ruky, se explozivně zvýšilo. Výměnou za to množství vysávané z pravé ruky kleslo. Pravá, levá, pravá, levá.

Síla, kterou to manu vysávalo, se střídala. Když jsem to obezřetně prozkoumal, síla na konečcích prstů a dlani se mírně lišila. Ale spíš než aby to bylo mechanické, jsem cítil, jako kdyby se to manuálně ovládalo. Ten, co to kontroloval... byl Pergius, co? Neviděl jsem jeho tvář, ale zdálo se, že jeho prací nebylo jen ten magický kruh zapnout. A pak mu pomáhali služebníci. Jakmile to začalo, nebylo to automatické, ale muselo se to spravovat; bylo správné nazývat to magickým zařízením.

Magický kruh začal zářit víc. Měnil barvy od modré, přes zelenou k bílé a místnost byla plná převelikého jasu. Už bylo příliš jasno na to, aby bylo něco vidět. Tohle byla intenzita magického kruhu? Nikdy jsem neviděl takhle jasný magický kruh. Ne. Jednou jsem to viděl.

Bylo to během teleportačního incidentu...

Patsu———

Ozval se zvuk a světlo zmizelo. Ne, nezmizelo docela. Oblouk. Jenom světlo oblouku dál matně osvětlovalo své okolí.

A pak přímo pod tím obloukem. V samotném středu magického kruhu. To místo, kde bylo jablko. Kde bývalo jablko.

Na tom místě zůstalo něco namodrale bílého. Namodrale bílé, něco konkrétního. Částice se mírně vznesly do okolí a pomalu zmizely.

„Experiment uspěl.”

„...”

Na Sylvarilina slova nikdo neodpověděl. Aniž by čekala na odpověď, vyplnila něco na kousek papíru.

„Teď zanalyzujeme manové stopy a zvýšíme pravděpodobnost teleportace na jiný svět. Ale data k této analýze jsme už nasbírali, takže to nebude trvat moc dlouho.”

Zatímco jsem poslouchal Nanahoshino vysvětlení, sundal jsem ruce z magického kruhu.

„Rudee, jsi v pořádku?”

Když se mě na to zeptala, pomyslel jsem znovu na tu dřívější manu. Jenom jednou. Jenom po jednom nebo dvou aktivacích bylo sání many tak velké. Kdybych to měl dělat opakovaně, určitě by mě to vysálo do sucha.

„Jsem v pořádku, ale dělat to opakovaně nezvládnu.”

„Aha... Dobrá práce. Více méně mám v úmyslu jít tempem jednou denně nebo jednou za dva dny. Pro dnešek si jdi odpočinout,” řekla Nanahoshi a sklonila hlavu.

Pak se rozběhla za Pergiem. Zatímco s výzkumným týmem diskutovala o různých věcech, zapisovala si poznámky. Pravděpodobně to sepíše do hlášení o tomto experimentu a využije jich při příštím.

Samotný systém teleportace na jiný svět byl hotový. Teď zbývalo akorát doladit oblouk a při analýze manových stop a pozorování měnit teleportované předměty tak, aby se postupně více podobaly Nanahoshi. To bude trvat zhruba měsíc.

Bylo znepokojující si tak moc dávat na čas, když se Gisu pohyboval v zákulisí... ale s tím se nedalo nic dělat. Tohle byl výsledek toho, že se mi nepovedlo si z Pergia udělat kolegu.

Část 2

Od chvíle, co experiment započal, uplynuly dva týdny. Zatímco jsem pendloval mezi svým domem a létající pevností, experimenty pokračovaly.

Experimenty spotřebovávaly celkem dost many. Bylo sporné, jestli se takové množství many dalo obnovit za jediný den. Pro dobro experimentu jsem se rozhodl, že i kdyby někdo v této době zaútočil, pokusím se použít co možná nejméně many.

Jakmile jsem se takhle rozhodl, okamžitě jsem se začal nudit. Ne, nebylo to tak, že bych neměl co dělat. Mluvit se Zanobou o prodejích figurín, mluvit s Roxy o zlepšování Magického brnění, používat litografy k výměně informací se svými spolupracovníky, bezvýsledně mluvit s Orstedem o našich budoucích plánech a podobně. Neměl jsem mnoho volných dnů.

Ale v porovnání s tímto posledním rokem a půl, kdy jsem neustále cestoval, to bylo celkem snadné. Byly chvíle, kdy mě pobočky žoldnéřských družin nebo kanceláře prodejů figurín kontaktovaly pomocí litografu, abych o něčem rozhodl. Ale v Sharii bylo spoustu lidí, s kterými jsem to mohl zkonzultovat, a nemusel jsem o všem přemýšlet od základů sám.

Cestování navíc nezabralo moc času, takže než jsem šel spát, mohl jsem strávit čas s dětmi. Se Zenith, co uměla číst myšlenky, jsem si povídal o tom, co se během dne stalo, když nás navštívila Elinalize, mluvil jsem s ní o Cliffovi, pomáhal jsem Laru učit mluvit, dohlížel jsem na Luciina studia, rozbrečel jsem Aruse.

Dny s málo starostmi. Přemýšlel jsem, jestli tohle byl ten pocit pracovat v administrativě a pracovat každý den v roce a poprvé po dlouhé době si vzít prodlouženou dovolenou. Tak nějak jsem chápal, proč Orsted v poslední době neodešel z Sharie.

Byly chvíle, kdy jsem přemýšlel, jestli to bylo v pořádku. Ale lidé potřebovali čas k odpočinku a já jsem možná potřeboval nějakou tu relaxaci.

Kdyby v posteli došlo na nějakou pozdněnoční zábavu, bylo by to úžasné, ale Rudeus Abstinent musí mít trpělivost, dokud nedokončí svůj cíl.

Část 3

Takže po různých věcech uplynul měsíc. Experimenty v mžiku skončily.

Experimenty šly velmi dobře. Jak jsme v nich pokračovali, předměty posílané na jiný svět se změnily z ovoce na zvířata. Zvířata, co jsme používali, byla větší a větší a pokaždé jsme upravovali magický kruh, pořád dokola. Nakonec jsme na jiný svět poslali koně, co byl zhruba třikrát větší než Nanahoshi.

Výsledky měření oblouku: Kůň byl přesunut do „země mezi 10 a 30 metry nad mořem na jiném světě”. To byla nejzazší mez naší schopnosti odtud měřit. Z manových zbytků nebylo možné říct, jestli odletěl do Japonska nebo Ameriky. Když se vzorce teleportačního kruhu v rámci jednoho světa přizpůsobily teleportaci na jiný svět, dalo se určit, jenom „jestli přistál na zemi nebo moři” a „obecná výška země”. Ale když se to specifikuje na suchou zemi 10 až 30 metrů nad mořem, šance na smrt okamžitě po teleportaci se výrazně snížila.

Ačkoli tady mluvíme o jiném světě, nebylo zaručeno, že to byl stejný jiný svět, co známe. Jelikož jsme odtamtud samozřejmě povolali věci jako PET lahve, bylo vysoce pravděpodobné, že to bylo ono. Ale neměli jsme žádný definitivní důkaz. Bylo možné, že to byl vlastně jiný svět, co se velmi podobal tomu, co známe.

I kdyby to byl náš starý svět, s mlhavým omezením jako země 10 až 30 metrů nad mořem tu byla vysoká šance, že ji to pošle do cizí země. A pak tu byla cesta domů. Ačkoli měla dobrou šanci se do Japonska dostat, pokud se teleportuje s velkým množstvím jídla a vody, teplým oděvem a něčím, co by se dalo směnit za peníze... bude to drsná cesta.

Ale i tak šla. Už se odhodlala k čemukoli, co by se mohlo stát.

Teď už zbývalo jen poslat samotnou Nanahoshi.

Když se uvážila úroveň mé many, hlavní událost se bude konat za tři dny.

Část 4

Dva dny poté, co experimenty skončily, přišla Nanahoshi ke mně domů.

„Než půjdu, chci použít lázeň u vás doma,” řekla, ale to byla pravděpodobně jen výmluva.

„Co kdybychom v tom případě uspořádali oslavu na rozloučenou?”

„Ne, to není třeba.”

Jak to Nanahoshi říkala, vešla do koupelny. Zrovna teď byla pravděpodobně v koupelně úplně sama.

Nevěděl jsem, co bylo jejím skutečným motivem. Možná že chtěla před celou tou událostí obnovit svého ducha nebo možná se jen chtěla rozloučit. Možná se mnou chtěla trávit noc, aby si na tento svět udělala vzpomínky. Přičemž v tomto případě bych měl vtrhnout do koupelny... Ne, to není možné. To byla jen klamná iluze, co zapříčinila přetékající sexuální tužba Rudea Abstinenta. Kdybych to vlastně udělal, Sylphy by se pravděpodobně naštvala.

Zdálo se, že Nanahoshi včera obešla všechny, co v Sharii znala, takže sem pravděpodobně přišla kvůli tomu. Poslední noc na tomto světě se rozhodla rozloučit se s mojí rodinou.

V tom případě můžu udělat to, že Aishu a Liliu potají požádám, aby připravily extravagantnější večeři než obvykle. Hlavně brambory. Zdálo se, že Norn dneska měla přijít domů, takže i když to bude skromné, alespoň ji vyprovodíme vřele.

„Hej, počkej!”

„Nechci~!”

Zatímco jsem takhle přemýšlel a pomáhal Sylphy dohlížet na Siega, Lucy přiběhla do obýváku. Naprosto nahá. A takhle mi skočila na klín.

„Papa, zachraň mě!”

Co to bylo za událost? Aby mě naprosto nahá žena žádala o pomoc. Od kdy byla Lucy tak ďábelská žena?! Kdokoli by ji odmítl, by nebyl muž. Nech to na mě. Ať to bude Dračí bůh nebo Démonický král, pošlu je vzduchem pryč!

„Rudee!”

Ta osoba, co se objevila, byl rudovlasý Démonický bůh. Také měla horní půlku nahou. To nebylo dobré, Rudeus Abstinent byl vůči tomu slabý. Zasáhlo mě to do slabého místa.

„Rudee, chyť prosím tě Lucy. Nenávidí koupele. Ačkoli dřív během tréninku s mečem řekla, že se potřebuje vykoupat, protože se zpotila.”

Chytil jsem Lucy. Promiň, Lucy. Ale po cvičení se musíš vykoupat.

„Nechci! Rudá mama je násilná!”

„Násilná? Eris... Uhodit mě je jedna věc, ale neměla bys bít děti.”

„Taková drzost, neuhodila jsem ji! Jen mi trochu... nejde jí mýt vlasy.”

Takže tak to bylo. Když jsem se podíval na Lucy, nafoukla tváře a zabručela: „Jo, když mi rudá máma myje vlasy, teče mi to do očí a štípe to.”

Aha, takže to byl důvod. Promiň, Eris. Dokonce ani ty bys neuhodila dítě.

„Tak Lucy, co kdybychom ti pomohli se naučit si sama mýt vlasy?”

„...Papa, ty jsi... Dobře.”

Lucy začala něco říkat, ale v půlce zmlkla. A Eris ji vzala zpět do koupelny.

„Myslím, že chtěla, abys ji umyl ty, Rudi.”

„...Jo, možná máš pravdu.”

Ale zrovna teď byla v koupelně Nanahoshi. Nemohl jsem jít dovnitř.

Ach. Když teď o tom přemýšlím, neřekl jsem to Nanahoshi, co? Že možná přijde někdo další... Ne, myslím, že už to věděla. Zvyk jít do domácí koupele s několika lidmi tu byl od doby, co jsme lázeň postavili. Po tom všem si pravděpodobně nebude stěžovat, že tam někdo vtrhne.

Po chvilce přišly domů Roxy a Norn a šly se koupat spolu s Larou. Místo nich za upouštění páry vyšly Nanahoshi, Eris a Lucy. Všechny byly rudé, možná to bylo tím, že to byla dlouhá koupel.

„Víš ty co, papa? Nanahoshi mě naučila, jak si umýt vlasy!”

„Vážně? Děkuju, Nanahoshi.”

„Není zač.”

Zdálo se, že se Nanahoshi postarala o Lucy. Možná si s Eris v koupeli povídala, protože se kolem nich nevznášela žádná nebezpečná atmosféra. Co jiného čekat, koupele byly skvělé. Nahé socializování byla cesta k míru.

Část 5

Když jsme se vykoupali já, Sylphy a Arus, byl čas na večeři.

Na menu bylo maso, zelenina a rýže. A pak brambory. Bramborové lupínky a hranolky. Bufetová strava.

Nanahoshi byla na svém místě na kraji jídelního stolu nenápadná, ale nabídla si spoustu brambor. I když až se dostane domů, toho může mít, kolik chce. No vážně, to byla ale nenasytná bramborová žena.

„Jídlo je celkem dobré.”

Nejedla jenom brambory, ale i rýži.

„V nebeské pevnosti je dostupná rýže, ne?”

„Ale mě víc chutná rýže tady... myslím.”

„Vážně?”

Tato rýže byla produktem Sharii, Aishina rýže. Co kdybychom založili výrobní značku „nádherná služebná”? Ani ne dvacetiletá neposkvrněná služebná (ve skutečnosti jí shromáždění osvalení muži) dorazili k rýžovému políčku, zatímco z nich lil pot; mé oblíbené mistrovské dílo. Bylo to vypěstované tak, aby to lahodilo japonskému jazýčku.

„Tohle je naposledy, co budeš takhle jíst... řádně při jídle žvýkej.”

„Proč jsi najednou nasadil mateřský tón?”

Poté Nanahoshi chvíli v tichosti pokračovala v jídle.

„...”

V jednu chvíli se pohledem přesunula ode mě k mé rodině.

Lucy vesele mluvila o nedávných událostech a Norn jí nadšeně poslouchala. Roxy a Sylphy se spolu bavily o různých věcech ohledně magických kruhů. Eris krmila Laru, zatímco Aisha krmila Aruse. Lilia a Zenith to všechno pozorovaly. Byla to rušná scéna, kterou bych si kdysi dávno nedokázal představit.

Nanahoshi tu scénu pozorně pozorovala.

Jak se dalo čekat, stýskalo se jí po domově. Zatímco jsem si to myslel, jídlo skončilo.

Po večeři si Nanahoshi chvilku hrála s dětmi. Možná to bylo tím nahým socializováním, Lucy k Nanahoshi přilnula a když vzala do náruče Aruse, s širokým úsměvem jí zabořil tvář do hrudi. Ale Lara byla stejná jako vždycky...

„Nanahoshi, co kdybys tu zůstala přes noc?”

Nakonec kvůli Sylphiným slovům zůstala Nanahoshi na noc. Zdálo se to jako přirozený průběh událostí. Ale ložnici pro hosty jsme už dávno předělali na pokoj pro děti. Jelikož jsme neměli pokoj pro hosty, Sylphy nakonec půjčila Nanahoshi svůj pokoj.

Část 6

Té noci jsem mluvil s Nanahoshi. V domě, kde všichni usnuli. V obýváku naproti sobě seděli dva lidé osvětlení měsíčním světlem pronikajícím z okna a světlem z krbu. Mluvili, zatímco pomalu pili alkohol.

Bylo to jen zbytečné tlachání. Věci jako Pergiovy záliby a jak moc Sylvaril obdivuje Pergia. O tom, jak se Orsted a Pergius neměli v lásce, ale že se navzájem uznávali. Bylo to vskutku jen zbytečné tlachání.

„Rudee, ty už jsi úžasný dospělý,” řekla Nanahoshi najednou, jak jsme mluvili.

„Vážně?”

„Když jsem se s tebou poprvé setkala, byl jsi malé dítě jako ze základky a podruhé jsi byl jako středoškolák. Upřímně řečeno byly chvíle, kdy jsem si myslela, že jsi mladší než já... Ale poslední dobou jsi byl velmi dospělý. Oženil ses a máš děti.”

„Ale není to tak, že by z tebe svatba a děti dělaly dospělého.”

Upřímně jsem vážně nechápal tuhle věc s dětstvím a dospěláctvím. Ale nebylo pochyb o tom, že ve svém předchozím životě jsem byl jen velké dítě.

„To je pravda. Ale poslední dobou jsi mi přišel mnohem víc jako dospělý než já.”

„Vážně?”

„Jo, přemýšlel jsi o různých věcech jako o svých dětech a rodině... Naopak já jsem... já jsem se vůbec nezměnila.”

„To není pravda.”

Nanahoshi se hodně změnila. Dřív k sobě nikoho nenechala přiblížit. Byla neporazitelná Silent 7Hvězd.

„Kdyby to bylo tvé dřívější já, nehrála by sis s mými dětmi nebo tak něco.”

„Vážně... Ale to bylo kvůli tomu, jak jsi mě zachránil. Až do té doby mě nikdy nenapadlo, že bych se zapletla s lidmi z tohoto světa.”

„Starala by ses na svém předchozím světě o děti?”

„...Pravděpodobně... Ne, možná jsem byla trochu krutá, kvůli přijímacím zkouškám. Taky se blížily testy.”

Přijímací zkoušky a testy. To mi znělo nostalgicky.

„Kolik let tam asi uplynulo?”

„Neříkej něco tak nepříjemného.”

„Ach, promiň.”

Od chvíle, co sem přišla, uplynulo zhruba 15 let. Pokud tam uplynulo 15 let, bude jako Urashima Tarou. Také bylo možné, že jakmile se Nanahoshi teleportuje, zestárne 15 let.

„Ale tak nějak mám pocit, že tam neuplynulo tolik času.”

„Proč?”

S opilou tváří jsem jí řekl své myšlenky.

„Mě i tebe přejel náklaďák ve stejný den, ne? Ale já jsem sem přišel zhruba o 10 let dřív než ty. Takže čas tady a tam pravděpodobně plyne jinak. Proto se nemusíš bát.”

„He, váž——”

Nanahoshi se najednou zatvářila zamyšleně.

„.......Počkat. Co tím myslíš, že nás oba přejel náklaďák ve stejný den?”

Ach.

„Znamená to, že jsi tam byl?”

„Ehmmm, totiž.”

„Počkat, he, počkat...”

Nanahoshi si položila prst na čelo a zavřela oči, jak se snažila si něco vybavit. Najednou zvedla tvář.

„Ten tlustoprd.”

Ach, aaaaa.... co jsem to provedl... To kvůli tomu alkoholu. I když jsem si dával takový pozor. Nebo spíš to bylo drzé. Co myslíš tím tlustoprdem? Ačkoli jsem byl rozhodně obézní...

„Jejda, aha, takže tenhle člověk, Rudee, jsi tamten člověk...! Eech, stal se z tebe takový skvělý chlap, heeeee...!”

Nanahoshi si položila ruku na pusu a doširoka rozevřela oči. Tohle nebylo dobré, vzrušilo ji to. Myslel jsem si, že ji to zhnusí, ale tak nějak se zdála šťastná.

„Ehm, slečno Nanahoshi... Pokud by to šlo... totiž byl bych vděčný, kdybys to před ostatními utajila.”

„Proč?”

„...Pokud na to přijdou, možná mě opustí.”

„Ale já si nemyslím, že si tě vybraly kvůli tváři...”

„Ale i tak, některé věci bych rád udržel v tajnosti.”

„...Asi jo.”

Nanahoshi klesla zpět na pohovku. Takže to chápala. Myslel jsem si, že bude tvrdohlavá a nebude se mnou spolupracovat.

„Jelikož jsi jiný než já, Rudee; ty jsi reinkarnovaný.”

„Jo.”

Správně, reinkarnace. Nemohl jsem se vrátit ke své dřívější podobě. Nebylo to tak, že bych měl v úmyslu se naprosto všeho z dřívějška zřeknout, ale ani jsem neměl v úmyslu to aktivně vyhledávat. Navíc jsem si myslel, že můj minulý život bylo něco hodné hanby. Myslel jsem si, že to, jaký jsem teď, bylo jen kvůli tomu, jak jsem byl tehdy beznadějný. Ale hanba byla pořád hanba.

„Rozumím. Nechám si to pro sebe.”

„...Prosím.”

Pak jsem pomyslel na svůj předchozí život.

„Ach, správně, na něco jsem zapomněl.”

„Copak?”

„Jelikož už znáš moji totožnost... no, vlastně ne, ale chtěl bych, abys tohle doručila do mého domu z předchozího života.”

Jak jsem to řekl, položil jsem na stůl obálku. V této mírně tlusté obálce byly pocity k mým sourozencům z předchozího života.

Bylo to něco přes dvacet let, co jsem sem přišel. Za tu dobu se stalo spoustu věcí. Kvůli těm věcem si myslím, že můžu hrdě říct, že jsem jiný, než jaký jsem tehdy býval. Ale řeknu jenom to, že jsem jiný; absolutně neřeknu, že se ze mě stal obdivuhodný člověk nebo tak něco... Každopádně jsem dovnitř nacpal omluvu za tehdy, vzpomínky a mé nynější okolnosti.

Pokud to Nanahoshi náhodou pošle do Japonska, kde neuplynul jediný den, možná se budou divit, co to kruci říkám... Ale to nevadí. Bylo to jako vlastní uspokojení.

„Rozumím.”

Nanahoshi si vložila obálku do tašky, jako by to bylo něco důležitého. „Zařídím, že se to dostane, kam má.”

„Spoléhám na tebe.”

Cíl nebyl nezbytně Japonsko. Nebylo zaručeno, že se po teleportu dostane zpět do Japonska. Ale i tak přikývla.

„A taky si vezmi tohle.”

Předal jsem jí další dopis. V porovnání s tím prvním byl velmi tenký.

„Pokud tam uplynulo několik let a nebudeš mít na koho se spolehnout, žádný domov a nebudeš mít kam jít... V tomto dopise žádám své sourozence, aby se o tebe postarali, i kdyby to bylo jenom na chvilku.”

„...!”

Nanahoshi ten dopis přijala roztřesenýma rukama.

„To...”

„No, tam jsem byl parazit, takže mě možná nevyslyší, ale... Jen pro jistotu.”

„Byl jsi parazit?”

„Jo, byl jsem nezaměstnaný budižkničema.”

Až se tam dostane a pozná se s mými sourozenci, stejně se to dozví.

„Tomu se dá těžko uvěřit...” řekla Nanahoshi a dlouze a tvrdě se mi dívala do tváře.

Přemýšlel jsem, jestli tohle její prohlášení byl důkaz, že jsem odvedl dobrou práci. A pokud ano, udělalo mi to radost.

„Ale pokud na to přijde, s vděčností to použiju.” Nanahoshi si dopis přitiskla k hrudi, jako kdyby to bylo důležité, a sklonila hlavu. „Opravdu, děkuju ti za všechno, co jsi pro mě udělal.”

Nanahoshi se zítra vrátí. Experimenty byly dokonalé. Ten magický kruh byl bezvadný.

Ale i tak jsem v nitru cítil náznak nervozity. Magický kruh vytvořený s pečlivou přípravou a po nespočtu experimentů. Nanahoshi si věřila a nikdo si nemyslel, že to selže.

Ale byla tu jedna věc, co mě trápila. Zbývala jenom jedna.

Momentálně jsem neměl v úmyslu to říct a znervóznit ji. Nanahoshi už by si toho přece jenom měla být vědoma. Ale neřekla to. Bylo možné, že už se na to připravila.

„...Zítra tě dostaneme domů.”

A proto jsem řekl jenom tohle.

„Jo.”

Nanahoshi kývla. Měl jsem pocit, že některých věcí se dalo dosáhnout, pokud měl člověk silnou vůli.
-------------------------------------------------

~ Urashima Tarou - hlavní hrdina klasického japonského příběhu, který pomůže želvě, a za odměnu ho vezmou do paláce na dně moře. Tam stráví několik dní ve společnosti princezny Otohime a když se vrátí domů, zjistí, že uplynulo přinejmenším sto let. ~

~ Teď si představte, jak Nanahoshi bude hledat Rudeovu dřívější rodinu nebo sourozence... A jak by oni zareagovali na dopis od pohřešovaného člena rodiny... ~ 

~ Příští kapitola bude o výsledku a hypotézách minulost x budoucnost. ~

<Předchozí>...<Následující>