Kapitola 233 (2)

– Rudeovo hledisko –

Skončil jsem s hlášením pro rodinu.

Stejně jako vždycky to bylo tak nějak dostatečné; dostalo se mi spolehlivé odpovědi. Konkrétně Roxy a Lilia možná měly Gisua obzvláště rády, ale nijak si nestěžovaly a schválily to. Souhlasily s bojem proti Gisuovi. Jako další budu mít poradu s předsedou Orstedem. I když řeknu porada zaměstnanců, Ariel, Cliff a miko tu nebyli...

Ale stejně jsem měl Sylphy, Roxy, Eris a Aishu – tyto čtyři lidi. Teď jsem seděl se Zanobou, aby mi něco vyrobil. Přijel jsem za ním koňským potahem, co vlastnila Žoldnéřská skupina, vyzvedl jsem ho a teď jsme jeli do kanceláře.

„Takže Zanobo, počítám s tebou ohledně Magického brnění.”

Po cestě jsme plánovali, jak vylepšit Magické brnění. Obnovili jsme vývoj MK-3. A další věc, co jsme k tomu museli přidat, byla příprava našeho esa v rukávu. Gisu mé Magické brnění obhlédl a možná teď na něco přijde; také jsem k tomu chtěl přidat nějaká opatření.

„Rozumím, mistře, jelikož se tu nedávno zvýšil počet řemeslníků, možná to půjde.”

„V tom případě mi dovol ti taky pomoct.”

Svěřil jsem Zanobovi svůj plán a on si to vyslechl, zatímco si bušil do hrudi. Do naší konverzace se nevložil nikdo jiný než Roxy.

„Také jsem zlepšovala své znalosti v magických bitevních formacích; myslím, že ti v tom můžu pomoct.”

Asistent, co? Rozhodně bych byl vděčný, ale nevadilo to? Upřímně řečeno stavba a údržba Magického brnění byla tak velmi komplikovaná, že ani já jsem to někdy nedokázal.

„Vážně to nevadí? ...Myslím si, že je příliš obtížné do toho jen tak zlehka zasahovat.”

„Ach jo, Rudi, s kým si myslíš, že tu teď mluvíš a takhle se ho vyptáváš?”

„P-promiň, to ode mě bylo hrubé!”

Obnovil jsem si rovnováhu mysli! I když nebylo nic, co by učitelka Roxy nezvládla! Co jen jsem to říkal? Byl jsem bláhový! Můj ty světe, bylo by dobře, kdybych zemřel!

„Dokonce i já jsem kvůli tobě neustále studovala, Rudi. Když si projdu výzkumné záznamy Zanoby a Cliffa, mohla bych vypomoct s údržbou a zlepšením...”

„Učitelko...”

Tak mě tak napadlo, že ji v Shirone vyobrazovali jako Ohnivého světce, ne...? Nebylo to tak, že by to dokázala už dřív; mohlo to být tak, že toho dosáhla magickým tréninkem poté, co vystudovala, a dosáhla rychlých výsledků.

„Rozumím. Nechám tě dohlížet na Magické brnění a svěřím ti svůj život, učitelko!”

„Svěř mi ho.”

Myslel jsem si, že v Magickém brnění nijak moc nepokročíme, když tu Cliff není; příjemně jsem se přepočítal. Pokud to brnění vyrobí Roxy, bude ohromně silné. I kdyby ho vyrobila jenom z kartonu, možná by dokázalo rozdrtit tři Orstedy pěkně v řadě ze sebou?

„Takhle mě nepodceňuj jen proto, že tu Cliff není.”

Zatímco to Roxy říkala, nadmula hruď. Vypadalo to, že si v tomhle věřila. A pokud si věřila, možná se uskuteční plán na zlepšení brnění.

„Hahaha, prostě se nemůžu rovnat s mistrem svého mistra!”

Po Zanobově jediné větě se z celého vozu ozýval smích.

„...”

Uvnitř ale byla nečekaně tichá postava. Byla to Eris. Hluboce zamyšlená se dívala ven z okna. Eris také možná vzpomínala na Gisua.

Eris tu a tam něco řekla a když jsme se ve Velkém lese náhodou střetli s Gisuem, citově k němu celkem přilnula. Také tu bylo to, že ji učil vařit. Eris s různými lidmi vycházela chabě; ale Gisu byl člověk, co jí padl do noty.

„...?”

Sylphy, co seděla vedle mě, mě najedou pevně chytila za paži.

„Rudi, jsi v pořádku?”

„...Ech? Ach, jsem.”

Tak nějak jsem nechápal jak nebo v čem bych měl být v pořádku, ale prozatím jsem jí odpověděl. Ta záležitost s Gisuem byla velký šok, ale pořád jsem byl v pohodě. Sylphino bříško se od posledně také trochu zvětšilo. Zjistilo se, že byla ve 3 měsíci těhotenství; od té doby uplynul měsíc, takže když se k tomu ještě něco přidá, předpokládalo se, že byla více méně v 5. měsíci.

„A co ty, Sylphy?”

„Na rozdíl od ostatních jsem Gisua nijak moc neznala, takže...”

„Aha.”

Nečekal jsem, že uslyším zrovna tohle, ale hádal jsem, že nevadilo, když se k tomu tématu nebudeme vracet. Možná byla klidná, protože to pro ni byl někdo cizí.

Ale bylo lepší být obezřetný. I Hitogami to kdysi dávno řekl. Ohledně toho, jak je osud během těhotenství neurčitý, takže bylo snazší zabít ženy se silným osudem. Hitogami to řekl, to byl fakt, a tak jsme na Orstedovu radu povolali Magické zvíře na její ochranu. Proto by to mělo být v pořádku, ale jak jsem o tom přemýšlel, pořád jsem byl trochu nervózní. Co mám dělat? Chtěl jsem ještě jednu věc na úlevu. Pokud jsem mohl něco udělat... Myslím, že něco zvládnu. Ach.

„Myslím, že dokud se nevypořádáme s Gisuem, měli bychom přestat s erotikou.”

Myslel jsem si, že ta slova, co mi vyšla z úst, nebyla moje. Sylphy na mě zmateně zírala, Roxy měla pusu dokořán a Eris po mě vrhala kosé pohledy; všechny tři se na mě podívaly.

„Ehmmm... pokud to takhle chceš, Rudi, nevadí mi to?”

„Nevadí mi to, ale... chceš se oddat buddhistické modlitbě?”

„Možná jsem se o tom už zmínil, ale pro Hitogamiho je snazší se na nás během těhotenství zaměřit. Gisu se na to také možná zaměří, takže na chvilku přestaňme.”

Vypadaly, jako že o tom slyšely poprvé. To jsem jim o tom dřív neřekl...? Řekl jsem jim o tom, ale možná na to zapomněly.

„To se nedá nic dělat.” Vypadalo to, že Eris byla nespokojená, ale nenamítala. Tohle zamumlala, zatímco pohled odvrátila zpět k oknu. „Ale nemyslím si, že se toho slibu dokážeš držet, Rudee.”

To byl hořký komentář. V dolní půlku svého těla jsem neměl takovou důvěru. Byl jsem nedůvěryhodný. Zrovna teď jsem byl možná klidný, ale když bylo nabito, bylo mužským instinktem vystřelit. A pokud se to moje kladivo ke střílení zvedne, pravděpodobně vystřelím.

„Myslím, že ani Sylphy to nebude moct odmítnout.”

„Uuuu... dokonce i já to dodržím, pokud to je to, co chceš, Rudi.”

„To tedy ne. Rudi řekne 'jenom trošku' a pak k tomu svolíš se slovy 'když to bude jenom trošku', co?”

„...Pravděpodobně k tomu svolím.”

To by možná šlo. Pokud je jenom osahám. Pokud je budu moct aspoň obejmout, abych si doplnil energii... 'Jenom trošku', byl to fatální pocit.

„A proto vždycky zůstanu po Rudiho boku a pokud se o něco pokusí, praštím ho.”

Pokud se pokusím o nějakou erotiku. Eris mě praští. Ztratím vědomí. A než se proberu, zapomenu na to. Bylo to dokonalé.

„Budu v tvých rukách.”

Dobrá, ode dneška jsem Rudeus Abstinent.

Buď silný.

Část 3

Dorazili jsme do kanceláře.

Když se na to místo podíváte, sálala z něj podivná atmosféra, jako kdyby to byl hrad Démonického krále; zdálo se, že když tu Orsted přebýval, odpočíval bez helmy. Ne, bylo špatné jen tak svévolně rozhodnout kvůli atmosféře. Možná to nebylo... ach, zrovna teď mi přišlo, že se ta atmosféra zmírnila. Jak jsem si myslel, je to tu.

„Ach, předsedo Rudee! Poradkyně Aisho! Dobrý den!”

Jakmile jsme vstoupili, čile se nám uklonila mladá žena, co seděla na recepci. Byla to žena, co byla napůl z lidské rasy a napůl z elfí rasy. Možná měla dlouhověkou krev elfí rasy, ale pořád byla celkem mladá. Byla to Orstedova sekretářka. Vybrali jsme ji z mnoha kandidátů, co jsme předtím opakovaně a pečlivě prověřovali. Byla tu během dne a zabývala se kancelářskou prací, komunikovala s Orstedem, co seděl uvnitř, aniž by se s ním omylem setkala. Jakže se jmenovala?

„Zdravím. Je prezident uvnitř?”

„Ano, už celý měsíc zůstává v kanceláři.”

Celý měsíc, to znamenalo, že tu byl téměř celou dobu, co jsem byl v Milisu. Vypadalo to, že poslední dobou z kanceláře moc nevycházel. Působilo to trochu jako člověk izolovaný od společnosti. Ne, možná dohlížel na situaci u mě doma. Podle Zenithiných vzpomínek, co miko pozorovala, nás celkem hodněkrát navštívil...

„Ale pokud jsem předseda a pan Orsted prezident společnosti, tak nějak mi přijde, jako kdybych měl větší pravomoc než on.”

„He... tak jak vám mám říkat?”

Jak by mi mohla říkat? Pokud je Rinia vedoucí, Aisha poradkyně a pokud budeme předpokládat, že já jsem předseda...

„Vrchní velitel... nebo něco takového?”

„...Mám se tím řídit?”

„Ano, ehmm, těším se na naši spolupráci.”

Každopádně to vypadalo, že jsme se vypořádali s její nevědomostí. A až do teď nevyvstaly žádné velké problémy. Plat jsme jí zvýšili a možná jí to tak vyhovovalo.

„Jsou kromě toho nějaké problémy?”

„Ne, žádné nejsou.”

„Vážně? Pokud máš nějaké stížnosti, hned je řekni; co nejdřív tu žádost splníme.”

„...Ech?!”

Překvapilo ji to. Proč byla překvapená? Rozhodně nemáme žádné Úmluvy na ochranu zaměstnanců, ale dozajista máme v úmyslu se stát dobrou společností.

„Omlouvám se. Nakonec jsem to řekl, protože tak mluví pan Orsted.”

„Ach, opravdu........”

„Už tak máme dost vymožeností.”

I když se navrhne něco takového a obvykle je to nepřímý návrh, člověk zbystří. Zvlášť pokud je to úmluva se samotným ďáblem. Fungovalo to jen díky helmě, co Cliff vyrobil a která zmírňovala Orstedovu kletbu. Jestlipak to bylo v pořádku.

„I když jsem vám velmi zavázána, je škoda, že se mu ani nemůžu podívat do tváře.”

„To kvůli jeho kletbě. Jakmile by ses mu podívala do tváře, ten pocit, co máš teď, by se pravděpodobně změnil na nenávist nebo podezření nebo něco takového.”

„To je celkem strašné.”

„Jo. A proto nikdy nesmíš otevřít přepážku, když Orsted pracuje uvnitř.”

„P-přepážku?”

„Ehm.”

No, mělo by to být v pořádku, pokud si v takové chvíli nasadí helmu. Dokonce ani Orsted ji nenosil pořád.

„Každopádně teď jdu do konferenční místnosti.”

„Rozumím.”

Prošel jsem kolem pracovnice a otevřel jsem dveře.

Část 4

Orsted byl stejný jako vždycky, psal do knihy, co měl na stole. S helmou na hlavě.

„Rudeus, že?”

„Zrovna jsem se vrátil.”

Když jsem se na pozdrav uklonil, Orsted s plesknutím zavřel svou objemnou koženou knihu.

„O čem jsi psal dneska?”

„Jako vždycky, třídění informací.”

„Vážně?”

Jednou, když tu Orsted nebyl, jsem se snažil do té knihy nahlédnout, ale bylo to psané v řeči Dračí rasy, takže jsem to nedokázal přečíst. Člověk by si pomyslel, že v tom byly nezbytné informace, neboť Orsted mi obvykle neříkal o důležitých věcech. Ale takhle řečeno pokud to bylo něco jako deník, pak by to bylo porušení jeho soukromí...

„Neměl jsi okamžitě vyrazit do Království Dračího krále?”

„Předtím bych rád na pozdější schůzce upravil nynější hlášení.”

„Už jsem tě informoval přes litograf; už ti nemám co říct.”

„Měl jsem v plánu se vrátit a jelikož se teď naše jednání změní, je mou povinností podat hlášení.”

„...Aha,” řekl Orsted s povzdechem a pohodlněji se usadil na židli.

Pěti lidem, co jsem s sebou vzal, jsem řekl, aby se posadili, a pak jsem se usadil já.

„Proč jsi je přivedl?”

„Trápí mě Gisuovi lidé, takže jen pro jistotu. Také jsem chtěl znát tvůj názor, takže...”

Když jsem se podíval po těch pěti lidech, dívky vyhlížely zdrženlivě. Nebylo v nich to přímočaré nepřátelství jako předtím. Eris to skoro rozladilo.

„Tak ať je to krátké.”

Odkašlal jsem si. „O tomhle už jsme diskutovali přes litograf, ale vypadá to, že Gisu shromažďuje válečný potenciál, aby mě zabil v přímém boji. Nevíme, jestli to je pravda nebo ne, ale uvažoval jsem, že si svoláme vlastní silné spojence, abychom se jim postavili.”

„Jo.”

„Nejdřív si musíme nárokovat splacení laskavosti od Boha smrti v Království Dračího krále a pak Atofe; potom popřemýšlíme o Bohu severu... víš, kde se Bůh severu nachází?”

Po Atofe jsem chtěl kontaktovat nižší pozice ze Sedmi světových velmocí.

5. místo Bůh smrti.

6. místo Bůh meče.

7. místo Bůh severu.

Seřadil jsem je takhle, ale před setkáním s Orstedem mě napadlo, že bude pravděpodobně snazší vyhledat Boha severu. A proto dáme přednost Bohu severu před Bohem meče.

„To nevím. Tihle lidé jsou tuláci. Stačí jen malá změna v historii a nakonec skončí na druhé straně světa. Nedá se to vysledovat při tolika změnách.”

„Jak to obvykle vypadá?”

„Bůh severu druhé generace by měl být na kontinentu Begaritto a Bůh severu třetí generace ve válečné zóně na Centrálním kontinentu.”

Oba byli příliš daleko a nezdálo se, že by měli nějaký pevný orientační bod. To znamenalo, že by bylo lepší se Boha severu vzdát.

„Pokud je válka tak důležitá, Bůh rudy by byl později také pěkný přídavek. Pokud se ten chlápek přizpůsobí válce, dokáže vyrobit brnění dobré kvality ve velkém, ale když přijde na vlastní boj, má svoje slabiny.”

„Rozumím. Takže další bude Bůh meče.”

Prozatím bylo pořadí následovné: Bůh smrti, Atofe a Bůh meče... Chtěl jsem kontaktovat ještě víc různých lidí. Například horní řády Sedmi světových velmocí... Na vrcholu Sedmi světových velmocí byl v tomto pořadí Technický bůh, Dračí bůh, Bojovný bůh a Démonický bůh. Kromě Dračího boha se ostatní buď pohřešují, nebo jsou zapečetění. Bylo to tak? He?

„Což mi připomíná, nestane se Technický bůh naším spojencem? No ano, je tu ta záležitost, že je to odštěpená polovina Démonického boha, ale pokud by se doslechl o našem boji s Hitogamim, nespolupracoval by s námi?”

„To je marné.”

„Protože má mlhavé vzpomínky? Tak prostě zapracujme na tom, jak obnovit pravého ducha Démonického boha Laplaceho tím, že bychom ho znovu sloučili... ach, ale pokud to uděláme, pan Pergius se naštve. Ale je to lákavé...”

„Přestaň s tím.”

Po těch mocných slovech jsem držel jazyk za zuby.

„Nemám v úmyslu stát se kolegou těch chlápků.”

Těch chlápků. Po těch slovech jsem to tak nějak pochopil. Orsted to bral tak, že Laplace a Pergius byli ve stejném řádu jako on. Pravděpodobně se to netýkalo jen těch dvou, ale i zbytku; podobně také ti lidé známí jako Pět dračích generálů.

„.....Ale pak, ehmmmmm, pan Pergius nezůstane zticha, pokud to je něco, co se týká Laplaceho, ne?”

„Pokud se stanou našimi nepřáteli, vypořádám se s nimi.”

„..........Rozumím.”

Více méně jsem dokázal odhadnout, proč byl tak zatvrzelý. Orstedova kletba na Pergia neúčinkovala. Ale navzdory tomu se nespřátelí. Zatvrzelé odmítnutí. Nebylo moc odpovědí, co se z toho dalo odvodit.

Ale váhal jsem zeptat se na důvod. Z nějakého důvodu jsem se nemohl zeptat. Teď bylo nemožné se zeptat.

[”Poklady Dračí rasy”, co vedou na místo, kde byl Hitogami. Byla to životní síla Pěti dračích generálů?]

Kdybych se na to nakonec zeptal, měl jsem pocit, že se z Pergia a Orsteda stanou nepřátelé. Teď se ta neznámá záležitost musela odložit.

„Takže...... promluvme si o tom někdy jindy.”

„Jo.”

Rozhodl jsem se změnit téma. Nebylo by dobré, kdybych na tom nerozumně trval, i když to bylo k ničemu. Jelikož můžu s důvěrou říct, že jsem jeho podřízený, musím se řídit jeho rozhodnutími.

„Během tohoto případu jsem nabyl celkem dost vlivu, ale neměl jsem dostatek tvého [vlivu], takže mám jeden návrh.”

„....Jaký?”

„Ačkoli jsem se do teď nazýval [Pravou rukou Dračího boha], pořád jsou lidé, co to nevyděsí nebo jak to mám říct? Pořád je hodně těch, co nechápou, jak strašlivý je Dračí bůh. A proto...... Nevadilo by, kdybych si prostě vybral snadnější titul jako [Dračí král]? Nevadilo by, kdybych měl velmi příhodný titul jako Bahenní Dračí král....”

No, bylo to jenom jméno. Orsted byl oblíbený jen málo, ale Pergius byl slavný. Byl to stejný řád, jako měl Pergius, a když jste o tom popřemýšleli, bylo by snadné nechat obíhat tak úžasnou věc.

„To nepůjde.”

He?

„Je mnoho těch, co se nazývají Dračím králem.”

Zahlížel na mě. Byl to strašlivý pohled. Dokázal jsem za tou helmou vycítit hněv. Copak to bylo? Nebezpečí, nebezpečí, třásly se mi nohy.

„S tou svou titěrnou pýchou si žijí, jak se jim zachce, a zemřou kvůli bláhovému nepříteli.”

„......”

„Ale ty jsi jiný. A proto si tak neříkej. Rudee Greyrate.”

„Ach... ehm... dobře.”

To bylo nečekané. Že to tak silně odmítne. Myslel jsem si, že řekne, že se můžu svobodně pojmenovat. To nebylo dobré, ten můj třas neustával.

„Pche.......”

„Eris, přestaň s tím!”

Zatímco jsem zastavil Eris, co se předtím snažila předstoupit, nespokojeně mlaskla. To nic. Nebyl to boj. Nebyl to spor. Jen jsem předsedu trochu naštval, neboť jsem řekl přesný opak jeho správní politiky. A tak se přestaň hrbit a zatínat ruku.

„To byl vtíravý předpoklad. Za to se velmi omlouvám.”

„To nic.”

Když jsem se uklonil, ten hněv zmizel. Orsted se sice pohyboval svými smyčkami, ale dokonce ani on některé věci neuznával. Zdálo se, že jsem na jednu takovou netaktně narazil.

Vážně mě to nezajímalo; na něčem jako přezdívka nezáleželo, jakákoli přezdívka byla v pohodě. Něco jako pravomoc, můžu ji prostě předložit kolikrát a jakkoli to bude třeba. Například... něco jako vypůjčit si Arielinu pravomoc, pravomoc Asurského království. Dobrá, vydáme se tímto směrem.

„Takže kromě toho, že si nějak vypůjčíme Arielinu pravomoc... koho bychom měli po Bohu meče vyhledat jako spojence?”

„......Možná zemi Biheilir. Žije tam Divoký bůh.”

Divoký bůh. Někdo takový existoval?

„Nevadí, že z něj uděláme spojence?”

„Ne, důkladně jsem ho prověřil; je to člověk, u kterého je vysoká pravděpodobnost, že se stane apoštolem. Pokud ho Gisu najme jako vojáka, mělo by být v pořádku ho prostě rozdrtit.”

Rozdrtit ho, abychom je zdrželi. Aha. Byla i taková metoda. Zvýšit počet pěšáků na této straně a snížit počet pěšáků na tamté straně. Aby člověk nebojoval se všemi lidmi najednou, existovala metoda, kdy je jednoho po druhém rozdrtil.

„Jsou tu ještě nějací další, z kterých by se mohli stát nepřátelé?”

„Hmm... kromě Divokého boha tu není moc důležitých lidí... [Hades] Vita, co žije v labyrintu jménem Peklo na Nebeském kontinentu. Nepříjemný Démonický král Kebura Kabura z Magického kontinentu; mělo by být v pořádku je oba rozdrtit. A pokud se vydáš tímto směrem, nevadí, když si toho prvního vybereš jako posledního, jelikož to je jen malá hromádka kostí.”

„Aha.”

To byla ale strašlivá jména. Nevadilo by s nimi prostě nebojovat... Akorát u nich byla „vysoká” pravděpodobnost, že se stanou Hitogamiho apoštoly. Momentálně jsme ještě nic nevěděli. Ještě se nestali apoštoly. Takže nebylo by potom v pořádku si z nich udělat kamaráda, než k tomu dojde? Nebylo to tak, že nastane nějaký urgentní problém, z kterého nebudeme moc uniknout bez nějaké oběti. Pokud to bylo nepřirozené, bylo v pořádku s nimi bojovat prostě až pak. Tím myslím, pokud budu chodit a zabíjet kolegy, co ani neví, jak jsou do toho zapletení... To jsem nechtěl.

„Takže to budu brát metodou udělat z nich kolegy anebo je zneutralizovat.”

„Správně.”

Prozatím jsme se dohodli, co udělat s kým. Příště budou detaily.

„Takže co se týče dalšího tématu. Ohledně mé návštěvy v Království Dračího krále——”



Poté jsme se soustředili na přípravu na cestu do Království Dračího krále a uzavřeli jsme to. Ale stejně jsem si nemyslel, že se tak naštve, když se zmíním o Dračí rase. Příště si budu dávat větší pozor.
-------------------------------------------------


~ A příště politikaření v Království Dračího krále... ~

<Předchozí>...<Následující>