Kapitola 236 (1)

Kapitola 236 – Vniknutí do pevnosti Necross

Část 1

Magický kontinent, oblast Guthrow. Byla to jedna z nejkrutějších oblastí na Magickém kontinentu.

Když se netvoři, co žili na Magickém kontinentu, srovnali s netvory na jiných kontinentech, byli nesmírně silní a bylo jich mnoho. Ale dokonce i na Magickém kontinentu se rozložení netvorů lišilo. Jako že v oblasti Begoya bylo mnoho Kyselinových vlků a Smečkových kojotů. A v této oblasti byla spousta netvorů, co byli silnější než v jiných oblastech.

Basilišek, co byl schopen vychrlit dech, po kterém člověk zkameněl. Černý dráček, co volně létal po obloze a útočil svými mocnými čelistmi a jedovatými drápy. Obrovský Jezerní sliz, co napodoboval jezero. Bělozubý had, co byl nesmírně mrštný a pokrývaly jej tvrdé šupiny odolné magii.

Kromě netvorů tu byly oblasti, co byly pokryté jedovatým plynem, a také hluboká údolí, takže tato oblast se nazývá nejhorší částí Magického kontinentu. Bylo tu málo městeček a vesnic a ty, co tu byly, se proměnily na bezpečné pevnosti. Dokonce i dobrodruhové sem chodili jen vzácně... Ale povídalo se, že pro lidi, co vyrazili na cestu, aby vylepšili své bojové schopnosti, byla tato oblast jejich konečný cíl. V této oblasti byla přece jenom pevnost, kterou postavil nesmrtelný Démonický král pěti živlů Necross Lacross. Byla to nejsilnější pevnost na Magickém kontinentu.

A této oblasti vládl Démonický král Atoferatofe. Nesmrtelný démonický král oblasti Guthrow. Před 400 lety byla Laplacovým mocným válečníkem, co se nesčetněkrát střetl s družinou Obrněného dračího krále Pergia.

Mezi uživateli bojového umění o ní kolovala jedna legenda a mnoho z nich si myslelo, že je pravdivá.

[Ti, kdo touží po moci, přijďte. Ti, kdo touží po moci, upřete pohled na Magický kontinent. Vydejte se na cestu po Magickém kontinentu a dojděte do pevnosti Necross. Projděte Magickým kontinentem a požádejte o slyšení u Nesmrtelného démonického krále Atoferatofe. Ukažte Démonickému králi svou moc a prahněte po větší moci. Získáte zdrcující moc, co jste ještě nikdy neviděli.]

A o těch, co se dle této legendy zařídili a vyrazili na cestu, už nikdy nikdo neslyšel. Nikdo nezná pravdu...

Ale já ji znal. Většina zemře po cestě a zbytek je přinucen přidat se k Atofině elitní stráži. Občas byli takoví, co se vrátili... ale i kdyby tu byl jeden nebo dva lidé, co řeknou pravdu, ta zkazka by neměla zmizet.

Tu zkazku se pravděpodobně pokoušel vymýtit Atofin spolupracovník Moore. Byla to krutá past. Zahrávat si s naivními srdci uživatelů bojového umění, byla to ďábelská past.

Takže. S Atofe se setkají tři lidé. Já, Eris a Roxy. Aisha má na starost vyjednávání s Asurou a Milisem. Zastupuje Království Dračího krále.

Jen tak mimochodem, jako dárek jsme vzali alkohol. Podle toho, co Orsted řekl, se zdálo, že Atofe měla ráda alkohol.

No, ale i tak z toho pravděpodobně vznikne boj.

Část 2

Pevnost Necross byla asi tři hodiny od teleportačních trosek.

To nebyla taková dálka, ale teleportační trosky byly v horách a navíc to bylo v hnízdišti Černého dráčka.

Cestovali jsme pěšky, zatímco jsme z nebes sestřelovali černé létající draky. Z poražených dráčků jsme dělali yakiniku a z objevených vajec tamagoyaki. Z celkem vysoko položeného místa v horách jsme sestupovali, zatímco jsme se občas vyhýbali útočícím netvorům, ale někdy jsme je vyhladili. A dorazili jsme po celém jednom dni.

Tohle bylo poprvé, co jsem byl v teleportačních troskách, co byly tak blízko lidskému obydlí... Nebo spíš toto bylo první místo, kde žili lidé a které mělo zároveň tak hustou manu.

„No, můžeme si dovolit to brát zlehka.”

Když jsem se otočil na Eris, se škodolibou radostí rozsekávala útočící netvory. Jako kdyby říkala, že to byl výsledek jejího každodenního tréninku. Ačkoli svůj trénink máchání opravdu nikdy nevynechala, neměla by mít tolik šancí k boji... Zdálo se, že když jsem se nedíval, lovila netvory kolem města.

„Co jiného čekat od tak obávaného místa... Jen pomyslím na to, že sem zavítám, a mám z toho husí kůži.”

Na Roxy se ukazovala únava. Snažila se ze všech sil najít cestu, kde jsme se mohli vyhnout netvorům. Nebylo přehnané říct, že to bylo díky ní, že jsme dokázali ochránit alkohol, co jsme nesli jako dárek.

„Roxy, pořád se můžeš hodně zlepšovat!”

„Když jsem ještě bývala dobrodružkou, pohybovala jsem se víc, ale poslední dobou akorát pracuju v kanceláři...”

„Pokud jsi taková, studenti na tebe budou shlížet.”

„To máš pravdu... Tak mi prosím pomoz trochu víc trénovat.”

„Samozřejmě!”

Zatímco jsem poslouchal konverzaci mezi Eris a Roxy, shlédl jsem na pevnost, co se pod námi rozkládala. Celkově byla černá. Pravděpodobně ji postavili ze stejného materiálu jako Kishiričin hrad.

Nebylo to přehnaně velké. Zdálo se, že to byl akorát hrad a město v podhradí chráněné silnými hradbami. Na tomto světě to nebyl nijak vzácný pohled.

Jako pevnost to pravděpodobně nazývali kvůli struktuře. Hradby to rozdělovaly na pět částí a zvedalo se to jako schodiště. Tři spodní vrstvy byly normální město v podhradí. Ve druhé nejvyšší vrstvě byly budovy, co nevypadaly obývaně. Také tam bylo něco jako sportoviště. To bylo pravděpodobně vojenské zázemí. A na vršku se impozantně tyčila černá budova podobná hradu. To byla pravděpodobně hlavní hradní věž.

Nakonec jsme se k pevnosti přibližovali zezadu. Tady odtud to vypadalo celkem bezbranně. Ovšem jelikož zadní část chránila hora, bylo to jenom přirozené.

„Ach, někdo tam je.”

Jak jsme se s takovými myšlenkami přibližovali, spatřili jsme na hradbách stát lidi. Bylo tam zhruba pět lidí v černém brnění, na hlavách měli helmy. Sledovali nás a zdálo se, že trochu povykovali.

„Myslíš, že by bylo nezdvořilé vejít z této strany?”

„Ne, žádná taková etiketa neexistuje. Pravděpodobně mluví o tom, jak je vzácné, aby cestovatelé přišli z hor.”

Když to Roxy takhle prostě řekla, Eris rapidně pokročila vpřed. Co bychom měli dělat, pokud se na nás snesou šípy? Ačkoli jsem přemýšlel o tomhle, lidé na hradbách nejevili známky nějakého útoku.

Zanedlouho jsme se dostali k hradbám. Zdálo se, že tu byla zadní brána, neboť jsem si potvrdil, že tu byla velká vrata.

Jelikož to byla černá brána na černé zdi, z dálky nebyla vidět, ale z blízka to bylo celkem jasné.

[Ach hrdinové! Blahopřejeme, že jste se dostali do pevnosti Necross!]

Byla to Řeč Démonického boha. Tu už jsem dlouho neslyšel... Když se řeč jednou naučíte, nedá se na ni tak snadno zapomenout. Stejně jako nikdy nezapomenete, jak jezdit na kole. Nebo spíš co mysleli těmi hrdiny?

[Jak znamenitý duch, překročit démonické pohoří!]

[Hledáte čest být šampionem? Nebo možná moc Démonického krále?!]

[Ať už je to cokoli, není v tom pro nás žádný rozdíl!]

[Pokud tudy chcete projít!]

[Nejdřív budete muset porazit nás, Atofinu elitní gardu!]

Jinými slovy jsme tudy vstoupit nemohli. To bylo jenom přirozené. Žádná země by neznámého muže nepustila dovnitř zadní branou.

[Rozumím. Obejdeme to dopředu.]

Nebyl to nijak zvlášť problém, pokud to projdeme městem. Poslušně to tu obejdeme. Přece jenom jsme přišli požádat o laskavost.

[…....]

[…]

Černá brnění utichla. Všichni se navzájem ptali, co mají dělat.

Slyšel jsem o Atofe, ale nikdy jsem nic neslyšel o bojování tady u brány. Řekl jsem něco špatného...?

[Ach, pokud byste mohli panu Moorovi říct, že Rudeus Greyrat přišel s darem pro paní Atofe, vážně by nám to moc pomohlo.]

Možná by bylo lepší jim hned ze začátku říct, že nejsem nikdo podezřelý. Zatímco jsem si myslel tohle a užuž jsem se chtěl otočit...

[Počkej! Přišel jsi na návštěvu za paní Atofe?!]

To na mě zakřičeli.

[Ano, už dřív jsem s ní trochu mluvil! Rád bych se s ní pozdravil!]

[Rozumím. Otevíráme bránu!]

Aach.

Zdálo se, že byli ochotní nás pustit dovnitř. Bylo otrava to obcházet, takže bylo dobře, že jsme mohli jít hned dovnitř.

[Ale já jsem chtěla přijít zepředu,] stěžovala si Eris.

Ale já jsem si myslel, že bylo lepší jít rudy. Prosím, omluvte mě, že nechci projít nějakou atrakcí jako muset porazit Shitennou.
-------------------------------------------------


~ Shitennou = čtyři nebeští králové ze Sailor Moon. Zeptejte se strýčka Googla a hned vám hodí pár obrázků. ~

~ Tentokrát jenom půlka kapitoly. Je možné (i když vysoce nepravděpodobné), že druhá půlka přibude zítra. A pokud ne, tak bude hold na Velikonoce. ~

<Předchozí>...<Následující>