Kapitola 269

Kapitola 269 – Epilog: Prolog Zero

Část 1

Kalendář Obrněného draka, rok 500. Byla tu mladá dívka jménem Miko přehrávek.

Ta dívka měla oči podobné mrtvým. Její zorničky působily od narození prázdně. Odráželo se v nich jenom zoufalství. Dospělí v jejím okolí ji brali jako zlověstné znamení a udržovali si odstup.

Ta dívka si toho byla vědoma. Byla si vědoma toho, jaký osud ji čekal. Byla si toho vědoma ještě před svým narozením.

Ne. Bylo by mylné dojít k závěru, že to věděla před narozením. Ta dívka se rodila znovu a znovu. Ne. Bylo by mylné dojít k závěru, že se znovuzrodila. Ta dívka prostě jen pořád dokola opakovala ten samý život.

Ne. Bylo by mylné dojít k závěru, že žila stejným životem. Ta dívka neustále opakovala život jen s mírnými rozdíly.

Život jen s mírnými rozdíly. Nicméně závěr toho života vždycky zůstal stejný. Nikdy nedošlo k velké změně a ona se pořád dokola dopracovala ke stejnému závěru.

A ten závěr byl její smrt.

Ta dívka zemřela. Smrt byla něco, čemu se nikdo nemohl vyhnout. Ale smrt té dívky byla ukrutnost.

Poté, co tu dívku předali zemi, aby ji využili jako nástroj, ji chytil nepřítel a ona zemřela. Úplně jako hračka, o kterou se praly děti. Někdy ji krutě znásilnili. Někdy ji zaživa snědla zvířata. Někdy ji utopili. Ta dívka pokaždé zemřela v obklopení zoufalství a bolesti.

Život pro tu dívku nebyl nic jiného než cesta, co vedla k zoufalství. Ke stupínku popravčího jí zbýval jenom jeden krok a ona ten jeden krok pokaždé a každý den prostě udělala. Neměla žádnou naději.

Ta dívka měla moc. Moc přetočit čas předmětu o maximálně 24 hodin. Moc obnovit něco, co už se rozbilo. Moc vzkřísit mrtvé. 24 hodin. Jenom o 24 hodin. Ale ta moc, co jí umožňovala dokonce i vzkřísit mrtvého, stačila na to, aby se jí Země zmocnila.

Král Země se jí zmocnil, zabral si ji pro sebe. Ta moc, co mohla věci vrátit zpět o 24 hodin, zbavila Krále všech nemocí a zranění. Dívka nedokázala dělat zázraky jako zastavit stárnutí, ale to se považovalo za maličkost.

Co dívka věděla, existovali tři typy Králů. Když dívka zemřela a začala nová noční můra, vždycky došlo k menší změně. Ale to počínání jakéhokoli z Králů se vůči dívce nikdy nezměnilo. A proto byli pro dívku všichni Králové stejní.

Ta moc miko té dívce nepřinesla vůbec žádné štěstí. Nemohla ani přetočit svůj čas, ani ji nemohla použít pro vlastní dobro. Neměla na výběr nic jiného, než být uvězněná v okovech Královského paláce.

A pak zemřela. Zatímco ji drželi v koutku paláce a zatímco se pokaždé setkávala s jinými lidmi, nakonec zemřela. Někdy kvůli hněvu Krále, když její moc nestačila k vykonání úkolu. Někdy když do Země pronikla jiná země a ji vzali jako vězně. Někdy když do Země vtrhla Magická rasa a ji zmasakrovali spolu se všemi ostatními. Život té dívky vždycky skončil tragicky.

A pak znovu od začátku. Na nějakém místě v Zemi to začalo znovu od začátku, od jejího narození na vzdáleném venkově. Tu dívku, o které si dospělí mysleli, že byla strašidelná, si vzala Země a pak zemřela.

Ta dívka se na začátku samozřejmě snažila před svým vlastním osudem utéct. Skrývala svou moc a snažila se svůj život žít spolu se svými rodiči. Ale kdykoli dosáhla 5 let, z nějakého důvodu přišli vojáci a odvedli ji.

Snažila se utéct z vesnice, než ti vojáci dorazili. Ale stejně to bylo marné. Buď ji sežralo nějaké zvíře, nebo ji chytili loupežníci nebo únosci. A poté, co ji chytili, ji prodali na různá místa, ale nakonec se dostala až k Zemi.

Osud tu dívku svazoval se Zemí jako písečná nora mravkolva. A zabili ji v zoufalství.

Bylo to peklo. Dál tak navěky pokračovala. Bylo to nikdy nekončící peklo.

To peklo naprosto zničilo mysl té dívky. Dostalo se to až tak daleko, že se dívka tvářila prázdně a poslouchala Královy rozkazy jako stroj. Po 100 let, 200 let. Už nevěděla, kolikrát zemřela a kolikrát žila.

Ale její vzpomínky na to, jak ji zabili, byly jasné jako den. Pravděpodobně to byl instinkt. Instinkt, kdy nechtěla zemřít. Aby se tomu vyhnula, její mysl možná uložila vzpomínky na to, jak ji zabili.

V důsledku toho byla dívčina paměť plná vzpomínek na svou smrt. Už si nedokázala vybavit nic jiného. Její nepřetržitou pamětí se staly okamžiky, kdy ji zabili.

A v těch neustálých a pokračujících smrtích si dívka pomyslela. Přemýšlela dlouho a intenzivně.

(Už ne...... někdo, mě prosím zachraňte...)

A v té chvíli se zákon světa změnil.

Část 2

V jejím dalším životě došlo ke změně.

Jako obvykle se narodila v bezejmenné venkovské vesnici a pak když jí bylo 5 let, zamířila do Země. Jako obvykle použila svou moc přesně tak, jak jí Král každý den kázal. To se nezměnilo.

Ale když jí bylo 10, stalo se něco jiného. Událost, ke které ještě nikdy za všechny ty její životy a smrti nedošlo.

V den, kdy jí bylo 10 let. Jako kdyby ji vzali někam na oslavu svých narozenin, ji odvedli na jedno místo. Sklepení paláce. Vzali ji do cely, kde byla nakreslená obrovská magická formace. Dívka nevěděla, že v paláci byla taková magická formace. To proto, že jí nebylo dovoleno se palácem volně pohybovat.

Kolem magické formace bylo několik desítek lidských dospělých. Ti dospělí drželi hole, na sobě měli černočerné róby a tváře měli skryté kápí. Kvůli všem těm pekelným chvilkám, co si prožila, si byla vědoma toho, že se ti dospělí nazývali mágy. Ale nevěděla, co od teď bude dělat. To proto, že co se týkalo magie a magických formací, nebyla moc dobře informovaná. Během toho svého pekla se dívce nikdy nepoštěstilo studovat nic o magii nebo magických formacích.

Dívku svázala magická formace. Ale její oči zůstaly stejné jako obvykle, prázdné. Stalo se něco nového. Ale její nitro to nijak ani nezčeřilo. Nakonec stejně umře. I když se v půli něco změní, stejně to všechno bylo stejné. Taková rezignace jí zaplnila nitro.

Začala ceremonie. Ta magická formace z dívčina těla bez milosti vysávala manu. V těle té dívky známé jako miko bylo obrovské množství many. Tato mana byla jiná než ta, co se používala v obyčejné magii nebo šermu. Za žádnou cenu nebyla určená na použití v magii nebo v takovémto druhu magické formace.

Takže to byla náhoda, že ta magická formace vysávala manu té dívky? Ne. Tu magickou formaci vytvořili právě kvůli tomuto. Byla to formace, co fungovala na základě použití many Miko přehrávek. Kdo jen ji vytvořil? Ta dívka ji neviděla, ale tvůrce té formace stál v rohu místnosti. Znali ji jako absolutního génia, byl to Magický rytíř. I ona tu ceremonii sledovala se znuděnou tváří, ačkoli se její výraz nijak moc nepodobal výrazu té dívky.

A pak ceremonie uspěla.

Z magické formace začalo sálat oslňující světlo. Světlo v barvách duhy. Byla to barva povolávání.

A když intenzita toho světla zeslábla, uprostřed formace byl vidět jeden chlapec.

„Úspěch!”

„Povedlo se to!”

„Naše země je zachráněná!”

Zatímco byli mágové radostí bez sebe, chlapec se zmateně rozhlédl kolem sebe. A pak se pomalu posadil přímo před dívkou s prázdným výrazem.

„Promiň... kde to jsem? Byl jsem s Nanou a Kurem, ale... he?”

Byla to řeč, co nikdo tady neznal. Ale ta dívka mu z nějakého důvodu rozuměla. Možná to bylo tím, že na jeho povolání použili její vlastní magickou moc. Nebo možná byla jedním z důvodů, proč ho to sem přitáhlo.

„Ach, jmenuju se Shinohara Akito... a kdo jsi ty?”

„Já jsem Miko přehrávek.”

„......Mi—? …...Ehmmm, ale já jsem se ptal na tvé jméno?”

Když o tom teď popřemýšlela, v tomto pekle jí nikdy neoslovili jejím skutečným jménem. Obzvláště poté, co přišla do Země. Miko neměli jména. Kdyby pocházela z královské rodiny, možná by to byla výjimka. Ale miko v podstatě přišli o své jméno. A od té chvíle je oslovovali jako miko a nebylo třeba je oslovovat jejich skutečnými jmény. A tato dívka nebyla výjimkou. Ale ta dívka si vzpomínala na své skutečné jméno, než přijala jméno Miko. Než jí její skutečné jméno vzali. Pamatovala si to jen proto, že tolikrát znovu a znovu umřela. To jméno, co jí dali její rodiče.

„—Riria.”

„Aha, to je pěkné jméno.”

Chlapec se usmál.

Jak se ta dívka dívala na ten úsměv, přeskočilo jí srdce.

Část 3

Ta dívka cítila změnu. Král ji zbavil povinností Mika a přidělil jí pozici chlapcova tlumočníka. S Magickým rytířem jako stráží se ti tři procházeli Palácem.

„Ririo, co je tohle?”

Ten chlapec, co přišel z jiného světa, se dívky ptal na různé věci. Ohledně světa, ohledně životního stylu, ohledně lidí. Dívka tolikrát zemřela, a přesto nic nevěděla.

„Co to je... ptá se.”

„To? To je Magický předmět. Ten, co z hrotu chrlí oheň, když se do něj vlije mana. Pravděpodobně se to používá na vymýcení netvorů mezi palácem a lesem.”

Dívka, co to nevěděla, se zeptala Rytíře a ta odpověděla. Génius známý jako Magický rytíř odpověděl důkladně mdlým tónem. Na rozdíl od dívky věděla všechno.

„Hmmm, je to jako plamenomet... pokud si to dobře vybavuju, řekla jsi, že na tomto světě bylo hodně stromových netvorů, že? ...Už jsi nějakého viděla, Ririo?”

„......Několikrát. Bez ustání se pohyboval kolem.”

„Bez ustání, co...... hahaha, to si ani nedokážu představit. Ach, ale možná jsem něco podobného viděl ve filmu.”

„Ve filmu......?”

„Film je—”

Každodenní život jako tlumočník. Byl to naprosto jiný život než dřív. Bylo to neotřelé. Chlapec se ledabyle smál pokaždé, kdy se o tomto světě něco dozvěděl. A dívce pokaždé přeskočilo srdce.

Nejdřív si myslela, že se nic nezmění. Myslela si, že už to pro ni skončilo. Ale díky chlapcovým ne tak častým historkám o jeho vlastním světě se její sny mohly volně rozběhnout. Jak poslouchala slova Rytíře, co odpovídal na chlapcovy otázky, cítila, jak se svět kolem ní rozšiřoval. Dozvěděla se, jak širý svět byl. A dozvěděla se o různých lidech a věcech, kterých si nebyla vědoma.

Krátce poté, co chlapec dorazil, si uvědomila, že jídlo mělo chuť. Když nastalo ráno, dokázala bedlivě naslouchat zpěvu ptáků. Cítila příjemný pocit tepla ze slunečního světla.

Začala cítit, že byla naživu.

Myslela si, že peklo skončilo. Chlapec přišel tu dívku zachránit. Přišel ji zachránit z pekla, kde tak velmi dlouho žila. A myslela si, že se narodila, aby se setkala s tímto chlapcem. Od této chvíle měl konečně začít její skutečný život.

Toto byl osud.

Zatímco si myslela tohle, ten chlapec zesílil, byl laskavý a stal se morální podporou dívky.

Ale ten samý osud ji zradil.

Část 4

Zemi zachvátila válka.

Dívka si toho byla vědoma... Že pokaždé, kdy ji zatáhli do války, kvůli tomu zemřela. Věděla to lépe, než kdokoli jiný.

Ale co ta dívka nevěděla, bylo... Že toho chlapce povolali, aby tu válku vyhrál. Že prorok zaměstnaný Zemí navrhl, aby povolali hrdinu z jiného světa a vyhráli tak válku. Protože jinak by rozhodně prohráli. A přesně jak prorok řekl, Země se 10 let pokoušela toho chlapce povolat a už se nemohla soustředit na nic jiného. Ta dívka o ničem z toho nevěděla.

A tak chlapec bojoval. Ale ten chlapec o válce nic nevěděl. Lidé ze Země věděli, že se ten chlapec do války nehodil, a přesto ho poslali do boje. Navlékli ho do brnění, dali mu meč a postavili ho do přední linie ve válce.

A tak ten chlapec zemřel. V bitvě ho krutě zabili a zemřel. Nepřátelský generál mu jedinou ranou srazil hlavu a chlapec zemřel.

Ten nepřátelský generál si tu jeho hlavu vzal a k dívce se dostalo jenom chlapcovo tělo.

Když lidé ze Země spatřili mrtvého chlapce, akorát si povzdechli. Hrdina z jiného světa byl přece jenom k ničemu. Věřit nesmyslům toho proroka bylo bláhové. Mohli na něj akorát plivnout.

Dívka objala mrtvé tělo toho chlapce a snažila se ho veškerou svou mocí oživit. Bylo to marné. Od smrti chlapce už uplynulo 24 hodin a jeho tělo už začalo hnít. Dívka se svou mocí nic nezmohla.

Dívka brečela. Křičela: proč? Křičela: proč jen ona měla takhle trpět.

Plakala. V nitru necítila pocit smutku. Byl to pocit, že si s ní osud zahrával. Dívčině nitru panoval pocit bezmoci, že se jí někdo vysmíval a že jí říkal, že nezáleželo na tom, co udělala, že to vždycky bylo marné.

A pak přímo před ní Země zanikla. Dívku polapili a v obvyklém zoufalství ji připravili o život.

Ale ta dívka si pomyslela... Poprvé za svůj život velmi intenzivně přemýšlela.

(CHCI ŽÍT............!)

Nechtěla ani zemřít, ani aby ji zachránili.

(CHCI ŽÍT SPOLU S NÍM.........!)

S tím chlapcem nestrávila tak dlouho. Ale ta krátká chvilka rozhodně ovládla dívčino nitro. Na dívčino nitro, co bylo plné vzpomínek na svou smrt, velmi snadno padlo něco jiného. Ten chlapec byl její naděje. Pro tu dívku to byl první paprsek naděje.

Kvůli té naději zvedla tvář a vydala se vpřed.

Poprvé za všechny své životy se dívka naprosto upřela na svou vlastní moc.

Na prahu smrti si skousla rty, až začaly krvácet, a pak použila svou moc.

Převine čas o den zpět. S touto myšlenkou svou moc použila. Napínala svou moc, jako kdyby chtěla spálit vlastní mysl.

Dívka použila „Moc změnit minulost”.

A svět se dostal do smyčky s dívkou jako jejím jádrem.

Část 5

Moc té dívky se dostala do minulosti.

Kalendář Obrněného draka, rok 400. Kraj Fedoa, město Roa. Místo, kde chlapec přišel o život.

Na obloze se objevila trhlina v časoprostoru. A v té trhlině byla bytost, co měla s tím chlapcem silný vztah. Ta bytost měla stejné přání jako ta dívka, co chtěla žít společně s chlapcem. A proto, aby ta bytost vytvořila budoucnost, kdy bude chlapec zachráněn, změní podle toho svět a vytvoří chlapci cestu života. A v důsledku toho bude chlapce v roce 500 kalendáře Obrněného draka zachráněn.

…...Nebo tak to mělo být.

Bez ohledu na to, jak mocná byla její schopnost, vytvořit bytost v minulosti, co normálně neměla existovat, bylo nemožné dokonce i pro dívku. I když ta trhlina v časoprostoru existovala, nikdy se do světa nezmaterializovala. Navzájem se střetly moc dívky a moc světa. K400, K401, K403. Svět dál beze změny pokračoval.

Ale během té doby...

Jediná duše se vydala na zcestí a prošla tou trhlinou v časoprostoru. Ta duše s tím chlapcem neměla vůbec žádné spojení. V době teleportace toho chlapce, v době, kdy moc té dívky povolávala tu bytost... duše toho člověka prostě zemřela nedaleko těch fenoménů. Ale kvůli tomu, že byl ve stavu duše, si ta duše našla skulinu a prošla trhlinou v časoprostoru, kterou svět zarazil. A tak ta duše mohla vstoupit do řečeného světa. A poté, co se labilně potulovala kolem, vstoupila do dítěte zrovna ve chvíli, kdy měla co nevidět ztratit ducha.

Majitel té duše se jmenoval Rudeus Greyrat. Existence Rudea Greyrata byla jen nepatrná, ale svět se rozhodně změnil. Změnila se ideologie Roxy Migurdie, rozhodilo to historii Sylphiette a Eris Boreas Greyratová získala moudrost. Tyto počiny oslabily odolnost světa. A tak se trhlina v časoprostoru rozšířila.

A pak v roce 417 kalendáře Obrněného draka. To na tento svět povolalo Nanahoshi Shizuku.

Ale existence Rudea Greyrata změnila řád světa víc, než si dívka přála. Ta změna byla původně zamýšlena tak, aby jen zachránila chlapci život. Ale to samotné bylo neomluvitelné. Historie nabrala náhlý zvrat a vydala se k budoucnosti, co nikdo neznal.

Svět se změnil. Nebylo známo, jestli ta změna byla to, co si dívka přála.

Ale pár let po Rudeově smrti... Se dívka znovu zrodila. Jako platba za tu smyčku jí to vysálo téměř veškerou moc a narodila se jenom skořápka Miko.

Aby si splnila své přání... Narodila se do posledního světa.

Nikdo nevěděla, jestli ta dívka přežije až do konce.
-------------------------------------------------

<Předchozí>...<Doslov>