Kapitola 16 - Mladé slečně je deset (část 5)

Část 5

Když večírek skončil, zavolal jsem do svého pokoje Ghyslaine a Eris, vlastně jsem volal jenom Ghyslaine, ale když jsem ji zval, byla spolu s Eris, takže jsem ji taky vzal s sebou.

Když Eris spatřila, že na stole je výborné jídlo, zakručelo jí v žaludku. Během večírku byla nervózní a vzrušená, takže vůbec nic nejedla.

Ze skříně jsem vyndal levné víno, co jsem koupil ve městě.

Ačkoli jsem ho připravil pro Ghyslaine, Eris říká, že se chce taky napít, takže jsem připravil tři hrnky, na zdraví. V téhle zemi je třeba, aby vám bylo patnáct, abyste mohli pít, ale pro dnešek to odsunu stranou.

Někdy je dobře se odvázat.

„Máme dobré načasování, takže vám oběma dám malý dárek.” Jak jsem mluvil, vyndal jsem z komody vedle postele dvě kouzelné hůlky.

„C-co to je?”

„Myslím, že se to dá považovat za narozeninový dárek.”

„Eeh, ale já chci tamto!”

Eris ukáže na předměty, které jsem zkoušel vyrábět v rámci magického tréninku, za pomoci zemské magie jsem vytvářel mnoho složitých modelů. Je tu drak, loď a co by se dalo nazvat desetkrát zmenšenou figurínou Sylphy.

Ne že bych se chtěl chválit, ale když mi v předchozím životě bylo dvacet, zajímalo mě modelářství, a dokonce jsem si míchal vlastní barvy.

Ale barvy tady jsou celkem drahé a neexistuje tu žádný rozstřikovač, kterým bych mohl barvu nanést.

Ale jelikož jsem tu sošku udělal s nadšením, že pro ni udělám i kalhotky, tak je celková struktura celkem detailní. I když je to něco takového, pořád to vyrobil amatér... Jen tak mimochodem desetkrát zmenšenou figurínu Roxy jsem jednomu kupci prodal za 1 zlaťák. Zrovna teď určitě cestuje po světě.

No, zpět k tématu.

„Tohle je zvyk mé shishou: podarovat svého žáka magickou hůlkou. Ale jelikož jsem nevěděl, jak ji vyrobit, a neměl jsem peníze na nákup materiálu, tak jsem s tím přišel trochu pozdě. Pokud to není příliš, tak to prosím přijměte.”

Jakmile to Ghyslaine uslyší, strne, postaví se a s úctou klesne na jedno koleno. Ach, tohle znám, tohle je póza stylu Boha Meče pro vyjádření úcty vůči učiteli.

„Ano! Rudeus-shishou. S povděkem tento dar přijímám.”

„Umu, není třeba být tak formální.”

Ghyslaine hůlku přijme s pokornou úctou a dívá se na ni se zdánlivou radostí. „Teď si můžu říkat kouzelnice.”

Ach, vážně, teď si tak můžeš říkat? Od Roxy jsem o tom nic neslyšel, ne, v každém případě jsi pořád jen na základní úrovni, takže se pořád ještě nepočítáš za kouzelníka. Nebo si můžeš říkat mág, když začneš teprve cvičit? Moje shishou mi to nikdy podrobně nevysvětlila.

„Ehm, Eris, chceš tohle?” Napůl v žertu jsem si do ruky vzal desetkrát zmenšenou figurínu Sylphy, ale vidím, jak Eris potřese hlavou.

„Ne! Chci tu magickou hůlku! Chci tu magickou hůlku!”

„Dobře, na.”

Eris natáhne ruku, aby si ji vzala, ale možná proto, že viděla Ghyslainino chování, okamžitě poupraví svůj postoj a uctivě tu hůlku přijme oběma rukama.

„M-moc děkuji, Rudeus-shishou.”

„Hm, dobře se o ni starej.”

Potom se Eris mrkne po Ghyslaine a když si toho Ghyslaine všimne, na chviličku bez výrazu strne a pak zakroutí hlavou.

„Promiň, moje rasa nemá takový zvyk a nic jsem si nepřipravila.”

Přemýšlel jsem, co se děje, a ona Eris němě žádala o dárek. Když tak o tom přemýšlím, tohle jsem zaznamenal, už když jsem přesouval jídlo do pokoje.

Ach, Eris se zklamaně posadí na pohovku.

Sluha, co dává pánovi dárek, takový zvyk sice neexistuje, ale vzhledem k tomu, že od své oblíbené Ghyslaine nic nedostala, vypadá velmi lítostivě.

Nechte mě, ať to trochu napravím.

„Ghyslaine, není třeba, abys zvlášť něco připravovala, pokud s sebou máš cokoli, třeba nějaký amulet se dá taky použít jako dárek.”

„Hmm.”

Ghyslaine chvíli přemýšlí a pak si z prstu sundá prsten. Prsten vyřezaný ze dřeva s letokruhy kolem dokola. Nejsem si jistý, jestli to obsahuje nějakou magii, nebo je to samotným materiálem, ale vychází z něj slabé zelené světlo.

„Tohle je amulet, co se předává v mém kmeni, říká se, že když nosíš tenhle prsten, tak tě v noci nenapadnou zlí vlci.”

„Vážně mi to dáváš?”

„Ano, je to jen pověra.”

Eris prsten obezřetně přijme, navleče si ho na prst a pevně si ruku přitiskne k hrudi. „D-dobře se o něj postarám.” Je ještě šťastnější, než když jsem jí dal já hůlku, no, vzhledem k tomu, že to je prsten, tak se děvčeti bude líbit víc.

V tomhle okamžiku jsem vyslovil otázku: „Tak pověra? To znamená, že Ghyslaine už v noci napadli zlí vlci?”

„Ano, té noci jsem nemohla usnout. Paul se mě zeptal, jestli si nechci jít zaplavat...”

„Aaach, radši nepokračuj. Dokážu odhadnout, co bude následovat.” To není vůbec dobré, pokud budeme pokračovat v tomto tématu, tak moje hodnocení klesne, zatracenej Paul, ten sukničkář mi vždycky stojí v cestě.

„Vážně, no, pravděpodobně nebudeš chtít poslouchat o tom, co tvůj otec prováděl.”

„No že jo, pojďte a najezte se. I když je to studené, dobrou chuť. Jste moje studentky, takže není třeba se držet zpátky.”

Erisiny památné narozeniny proběhly bez problémů. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                               Následující