Kapitola 13 - Vlastní úloha (část 3)

Část 3

Konečně jsme se dostali do dalšího města.

Abych slečně ukázal krutý svět, našel jsem nocleh ve zchátralém hostinci a spali jsme na slámě. Zdálo se, že ji to vyvedlo z míry až tak, že nemohla spát. Pokaždé, když něco zaslechla, posadila se a vyděšeně zírala na dveře. Když se nic nedělo, vydechla si úlevou --- A tento proces neustále opakovala.

Druhého dne jsme nastoupili na první vůz.

Slečna měla oči podlité krví. Možná to bylo nedostatkem spánku, ale neodvážila se je zavřít a ostražitě sledovala cestu za vozem.

Několikrát vůz dohnali jezdci na koních, ale nebyli to naši únosci. Možná jsou daleko za námi. Možná to vzdali. Nezajímalo mě to. Po cestě se nic nestalo a za několik hodin jsme byli zpět v Roa.

Když jsme projeli hradbami, v dálce jsme viděli vilu a v srdci jsem ucítil bezpečí. V myšlenkách jsem podvědomě věřil, že už jsme v bezpečí. Jak jsme slezli z vozu, vyrazili jsme k vile. Šli jsme rychle a lehce. Po jízdě ve voze a prvním spaní na slámě jsem byl také unavený.

A jako kdyby kvůli této slabosti --- někdo slečnu zatáhl do postranní uličky.

Příliš lehkovážné.

„....Ech?”

Uvědomil jsem si to za pouhé dvě vteřiny. Jen na dvě vteřiny jsem odvrátil zrak a slečna byla pryč. Vážně jsem si myslel, že se prostě rozplynula. Koutkem oka jsem na zdi zahlédl proužek látky stejné barvy jako její šaty.

Okamžitě jsem začal utíkat tím směrem. Jak jsem zabočil do uličky, spatřil jsem dvě siluety, jak ji nesou.

„Hchmmm!”

Okamžitě jsem použil zemskou magii k vytvoření zdi. Magie z mých rukou před nimi vytvořila obrovskou hliněnou zeď. Mohli se akorát zastavit před zatarasenou cestou, kde najednou vyrostla hliněná zeď.

„Co to kruci?!”

„Hchmmm!” Slečna má zakrytou pusu. V očích má slzy. V tomhle jsou vážně dobří, během sekundy jí zakrýt pusu. A zdá se, že ji uhodili do tváře, protože ji má zarudlou.

Mými protivníky jsou dva lidé, a jsou to muži. Jeden je ten agresivní chlap, co mě kopl. Ten druhý je pravděpodobně ten, s kterým mluvil. Ale oba dva vypadají jako lupiči a oba dva mají u pasu meč.

„Takže to je tenhle spratek. Mohl ses v tichosti vrátit domů...”

Ty dva ta náhle se zjevivší zeď vylekala, ale jakmile se na mě otočili, objevil se jim na tváři úsměv. Ten agresivní chlap jde bezstarostně ke mně. Ten druhý nese slečnu. Je s nimi ještě někdo...? V každém případě s úmyslem je vyděsit jsem si na prstech vyčaroval malou ohnivou kouli.

„Cože? Ty spratku!”

Jak to ten agresivní chlap uviděl, vytasil meč. Druhý chlápek zpozorněl, přiložil slečně meč ke krku a pomalu ustupoval.

„Ty zatracenej spratku. Přemýšlel jsem, proč jsi tak v klidu. Ty jsi ve skutečnosti čarodějný ochránce... Není divu, že jste tak snadno utekli. Zatraceně. Nechal jsem se oklamat vzhledem! Ty jsi z rasy démonů!”

„Nejsem ochránce. Oficiálně mě nenajali.” A taky nejsem z rasy démonů, ale to vlastně není třeba zmiňovat.

„Cože? Tak proč do toho zasahuješ?”

„Protože po tomhle by mě měli najmout.”

„Aha, takže to neděláš pro peníze?”

Pro peníze. S těmi penězi má pravdu. Mám v úmyslu si vydělat školné na univerzitu. „Nezapírám, že mi o peníze nejde.”

Ten agresivní chlap po mé odpovědi zvedl koutky úst.

„V tom případě nám pomoz. Máme zákazníka, jednoho úchylného šlechtice, co skupuje holky z vysoce postavených rodin. Taky si můžeme říct o výkupné. Slyšel jsem, že to je milovaná dcera zdejšího lenního pána. Dají nám, o co si řekneme.”

„Och...” vydal jsem zvuk, jako kdyby mě to ohromilo a slečna okamžitě zbledla. Možná že věděla, že chci být jejím učitelem jen proto, abych si zaplatil školu. „Tak kolik dostaneme?”

„Není to žádné kapesné jako zlatka nebo dvě za měsíc. Je to suma jednoho sta zlatých,” řekl surovec hrdě.

Ačkoli nevím, kolik peněz to vlastně je, mám pocit, jako kdyby ten člověk říkal: jůů, milion dolarů, to je vážně super. Chová se jak předškolák.

„Hehehe. Kluku, možná vypadáš mladě, ale už máš pár let za sebou, co?

„Hmm? Proč si to myslíš?”

„Při té magii a tom tvém klidu stačí jeden pohled a je to jasné. Rasa démonů je taková. Určitě tě ten tvůj vzhled žere, co? No, měl bys znát hodnotu peněz, ne?”

„Aha.” Jako člověk, co nemá o ničem ani zdání, se mu to může tak jevit. Vskutku. Mé mysli je přes čtyřicet let. Máš naprostou pravdu. Co se dalo čekat od Pana Bandity. „Vskutku, ve svém věku znám hodnotu peněz. Dokonce mě bez pětníku hodili do cizí země.”

„Hehehe. Vidíš, co?”

I když předtím jsem si žil bez starostí. Téměř dvacet let života NEETa. Život plný eroge a internetových her. To je polovina mého života. Z toho jsem se něco naučil. Můžu slečnu zradit. Nebo odtud začít a pomoci jí.

„Proto vím velmi dobře, že existují věci mnohem důležitější než peníze.”

„Nemluv ty ušlechtilé nesmysly!”

„To nejsou jen ušlechtilé řeči. Dere (pozn.: láska, náklonnost z japonské složeniny 'tsun-dere') si za peníze nekoupíte.” Och kruci, řekl jsem pravdu svého srdce.

„Dere? Co to je?” Zdá se, že ten surovec je z toho zmatený, ale atmosféra vyjednávání je pryč. Jeho provokující úsměv je pryč a s vážným výrazem přiložil slečně meč ke krku. „Mám rukojmí. Odhoď tu ohnivou kouli, co máš v ruce!”

„... Můžu ji odhodit do vzduchu?”

„Udělej to. Ale ať tě ani nenapadne hodit ji po nás. I když jsi rychlý, nejsi rychlejší než meč v mojí ruce. Podříznu tý děvce krk a použiju ji jako štít.”

Neřekl mi, abych ji rozpustil. Ne. Možná to neví. Vyslání magie je automatické. Pokud se nikdy magii neučil, tak tuhle část nepochopí. „Dobře.”

Před výstřelem jsem pozměnil manu ohnivé koule. Vytvořil jsem zvláštní typ ohnivé koule a pak ji za divného zvuku vypustil. Ve vzduchu došlo k obrovskému výbuchu.

„Co!”

„Cože?!”

„Hchmmm?!”

Ozval se uši rvoucí výbuch. Během okamžiku, kdy všichni vzhlédli k obloze, vyšlehlo oslňující světlo a uvolnila se teplota, až se zdálo, že nám to spálí kůži.

Začal jsem utíkat. Za běhu jsem tvořil magii, vyvolal jsem dva druhy, co používám nejvíc. Na pravé ruce jsem měl větrnou magii [Skutečné zvukové zahřmění]. Na levé zemskou magii [Kamenné dělo]. Vypustil jsem je na ty dva.

„Aaaaa!”

Zvukové zahřmění zasáhlo toho, co nesl slečnu.

„Urgh!”

Slečna mu vypadla z rukou a já ji bezpečně chytil. Nesl jsem ji jako princeznu.

„Pche! Nepodceňuj mě!”

Podíval jsem se po tom druhém a viděl jsem, jak rozsekl kámen vejpůl.

„Uvaaaaaa....”

Zatraceně. Podařilo se mu rozštípnout kámen. I když nevím, jaký má styl, je to příšerné. Pokud je stejně dobrý jako Paul, tak to bude problém. Možná proti takovému protivníkovi nedokážu vyhrát.

„Ajajajaja...!”

Použil jsem větrnou a ohnivou kombinovanou magii a vytvořil si pod nohama nárazovou vlnu a odletěl opačným směrem. Tahle nárazová vlna měla takovou sílu, že jsem měl pocit, jako by mi praskly kosti v nohách.

V následujícím okamžiku do místa, kde jsem před chvílí stál, udeřil meč. Čepel mi se svištěním projela před špičkou nosu.

Tohle je příliš nebezpečné.

Ale není tak rychlý jako Paul. Takže se musím jenom soustředit a zvládnu ho. V duchu už jsem nesčetněkrát bojoval proti šermířům. Pokud se budu držet toho, co jsem si natrénoval, budu schopen jej zvládnout.

Ve vzduchu jsem si připravil další kouzlo.

Jako první ohnivou kouli mířící na jeho obličej. Rychlost: trochu pomalá.

„Jenom tohle!” Ten chlápek si ohnivé koule bez potíží všiml, zvedl meč a připravil se jí čelit. Když do ní udeřil, použil jsem vodní a zemskou magii a vytvořil mu pod nohama tekutý písek. Ačkoli ohnivou kouli odrazil, nohy má zavrtané v nesmírně lepkavém blátě. Znemožnil jsem mu pohyb. „Cože?!”

Velmi dobře. Vyhráli jsme. Tím si jsem jistý.

Nepřátelé nejsou schopni utíkat a ačkoli se jim podařilo odrazit ohnivou kouli, tak už jsem z jejich dosahu. I když v náručí nesu slečnu, jakmile se dostaneme mezi lidi, vítězství je naše. A jinak můžu volat o pomoc.

--- Zrovna když jsem o tom přemýšlel.

„Nemysli si, že mi utečeš!” Ten chlap najednou hodil svůj meč.

A mě na mysli vytane Paulova lekce. Technika vrhnutí meče ve stylu Boha Severu, pokud má šermíř zraněné nohy. Je to technika, kdy se meč vrhne na protivníka v dálce.

Meč velkou rychlostí letěl přímo na mě. Instinktivně jsem cítil, že tomu nejsem schopen uniknout. Ten meč letí jako ve zpomaleném filmu. Jeho cílem je moje hlava.

----------------------------------------------------------Mrtev.

V následujícím okamžiku mi na mysl vytane slovo [mrtev].

Před oči mi vletí něco v barvě hnědého čaje.

V tom samém okamžiku se ozve zvuk, jako kdyby na zem spadla váza, a meč padne k zemi.

„Ech?”

Před očima mám něčí záda. Široká záda. Zvedl jsem hlavu a spatřil jsem na té hlavě ouška. To je Ghyslaine Dedorudia.

„Zbytek nech na mě.”

Jak to řekla, rukou hmátla po meči u pasu ---- a vzduch pročísl rudý záblesk.

„.......Ach?”

Hlava toho chlápka uvízlého v zemi spadla na zem. I když byl tak daleko. Ačkoli ten meč tam nemohl dosáhnout.

„O-odkud ses tu vzala....”

V okamžiku, kdy se Ghyslainin ocásek pohnul, tak i hlava druhého muže spadla na zem. Plesk. Takový zvuk. Slyším to dokonce i odtud. Moje mysl to ani nestihla zaregistrovat.

„....”

Jako ve snu jsem se podíval na dvě zhroucená těla několik metrů od nás.

Tohle je vážně jako sen. Co se stalo? Vážně nemám ani tušení.

Ech? Oni zemřeli?

Tyhle otázky mi vyvstaly na mysl.

„Hm, Rudi. To byli jenom dva?” Vzpamatoval jsem se, když se mě zeptala.

„Ach, ano, děkuju, Ghyslaine Nee-chan.”

„Nee-chan není třeba. Stačí Ghyslaine.” Ghyslaine se na mě otočí a kývne mi. „Najednou jsem ve vzduchu viděla výbuch a přiběhla jsem, abych to zkontrolovala. Zdá se, že můj úsudek byl správný.”

„T-to byla rychlost. Porazila jsi je v okamžiku...”

Od mého prvního kouzla neuběhla ani minuta. To bylo příliš rychlé, ať se na to koukáte, jak chcete.

„Byla jsem nedaleko a nebylo to tak rychlé. Dedorudijský válečník takového protivníka v mžiku zabije. Ale Rudi, ty jsi proti stylu Boha Severu bojoval poprvé?”

„Tohle je moje první zkušenost, kdy se mě někdo pokusil zabít.”

„Opravdu? Musíš si dávat pozor. Tihle chlápci se nevzdají, dokud nezemřou.”

Dokud nezemřou.

Vskutku. Byl jsem na prahu smrti.

Když jsem si vybavil ten okamžik, kdy ke mně letěl ten meč, rozklepaly se mi nohy. Ten okamžik, kdy jsme se snažili zabít navzájem. To bylo přesně to, co se stalo.

„P-pojďme zpět.”

Kdybych udělal jeden chybný krok. Znamenalo by to smrt.

To jsem předtím nevzal do úvahy. Tohle je jiný svět. Svět s šermem a magií.

Co se se mnou stane, až zemřu příště...?

Kvůli tomu neznámému strachu mi ztuhne krev v žilách. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                               Následující