Část
6
Druhý
den jsem našel Eris ležet vedle mě.
Jů,
stal se ze mě dospělý, neeeee (stydím se).
…....
Jak je to možné.
Když
o tom tak přemýšlím. Najednou se jí chtělo spát a vyčerpaně
se složila na moji postel. Jak to Ghyslaine viděla, řekla, že by
se taky měla vrátit, a nakonec mi tu Eris nechala a sama se vrátila
do svého vlastního pokoje.
Nejsi
chlap, když je před tebou jídlo a ty ho nesníš. Gehehehe, je na
čase být zlobivýýý chlapec. Zákeřně jsem si olízl rty a
přiblížil se k okraji postele.
Pak
jsem si všiml, že má na prstu Ghyslainin prsten a hůlku, co jsem
jí dal, pevně objímá; Erisina silueta se spokojeným úsměvem, v
hlubokém spánku. Velký Zlý Vlk s ohavnou tváří byl zahnán
zpět.
„Ten
amulet vážně funguje...” mumlal jsem, aniž bych se Eris dotkl,
a v poklidu spal na kraji postele.
Zrovna
teď je pořád ještě brzy, když se tak dívám z okna, brzy bude
svítat, ale venku je pořád ještě tma. Šel jsem se ven trochu
projít. Ačkoli není špatný nápad pozorovat Erisinu spící
tvář, jenže jakmile se probudí, dostanu pěstí. Nechci dostat
výprask.
Potichu
jsem se vykradl z pokoje do prochladlé chodby a uvažoval jsem, kam
půjdu dál. Hlavní brána do vily se bude otevírat až později,
takže nemůžu jít ven a mám jen omezené možnosti. Během
loňského roku jsem v podstatě prozkoumal už všechno, ale pořád
je pár míst, o kterých nic nevím. Například, mimo vilu je jedna
věž.
Ačkoli
mi bylo řečeno, abych se k ní nepřibližoval, pořád mě to
láká.
Možná
že tam získám něco dobrého, jako například bych se mohl dostat
k něčím kalhotkám, co se suší na větru. Jak jsem tak myslel o
dobrých věcech, vylezl jsem na střechu vily a po chvilce hledání
jsem konečně našel uspokojivé točité schodiště. To je
pravděpodobně vchod do věže.
Jak
jsem stoupal nahoru, slyšel jsem lákavé zvuky jako nyan, nyan,
takže jsem se snažil nedělat moc hluku. V nejvyšším patře je
Sauros, v místnosti, u které si nejsem jistý, jestli se do ní dá
nějak dostat, a dělá něco velmi nemravného se služebnou s
kočičími oušky. Aha, tak proto není lidem dovoleno sem chodit...
Chtěl
jsem si tu scénu vychutnat až do konce, ale Sauros na mě přišel.
Služebná o mě věděla už dávno, když tu záležitost
dokončili, služebná okamžitě prošla kolem mě a sešla po
schodišti dolů.
„...To je Rudeus?” Mluví jinak než obvykle, tichým a vyrovnaným
hlasem, je v módu mudrce?
„Ano,
pane Saurosi. Dobré ráno.” Jen jsem ho chtěl pozdravit po
způsobu šlechticů, ale Sauros mě rukou zastavil.
„To
není třeba, co tady děláš?”
„Viděl
jsem schody, a tak jsem se chtěl podívat nahoru.”
„Máš
rád výšky?”
„Ano.”
Ačkoli jsem přitakal, když vyhlédnu z okna, roztřesou se mi
kolena. Záliba a uspokojení je něco jiného, i když si podrobím
celý svět a postavím nejvyšší věž, stejně budu mít pokoj v
prvním patře. „Když tak o tom přemýšlím, co tu děláte vy,
pane Saurosi?”
„Modlím
se k tamtomu drahokamu.”
Aha?
Modlící zvyklosti této vily jsou vcelku dekadentní, pomyslel jsem
si v duchu, ale ve skutečnosti mi to nevadí. Obvykle je tak přísný,
ale je to také člen rodiny Greyratů, vrána k vráně sedá.
„K
drahokamu?” Vyhlédl jsem z okna a ve vzduchu se tam vznáší
červený drahokam. Tepe mdlým světlem a vidím, že se uvnitř
trochu mění. Co to je, úžasné. To se vznáší ve vzduchu díky
magii?
„Můžu
vědět, co to je?”
„Nejsem
si jistý.” Sauros zakroutí hlavou. „Objevili jsme to před
třemi lety, ale není to nic špatného.”
„Jak
si tím můžete být tak jistý?”
„Je
lepší si to myslet.”
Aha.
To je pravda, jelikož to nedokážete vzít do ruky. Když si budete
myslet, že to je něco špatného, má to špatný vliv na zdraví.
Proč si nemyslet, že to je něco dobrého, a nemodlit se k tomu,
možná že se nálada toho pana drahokama zlepší.
Dovolte
mi se taky pomodlit: ať z nebe spadne nádherné děvče.
„Rudee,
půjdu se projet na koni, chceš jít taky?”
„Ano.”
Dědeček
Sauros to udělal jenom jednou, ale zdá se, že mu to dodalo
energii. Dneska je volno, vypadá to, že mám dovoleno se chvíli
poflakovat.
Ach,
ano! …......... To zní, že to bude velmi únavné.
„Teď
mě napadá.”
„Copak?”
„Vaše
manželka tu není?” Zaslechl jsem podivný zvuk a zjistil, že
Sauros skřípe zuby, a já cítím, jak mi po zádech stéká
studený pot.
„Je
mrtvá.”
„Aha,
omlouvám se, že jsem se zeptal na něco takového.” Upřímně
jsem se omluvil, zrovna si s kočičí služebnou hrál na včeličky
a kytičky, možná že jsem mu připomněl něco nepříjemného.
Vypadá to, že je lepší se neptat, proč Eris nemá žádné
sourozence.
„Tak
pojďme.”
„Ano.”
Dneska
bude volno a od zítřka bude Eris dřít.
--Stav--
Jméno:
Eris Boreas Greyratová
Povolání:
vnučka lenního pána Fedoy
Charakter:
trochu agresivní
Domluva:
pozorně naslouchá
Jazyk:
zvládá číst téměř dokonale
Matematika:
zná malou násobilku
Magie:
umí zhruba základní úroveň
Šerm:
mírně pokročilá ve stylu Boha Meče
Etiketa:
na oslavě se neztrapní
Lidi,
co má ráda: dědeček, Ghyslaine
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat