Kapitola 17 - Studium jazyků (část 6)

Část 6

– Ghyslainino hledisko –

Rudeus se začíná zavírat ve svém pokoji, zase se o něco pokouší, tenhle chlapec mě pokaždé udiví.

Když jsem se s ním poprvé setkala, měla jsem pocit, že na něj není moc spolehnutí a že ho sem ten příliš sebejistý Paul, co svoje dítě slepě miluje, poslal silou. Mám vůči Paulovi povinnost.

Nic jiného k němu necítím, ale mám povinnost. I když by se z jeho syna nestal domácí učitel slečny Eris, vyjádřím své přání, aby zůstal ve vile. Myslela jsem si, že se to takhle vyvine. Ale on v okamžiku úspěšně nabyl Erisinu důvěru a podařilo se mu získat post domácího učitele.

Ten incident s únosem celý naplánoval sám Rudeus, ačkoli jsem se doslechla, že majordomus byl chamtivý a využil toho. Když jsem se k nim dostala, Rudeus rovnocenně bojoval s dvěma muži, co najal majordomus. I když si tím nejsem úplně jistá, tváří v tvář šermířům stylu Boha Severu na pokročilé úrovni Rudeus použil dva různé druhy magie nebo možná jejich kombinaci, přemohl je opravdu jedinečným způsobem.

Ačkoli to může být tím, že ho jako dítě podcenili, mít takový smysl pro boj v tak raném věku je nadání. I kdybych byla na jeho místě já a začala bojovat ze vzdálenosti 100 metrů, tak bych s největší pravděpodobností prohrála.

A nejenom jeho schopnost boje, vytvořil pro Eris něco jako učební osnovy a účinně postupuje v hodinách. Jeho hodiny se dají velmi snadno pochopit, nemyslela jsem si, že dokonce i já budu schopna se naučit číst a psát a počítat, a dokonce jsem dostala i magickou hůlku...

Ve své rodné vesnici mám nálepku delikventa, než mi vůbec bylo deset, tak mě jeden potulný dobrodruh odvedl, stal se ze mě Světec Meče, ale moje výprava mě ignorovala.

S velkými těžkostmi jsem si našla výpravu, která mě byla schopna přijmout, ale jeden lehkovážný chlap, co myslel na samé špatnosti, mi řekl, že mám místo mozku svaly a že tedy nemusím přemýšlet.

Kdybych se teď vrátila, jak by se lidé ve vesnici tvářili, jen když o tom přemýšlím, tak se mi koutky úst stáčí do úsměvu. Nemyslela jsem si, že bych se toho naučila tolik od dítěte, co by mohlo být mým synem.

Když se naše výprava rozpustila, každý den mě někdo okrádal, až jsem neměla ani vindru. Jelikož mě můj mistr přísně nabádal, abych si nebrala věci ostatních, nekradla jsem. Bez práce a s prázdným žaludkem, v době, kdy jsem málem umřela hlady, mě zachránil pán Sauros a slečna Eris. Stejný respekt, jaký mám k nim, nyní cítím i k Rudeovi.

Mistr... Bůh Meče-sama by se pravděpodobně naštval a řekl něco v tom smyslu: „je ten spratek vůbec hoden být na stejné úrovni jako já?”, takže budu Rudeovi říkat 'sensei'. Budu se k Rudeovi chovat s úctou, která náleží učiteli. Opravdu má spoustu trpělivosti, když mě byl schopen naučit počítat a kouzlit. Ačkoli jsem se snažila ze všech sil, nemám moc dobrou paměť, takže stejně dělám ty samé chyby znovu a znovu.

Ale i tak Rudeus nikdy neprojevil ani náznak rozladění a upřímně a vážně mě učil. A také vždycky, když mě vyučoval, bral to jinou metodou, abych pochopila podstatu. Díky jeho úsilí jsem během pouhých dvou let byla schopna pochopit základní ohnivou a vodní magii.

Nevím, jestli to je v těch Rudeových osnovách, ale nezačal nás učit mírně pokročilou magii, místo toho nás začal učit bezzvuké zaříkávání. Za situace, kdy člověk nemůže použít obě ruce, může vždycky použít jednoduchou magii. To je celkem logické. Takže se to dá snadno pochopit a jakmile to chápu, tak se můžu snažit. Ale ať se snažím, jak chci, tak mi to nejde.

Můj mistr Bůh Meče-sama mi nesčetněkrát řekl, abych se chovala [logicky]. „Chovat se logicky, znamená ctít základy.” Tohle je zlatá rada od Boha Meče, mého mistra, dlouhý trénink v základech mi logicky dovolí pochopit podstatu meče. Mé mladé já, co nesnášelo trénink v základech, neúnavně trénovalo pod jeho dohledem. Neustále mi to opakoval, abych si to procvičila. Nakonec jsem získala moc Krále Meče, kterou si nezasloužím.

Rudeovy hodiny velmi připomínají trénink Boha Meče.

„Chci ovládat vytříbenější magii.”

Mám pocit, že tohle stačí. V praktickém souboji není největší spolehnutí na pokročilého kouzelníka, co pronáší velmi dlouhá zaříkávadla k mocné magii, ale základní nebo mírně pokročilý kouzelník, co dokáže důmyslně používat magii na základě různých situací.

Vždycky jsem měla pocit, že v souboji je kouzelník zbytečný, ale když jsem viděla bojovat Rudea, tak jsem úplně změnila názor. Pohybovat se velkou rychlostí a zároveň používat magická kouzla k útoku a ke zpomalení protivníka, takovýto protivník je pro šermíře nepředstavitelně silný nepřítel.

Slyšela jsem, že jeho protivníkem býval vždycky Paul, ten nevyspělý Paul během tréninku na Rudea určitě vyrazil plnou silou a uzemnil ho. V důsledku Rudeus získal dokonalé zkušenosti, jak se vypořádat se šermířem. Byla to jen šťastná náhoda, ale někdy se Paulovi podaří něco opravdu užitečného.

Ale tohle mohl být chybný krok a Rudeus si mohl začít myslet, že nemá smysl bojovat a skončil by tak, že by svůj talent zakopal. On nemá nadání na styl Boha Meče. Příliš pátrá po racionalitě a o všem moc přemýšlí. Základy trénuje racionálně a provádí je ještě racionálněji a nakonec skončí u nelogického závěru. Obávám se, že Rudeus trénuje šerm na základě svých znalostí v magii, ale když přihlédnu k Rudeově charakteru, tak to není nic špatného.

Ale ve stylu Boha Meče, kde se věci rozhodují v jediném úderu srdce, je to úplně něco jiného, než když se člověk probírá nesčetnými možnostmi svého prvního kroku. Paul mu pravděpodobně neřekl, že se nejlépe hodí ke stylu Boha Severu.

Já bohužel umím jen styl Boha Meče, takže ho nemůžu učit. Ale mám svoje známé, pokud se Rudeus za tři roky bude chtít dál učit šermu, tak ho zavedu za šermířem stylu Boha Severu.

To jediné, co teď mohu udělat, je dál jej učit základy stylu Boha Meče. Pokud bude znát základy, tak když se naučí styl Boha Severu, zlepší se. Nakonec to všechno stojí na tom, jestli bude chtít pokračovat v šermu. I když nenarazí na žádného slavného učitele, co by ho učil, tak stejně pravděpodobně uspěje jako kouzelník. Dosáhnutí úrovně Boha není něco, co by lidé pochopili, ale pravděpodobně se dostane na úroveň Císaře.

Kouzelnice jménem Roxy se určitě trápila otázkou, jak ho vychovávat. I když si myslím, že je velmi trapné, že od něj utekla, nehodlám ji z ničeho obviňovat. Pravděpodobně bych jí měla dokonce poděkovat. Díky ní jsem byla schopna se naučit magii.

Výuka od hloupého učitele jenom zbrzdí studentův růst. Možná že jednoho dne se budu trápit tím, kdo jej bude učit šerm. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc se ztrácím.

Nevím, co Rudeus dělá. I když dneska je volno, Rudeus je jiný než bezstarostná Eris a obvykle dělá něco nového. Nedávno řekl, že se chce naučit řeč Zvířecího Boha a po večeři s knihou pod paží přicházel do mého pokoje. Řeč, která se používá jen ve Velkém Lese, i když se ji naučíš, co s tím dokážeš?

Ale Rudeus se ji naučil jen za půl roku, v řeči Zvířecího Boha není těžké se vyjádřit a on pravděpodobně dokonale zvládá každodenní konverzaci.

„Takhle se pravděpodobně mohu vydat do Velkého Lesa.”

Zeptala jsem se ho, proč se chce vydat do té izolované oblasti.

„Ehm? Ne, ehm, jak to mám říct? Ach, pravděpodobně tam potkám roztomilá děvčata, ta s kočičími oušky.”

V ten okamžik jsem věřila, že tohle dítě je opravdu Paulův syn, že podědil krev Greyratů. Správně, členové rodiny Greyratů se na mě vždycky dívali divně. I když na mě lidé zírají, tak se jako žena necítím špatně, ale tohle není ten případ.

To divné je to, kam se dívají.

Většina mužů se mi dívá na prsa. Nejdřív se mi podívají do tváře, pak mi zírají na prsa, ale předstírají, že se dívají jinam. Pak pohledem shlédnou víc dolů, na břicho, mezi nohy, na stehna a když k nim stojím zády, tak na zadek. Ačkoli mi to nevadí.

Ale Greyratové jsou jiní.

Zprvu jsem si myslela, že se mi dívají do tváře a na zadek. No, je v pořádku se podívat, protože nečekám, že by se dostali k dalšímu kroku. Paul je taky ten typ, co je zvědavý. Ačkoli jsem si myslela něco takového, měla jsem pocit, že jejich oči jdou někam jinam. Ten pohled šel mírně nad hlavu, a kdybyste prohlásili, že se mi dívají na zadek, tak to bylo taky trochu mimo. Přemýšlela jsem, kam se dívají, a ve skutečnosti to byly moje uši a ocas.

Slečna Eris, pán Sauros a dokonce i pán Philip.

Než jsem šla vyzvednout Rudea, zeptala jsem se Philipa, proč se mi dívají na uši, a on mi bez nejmenší změny výrazu, zatímco se pořád díval na moje uši, odpověděl: „Protože rodina Boreasů má ráda zvířecí rasy.”

A taky řekl, že ačkoli Rudeus nepodědil šlechtický titul, je jiný, protože pochází z rodiny Notusů. „Je to Paulův syn, pravděpodobně není špatné říci, že má rád pěkná děvčata,” dodal.

V tom okamžiku jsem si myslela, že to bude něco takového. Ale když jsem viděla, jak je Rudeus galantní, nemohla jsem uvěřit, že to je Paulův syn. Navíc je to pilný chlapec, čemuž se Paul nemůže nikdy vyrovnat, a je horlivý člověk, čemuž se Paul nemůže nikdy vyrovnat, a je to střídmý chlapec, čemuž se Paul nemůže nikdy vyrovnat... což není pravda. V každém případě jsem si myslela, že to možná není Paulův syn, a to je pravda. Ale změnila jsem názor, je to Paulova krev.

„Vskutku jsi Paulův syn. Stejná lidská rasa s obvyklou řečí tě nedokáže uspokojit.”

„Přestaň žertovat. Něco takového neříkej, prosím.”

Ne, tohle vlastně nebyl žert. Rozhodně se z něj stane sukničkář.

Poslední dobou se Eris začíná po Rudeovi dívat divně. I když vztahy mezi muži a ženami moc nechápu, tohle vím. Je to stejné, jako když to Zenith přitahovalo k Paulovi.

Zdá se, že Rudeus se nedávno naučil řeč Démonického Boha. Po zvířecích rasách jsou to démonické rasy? Ten chlapec má v plánu podrobit si děvčata z celého světa. Paul také řekl něco podobného, řekl, že procestuje celý Centrální kontinent a udělá si harém nebo něco takového.

Nakonec ho ulovila Zenith a Paul to vzdal, ale zdá se, že se to přeneslo na další generaci. No vážně, ti neschopní otec a syn...

Ne, Rudea bych měla ctít.

Nenávidět bych měla jedině Paula. Rudeus to jenom říká a zatím nic neudělal. Ještě nic neudělal. Je to slušný chlapec. Umu.

„Co se děje, Ghyslaine?”

Když jsem tak o tomhle přemýšlela, objevila se přede mnou slečna Eris. Za poslední dva roky hodně vyrostla. Poprvé jsem ji viděla, když jí bylo asi pět. Zprvu jsem si myslela, že to je nekontrolovatelná svéhlavá dívka. Na první hodině šermu jsem jí dala tolik „bolestivé lásky”, že se nedokázala ani postavit.

Uprostřed noci se chopila dřevěného meče a zaútočila na mě. Ačkoli svou pomstu nevykonala a byla poslušnější, několik následujících měsíců čekala s očima na stopkách na svou příležitost k pomstě. V minulosti jsem také byla černá ovce, takže jsem k ní cítila náklonnost. Taky jsem byla taková.

Zprvu při tréninku mumlala něco v tom smyslu jako: „Tohle není dobré” a „tohle nechci dělat”. Ale poslední dobou je poslušná. Po té loňské oslavě v podstatě nevyvádí a nešpiní si oblečení. Spíš než tvrdit, že to pobrala v hodinách etikety, si myslím, že je správnější říct, že napodobuje Rudea.

Řekl jí Rudeus něco během jejích desátých narozenin? Určitě musel říct nějakou okouzlující paulovinu, co jí rozechvěla dělohu. Ale na své desáté narozeniny Eris opravdu spala v Rudeově pokoji. Není možné... Ne, je to možné.

Ale v každém případě by mě nepřekvapilo, kdyby té noci k něčemu došlo. Chlapci, co dokáží zvládnout slečnu Eris, se dají spočítat na prstech jedné ruky.

„Přemýšlím o Rudeovi.”

„Hm? Proč?” zeptá se Eri a nakloní hlavu ke straně. Z očí jí trochu kouká žárlivost. Neboj se, já ti ho nepřeberu.

„Nevím, proč se učí řeč z Démonického kontinentu.”

„Copak už to neřekl!”

On něco řekl? Snažím se si vybavit, co Rudeus řekl, ale nedokážu si vzpomenout, protože se jazyky začal učit tak náhle.

„Co řekl?”

„Řekl, že v budoucnu by se mu to mohlo hodit.”

Když tak o tom přemýšlím, něco takového řekl, když zaznamenával zboží a jejich ceny. Jaký to mělo nakonec smysl? Myšlenky mi zaletí k minulým výpravám, zloděj měl vždycky přehled o cenách.

Náš zloděj najednou narazil na obchod, kde léčivé bylinky byly za poloviční cenu než obvykle, a taky si vzpomínám, jak jsem v minulosti koupila podřadné zboží.

Ne, teď mě tak napadá, že když člověk nemá ponětí o cenách, tak může koupit podřadné zboží za dvojnásobek nebo trojnásobek ceny a ani si to neuvědomí.

Tehdy na trhu jsem to neuměla jasně vyjádřit, ale teď když o tom přemýšlím, je lepší to vědět. Díky Rudeovi a jeho hodinám matematiky mě už kupci při vracení drobných nenatáhnou, ale v minulosti mě opravdu hodněkrát podvedli. I když jsem se naučila matematiku, tak se stejně pořád nedokážu vžít do role kupce.

„Nemluvme o Rudeovi, i když o tom budeme přemýšlet, tak to nepochopíme. Ghyslaine, jestli máš čas, pojď si se mnou zatrénovat.”

Těhle posledních pár dní se Eris plně věnuje šermu. Nevím, co se stalo, ale možná cítí něco, čeho se bojí. Rudeovi je teď jenom devět let, ale v porovnání s Eris se člověk může snadno splést a říct, že Rudeus je starší než Eris.

I když pomineme matematiku a magii, je schopen konverzovat a má společenské zkušenosti. Ačkoli se striktně nedrží etikety, je velmi zdvořilý. Má řádné vystupování jako kupec a je trochu zábavný. Ačkoli člověk si vážně nedokáže zvyknout na ty jeho sexuální vtípky, ale to se dá taky považovat za jeho kouzlo.

Vážně mu je jenom devět let? I během normální konverzace se dá snadno uvěřit, že mu je přes 40 let. Teď mě tak napadá, v zemi Dračího Krále jsou takovéhle podvody časté. Lupiči, co umí psát, předstírají, že jsou šlechtičtí mladíci a posílají dopisy šlechtickým dětem. A když získají jejich důvěru a setkají se, tak je unesou a prodají do otroctví.

Myslím, že slečna Eris bude mít alespoň jednu věc, v které bude nad Rudeem vynikat, a to šerm. S tím budu spokojená.

„Dobrá, Eris, půjdeme do zahrady.”

„Dobře!”

Eris nadšeně přikývne. Eris má nadání ve stylu Boha Meče. Pokud bude v šermu upřímně pokračovat, jednoho dne mě překoná. Sice je jenom na mírně pokročilé úrovni, ale ty tři léta tréninku základů se začínají projevovat.

Když rychle a rázně vykročí, její tělo je obalené [Bojovým duchem] a pokud dokáže vědomě používat [Bojového Ducha], potom snadno dosáhne šermířství stylu Boha Meče na pokročilé úrovni.

Pokud jej dokáže zcela ovládat, stane se z ní Světec Meče.

To pravděpodobně není tak moc daleko, ačkoli si nejsem jistá, jak moc bude slečna Eris růst, ale pokud se během mého učení dostane na úroveň Světce Meče, vezmu ji s sebou, aby se setkala s mým mistrem.

Pokud to bude možné, tak s sebou vezmu i Rudea. Jak bude mistr reagovat, až se s nimi setká? Haha, na to se vážně těším.

--Stav--

Jméno: Eris Boreas Greyratová

Povolání: vnučka lenního pána Fedoy

Povaha: trochu agresivní

Domluva: pozorně naslouchá

Jazyk: zlepšení i v psaní

Matematika: stále pokulhává v dělení

Magie: nedokáže použít bezzvuké zaříkávání

Šerm: mírně pokročilá ve stylu Boha Meče (téměř pokročilá)

Etiketa: napodobenina dámy

Lidé, co má ráda: dědeček, Ghyslaine, Rudeus 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                               Následující