Část
5
Jednoho
dne jsem konečně dostal odpověď od Roxy, neměl jsem o ní žádné
zprávy téměř celý rok a myslel jsem si, že se můj dopis někam
zatoulal, nebo že Roxy už není v království Shirone.
Konečně
došel, mám strašnou radost už jen proto, že ten dopis došel.
Jak se Shishou má? Potlačil jsem své netrpělivé pocity a vzal si
dopis od služebné.
Dopis...
nebo spíš balík. Uvnitř je těžká dřevěná truhlice, není
tak moc velká, asi jako telefonní seznam. Z truhlice jsem vytáhl
dopis a relativně tlustou knihu. Ta kniha nemá žádný nadpis a je
vázaná ve zvířecí kůži. Trochu mi to připomíná telefonní
seznam.
Nejdřív
se podívám na ten dopis. Než jsem ho otevřel, přičichl jsem k
němu, je na něm Roxina osobní vůně.
[Pro pana Rudea.
Četla
jsem tvůj dopis, co jsi poslal, už je to nějakou dobu, co jsme se
viděli, a ty už jsi velký. Nemyslela jsem si, že bys dokázal získat
práci domácího učitele vnučky lenního pána Fedoy, to mě
vážně udivilo.
Jen
tak mimochodem, já jsem na pohovoru o tuto práci pohořela. Možná
to má co dělat s konexemi. Kdybych teď nebyla domácí učitel
prince, tak bych možná žárlila.
A
nejenom to, dokonce se ti poštěstilo se setkat s Králem Meče
Ghyslaine a dokonce tě přijala za žáka. Ghyslaine je velmi
slavná, vždyť je to číslo čtyři ve stylu Boha Meče. Ach jo,
ten pětiletý Rudeus, co mě šmíroval při koupání, je pryč.
Úplně ses mi vzdálil. Ale teď k tématu.
Chceš
se naučit řeč Démonického Boha, že? Mnoho démonických kmenů
má svou vlastní jedinečnou magii, o které lidská rasa ani neví.
Pravděpodobně nejsou ani zaznamenané. Pokud budeš umět v řeči
Démonického Boha konverzovat, až se v budoucnu vydáš k těm
kmenům, možná se něco přiučíš. Samozřejmě se s nimi nejdřív
budeš muset spřátelit. Ačkoli pro průměrné kouzelníky je to
nemožné, pro tebe by to měla být hračka.
Ze
svého nadějného očekávání jsem pro tebe vlastnoručně sepsala
výukové materiály. Strávila jsem nad tím docela dost času,
takže se k té knížce chovej dobře a udělá mi radost, když ji nevyhodíš
nebo neprodáš. Pokud tuhle knihu najdu v obchodě, pravděpodobně
se rozbrečím...
Když
už mluvíme o obchodech, před několika dny princ potají utekl do
města a vrátil se se soškou úplně stejnou jako já. Šaty se
dají odepnout a dokonce i mateřské znaménko je na stejném místě,
vážně to vůbec nechápu...
Pokud
se nic nestane, tak tenhle dopis pošlu.
Roxy.
PS:
Pokud máš s sebou na dobrodružné výpravě kouzelnou hůlku, tak
se obvykle bereš za kouzelníka.]
Aha.
Ten
incident s tím tvým koupáním je nedorozumění, já jsem tě
nešmíroval. Já jsem tě viděl jen náhodou, vážně to byla
náhoda. I když jsem věděl, kdy přesně se Roxy koupe, ta
skutečnost, že jsem ji viděl, byla náhoda, a ten okamžik, kdy
jsem šel v té době vědomě běhat, naprostá náhoda.
Ale
zpět k dopisu, Ghyslaine je číslo čtyři? Bůh Meče, Císař
Meče, Král Meče? Aha, takže jsou dva Císaři Meče, že? Takže
je jenom jeden Král Meče? Jelikož na světě je spousta lidí,
kteří používají styl Boha Meče, myslel jsem si, že Králů
Meče bude přes deset, ale nečekal jsem, že je jenom jeden.
Také
se zdá, že Roxina soška náhodou doputovala až do Shirone, princ
má vážně skvělý vkus. Ach, ale v porovnání s touhle věcí.
Tu knihu, co mi poslala, napsala vlastnoručně ona. Nejsem si jistý,
co v ní je, ale vážně není třeba, abys nad tím trávila půl
roku, ne? Napsala to výhradně pro mě, takže je jisté, že to je
jazyková příručka k řeči Démonického Boha, takže se budu
snažit se ji naučit.
Pořádně
jsem se posadil a otevřel knihu.
TEĎ
ČTU...
Hehe,
Rudeus vstupuje do módu čtení knihy.
„Tohle
je vážně příliš úžasné.”
Podíval
jsem se na obsah knihy a vážně jen stěží potlačuju svoje
pocity. Tohle je učebnice a mnohem víc připomíná slovník.
Překládá veškerá slovíčka řeči Démonického Boha do lidské
řeči. Tohle je pravděpodobně výtah ze slovníků v paláci v
Shirone.
Každé
slovo má podrobný popis, dokonce je tu i výslovnost, úplně
všechno. Ale tohle není jediná dojemná část, druhá polovina
knihy obsahuje znalosti o kmenech. Tohle nesmíš dělat v tomhle
kmeni, tohle nesmíš dělat v jiném kmeni a po straně jsou jakési
nevydařené malůvky vysvětlující: „Tohle je charakteristický
rys!!”
Skutečnost,
že Roxy tohle napsala se srdcem na dlani, je vážně okouzlující.
Nejpodrobnější
část o kmeni Migurdů je na celých pět stránek. Roxy se snažila,
aby mi umožnila dozvědět se o jejím kmeni, vážně mám pocit,
že je okouzlující.
„V
podstatě má kmen Migurdů rád sladké.”
To
jako vážně?
Ale
když se nad tím zamyslím, vážně musím před Roxy smeknout,
když tohle napsala za méně než rok. Pokud ji kdy ještě potkám,
prosím, ...dovol mi ti políbit nohy. Jsem si jistý, že to bude
dobrota.
Tak
dobře.
Dá
se říci, že tahle kniha je moje hlavní učebnice, a ačkoli v
předchozím životě mé výsledky nebyly valné, tohle tělo má
nezvykle dobrou paměť. Za další půl rok bych měl být schopen
celou tuto knihu pokrýt. Alespoň chci umět říct pár
jednoduchých vět.
Budu
se snažit.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
dakujem
OdpovědětVymazat