Kapitola 6 - Důvody k úctě (část 5)

Část 5

Druhého dne si Roxy, jež se za poslední dva roky vůbec nezměnila, sbalila svoje věci a postavila se před bránu. Ani moji rodiče se moc nezměnili od té doby, co Roxy přišla.

To jenom já jsem povyrostl.

„Roxy, pokud chceš dál bydlet u nás, tak nám to vůbec nevadí. Ještě jsem ti spoustu věcí neuvařila...”

„Správně. I když už nebudeš pracovat jako domácí učitel, tak jsi toho během toho posledního roku pro nás hodně vykonala. Lidé z vesnice tě určitě přivítají.”

Moji rodiče se snaží Roxy přemluvit, aby zůstala. Někdy během jejího pobytu u nás se s mými rodiči spřátelila. No, každý odpoledne měla volno až do večera. Pokud každý den něco dělala, tak se určitě seznámila se spoustou lidí. Na rozdíl od hlavního hrdiny, který toho musí strašně moc vykonat, jinak by se zasekl na místě.

„Ne, jsem vám za vaši nabídku vděčná, ale tady jsem si uvědomila svou slabou stránku. Budu cestovat světem a zdokonalovat své magické schopnosti.”

Zdá se, že dostala šok, jak jsem ji dohnal v hodnosti.

Řekla mi, jak v minulosti nesnášela studenty, co překonali svého učitele.

„Aha. Co na to můžu říct. Omlouvám se, zdá se, že jsi kvůli našemu synovi přišla o sebevědomí.”

Paule, co to kruci říkáš?

„Ne, tahle zkušenost mě naučila, že nemám být příliš namyšlená. Vlastně jsem za to vděčná.”

„Je v pořádku být na sebe hrdá, když dokážeš používat vodní magii řádu světce.”

„Chápu, že když se na to člověk nespoléhá a spíše vsadí na tvořivost, tak vymyslí ještě silnější magii.” Roxy se trpce usmála, zatímco mě pohladila po hlavě. „Rudi. Ačkoli jsem se snažila ze všech sil, tak na své nynější úrovni tě už nejsem schopna učit.”

„To není pravda, sensei. Hodně jsi mě toho naučila.”

„Jsem spokojená, že to říkáš... ach, správně.” Roxy prohledala svůj plášť a vytáhla něco přepásané stužkou. „Blahopřeji k dostudování. Jelikož jsem neměla moc času na přípravu, tak ti bude muset stačit tohle.”

„Co to je?”

„Migurdský ochranný amulet. Pokud se setkáš s nepřátelským démonem, tak mu můžeš ukázat tohle a říct mu moje jméno a pravděpodobně se s ním lépe domluvíš... pravděpodobně.”

„Budu to opatrovat.”

„Je to jen možnost. Moc na to nespoléhej.”

Roxy se nakonec usmála a vyrazila. Ani nevím, kdy mi začaly téct slzy. Vážně mi toho hodně dala. Vědomosti, zkušenosti, techniku...

Kdybych se s ní nesetkal, tak bych pravděpodobně dál neefektivně studoval s jednou rukou na magické příručce.

A co bylo ze všeho nejdůležitější, přivedla mě ven. Do vnějšího světa. Jenom to.

Roxy mě přivedla ven.

Tahle událost v sobě nese důležitý význam. Roxy do této vesnice přišla jen na dva roky. Roxy, která nevěděla, jak s ostatními lidmi dobře komunikovat. Jako člověk z rasy démonů se k ní vesničané nechovali moc dobře.

Nebyl to Paul nebo Zenith, ale Roxy, kdo mě vzal ven do vnějšího světa. Tento důležitý význam. Vzala mě jen ven z vesnice. Ale jen myšlenka na to, že bych měl vykročit z branky našeho domu, byl rozhodně stín v mém srdci. A ona mě ho zbavila. Jen tím, že mě provedla vesnicí. Propustila a osvobodila mé srdce od temnoty.

Neměla v úmyslu ze mě udělat lepšího člověka.

Ale nedá se popřít, že rozpustila stín v mém srdci.

Včera, když jsme byli na kost promočení, jsem udělal další krok.

Je to jen země. Normální země. Netřesu se. Konečně dokážu vyjít ven.

Udělala něco, co nikdo jiný neudělal. Ani mí rodiče a sourozenci z minulého života. Ona to udělala. Převzala zodpovědnost a dala mi odvahu, aniž by mě pokárala.

Neudělala to vědomě. Udělala to kvůli sobě. To vím.

Ale pořád si jí vážím. Vážím si té malé holky.

V duchu jsem přísahal, až dokud mi její silueta nezmizela z očí, že ji budu respektovat.

V rukách držím hůlku a amulet, co jsem dostal od Roxy.

Stejně jako v mysli držím všechny ty vědomosti, co mi poskytla.

Najednou jsem si vzpomněl.

Ty nevyprané kalhotky, co jsem Roxy ukradl, jsou pořád u mě v pokoji.

Omlouvám se. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                               Následující