Kapitola 6 - Důvody k úctě (část 4)

Část 4

Tohle je taková ta lučina, co se táhne až k obzoru. Ne, na nejvzdálenějším konci jde vidět nezřetelný obrys hor. Tahle scenérie se v Japonsku nevidí. Mám pocit, že takovéhle místo bylo v nějaké učebnici, jako třeba mongolské pastviny.

„Tady by to mělo být v pořádku.” Roxy navedla koně k osamocenému stromu a uvázala k němu otěže. Pak mě snesla z koně. Konečně jsme tváří v tvář.

„Hodlám použít vodní útočnou magii stupně světec, Kumulonimbus. Tato technika je magie, jež vytváří blesky a hutný déšť.”

„Ano.”

„Dělej, co dělám já.”

Použití vodní magie stupně světec.

Takže tohle to je. Tohle je závěrečný test.

Roxy brzy použije své nejmocnější kouzlo. Pokud budu schopen se ho na učit, tak už nebude mít co mě učit.

„Jelikož se jedná je o demonstraci, tak to kouzlo budu udržovat jen asi minutu a pak jej odvolám a pak.... Zkoušku složíš, pokud dokážeš déšť udržovat celou jednu hodinu.”

„Děláme to na takovém opuštěném místě, protože to je tajná technika?”

„Ne, bojím se, že by lidé došli ke zranění nebo že by to zničilo úrodu.”

Och.

Je to déšť na úrovni přírodní katastrofy? To je celkem úžasné.

„Začínám.”

Roxy pozvedne ruce k nebesům.

„Ach, velký vodní duchu, synu císaře blesku, jenž vystoupil na nebesa!! Splň mé přání, spusť své dravé požehnání a této drobné bytosti ukaž svou moc! Nechť tvé božské kladivo uhodí do kovadliny a ukaž svou pravomoc a zahlť zemi vodou!! Ach, dešti!! Všechno znič a odplav!! Kumulonimbus!!”

Každé slovo zaříkala jako nějakou árii. Trvalo to přes minutu. Jakmile zaříkání skončilo, tak se setmělo. O několik sekund později... z nebe padá silný déšť.

Kolem nás dují silné větry a mezi temnými mraky zazářil blesk. Mraky se prohnal fialový blesk a do zvuku padající vody zazněl hlasitý hrom. Elektřina v mracích pomalu sílí. Blesky mohutní, jako by chtěly zazářit silněji.

…... Udeřilo do země.

Prásk!!

Uhodilo do stromu.

Bzučí mi v uších a z očí mám dvě spirálky. Skoro jsem omdlel.

„Ach!!” Tohle je zvuk, který Roxy vydá, když udělá chybu.

Mraky se v okamžiku roztrhají. Blesky a déšť ustane.

„Uwawa.....” Roxy zezelená, jak běží ke stromu.

Podíval jsem se tím směrem. Kůň, na kterém jsme přijeli, se zhroutil a stoupal z něj dým. Roxy na něj položí ruku a začne zaříkávat.

„Ach, milostivá matko bohů, prosím, vyleč rány tohoto a dovol mu se zotavit se zdravým tělem. EXLéčení!”

Roxy v panice použila léčivou magii pokročilého řádu a po chvilce se kůň postaví. Vypadá to, že nebyl mrtvý. Léčivá magie pokročilého řádu nedokáže mrtvé přivést k životu. Kůň se zatváří vyděšeně a na Roxyně čele se perlí kapičky studeného potu.

„Uf, uf.......... to bylo nebezpečné.”

Tenhle kůň je jediný kůň, co naše rodina vlastní. Paul o něj každý den velmi pečuje a někdy na něm s úsměvem vyjede někam daleko...

Ačkoli to není známé plemeno, tak je to Paulův dlouholetý společník. Dalo by se říci, že jeho láska k tomu koni je jen příčku pod jeho láskou k Zenith. Ten kůň je takhle důležitý.

Roxy, jež s námi dva roky žila, to samozřejmě ví.

Také vím, že Roxy už zažila, jak je Paul v tranzu, když je na koňském hřbetě, a překvapilo ji to.

„Prosím, nikomu to neříkej,” řekla Roxy napůl plačtivým hlasem.

Je trochu nešikovná.

Ale snaží se ze všech sil. Taky vím, že je vzhůru dlouho do noci, aby se připravila na moje hodiny. Také vím, že nechce, aby na ni někdo shlížel kvůli jejímu mladému věku, a vždycky se snaží chovat důstojně.

Vážně to vzezření mám rád.

Kdyby mezi námi nebyl tak velký věkový rozdíl, tak bych se s ní rád oženil.

„Neboj se, tátovi to neřeknu.”

„Uuuuu.... prosím.”

Kdybychom se tak setkali ve stejném věku.

„Uuuu......”

Ačkoli Roxy je ve stavu polovičatého pláče, tak rychle zatřese hlavou, plácne se přes tváře a podívá se na mě s vážným výrazem.

„Tak to prosím zkus. Já se postarám o Kalajava.”

Kůň pořád vypadá vyděšeně a je připraven kdykoli zdrhnout, ale Roxy se k němu pevně tiskne tělem a drží jej za otěže. Ačkoli mám pocit, že ho nedokáže zkrotit, kůň se pomalu uklidní. Roxy setrvává ve své pozici a začne něco zaříkávat. A pak ty dva zakryje hliněná stěna.

Pevnost z hlíny je brzy hotová.

Tohle je zemská magie pokročilého řádu, Zemská Pevnost. Takhle by nemělo vadit, ani když do ní uhodí blesk. Dobře, je na čase začít.

Nechte mě přemýšlet, jak bylo to zaříkávání....

„Ach, velký vodní duchu, synu císaře blesku, jenž vystoupil na nebesa!! Splň mé přání, spusť své dravé požehnání a této drobné bytosti ukaž svou moc! Nechť tvé božské kladivo uhodí do kovadliny a ukaž svou pravomoc a zahlť zemi vodou!! Ach, dešti!! Všechno znič a odplav!! Kumulonimbus!!”

Řekl jsem to jedním dechem.

Začínají se sbírat mraky. V tom samém okamžiku jsem pochopil to 'Kumulonimbus'.

Tvořit mraky někde ve středu stratosféry spolu s komplexními frontami ke vzniku bouřkových mračen. Pravděpodobně je to něco takového. Pokud se do té formace nevlévá mana, tak se přestanou tvořit mraky a roztrhají se. (Na maně nezáleží, ale je příliš namáhavé mít celou hodinu zvednuté ruce....)

Ne, počkat.

Kouzelníkovi je třeba tvořivý duch a výzkum.

Vážně je zapotřebí, abych celou hodinu udržoval postoj, jako kdybych shromažďoval genki (* útok z Dragon Ball Z)?

Správně, tohle je test.

Není to o udržování stejné pozice, ale o použití kombinované magie poté, co vytvořím mraky, abych je udržel. Skoro jsem na to nepomyslel. Teď využiju věci, co jsem se naučil.

„Nechte mě přemýšlet. Dřív jsem to viděl v televizi. Proces, jak se tvoří mraky....”

Na obloze je pořád pár mraků, co vytvořila Roxy.

Je to něco v tom smyslu, jak vodní pára stoupá vzhůru. Aby vzduch začal stoupat, tak spodní část musí být teplá, nebo tak něco. A musím zajistit, že vrchní sekce se bude dát rychle ochlazovat....

Když jsem se o tohle pokusil, tak to vyčerpalo polovinu mé many.

Ale pokud to udělám tímhle způsobem, tak by mělo být možné, že se to samo bude více než hodinu udržovat. Zatímco jsem se díval na bouřková mračna, tak jsem s uspokojením vstoupil do pevnosti, co udělala Roxy.

Roxy sedí v nejtmavším koutku, rukama drží koňské otěže. Spatří mě a kývne.

„Tahle pevnost za hodinu zmizí, takže svoji magii můžeš skončit předtím.”

„Dobře.”

„Neboj se. Kalajav je v pořádku.”

„Dobře.”

„Neříkej pořád dobře. Celou hodinu musíš venku kontrolovat mraky.”

Hm?

„Musím je kontrolovat?”

„Hm? Řekla jsem něco divného?”

„Ale je třeba je kontrolovat?”

„Samozřejmě, vodní magie řádu světec je také magie. Pokud ji nebudeš udržovat manou, tak ji vítr rozfouká.”

„Ale já už jsem zařídil, že se to nemůže rozfoukat....?”

„Eh? Cože....?!”

Zdá se, že Roxy si něčeho všimla, a vyběhla z pevnosti. Pevnost se okamžitě rozpadla.

Hej, hej, copak ji nebudeš dál kontrolovat? Koně to pohřbí zaživa.

„Ale ale.”

Rychle převezmu kontrolu a vyjdu ven. Roxy bezvýrazně zírá na oblohu.

„.......opravdu, spirálovité tornádo ty mraky vynese vzhůru....!!”

Na obloze je plno neustále narůstajících mraků, jenž jsem vytvořil. Myslím, že jsem odvedl celkem slušnou práci.

V minulosti jsem sledoval jeden pořad, co za pomoci vědy vysvětloval proces za obrovskými tornády. I když si vlastně ten obsah moc nevybavuju. Prostě jsem se zkusil spolehnout na své instinkty a nakonec se zdá, že jsem to udělal celkem dobře.

„Rudi. Prošel jsi.”

„Ech? Ale ještě to nebyla hodina?”

„Není třeba čekat. Stačí, když jsi udělal tohle. Ale dokážeš to rozpustit?”

„Ach, ano. I když potřebuji trochu času.”

Snížil jsem teplotu ve spodní části bouřky a navrchu ji zvýšil. Pak jsem vytvořil vzdušný proud proudící k zemi, než jsem konečně užil větrné magie, abych ty mraky rozehnal. Než se mi to podařilo, tak jsem já i Roxy byli naprosto promočení.

„Blahopřeji. Nyní jsi řádu vodního světce,” oznámila mi bishoujo přede mnou. Z ofiny jí odkapávala voda a na tváři měla vzácný úsměv. 

 

To já, které v životě nikdy nic nedosáhlo, konečně něčeho dosáhlo.

Břichem se mi rozlil zvláštní pocit. Tenhle pocit znám. To je pocit naplnění.

V tomto okamžiku to konečně cítím, že toto je můj 'první krok' poté, co jsem přišel na tento svět. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                               Následující