Část
8
Hodiny
magie pokračovaly hladce.
Poslední
dobou jsem dokázal použít veškerou pokročilou magii.
Samozřejmě
za užití bezzvukého zaříkávání.
V
porovnání s mým obvyklým tréninkem je použití pokročilé
magie snadné jako sáhnout si na nos.
Ale
pokročilá magie je vesměs plošná magie, takže její použití
je velmi omezující.
Déšť
nad velkou oblastí – co s tím můžu provést?
Tohle
jsem si myslel, ale zdá se, že když sem Roxy přišla, tak přivolala déšť, a lidé ji za to pochválili. To mi pověděl
Paul.
Kromě
toho vesničané za Roxy chodili s různými požadavky a ona
používala magii, aby řešila rozličné problémy.
„Když
jsem ryl na poli, tak jsem našel velký balvan, prosím, pomoz mi,
Rokaemone!” (* Roxy + Doraemon = Rokaemon)
„Nech
to na mě.”
„Co
to je za magii?”
„Tahle
magie zvlhčí půdu kolem kamene a pak za pomoci zemské magie tu
půdu změním na bláto. Takže z toho bude kombinovaná magie.”
„Jů,
to je neuvěřitelné, ten balvan se propadá!!!”
„Pche.”
Něco
takového. (Pravděpodobně.)
„Co
jiného se od tebe dalo čekat, sensei. Pomáháš druhým.”
„Pomáhám?
Ne, takhle si vydělávám kapesné.”
„Účtuješ
jim to?”
„Samozřejmě.”
Držgrešle!
Ačkoli
mě tohle napadlo, tak vesničanům se to zdálo normální.
Protože
ve vesnici nebyl nikdo, kdo by to zvládl, tak Roxy chválili.
Poptávka a nabídka. To moje vnímání je špatné. Nezištná
pomoc druhým je povinnost. Tohle je pocit Japonce. Normou je si za
pomoc účtovat. Tohle byla norma. Selský rozum.
No,
jelikož jsem byl NEET, který se nikdy ani nezmínil o pomoci méně
šťastlivým lidem, tak mě moje rodina považuje za ztrápeného
člověka.
Hahaha.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat