Část
2
Závěrečný
test se má konat venku.
Když
mi to Roxy řekla, tak jsem vypustil slabý sten odporu.
„Venku?”
„Ano,
mimo vesnici. Koně jsou připravené.”
„Nemůže
se to provést doma?”
„Ne.”
„Nemůže
se to udělat...?”
Jsem
naprosto ztracen. Moje
srdce to ví. Že musím vykročit za brány domu. Jak
můžu být v tomto světě hikikomori. Ale
moje tělo to odmítá. Stále si živě vybavuji tu minulou
zkušenost. Ten
osudný den v mém minulém životě mě delikventi zmlátili do
modra, zlomyslně se mi posmívali a na mém srdci to zanechalo
obrovskou duševní škodu.
Ten
osudný den, kdy jsem neměl na výběr, než se zavřít uvnitř.
„Co
se děje?”
„Ne....
totiž..... venku by mohli být nějací magičtí tvorové.”
„V
této oblasti je téměř nemožné narazit na magické tvory, pokud
se nepřiblížíš k lesu. A také i kdybychom na ně narazili, tak
je sama zvládnu, protože jsou slabí. Ve skutečnosti bys je zvládl
i ty, Rudi.” Roxy se zatvářila překvapeně, když neustále
hledám nějaké výmluvy. „Ach, myslím, že už jsem o tom
slyšela. Rudi, ty jsi nikdy nevyšel z domu ven?”
„Hmmm,
ne.”
„Bojíš
se? Myslím koně?”
„J-já
se nebojím koně nebo něčeho podobného.”
Ve
skutečnosti se mi celkem líbil.
Také
jsem hrál 'Debiny koňské dostihy'.
„Haha.
To se mi ulevilo. Máš stránky, které se hodí k tvému věku.”
Roxy si to špatně vyložila.
Ale
já nemůžu říct, že se bojím vyjít ven. To je ještě
trapnější než se bát koní. Pořád
mám svou hrdost. Špetku čisté hrdosti. Nechci,
aby se na mě tohle mladé děvče dívalo spatra.
„No
jo, nedá se nic dělat. Pojď.” Když Roxy viděla, že nejsem
ochoten se pohnout, tak mě vzala na ramena.
„Co?!”
„Když
si na něj jenom sedneš, tak se za chvilku přestaneš bát.”
Neperu
se s ní.
Moje
srdce také váhám a začínám uvažovat, že to prostě všechno
nechám na ní.
Roxy
mě vyšvihne na hřbet koně.
Pak
také vyleze nahoru a chopí se otěží.
Kůň
vykročí kupředu.
Tímhle
způsobem jsem opustil dům.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
hmm závěrečný test to bude něco :)
OdpovědětVymazat