Část
3
Z
výše zmíněných důvodů se naše rodina rozhodla najmout
domácího učitele.
Zdálo
se, že příjem domácího učitele šlechtického dítěte není
špatný.
Paul
byl rytíř, což bylo v této oblasti nezvyklé, a pořád měl
postavení šlechtice z nižší třídy, takže měl příjem
přiměřený svému postavení.
Ale
tohle byl venkov velmi vzdálený od hlavního města.
Takže
v téhle oblasti žili přizpůsobiví lidé, co se sem hodili. O
nadaných lidech ani nemohla být řeč – i mág se tady považoval
za vzácnost.
Museli
jsme se spolehnout jen na Magickou Asociaci a Gildu dobrodruhů:
našel by se někdo, kdo by tu práci vzal...?
Ačkoli
jsme se trochu báli, tak se zájemce našel překvapivě rychle a
přijde zítra.
V
téhle vesnici nebyl žádný hostinec, takže bude bydlet u nás v
domě.
Moji
rodiče předpovídali, že to pravděpodobně bude vysloužilý
dobrodruh.
Mladí
lidé by nešli do téhle vesnické oblasti a dvorní mág si snadno
najde práci v hlavním městě.
Na
tomto světě se učitelem jiného mága mohl stát jen mág
pokročilého řádu.
Dobrodruh
byl zhruba pokročilého řádu a výše.
Tudíž
člověk, co přijde, bude pravděpodobně člověk středního nebo
pokročilého věku, co si nechává růst dlouhou bradku a dělá
dojem řádného mága.
„Já
jsem Roxy. Těší mě, že vás poznávám.”
Ale
navzdory očekáváním to byla mladá dívka.
Zhruba
na druhém stupni základní školy.
Měla
na sobě hnědou róbu mágů a měla vlasy barvy vody. Budila dojem líbezné slečny. Neopálenou
kůži doprovázely napůl otevřené oči se znuděným a ospalým
výrazem. Koutky jejích úst vytvářely dojem, že je trochu
chladná. Ačkoli neměla brýle, tak zcela naplňovala obrázek
horlivého děvčete vždy pracujícího v knihovně.
V
jedné ruce si nesla kufr, zatímco v druhé držela dlouhou hůl,
kterou by mohli používat mágové.
A
tak se setkala s námi třemi v tomto domě.
„...”
„...”
To
se dalo čekat.
Bylo
to mimo očekávání.
V
našich představách byl domácí učitel člověk, co už zažil
mnoho let.
Ale
člověk, co přišel, byla tahle malá holka.
Ačkoli
pro mě jako pro člověka, co hrál spousty počítačových her, loli
čarodějka nebylo nic tak úžasného.
Loli,
napůl otevřené oči, není roztomilá (chladná).
S
těmito třemi vlastnostmi – je prostě dokonalá.
Prosím,
provdej se za mě.
„Ach,
ach, takže ty... jsi ten domácí učitel?”
„Ach,
to je opravdu...”
Jak
moji rodiče zadrhávali, tak já jsem rychle dodal: „Jsi vážně
malá.”
„Od
tebe to slyšet nechci,” vyčinila mi okamžitě.
Vypadalo
to, že má kvůli tomu komplex. Ačkoli
jsem nemyslel její poprsí.
Roxy
si povzdechla: „Ha. No, kde je ten student, kterého mám učit?” Jak
se ptala, tak se rozhlížela kolem.
„Ach,
to je tohle dítě,” představila mě Zenith, zatímco mě držela
v náručí.
Já
jsem na ni mrkl.
Nakonec
se jí rozšířily oči a pak si povzdechla: „Ha. Někdy se to
stane, děti, co vyrostou rychleji, a hloupí rodiče, co si
myslí, že mají talent.” Mumlala tiše.
Já
jsem to slyšel!! Roxy-san!!
Ačkoli
jsem nemohl nesouhlasit.
„Copak?”
„Nic.
Ale myslím si, že vaše dítě nerozumí konceptu magie, že?”
„To
není problém, náš Rudísek je velmi nadaný!!”
Zenith
řekla přesně to, co by řekli hloupí rodiče.
Roxy
si znovu povzdechla.
„Ha.
Rozumím. Budu se snažit ze všech sil.”
Pravděpodobně
usoudila, že je zbytečné říkat cokoli dalšího.
Tím
bylo rozhodnuto, že dopoledne budu poslouchat Roxyny přednášky a
odpoledne se budu učit boji s mečem od Paula.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat