Kapitola 3 - Učebnice magie (část 3)

Část 3

V každém případě jsem začal zkoušet nejjednodušší magii.

V příručce bylo zaznamenáno jak zaříkávání, tak magické obrazce, ale vzhledem k tomu, že zaříkávání bylo normou, a já jsem neměl místo, kde bych mohl namalovat obrazec, tak jsem začal se zaříkáváním.

Zdálo se, že čím je magie komplikovanější, tím delší bude zaříkávání. Ve skutečnosti se musí používat spolu s magickým obrazcem, ale se začátečnickou magií by neměl být problém.

Zdá se, že kvalifikovaný mág je schopen použít magii bez zaříkávání.

Bezzvuké zaklínadlo nebo zkrácené zaříkání. Něco takového.

Ale jak to, že když je mág zkušený, tak nepotřebuje zaříkávání?

Spotřeba many se nemění a i když člověk vyleveluje, tak se ani MP nezmění...

Nebo je to tak, že čím je člověk zkušenější, tím méně many používá?

Ale i když klesne spotřeba many, tak není důvod přeskakovat jeden krok.

… Aťsi, nejdřív to vyzkouším.

Držel jsem příručku v levé ruce, natáhl jsem pravou a přečetl slova z knihy.

„Uděl ochranu vody místu, kde je žádána, ať tu proudí křišťálová čistota, VODNÍ KOULE.”

Pocit, jako by se mi v pravé ruce hromadila krev.

Jako kdyby se krevní tok vytlačil a před mou pravou rukou se objevila vodní koule o velikosti pěsti.

„Jů!!”

V tom okamžiku překvapení mi ta vodní střela spadla na zem a zmáčela podlahu.

V knížce se psalo, že ta střela se má vystřelit, ale spadla na zem.

Možná že jsem polevil v soustředění a magie ustala.

Soustřeď se, soustřeď se....

Pocit, že se mi v pravé ruce hromadí krev. Tohle, tohle, tenhle pocit.... Hmmm.

Znovu jsem pozvedl svou pravou ruku a vyvolal ten předchozí pocit, v mysli jsem si to představoval.

Ačkoli jsem nevěděl, kolik many mám, bude nejlepší, když se nebudu chovat, jako bych to mohl dělat několikrát.

Soustřeď se, ať je každý pokus úspěšný.

Nejdřív si to představ, pak si to v mysli zopakuj, pak to použij ve skutečnosti.

Pokud se to nepovede, tak si to v duchu představ.

Až dokud to v duchu nedokážu provést dokonale.

Takhle jsem v minulosti trénoval každý pohyb v bojových hrách.

Kvůli tomu vlastně vždycky uspěju, když dělám kombo.

Trénink téhle metody by neměl být problém... doufám.

„Ná---dech....”

Hluboký nádech.

Poslat krevní tok z nohou a hlavy do pravé ruky, za pomoci tohoto pocitu shromáždit sílu. A vystřelit ji z ruky.

Opatrně. Opatrně. S každým úderem srdce ji střádat kousek po kousku...

Voda, voda, voda, Vodní Střela, Vodní Koule, Vodní Koule, Vodní Koule, Kalhotky...

Přimíchala se mi do toho zlomyslná myšlenka. Zkusím to znovu.

Soustřeď se, vymáčkni voduuuuuu.........

„HA!”

Podvědomě jsem zakřičel jako muž z chrámu a vodní střela vyšla.

„Ech, co...?”

Plesk.

V okamžiku svého překvapení ta vodní střela spadla na zem.

„.........Ach.”

Ale zrovna teď jsem nepoužil zaříkávání, že?

Proč...?

Jenom jsem si vybavil ten pocit při užívání magie a napodobil jsem ho.

Ale jen díky přemístěním toku magie není zaříkání třeba?

Je bezzvuké zaklínadlo tak snadné?

Není to technika vyšší třídy?

„Pokud je to tak snadné, tak k čemu je zaříkání?”

Dokonce i novic jako já dokáže použít bezzvuké zaříkání na aktivaci magie.

Soustředění many v prstech a vytvoření formy v duchu.

Prostě takhle.

V tom případě zaříkávání je naprosto zbytečné. Všichni by prostě měli dělat tohle.

(….........Hmm.)

Mohlo by to být tím, že zaříkávání je jako automatické používání magie?

Není třeba střádat krevní tok jako pocit, jenom je třeba vyslovit to nahlas a kouzlo se samo sestaví.

Mělo by to být nějak takhle.

Je to jako automatická převodovka. Vlastně ji můžeš změnit na manuál a pořád to funguje.

„Zaříkávání automaticky sestaví magii.”

To je velmi dobrý bod.

1) Je to snadné.

Nastřádat ten pocit krve... místo aby se řeklo něco takovéhleho, tak proč lidem neříct, aby zaříkali, a povedlo se jim to. Pak to bude snazší jak pro učitele, tak pro žáka.

A když se to takhle dělalo pokaždé, tak z toho vznikl fakt, že zaříkávání je nezbytné.

2) Je to praktické.

Netřeba říkat, že útočná magie se používá v souboji.

Lépe než zavřít oči a soustředit se za polohlasného „hmmmmm”, rychle to zaříkat je pořád rychlejší.

Běžet ze všech sil a u toho malovat jasný obrázek nebo běžet ze všech sil a říkat u toho zaříkávání – je otázkou, co je snazší.

„Pro různé lidi je to různé. Možná že některým bude ta první možnost připadat snazší...”

Rychle jsem prolistoval magickou příručkou, ale nenašel jsem tam žádnou kapitolu o bezzvukém zaříkávání.

Divné. Podle vlastního pocitu nemám pocit, že by to bylo tak těžké.

Možná je to něco, co je mě dané, ale ostatní to vůbec nemůžou použít.

Co třeba tohle?

Mág typicky začíná jako začátečník a končí jako veterán a všichni používají zaříkávání jako způsob, jak používat magii.

Po tisících, deseti tisících pokusech už je tělo zvyklé na zaříkávání.

Pak když přijde na bezzvuké zaříkávání, tak neví, co mají dělat.

A proto, jelikož to není rozšířené, tak se o tom ani nepíše v příručce.

„Jů, to to vysvětluje!”

Takže jsem nezvyklý případ, jů.

To je něco úžasného, ne?

Jako kdybych používal tahák.

„Použili katalyzátor, aby se vůbec k něčemu dopracovali!?”

„Ale jediné, co jsem já udělal, bylo, že jsem použil tohoto katalyzátoru jako normální a otevřené brány.”

Takový pocit?

Juchů, začínám být nadšený!

…..................

Ach, ne, ne. Uklidni se. Zklidni se.

Mé minulé já se tímhle pocitem nechalo oklamat.

Jen proto, že jsem byl v počítačích lepší než průměrný člověk a začal jsem mít pocit, že jsem někdo vyvolený, tak jsem začal být víc chamtivý a nakonec to skončilo neúspěchem.

Buď skromný. To nejdůležitější je nepovažovat se za lepšího člověka než ostatní.

Jsem novic. Začátečník.

Novic, co měl začátečnické štěstí a podařilo se mu jedinou ranou srazit všechny kuželky.

Pouhé začátečnické štěstí. Nemysli si, že jsi člověk s nadáním. Měl bych se soustředit na pilné studium.

Dobře. Nejdřív se při použití magie spolehni na zaříkávání, pak na základě toho pocitu opakovaně trénuj bezzvuké zaříkávání.

Prostě studium založím na tomhle formátu.

„Tak to zkusme znovu.”

Ale když jsem natáhl pravou ruku, tak jsem se cítil trochu unavený.

Jako kdybych měl na ramenou něco těžkého.

Pocit únavy.

Je to proto, že se příliš soustředím?

Ne, jsem považován alespoň za poloprofesionála v hledání na internetu (vlastní prohlášení). Pokud je třeba, tak mohu lovit informace šest dní v kuse beze spánku.

Moje soustředění by se nevypařilo jen po dvou pokusech.

„Takže moje MP je na dně...?”

To je prostě příliš málo, ne? Nebo je to proto, že jsem začátečník, moje efektivita při řádném použití many je příliš nízká?

Ne, jak to může být možné.

Abych si byl jistý, tak jsem zkusil ještě jednou vystřelit, ale nakonec jsem omdlel.

„Ale no tak, Rudi, pokud jsi ospalý, tak prostě jdi na záchod a pak do postele.”

Když jsem se probudil, tak se ke mně chovali, jako kdybych se počůral na podlahu...

Zatraceně.... Zatraceně... Ech, jsou mi jenom dva, ne? Počůrání podlahy by se pořád mělo odpouštět, ne?

Ale vážně, moje mana je příliš nízko.

Ha.... Vážně mám pocit, že jsem bezmocný... No, vzhledem k tomu, že to byly jenom dvě vodní střely, tak přece musí existovat nějaký způsob.

V každém případě bych měl trénovat, až dokud ji nedokážu přímo vystřelit. …

Ha.... 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                       Následující