Kapitola 4 - Učitel (část 2)

Část 2

A přesto se trénink zastavil.

Jednoho konkrétního odpoledne.

Moje kapacita many celkem dost vzrostla, takže jsem začal zkoušet magii pokročilého řádu s myšlenkou vyzkoušet Vodní dělo za použití němého zaříkávání.

Velikost: 1, Rychlost: 0.

Jen jsem to chtěl udělat jako dřív a vystřelit ho do dřevěného vědra. Myslel jsem si, že nanejvýš přeteče. Ale nečekaně z toho vzešel obrovský vodní sloup, co do zdi probořil obrovskou díru.

Kvůli šoku jsem nevěděl, co mám udělat.

Díra ve zdi rozhodně odhalí, že jsem použil magii. S tím jsem nemohl nic dělat.

Rychle jsem to vzdal.

„Co se stalo!! Jů........”

Jako první přispěchal Paul. A pak zíral na stěnu s pusou dokořán.

„Tohle, hej, co........... Rudi, jsi v pořádku.........?”

Paul byl takhle hodný člověk. Ať se na to člověk díval, jak chtěl, tak jsem to zapříčinil já, a on se staral jen o to, jestli jsem v pořádku.

Dokonce i teď si mumlal: „Monstra.....? Ale v tomhle okolí....” A takové věci, zatímco si obezřetně prohlížel okolí.

„Ale, ale.....”

A brzy do místnosti vešla Zenith. Byla mnohem klidnější než otec. Podívala se na zničenou stěnu a louži na podlaze.

„Ech...?”

Očima se zastavila na stránce magické příručky, kde jsem naposledy otočil. Jakmile se podívala na mě a na knížku, tak se přede mě postavila a něžně se mi podívala do očí.

Strašné.

V jejích očích nebyl žádný úsměv. Soustředil jsem pohled na Zenith.

Jako NEET jsem se něco naučil. Když uděláte něco špatně, tak tvrdohlavost situaci jenom zhorší. Proto se nemůžu vyhnout jejímu pohledu.

V tomhle okamžiku bylo potřeba upřímného přístupu. Nevyhýbat se pohledu druhého, stát jim tváří v tvář. Jenom tímhle budete vypadat upřímněji. Nezáleží na tom, co si myslíte. Alespoň se zdáte upřímní.

„Rudi, prohlížel sis tu magickou příručku a četl jsi ji nahlas?”

„Omlouvám se.”

Přikývl jsem a omluvil se.

Když uděláte něco špatného, tak je lepší se normálně omluvit. Vždyť jsem to udělal já a nikdo jiný. Lhát jenom proto, aby na to okamžitě přišli, by způsobilo jenom to, že by ve mně ztratili důvěru. V minulosti jsem lhal a nakonec jsem ztratil důvěru druhých.

Znovu tu samou chybu neudělám.

„Hej, to je pokročilý řád...”

„Ale no ne! Slyšel jsi to, drahý!! je pravda, že naše dítě je génius!!!”

Paulovy pochyby zanikly v Zenithinu křiku. Popadla Paula za obě ruce a vesele skákala. Takové energie.

Moje omluva byla ignorována?

„To není pravda, zlato, neučili jsme ho, jak číst...”

„Rychle jdi najmout domácího učitele!! Tohle dítě se v budoucnu stane významným mágem!!”

Paula to pořád trápilo, zatímco Zenith z toho byla celá pryč.

Vypadá to, že Zenith je rozjařená z toho, že jsem použil magii. Zdá se, že jsem příliš přemýšlel o tom, že by děti neměly používat magii.

Na Lilie nebyly znát žádné známky překvapení a v tichosti místnost uklidila. Obávám se, že tahle služka už věděla, že používám magii, nebo cítila, že to nějak dělám. Možná si nemyslela, že to je něco špatného, a tak jí na tom nezáleželo. Nebo možná že jenom zaznamenala šťastné výrazy mých rodičů.

„Drahý, zajeď do Ranoy a vyvěs tam inzerát!! Talent se musí řádně kultivovat!!”

Zenith nadšeně křičela něco o géniusovi a něco o talentu.

Najednou používat magii se považovalo za talent?

Byl to předpojatý názor mých rodičů nebo to byl fakt, že používání pokročilé magie se považovalo za úžasné? To jsem nebyl schopen posoudit.

Ne, možná že to vážně byl předpojatý názor mých rodičů.

Nikdy jsem před Zenith magii nepoužil. Ale ona řekla: „je to pravda” - už si myslela, že jsem génius. Na to nebyl žádný důkaz...

Ach, ne.

Najednou jsem si vzpomněl. Protože jsem vždycky byl rád sám. Když jsem četl, tak jsem si příležitostně četl nebo opakoval fráze, které se mi líbily. Když jsem přišel do tohoto světa, tak jsem si během čtení mumlal.

Nejdřív to bylo v japonštině, ale když jsem se naučil, jak mluvit, tak jsem podvědomě používal řeč tohoto světa.

A pak když jsem si mumlal sám pro sebe, tak mi Zenith říkala: „Rudi, to je...” A řekla mi význam těch slov.

Díky ní jsem si zapamatoval dost ustálených výrazů tohoto světa – no, na tom nesejde.

Ačkoli jsem toho moc nenapovídal, tak písmo tohoto světa jsem se naučil sám.

Moje rodiče mě ani neučili jak mluvit.

Z pohledu mých rodičů: naše dítě dokáže číst slova, které se nikdy neučilo a čte si knížky. Takhle to oni viděli.

To je rozhodně génius.

Kdyby se jednalo o moje dítě, taky bych si myslel, že je génius.

V minulosti to bylo stejné, když se narodil můj bratr.

Rychle vyrostl a všechno dělal rychleji než já a moji starší bratři.

Mluvit, chodit po vlastních. Moje rodiče byli také optimističtí. Vždycky, když jejich dítě něco dokázalo, tak řekli „to dítě je možná génius”, i když to nebylo nic velkého.

No, i když jsem ztracený případ a NEET, co sekl se střední školou, tak moje mentalita je mentalita člověka přes 30 let. Kdybych neměl ani to, jak bych žil?

To je desetkrát víc než věk tříletého dítěte!!

„Drahý, domácího učitele!! V Ranoe určitě najdeme nějakého vhodného učitele magie!!”

A tak aby řádně vzdělali nadané dítě, každého rodiče by napadlo to samé.

Rodiče z mého předchozího života chválili nadání mého mladšího bratra a dovolili mu učit se různé věci.

A tak Zenith navrhla, aby najali mága na místo mého domácího učitele.

Ale Paul proti tomu namítal.

„Počkej, copak jsme se nedohodli, že když to bude chlapec, tak z něj bude šermíř?”

Pokud to bude kluk, tak se chopí meče. Pokud to bude děvče, tak se naučí magii.

Zdá se, že o tom se rozhodlo, ještě než jsem se narodil.

„Ale v tomhle věku dokáže aktivovat magii mírně pokročilého řádu!! Pokud teď bude trénovat, tak se stane významným mágem!!”

„Ale slib je slib!!”

„Jaký slib!! Ty svoje sliby vždycky porušuješ!!”

„Moje věci s tímhle nemají co dělat, ne!!”

V tom okamžiku začala manželská hádka.

Lilia pořád v tichosti uklízela.

Když se hádka už nějakou chvíli táhla a Lilia skončila s úklidem, tak si povzdechla a navrhla: „Ať se dopoledne učí magii a odpoledne šermu. Nepůjde to?” Hádka skončila.

Takže hloupí rodiče nevzali do úvahy, co chce dítě, a přinutili ho se učit.

No jo. Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl žít naplno, tak to můžu považovat za dobrou věc. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                          Následující