Kapitola 1 - Mohl by tohle být jiný svět? (část 1)

Část 1

Když jsem se probral, tak první pocit byl, že mám oslněné oči.

Světlo mi zářilo do očí a já jsem je v nepohodlí přimhouřil.

Když jsem pocítil, že se oči tomu jasu přizpůsobili, tak jsem zjistil, že na mě zírá mladá žena se zlatými vlasy.

Nádherné děvče... Ne, nádherná žena by bylo vhodnější.

(Kdo?)

Muž s hnědými vlasy podobného věku po jejím boku mi ukázal mírný strnulý úsměv.

Ten muž vypadal silně a arogantně. Jeho svaly jsou úžasné.

Hnědé vlasy, arogantní typ. Při pohledu na ten vzhled přihlouplého delikventa jsem měl pocítit odmítavou reakci, ale zvláštní na tom bylo, že jsem necítil nic nepříjemného.
Pravděpodobně proto, že vlasy neměl obarvené. Byly to pěkné hnědé vlasy.

„...XX....XXXX.”

Žena se na mě usmála a něco řekla.

Co to říká? Bylo to nejasné a vůbec jsem jí nerozuměl.

Mohlo by to být tím, že to nebyla japonština?

„....XXXXX.....XXX.”

Muž nasadil něžný výraz a odpověděl. No vážně, co to právě řekl. Vůbec jsem tomu nerozuměl.

„.....XX......XXX.”

Odněkud zazněl třetí hlas.

Toho člověka jsem neviděl.

Zkusil jsem se posadit a zeptat se jich: „Kde to jsem a kdo jste?”

I když jsem hikikomori, tak pořád umím komunikovat.

Něco takového bych měl umět.

„Ach, aaaa------”

Ale to, co mi vyšlo z úst; nedokázal jsem říct, jestli to byl sten nebo jen hlasitý výdech.

Nedokázal jsem pohnout tělem.

Cítil jsem prsty a zápěstí, ale nedokázal jsem pohnout horní polovinou těla.

„XXX....XXXXX.”

Nakonec mě ten muž zvedl.

Tohle je vtip, že jo? S takovou lehkostí mě, tělo vážící přes sto kilo, zvedl...

Ne, možná jsem byl pár dní v kómatu a kvůli tomu jsem zhubl.

Při takové nehodě je velmi vysoká šance, že jsem přišel o ruku nebo nohu.

(Osud horší než smrt, co...)

Ten den.

Jsem si tohle pomyslel. 
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Předchozí kapitola                                                   Další kapitola