Část
4
„Jsem
doma.”
„Dobrý
den....”
Jak
projdu branou, tak vidím služku Liliu, jak stojí u dveří s
velkým ručníkem.
„Vítejte
doma, pane Rudee... i váš kamarád. Teplá voda je připravená.
Prosím, jděte nahoru a osušte se, než se nastydnete. Pán a paní
budou brzy doma a já jim musím být k ruce. Zvládnete to sami?”
„Žádný
problém.”
Lilia
pravděpodobně předvídala, že se domů vrátíme deštěm
promáčení. Ačkoli toho moc nenamluví, zvláště se mnou ne, tak
je to schopná služebná. I když jí nic neřeknu, tak stejně
vytáhne druhý velký ručník, jakmile spatří Sylpha.
Oba
dva si sundáme boty a jdeme bosky do druhého patra, zatímco si
sušíme vlasy a nohy. Jakmile vejdu do pokoje, tak spatřím velký
sud s teplou vodou. Na tomto světě není kultura koupelových van,
o sprchách ani nemluvě, na mytí se používá jenom sud.
Podle
Roxy někde existují horké prameny.
No,
co se týče mě, já sprchy moc rád nemám, tohle mi stačí.
„Hm?”
Jak
se svléknu donaha, zdá se, že Sylph se ostýchá a červená se.
„Co
se děje? Pokud si nesundáš šaty, tak se nastydneš, ne?”
„Ech?
Hmm, mmmm.......”
Ale
Sylph se pořád nehýbe. Stydí se, když se má svléknout před
ostatními.... Nebo neví, jak si má sám sundat šaty? To se nedá
nic dělat, když mu je jenom šest let.
„Pojď,
zvedni ruce.”
„Ale......
Ehm.......”
Řekl
jsem Sylphovi, aby zvedl obě ruce a stáhl z něj košili. Ukáže
se mi jeho bílá kůže bez svalů. Když se snažím sundat mu
kalhoty, tak mě chytí za ruce.
„N-ne....”
Stydí
se, že ho uvidí někdo cizí? Já
jsem byl taky takový, když jsem byl malý. Ve školce mi bylo vážně
trapně, když mě po hodině plavání ve sprchách viděly stejně
staré děti.
Ale
Sylph má studené ruce. Pokud to takhle půjde dál, tak se vážně
nastydne. Silou jsem ho chytil a potáhl za kalhoty.
„Př.....přestaň.....”
Jak
jsem se natáhl po jeho spodním prádle, tak mě praští po hlavě.
Když jsem vzhlédl, tak na mě Sylph koukal se slzami v očích.
„Nebudu
se ti smát.”
„O
to.... n-nejde.......... N-NE......!!”
Upřímně
vzdoruje. Tohle je poprvé, co ho vidím něco tak moc odmítat. Jsem
z toho trochu v šoku. Copak existuje nějaké takové pravidlo? Že
elfové nesmí být vidět nazí? Pokud je to něco takového, tak
není dobré ho silou svlékat...
„Dobře,
dobře. Ale musíš mi slíbit, že se potom převlečeš. Mokré
prádlo je vážně nepříjemné. A pokud se nastydneš, tak bys
mohl být nemocný.”
„Dobře...”
Spustil
jsem ruku a Sylph v slzách kývne. Je
vážně roztomilý. Vážně chci s tímhle roztomilým dítětem
být za dobře. Najednou
mám takový pocit, že si z něj chci vystřelit.
Copak
není nespravedlivé, že já jsem úplně nahatý?
„Slabost!”
Jedním
trhnutím jsem z něj stáhl spodní prádlo. Táák!!
Obnažené kyvadlo!
„E..............ech.
Neeee!”
„............Ech?”
Sylph
zaječí. V
dalším okamžiku si zakryje tělo.
V
tom okamžiku, to, co jsem spatřil, nebyl obvyklý čistý krátký
mečík. Samozřejmě
to nebyla nějaká zlověstně vzorovaná tmavá čepel.
To,
co tam bylo.
Ne,
to, co tam nebylo........
…..............Správně.
Nic.
Není
tam ta věc, co by tam měla být.
V
minulosti jsem to viděl nesčetněkrát.
Někdy
je tam mozaika a někdy tam nic není. Jednoho dne bych chtěl okusit
to pravé a dovolit, aby černé dělo potkalo bílý kapesník
--------------- to je to, co jsem zrovna viděl.
Sylph
je.
On.....
je ona.
Mám
zatemněnou mysl.
To
jsem zrovna udělal něco, co smíchem neodčiním....?
„Rudi,
co to děláš.......”
Silně
trhnu hlavou zpět. Stojí tam Paul. Kdy se vrátil? Utíkal sem,
když uslyšel ten výkřik? Nepohnul jsem ani svalem. Ani Paul se
nehýbe. Sylphy
se složí na hromádku stranou, úplně nahá. A
moje ruce svírají její kalhotky.
Můj
roztomilý chlapík vynakládá své divoké mládí. Dostal jsem se
do situace, která je mimo jakékoli ospravedlnění. Kalhotky
z mých rukou spadnou na zem.
Venku
je hrozný slejvák, ale já slyším, jenom jak to spodní prádlo
tiše padlo k zemi.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Předchozí Následující
Žádné komentáře:
Okomentovat