Kapitola 8 - Necitelný (část 3)

Část 3

Teď stranou ty spratky budu mluvit o Sylphovi.

Pod zástěrkou hraní jsem ho začal učit magii. Pokud dokáže zvládat magii, tak by měl být sám schopen se těch mizerů zbavit.

Na začátku Sylph dokázal vytvořit základní magii jen pětkrát nebo šestkrát, než mu došel dech, ale během jednoho roku jeho kapacita many povážlivě vzrostla. I když magii cvičil půl dne, tak s tím neměl problém.

„Kapacita many je omezená.”

Na téhle větě je jen trocha pravdy. Ale samotná kouzla jsou něco jiného.

Sylph je extrémně slabý v ohnivé magii. Velmi mu jde větrná a vodní magie, ale když přijde na ohnivou magii, tak mu to nejde. Proč? Je to kvůli jeho elfské krvi?

Ne.

Během Roxiných přednášek jsem se dozvěděl o „silném systému” a „slabém systému”. Když to vezmu podle těchto slov, tak každý má svou specializaci a svou slabou stránku.

Jednou jsem se ho zeptal: „Sylphe, bojíš se ohně?”

Ačkoli mi odpověděl, že ne, tak když mi ukázal dlaň, měl na ní ošklivou spáleninu. Když mu byly tři a ani jeden z jeho rodičů nedával pozor, tak chytil železnou tyč, co byla v krbu.

„Ale už se ohně nebojím.” I když povídá tohle, tak možná se ho podvědomě bojí.

Tahle zkušenost možná zapříčinila jeho slabý systém.

Trpaslíci typicky zůstávají blízko horských oblastí, hrají si se zemí a tráví s ní většinu času. Když vyrostou, tak se od svých otců naučí kovářství a živí se kutáním minerálů z hor, takže jsou spříznění se zemí a ohněm. Ale při své činnosti v horách často narazí na horké prameny nebo záplavy kvůli průtržím mračen, takže jsou obzvláště slabí vůči vodě.

Pravděpodobně je to něco takového, něco ne přímo související s rasou.

Jen pro pořádek, já nemám žádný slabý systém. To proto, že mě vychovali v pohodlí.

Na to, abyste vytvořili teplý vzduch a teplou vodu, vlastně nepotřebujete oheň.

Ale naučit ho takový koncept je otrava, takže jsem ho naučil ohnivou magii. Být schopen kdykoli využít oheň není žádná nevýhoda. Když se věci ohřejí, tak se zničí salmonella. Člověk se přece nechce otrávit z jídla, takže ho musí řádně uvařit.

Pokud použijete základní magii k léčbě otravy, většina jedů se dá neutralizovat. Ačkoli Sylph s ohněm bojuje, tak si nestěžuje a dál cvičí. To proto, že mě o to požádal on sám.

Sylph, krčící obočí, jak používá moji hůlku (tu, co mi dala Roxy) a moji učebnici magie (vzatou z domu), vypadá vážně nádherně.

Dokonce i muž jako já si to myslí. V budoucnu bude rozhodně velmi populární.

(Nejžárlivější je vždycky otec.)

Na mysl mi vytane něco takového. A já rychle zatřesu hlavou. Ne, ne. Žárlivost nemá smysl. Navíc takovou strategii jsem vymyslel.

Strategie: pohledný muž jako návnada.

Se Sylphem jako tím velmi pohledným mužem a mnou jako obyčejným mužem se na mě ženy budou slétat, lalala.

„Hej, Rudi. Jak se čte tohle?”

Jak v duchu zpívám, Sylph ukáže prstem na otevřenou stránku a vzhlédne ke mně. Ten pohled je příliš silný. Pohotovost. Ten pohled způsobuje, že ho lidi chtějí obejmout a políbit.

Odolej!

„To je [Sněhová lavina].”

„Co to znamená?”

„Tím se míní velké množství sněhu, co se nahromadí na svahu. Když ten svah nedokáže unést vlastní váhu, tak se zřítí. Během zimy někdy spadne sníh ze střechy, ne? Tohle je ono v mnohem větším měřítku.”

„Opravdu.... Úžasné. Už jsi to někdy viděl?”

„Sněhovou lavinu? Samozřejmě...... že ne.”

Viděl jsem to jenom v televizi.

Nechal jsem Sylpha studovat knihu. Zároveň ho tak můžu učit, jak číst a psát. Studium jazyka nemá žádné nevýhody. Ačkoli nevím, jaká je úroveň gramotnosti, určitě to nebude jako v Japonsku téměř 100%.

Na tomto světě neexistuje žádné kouzlo, díky kterému by si lidé rozuměli. Čím nižší procento gramotnosti, tím důležitější je umět číst a psát.

„Mám to!!” Sylph triumfálně zakřičí. Sleduju ho, jak úspěšně vytvoří kouzlo pokročilé magie [Ledový pilíř]. Ze země vyroste velký ledový pilíř a na slunci září.

„Už to umíš, hmm.”

„Jo!!..... Ale v téhle knize není to, co používá Rudi?” zeptá se Sylph a nakloní hlavu ke straně.

„Hm?” Když začne mluvit o tom kouzle, tak si vzpomenu. Je to o tom incidentu s teplou vodou. Zalistuju v učebnici a ukážu na dvě místa. „Je to tady. Vodopád a Ruce Tepla.”

„..........?”

„Použij je spolu.”

„..........?”

Pořád má hlavu nakloněnou.

„Jak vyslovíš zaříkání na oboje najednou?”

Kruci. Řekl jsem to na základě svých instinktů. Správně, to nevysvětluje, jak říct dvě různá slova najednou......

Teď se nemůžu Paulovi smát, že je instinktivní typ. Předvedl jsem bezzvuké zaříkávání, zatímco jsem vytvořil dvě kouzla najednou. Sylphovi se rozšíří oči. Bezzvuké zaříkání se v tomto světě rozhodně klasifikuje jako pokročilá schopnost. Roxy toho není schopna a říká se, že jenom jeden učitel na magické univerzitě je toho schopen.

Takže bych ho neměl učit bezzvuké zaříkávání, ale Roxina kouzla kombinované magie. Já osobně si nemyslím, že to je složité, ale mělo by stačit, když dosáhne podobných výsledků.

„Nauč mě to.”

„[To] znamená?”

„To, kde nemusíš mluvit.”

Ale Sylph o tom tak nepřemýšlí. Samozřejmě vypadá to, že použít jedno zaklínadlo je lepší než používat dvě různá. Hmm.... No, pokud ho to vážně nedokážu naučit, tak si sám vybere kombinovanou magii.

„Hmm, jasně. No, prostě vyvolej ten samý pocit, jako když kouzlíš. Pošli manu ve svém těle do konečků prstů a zkus vytvořit kouzlo tím, že vyvoláš ten pocit. Jakmile nastřádáš manu, tak si zkus vybavit, jaké kouzlo chceš použít a vymáčkni ho z dlaně. Zkus to. Začni s vodní střelou.”

Vysvětlil jsem mu to dobře?

Nedokážu mu to dobře vysvětlit.

Sylph zavře oči, zatímco vydává hlasité hmmmm a natáčí se, jako kdyby tancoval nějaký směšný tanec. Zkoušet dělat něco na základě pocitu je složité. Bezzvuké zaříkávání se vytváří v mysli, což znamená, že každý člověk bude mít jiný způsob, jak to provést. Měl jsem pocit, že základy jsou důležité, a tak jsem nechal Sylpha odříkávat zaříkávání celý jeden rok.

Jak se dalo čekat, čím déle člověk používá zaříkávání, tím těžší je použít bezzvuké zaklínadlo. Je to něco jako používat pravačku a pak najednou začít všechno dělat levačkou. Náhlá změna je nesmírně složitá.

„Povedlo se mi to! Povedlo se mi to, Rudi!”

Ale situace nebyla taková, jak jsem si ji představoval. Sylph nadšeně křičí a opakovaně vytváří kouzlo vodní střela. Sice používal zaříkávání, ale byl to jen jeden rok. To samé, jako když se z kola odeberou přídavná kolečka. Citlivost mládí. Nebo to byl Sylphův vrozený talent?

„Dobře. Takže, teď jednou vyzkoušíme všechna kouzla, co ses naučil, za pomoci bezzvukého zaříkávání.”

„Jo!!”

No, v každém případě bude pro mě jednoduší ho učit, když bude umět bezzvuké zaříkávání. To proto, že ho nechám dělat to samé, co dělám já.

„Hm?”

Najednou začne mrholit. Vzhlédnu nahoru na oblohu. Nebesa jsou zatažená černými mraky. V dalším okamžiku se strhne průtrž. Obvykle dávám dobrý pozor na počasí, abychom se domů dostali ještě před deštěm, ale když se Sylphovi podařilo bezzvuké zaříkávání, tak jsem byl nepozorný.

„Ach----- ach, to je ale slejvák.”

„Rudi, dokážeš udělat déšť, nemůžeš to teda zastavit?”

„I když to dokážu, tak už jsme stejně mokří. Navíc když nebude pršet, tak obilí nebude růst. Nebudu zasahovat do počasí, dokud si na něj nebude někdo stěžovat.”

Za řeči jsme utíkali k domu Greyratových.

To proto, že Sylphův dům je daleko. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                               Následující