Prolog - svazek 2

Momentálně utíkám.

Ze všech sil zdrhám před drápy jedné bestie.

Unikl jsem jen díky veškerému svému soustředění a nesu si s sebou srdce plné strachu.

Přes schody. Proskočit dvorem. Někdy používám magii, abych se přitiskl ke střeše. Někdy spadnu.

„Kde jsi?!”

Ten člověk vypustí řev a pronásleduje mě.

Ať utíkám, kam chci.

Svojí fyzičce celkem věřím. Vždyť jsem přece utíkal od doby, kdy mi byly dva nebo tři roky, trénoval jsem s mečem.

Ale tenhle kousek sebedůvěry se roztříštil.

Ten člověk, jako kdyby se chtěl posmívat mé snaze, mě pronásleduje, aniž by se zadýchal, s krvavě rudými vlasy vlajícími ve větru.

Ten člověk nezná význam slov „vzdát se”. Nehledě na to, jak daleko uteču, jakmile na okamžik polevím, ten člověk tu mezeru kousek po kousku stáhne.

„Haaaa........... Haaaa.......”

Začíná mi docházet dech. Nedokážu dál běžet. Jsem neschopen uniknout. Schovám se. To je jediná možnost.

Schovám se ve stínu schodiště, pozoruju z místa, odkud se pozorují květiny, když ze středu vily zaslechnu ten zvířecí řev.

„Nikdy ti neodpustím!”

Z tohohle řevu se mi klepou kolena.

Jsem Rudeus Greyrat. Je mi sedm let.

Mám vlasy barvy jasného čaje. Jsem statný bishounen a dřívější 34-letý NEET.

Protože jsem se nezúčastnil pohřbu svých rodičů a moje rodina mě kvůli tomu vyhnala, tak mě přejela dodávka. Ale kvůli špatnému vtipu osudu jsem si udržel své vzpomínky a znovu se narodil jako dítě.

Zamyslel jsem se nad svou minulostí příšerné lidské bytosti a během těchto sedmi let jsem se pilně snažil, abych žil svědomitě.

Naučil jsem se, jak mluvit a psát, naučil jsem se magii, trénoval jsem s mečem, vybudoval jsem si dobrý vztah se svými rodiči a dokonce se potkal s roztomilou kamarádkou jménem Sylphy. Abych mohl jít do školy spolu se Sylphy, přijal jsem jednu práci, kde si vydělám na školné pro dva lidi a přijel jsem do města Roa.

Pokud dokončím práci – výchovu mladé dámy, zaměstnavatel mi zaplatí školné. ---------- Ačkoli to má být něco takového.

„Vylez, ať jsi kdekoli! Rozcupuju tě na kousíčky!”

Vyhlédl jsem ze svého úkrytu a při tom zvířecím řevu jsem se otřásl.

Třesu se ze ztělesněného násilí v podobě mladé dívky.

---- Jak k tomu vůbec došlo?

To se budeme muset vrátit o jednu hodinu dřív. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                               Následující