Část
1
Když
jsme dorazili do Roy, už byl večer.
Vzdálenost
mezi vesnicí Buina a městem Roa je zhruba jeden den jízdy na
koňském potahu. Pokud budete počítat čas, tak je to zhruba 6 až
7 hodin. Dá se říci, že to je daleko, ale kdybyste řekli, že to
je blízko, tak to nebude lež.
Město
Roa je opravdu jedno z největších měst v okolí a je v něm velmi
živo.
První
věc, co jsem spatřil, byly hradby.
Obklopují
město zhruba do výšky 7 nebo 8 metrů a vypadají velmi
spolehlivě.
Kolem
městské brány je nekonečný proud dopravy a jakmile jsme uvnitř,
okamžitě spatřím všechny možné pouliční prodavače.
A
hned na místě, kam jsme dorazili, je spousta hostinců a stájí.
Měšťané
se mísí s kupci, kolem kráčí lidé v brnění a celé to místo
vypadá jako fantazie z nějakého příběhu. Je tu pár lidí s
obrovskými zavazadly, co tu posedávají, jako kdyby na něco
čekali.
Co
by to mohlo být?
„Ghyslaine,
víš, co je tohle?” zeptám se člověka naproti.
Je
to obrovský svalnatý člověk se zvířecíma ušima a ocasem, má
na sobě velmi odhalující kožený oděv a čokoládovou pokožku.
Ne, je to šermířka.
Ghyslaine
Dedorudia.
Třetí
na žebříčku stylu Boha Meče, působivá šermířka s titulem
Krále Meče souhlasila, že mě na místě určení bude učit
šermovat.
Je
to moje druhá učitelka.
„......
Děcko.”
Po
mé otázce vypadá naštvaně.
„To
mě máš za hlupáka?”
Ghyslaine
na mě nelítostně zírá, a to mě vyděsilo.
„Ach,
ne. Já jenom. Nevím, co to je, a tak jsem se chtěl zeptat...”
„Ah,
promiň. Tak to jsi myslel,” odpoví Ghyslaine svižně, když
vidí, že se co nevidět rozpláču. „To je stanice veřejných
povozů. Když chceš cestovat z města do města, tak potřebuješ
vůz a když zaplatíš vozkovi, tak tě vezme.”
Ghyslaine
ukazuje na jeden obchod za druhým a říká mi, že tohle je obchod
se zbraněmi, to je bar a támhleto je nějaká obchodní společnost.
Hej, počkat, to je celkem podezřelý podnik.
I
přes svůj strašlivý vzhled je velmi přátelská.
Zahnuli
jsme za roh a atmosféra se změnila.
Jak
pokračujeme vozem kupředu, po četných obchodech zásobující
dobrodruhy vidíme mnoho ubytovacích podniků.
V
těch uličkách určitě bydlí lidé.
Vypadá
to, že takhle to rozvržení naplánovali.
Pokud
by zaútočili nepřátelé, tak dobrodruzi tady z okolí by to tu
bránili, zatímco měšťané by utekli do středu města nebo
jinam.
Jelikož
je to tenhle princip, tak čím hlouběji jedete, tím jsou koně ušlechtilejší a budovy vyšší. Čím blíže jste centru, tím
jsou lidé bohatší. A pak přímo ve středu města stojí nejvyšší
budova.
„Tohle
je pánova vila.”
„Spíš
než vile se to podobá nějakému hradu.”
Říká
se, že před 400 lety bylo tohle místo poslední linií obrany. Je
to město s dlouhou historií. Takže tohle je hrad ve městě.
Ale
jenom část té historie je pravdivá, šlechtici z hlavního města
tohle město považují za místo, kde bydlí mnoho podřadných
dobrodruhů.
„Zdá
se, že šlechtické postavení té mladé dámy je celkem vysoké,
když jedeme sem.”
„To
ani ne,” zavrtí Ghyslaine hlavou.
Ale
vzhledem k tomu, že přímo před očima mám vilu městského pána,
tak dle předchozí dedukce jsou zdejší lidé očividně z vyšší
vrstvy.
…...
Nebo možná ne. Zůstávat v této oblasti blízko hranic, jejich
postavení možná není zas až tak vysoké.
„Ech?”
Jak
tak o tom přemýšlím, vozka pozdraví člověka u brány do vily.
A zajede dovnitř.
„Je
to dcera městského pána?”
„Ne?”
„Není?”
„Skoro.”
Má
to nějaký hlubší význam? Já to prostě nechápu...
Koňský
povoz zastaví.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Děkuji! :)
OdpovědětVymazatdakujem
OdpovědětVymazat