Extra - Matka v Greyratově domácnosti (část 2)

Část 2

Rudeus sedí vedle kolébek svých sester.

Má velmi vážný výraz.

Jeho tvář připomíná Paulův stín. Má pevně semknuté rty a střídavě se dívá na obě své sestry.

„Ach-, a-------!”

Jakmile Norn zamumlá, Rudiho výraz se napne.

A v dalším okamžiku.

„Bururururu.” Rudeus vystrčí jazyk a udělá směšný obličej.

„Jé, jó, ha, ha!” Norn se při pohledu na jeho výraz šťastně směje.

Rudeus nad jejím úsměvem kývne, spokojený, a vrátí se zpět ke svému vážnému výrazu.

„Jůuuu, aaa!”

Tentokrát se ozve Aisha.

A Rudeus se okamžitě přesune k ní.

„Arbububu.” Pomačká si tvář a dělá něco divného.

„Gya---- Aaa. Aaa.” A i Aisha se šťastně směje.

Rudeus se usměje úplně stejně jako s Norn. A takhle to pořád opakuje.

„Haha...” Trochu se zasměju, když vidím Rudeův úsměv. 

To proto, že Rudeus se moc nesměje.

Neustále se zdá, že je s něčím nespokojený. Ať je to při studiu magie nebo při učení se šermu, vždycky něco dělá s vážným výrazem na tváři.

Dokonce ani před svými rodiči se nikdy neusmál. A i když se usměje, tak je to naschvál.

Ale svým sestrám ukazuje tenhle výraz a spokojeně se usmívá, když vidí, jak se ony smějí. Jen když se na to dívám, cítím se šťastná. Je to úplně jiné než dřív.

„Pfuu...” vzdychnu, když si pomyslím, jaký Rudeus byl, když byl mladší. Měla jsem strašnou radost, když jsem viděla Rudeovo nadání v magii, ale po nějaké době jsem začala mít podezření, že Rudeus na své rodiče shlíží, že je nemiluje. Protože Rudeus mi vůbec nebyl blízký. „... Ale to není pravda.”

Změnila jsem názor po tom incidentu s těhotenstvím.

Lilia otěhotněla a Paul se k tomu přiznal.

Tehdy jsem se cítila zrazená.

Zradil mě Paul. Zradila mě dokonce i Lilia.

Zvláště když Paul porušil svůj slib. Můj hněv dosáhl bodu, kdy skoro vybouchl. Kdybych se jen na vteřinu přestala ovládat, tak bych zaječela a vyhodila Liliu z domu, nebo bych dokonce odešla já.

Před svatbou jsem si v duchu říkala, že jakmile mi zalže, tak se ho vzdám a opustím ho. Zapomněla jsem na to, ale v srdci jsem si to nesla stále. Moje city byly pod takovým nátlakem, že jsem mohla zničit celou rodinu.

Ale Rudeus tyhle moje myšlenky rozehnal.

Choval se jako dítě a tuhle situaci precizně vyřešil.

I když to, co udělal, se nepovažovalo za správné.

I kdybych se držela Rudeovy řeči, tak bych Paulovi nedokázala odpustit.

Ale v jeho řeči jsem zahlédla jeho nejskrytější myšlenky.

„Bojím se, že se naše rodina rozpadne.”

Přemýšlela jsem o tom a nakonec to pochopila. Tohle dítě si své rodiny váží svým vlastním způsobem. Když jsem o tom přemýšlela, moje podezření, jestli svou rodinu miluje, zmizelo. A zároveň jsem snadno odpustila Paulovi a Lilie. Kdyby tam Rudeus nebyl, tak by to tak nedopadlo.

„Hm, Norn-chan, jsi vážně roztomilá. Budeš stejně krásná jako matka. Až vyrosteš, tak se budeme koupat spolu.”

Rudeus drží Norninu malou ručku, a přemlouvá ji u toho.

Ten obvyklý Rudeus, co je vždycky tak vážný, dětským způsobem lichotí své sestře. To je opravdu ----

(Příliš hodnověrné.....)

Rudeus se mi zdá úžasný. Ale poslední dobou je také velmi spolehlivý.

Když se Norn a Aisha narodily, byla jsem naprosto vyčerpaná. Ty dvě holky brečely ve dne v noci a když se nakrmily, tak zvracely. Když jsme je koupali ve vodě, tak se do ní pokakaly. Ačkoli Lilia říkala, že to je normální, že takhle to prostě je, tak jsem stejně v noci nemohla spát.

Ale Rudeus toho pro ty děti hodně udělal.

Dělá to velmi zručně.

Jako kdyby to už někdy dělal.

Nemůže být možné, že by si pamatoval, jak jsme se starali o něj. Musel sledovat Liliu, jak se to dělá. Co se dá od Rudea čekat.

I když jsem kvůli tomu jaksi nespokojená, že to dělá lépe než vlastní rodiče, po pravdě je to velká pomoc. Nikdy jsem neviděla a nikdy jsem neslyšela o dítěti, co by bylo tak spolehlivé jako Rudeus, co se dokáže postarat o svoje právě narozené sestry.

Když se dívám na Rudea, vzpomenu si na svého bratra ve svaté zemi Milis. Je stejně vážný jako Rudeus. Oddaný studiu a nadaný, a otec jej chválí, že je vzor šlechty, ale ke své rodině je příliš chladný a ke své sestře se choval jako ke vzduchu.

Ačkoli jako šlechtic je úchvatný, tak jako bratra jej ctít nedokážu.

Ale Rudeus pravděpodobně takový nebude.

Rozhodně z něj bude bratr, kterého jeho sestry budou respektovat.

Ve skutečnosti to tak i plánuje. Když se s Paulem díval na své sestry, tak řekl: mým cílem je stát se respektovaným bratrem. Nemůžu se dočkat, až uvidím, jak Rudeus, Norn a její sestra vyrostou.

„Aaa! Béééé!”

Jak tak o tom přemýšlím, tak Norn začne plakat.

Rudeus se trochu otřese a udělá na ni obličej.

„Bééé! Bééé!”

Ale Norn brečet nepřestala.

Rudeus se dotkne její plínky, aby zjistil, jestli se nepočůrala, zvedne ji a zkoumá jí zádíčka, jestli nemá vyrážku, zatímco Norn naříká.

Kdyby to bylo na mě, tak bych určitě křičela na Liliu, aby mi pomohla. Pak jsem si vzpomněla, že Lilia šla na nákup. Začala jsem panikařit.

Ale Rudeus nepanikaří.

Vyřadí veškeré důvody, tleskne rukama a řekne: „Matko. Je čas ji nakrmit.”

Uvědomím si to, jakmile to vysloví. Když sleduju, jak si Rudeus hraje se svými sestrami, tak ten čas rychle letí.

„Dobře. Dobře.”

„Tady. Posaď se.”

Posadím se na židli podle Rudeových instrukcí.

Odhalím si hruď, zatímco nesu plačící Norn.

Jak Rudeus předvídal, Norn je hladová a okamžitě se přisaje a s potěšením začne pít mléko. Pokaždé, když ji krmím, vzedmou se ve mně silné emoce, že jsem matkou.

„....Hm?”

Najednou si uvědomím Rudeův pohled.

Vždycky, když ji krmím, Rudeus mi vždycky zírá na prsa.

A ten pohled není pohled sedmiletého dítěte, ale pohled plný chlípných tužeb.

Když ho postavíte vedle Paula, tak zjistíte, že ti dva mají úplně stejný pohled. Uklidňuje mě to, ale když si pomyslím, že je takový v tak raném věku, tak se bojím budoucnosti. Bude jako Paul a začne si s mnoha děvčaty a rozpláče je?

„Copak se děje, Rudi? Chceš taky?”

„EH!”

Dobírám si ho a Rudeus se vzpamatuje a odvrátí oči. Pak s tváří rudou se snaží najít nějakou výmluvu: „Ne. Jen jsem přemýšlel, že Norn má vážně hlad.”

„Haha.” Nedokážu ten smích udržet v sobě, když se chová tak roztomile.

„Tohle není pro tebe, vždyť víš, to patří Norn. Rudi už toho vypil dost, když byl malý, takže bys měl být trpělivý.”

„..... Samozřejmě, matko.”

I když to říká, podle jeho výrazu to vypadá, že toho lituje. Takovýhle Rudi se jen tak nevidí. Skoro mě to nutí mu lichotit. Jen ho ještě trochu popíchnu.

„Pokud to vážně chceš, tak můžeš počkat, až se oženíš, a pak prosit svoji ženu.”

„Ano. Zkusím o to požádat.”

Ach, och. Myslela jsem si, že se naštve a začne se se mnou dohadovat, ale vypadá, jako kdyby měl zjevení a takhle odpoví.

Zjistil, že si z něj utahuju?

Ačkoli je to trochu zklamání, tak se to k jeho povaze hodí.

„... Nemůžeš si to nutit silou, dobře?”

„Já vím.”

Při téhle vážné odpovědi se cítím trochu osaměle.

Norn si po jídle krkne a já ji uložím zpět do kolébky. Látkou si otřu prso a Rudeus na něj zase zírá.

Hm. Vypadá to, že žena, co se za tohle dítě provdá, to bude mít těžké. Nejsilnější kandidátkou je Sylphy, ale to dítě je vůči němu vždycky tak poslušné. Vypadá to, že i když k něčemu nebude svolná, tak nebude ani nijak silně protestovat....

Dobře.

Až na to přijde, tak dám Rudeovi lekci.

Jako matka.

Paul ho učí jenom jak děvčata dobývat. Já ho naučím o věcech poté.

Jakmile je Norn nakrmená, tak má spokojenou tvářičku a brzy usne. Určitě je unavená.

„Víc pij a víc spi. Rychle vyrosti, dobře?” Jak jí to říkám, tak ji hladím po hlavě.

„Aaaa. Bééé!”

Rudeus s Aishou provede to samé, co s Norn, zvedne ji, zkontroluje jí plínku a ověří si, že nemá vyrážku a že jí nic nekouslo...

Nakonec si Aishu vezme a podívá se na mě s ustaraným výrazem. Rudeus takový výraz ukazuje jen zřídka. Ačkoli mám radost, že vidím tolik různých výrazů, vlastně si nepřeji vidět ho takhle zachmuřeného.

„Co se děje?”

„Totiž. Matko. Dneska se Lilia dost opozdila.”

„To je pravda.”

Když jde na nákup, tak touhle dobou je obvykle už doma. Stalo se něco?

…... Ne. Dneska přijela ta kupecká skupina z města Roa. Řekla, že toho nakoupí víc než obvykle, takže jí to zabere víc času.

„Totiž Aisha.”

„Ano?”

„Pravděpodobně má hlad.”

„Aha.”

Když o tom tak přemýšlím, jelikož se Aisha krmí ve stejnou dobu jako Norn, tak by měly být taky hladové ve stejnou dobu. Obvykle já krmím Norn, zatímco Lilia krmí Aishu.

A teď si i všimnu Rudeova ustaraného výrazu. Rudi nasadí ten výraz a řekne nervózně: „Totiž, matko, nejsem si jistý, kdy se Lilia vrátí. Pravděpodobně nebude vadit, když Aishu necháme chvíli čekat, ale pokud bude dál plakat, tak začne plakat i Norn. Takže...”

Jsem upřímný stoupenec Milise.

A kvůli tomu Liliu obviňuji, že způsobila, že Paul porušil ten slib jednoho muže a jedné ženy. Vím, že oni nejsou stoupenci Milise, ale já svoje přesvědčení ohýbat nechci.

Rudi na to musel přijít.

Rozesmutní svou matku kvůli jednomu slovu?

Provede ona něco ošklivého jeho sestře?

Určitě má v sobě tyhle starosti.

Pro Rudiho, ať je to Norn, Aisha nebo já. Všichni jsme rodina.

A... Vzhledem, že to takhle dopadlo, tak bych to měla udělat. Ale vážně to nevadí?

Budu nešťastná, když budu Aishu krmit?

A když ano a pokud to Rudi zahlédne, bude mě nenávidět nebo se na mě dívat spatra?

„Pche. Co to říkáš? Pojď. Rychle mi Aishu dones.” Odeženu vlastní strachy, použiju ten nejvlídnější tón, co se mi podaří, a řeknu to Rudimu.

„Dobře.”

Rudi mi opatrně předá Aishu.

Vezmu si ji do náruče a nechám ji se krmit z druhé strany. Pokud Aisha nebude chtít jíst, tak pravděpodobně budu nešťastná. Ale Aishu to nezajímá a hltavě pije.

„....Fuuuu,” vydechnu si úlevou, ale tak potichu, aby to Rudi neslyšel. Když krmím Norn, tak se cítím úplně stejně. Pocit, že jsem matkou. Jak neuvěřitelné.

Proč jsem si myslela, že nebudu ochotná Aishu nakrmit?

Proč jsem si myslela, že když ji budu krmit, budu nešťastná?

Proč jsem si myslela, že to musím trpět?

Odpověď je jasná. Vím to. Protože jsem matka. Nakonec v tom není žádný rozdíl. Ať je člověk stoupenec Milise nebo něco jiného.

„Zdá se, že je spokojená.”

„To proto, že mamka je výborná.”

„Prosím tě, takhle mi nelichoť.”

I Rudi se zdá být spokojený, jak sleduje Aishu, jak se bezstarostně krmí, a uvolní se. Určitě si musel myslet, že tohle je také jeho zodpovědnost, jak ochránit své sestřičky.

To je vážně obdivuhodné.

Nelhal, když řekl, že chce být svým sestrám respektovaný bratr.

„To není lichotka. Pořád si na tu chuť ještě pamatuju.”

„To myslíš vážně?” usměju se, když Aishu pohladím.

Po chvilce Aisha taky skončí s krmením a odtáhne se. Položím ji zpět do kolébky a ona začne spát jako Norn. Rudi se na mě a Aishu dívá s vlídnějším výrazem než obvykle.

„Rudi.”

„Ano, copak?”

„Můžu se tě dotknout?”

„.... Opravdu není třeba se mě ptát. Prostě se mě dotkni, pokud chceš.”

Rudi se posadí vedle mě a zvedne ke mně hlavu. Lehce ho pohladím po hlavě. Rudi mi od svého narození ještě nezpůsobil žádné starosti, takže když vyrůstal, tak jsem se necítila moc jako matka, ale poslední dobou je to jiné.

Z hloubi svého srdce cítím, že jsem matkou tohoto dítěte.

„.......”

Najednou ucítím závan tepla a vzhlédnu, odkud přichází. Z oken se line letní záře.

Za okny je scenérie nekonečných zlatavých pšeničných polí. Poklidné letní odpoledne. Cítím se vážně spokojeně.

„Bylo by skvělé, kdyby to takhle zůstalo napořád.”

„Ano,” souhlasí se mnou Rudi.

Určitě musí také cítit ten poklid.

Ale já mám radost, že Rudi je se mnou. Kdyby nebylo Rudiho, tak stoupenec Milise jako já by naříkal, že se stal jednou ze dvou manželek, a opustil by tento dům spolu s Norn, nebo by obviňoval Aishu a Liliu.

Naštěstí je Rudi s námi.

Kdyby nebyl tak chytrý a moudrý, tak bych teď pravděpodobně zažívala něco takového.

„Rudi.”

„Copak?”

„Jsem ráda, že ses narodil.”

Rudi vypadá, že neví co říct. Pak se poškrábe na hlavě a rozpačitě řekne: „To já bych ti měl děkovat.”

Když vidím Rudiho roztomilé chování, tak se znovu zasměju. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                               Následující